37 C 208/2023

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva dle § 80 o. s. ř.

I. Žaloba, na určení vlastnického práva k družstevnímu podílu, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 18 850 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 4.9.2023 se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva k družstevnímu podílu spojenému s členstvím v [anonymizována čtyři slova] [obec], kdy členství je spojeno s nájmem bytu [číslo] na adrese [adresa žalovaného]. Žalobu odůvodnila tím, že na žádost své dcery převedla družstevní byt bezplatně na svého vnuka. Důvodem převodu byla skutečnost, že v případě jejího úmrtí (dcery žalobkyně) by dědičkou byla i její dcera, která byla drogově závislá, čemuž chtěli zamezit. Mezi účastníky vznikla dohoda, že žalovaný formou věcného břemene, či osobního závazku, zřídí pro svou matku právo doživotního bezplatného bydlení v předmětném bytě. Po uzavření smlouvy o převodu bytu se fakticky nic nezměnilo a v bytě i nadále bydlela matka žalovaného se svým druhem a vnukem [jméno]. Rovněž v bytě i nadále bydlel žalovaný. Matka žalovaného i nadále hradila veškeré náklady spojené s bydlením. Žalovaný se po ukončení školy v roce 2019 nastěhoval ke své přítelkyni do [obec] a následně do [obec]. V době stěhování vznikl mezi žalovaným a jeho matkou malicherný konflikt ohledně dlaždiček. Žalovaný pak zcela rezignoval na uzavřenou dohodu o zajištění bydlení pro matku, odmítl nejenom zajistit její dlouhodobé doživotní bydlení, ale i poskytovat jí informace spojené s užíváním bytu. Žalovaný pak naprosto nepochopitelně ukončil i jakýkoliv kontakt se žalobkyní, která k němu měla vždy velmi pozitivní vztah. Žalobkyni přestal kontaktovat a navštěvovat. Až od třetích osob se žalobkyně dozvěděla, že se žalovaný oženil. Žalobkyni toto velmi ranilo, dopisem ze dne 23. 5. 2023, se na něj obrátila s tím, že jej vyzvala k vrácení bytu. Teprve na tuto výzvu se žalovaný dostavil na bytové družstvo a zřídil ve prospěch své matky podnájemní smlouvu, avšak nestandardně na krátkou dobu 1 roku. Na výzvu k vrácení daru žalovaný reagoval dopisem ze dne 18. 8. 2023, kterým zpětný převod bytu na žalobkyni odmítl. Pro chování žalovaného, které je v rozporu s dobrými mravy k žalobkyni, i její dceři, ke kterému žalobkyně nezavdala žádnou příčinu, žádá vrácení daru po žalovaném. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, se pro účely vrácení daru, považuje i bezúplatný převod členských práv a povinností k družstevnímu bytu. Žalobkyně dále poukázala na to, že je onkologickým pacientem, a pokud nebude schopna se o sebe pečovat, nemůže zůstat ve stávajícím bydlišti, a nemá jistotu možnosti vrátit se do dřívějšího bytu. Naléhavý právní zájem na určovací žalobě vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, kdy jedinou možností pro platnost odvolání daru a tím i zpětného zápisu žalobkyně u bytového družstva, je určení že je výlučnou vlastnicí družstevního podílu spojeného s nájmem bytu.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že žil s matkou a jejím přítelem, kdy s oběma měl velice dobré vztahy, vztahy měl příkladné i s žalobkyní. Po smrti dědy projevila žalobkyně přání přestěhovat se do pečovatelského domu. Převod členských práv byl rozhodnutím jeho matky a žalobkyně, o dar žalobkyni ani matku nežádal. Popřel, že by byl převod podmíněn dalšími explicitními dohodami, nicméně vždy respektoval a stále respektuje, že matka, její přítel a synovec v bytě stále žijí a nemají vlastní bydlení. Uvedl, že vůči matce nikdy neprojevil požadavek na placení nájemného ani na vyklizení nemovitosti. Sám v roce 2019 (v 19 letech) odešel bydlet k přítelkyni a v roce 2021 společně s přítelkyní do prvního nájemního bydlení. V tuto dobu jej matka i žalobkyně podporovaly, nicméně matka se nedokázala smířit s jeho požadavkem žít podle svého a dle svých představ. Uvedl, že důvod ochlazení vzájemných vztahů a aktuální problém v komunikaci mezi matkou a žalobkyní, byl vzájemně zcela malicherný a opravdu nepochopitelný. Nesouhlas jeho matky s výběrem dlaždiček v nájemním bytu žalovaného byl natolik důrazný, že vyústil v hádku a žalovaného velice urazil. Konflikt nikdy nebyl fyzický, přičemž ani verbálně nikdy nebyl aktivní, vůči matce nepoužil žádná sprostá ani urážlivá slova. Jeho jednání je naopak pasivní, povaha uzavřená, jeho přirozenou reakcí byla nekomunikace. V době konfliktu s matkou se však s žalobkyní stále vídal a jejich vztah byl zcela bezproblémový. Při posledním hovoru se žalobkyně důrazně postavila za svou dceru, matku žalovaného a k žalovanému pronesla velice silná slova o tom, že jí v životě zklamal, a že se v něm zmýlila. Žalovaný však neměl do této doby s žalobkyní žádné spory. Dle žalovaného může za vzniklou situaci jeho matka, která manipuluje žalobkyní s cílem získat vlastnické právo k bytu pro sebe, neboť žalovanému opakovaně sdělovala, aby žalobkyni nenavštěvoval, že ho žalobkyně nechce vidět a po jeho návštěvě by se jí přitížilo. Z tohoto důvodu žalovaný kontakt s žalobkyní eliminoval a čekal, až se situace uklidní, přičemž nechtěl vyvolávat zbytečné negativní emoce, za situace, kdy si byl vědom, že žalobkyně je již ve velmi pokročilém věku a má zdravotní problémy. Potvrdil, že v důsledku této nešťastné situace vzájemné vztahy ochladly, nicméně žalovaný zcela popírá, že by se vůči žalobkyni či matce dopustil porušení dobrých mravů, natož zjevného porušení dobrých mravů. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni ani osobě žalobkyni blízké neublížil úmyslně či z hrubé nedbalosti tak, že by zjevně porušil dobré mravy, žalovaný zásadně nesouhlasí s předmětem žaloby a žalobu považuje za zcela nedůvodnou. Uvedl, že pokud by si žalobkyně přála žít v bytě žalovaného, žalovaný by tomuto kroku v žádném případě nebránil a žití dárkyně v bytě by samozřejmě umožnil. Uvedl, že nemá sebemenší zájem na tom, aby se rodinné vztahy nadále zhoršovaly, naopak by si přál, aby se vše urovnalo a mohl navštěvovat jak žalobkyni, tak svého synovce, se kterým má velmi dobré vztahy a v budoucnu např. i matku.

3. Z provedených důkazů bylo zjištěno následující:

4. Ze Smlouvy o převodu družstevního podílu spojeného s členstvím v bytovém družstvu, včetně nájmu družstevního bytu, ze dne 25.7.2018 bylo zjištěno, že žalobkyně na žalovaného převedla bezúplatně družstevní podíl spojených se členstvím v [anonymizováno] [obec], včetně práva nájmu k bytu [číslo] o velikosti 3 + 1, v 1 podlaží, na adrese [adresa žalovaného].

5. Z přípisu právního zástupce žalobkyně ze dne 4. 8. 2023 vyplývá, že žalobkyně odstupuje od smlouvy o převodu družstevního podílu ze dne 25. 7. 2018 a to pro nevděk žalovaného. Konkrétním důvodem nevděku bylo, že žalovaný bezdůvodně a bez zavdání příčiny, přerušil jakýkoliv kontakt s žalobkyní, přestal ji navštěvovat, ukončil i telefonní komunikaci, kdy poslední návštěva a kontakt byl v roce 2021. Žalobkyně toto jednání žalovaného nese velmi špatně, neboť k žalovanému měla a má velmi pozitivní vztah.

6. Z přípisu právního zástupce žalobkyně ze dne 4. 8. 2023 vyplývá, že informuje bytové družstvo, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o převodu družstevního podílu.

7. Z vlastnoručně psaného dopisu žalobkyně ze dne 23. 5. 2023 adresovaného žalovanému vyplývá, že žalovaný se žalobkyní již více než jeden rok neozval a nedal o sobě vědět. Uvádí, že v domě pro seniory se změnily poměry, není zde již šťastná a spokojená, proto žádá, aby přepsal zpět její byt v [obec], kde chce dožít. Uvádí, že ji nezajímají problémy mezi ním a jeho matkou, chce jen zpět svůj byt, aby měla kde umřít.

8. Z dopisu žalovaného z dne 18. 8. 2023 vyplývá, že nesouhlasí s obsahem dopisu právního zástupce žalobkyně. Uvedl, že v předmětném bytě společně bydleli od roku 2016 až do jeho odstěhování v roce 2021. Bohužel jeho matka odstěhování neunesla, začaly vznikat dohady, které vyústily v konflikt již v roce 2022. Uvedl, že s žalobkyní byl až do Vánoc 2022 v osobním kontaktu, i v telefonním kontaktu. Na jaře 2023 mu žalobkyně po telefonu sdělila, že ji zklamal tím, že své matce a jejímu příteli nezřídil věcné břemeno bydlení a již ji nemá kontaktovat. Potvrdil, že žalobkyni od jara 2023 nekontaktoval, neboť ho k tomu sama vyzvala, a navíc mu matka opakovaně sdělovala že žalobkyně nemá telefonovat, ani ji navštěvovat, že ho již odepsala a nechce ho vidět. Uvedl, že není pravda, že by žalobkyni sám od sebe přestal navštěvovat a chovat se k ní nevděčně. Nemá problém, aby žalobkyně v předmětném bytě dožila a je připraven toto smluvně ošetřit. Uvedl rovněž, že byl bytovým družstvem vyzván k uzavření podnájemní smlouvy, která by se týkala bydlení jeho matky, jejího druha a jeho synovce, což rovněž na bytovém družstvu vyřeší.

9. Ze smlouvy o podnájmu družstevního bytu ze dne 21. 8. 2023 vyplývá, že byla uzavřená mezi žalovaným a jeho matkou. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 8. 2024.

10. Z přepisu SMS komunikace mezi žalovaným, jeho matkou [jméno] [příjmení] a jejím druhem [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že komunikují o vzájemných vztazích, matka žalovaného velmi důrazně obviňuje z toho, že je o vše obral, že je podrazil, že je připravil o střechu nad hlavou, apod. Žalovaný vždy deklaruje, že dohody platí. Z obsahu dále vyplývá, že matka žalovanému sděluje, že v případě, že nesepíše písemnou dohodu, půjdou k soudu, což domluví s babičkou (žalobkyní).

11. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (matky žalovaného a dcery žalobkyně) bylo zjištěno, že po smrti otce odešla matka do domova s pečovatelskou službou a chtěla převést družstevní práva k bytu na ní. Vzhledem k tomu, že má dceru, která je drogově závislá, řekla mamce, že nechce, aby na ní byl byt přepsán, protože kdyby se s ní něco stalo, tak by její drogově závislá dcera měla také právo na družstevní podíl. Přesvědčila maminku, aby byt přepsala na syna. Když bylo synovi 18 let, tak šli na bytové družstvo a byt přepsali. Součástí dohody byla ústní dohoda o tom, že syn slíbil, že až bude jejímu vnukovi 18 let, tak byt nechá přepsat na něj a současně sepíší u notáře dohodu s věcným břemenem. Nevěděli však, že na družstevní byt nelze břemeno zřídit. Syn slíbil, že dohody splní. V té době měli vztahy výborné. Vztahy se zhoršily poté, kdy se syn stěhoval do bytu v [obec], pomáhali mu s novou kuchyní, dohodili člověka, který měl nalepit kachličky, syn dostal seznam, co má pořídit, ale řekl, že už nakoupil něco jiného, a v tom začal problém. Vzkázala po příteli, že by se syn mohl s ní aspoň rozloučit, že by se taky chtěla do jeho nového bytu podívat. Syn se zvedl z auta, přišel do vchodu a víceméně na ní zvýšil hlas a řekl, že se někdy staví. To bylo naposled, co jej viděla. Následně začala po synovi chtít, aby dodržel ústní dohodu, ale odmítal cokoliv. Dohoda spočívala v tom, že měli jít udělat pořádky na bytovém družstvu, protože v bytě bydleli bez podnájemní smlouvy. Dále dohoda spočívala v tom, že až bude vnukovi 18 let, tak na něj byt přepíše. Uvedla, že syn jim nikdy v užívání bytu nebránil. Podnájemní smlouvu nechal udělat pouze na jeden rok a hrozí tak, že přijdou o bydlení. Uvedla, že si na jaře 2022 své matce postěžovala, že už neví, co má se synem dělat, že jej nemůže donutit splnit co slíbil. Mamka slíbila, že synovi zavolá, ozvala se asi za hodinu, brečela, že vnuka slušně poprosila, ať splní to, co slíbil. On jí na to měl říct, že teď ne, že až bude mít čas, tak si to rozmyslí. Snažila se mu ještě volat, ale už jí telefon nezvedl a přestal s ní komunikovat úplně. Řekla synovi, že jestli se babičce, která je již stará a onkologicky nemocná, něco stane, tak jí bude mít na svědomí. Nezakázala mu jí však navštěvovat. Uvedla, že mamka to nese velice špatně, psychicky ani zdravotně na tom není dobře, vnuk jí zklamal, protože nesplnil ústní dohodu. Dohoda byla uzavřena v roce 2016, kdy synovi ještě nebylo 18 let. Uvedla, že syn nikdy neřekl, že by se o synovce nepostaral, ani se k němu nikdy nevyjádřil negativně. Nevyjádřil se vulgárně ani vůči její osobě. Potvrdila, že bránila kontaktu mezi synem a jeho synovcem, protože nevěděla, kde syn bydlí. Uvedla, že jiný konflikt mezi babičkou a synem, krom zmíněného telefonátu nebyl, pak už se neviděli. Uvedla, že syn babičku ani neinformoval o tom, že se žení, což rovněž nesla špatně. Uvedla, že syna vyzývala ke splnění dohody poslední dva roky, předtím ne.

12. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že s žalovaným byli kamarádi a žalobkyně byla jeho sousedkou. Vztahy mezi žalobkyní a žalovaným byly v pořádku. Ví, že v současné době v kontaktu nejsou, důvod mu řekla žalobkyně, že se chtěla s žalovaným dohodnout ohledně toho bytu, aby došlo k ústní dohodě, kterou měli kdysi, když se ten byt přepisoval. Žalovaný nereagoval a nechtěl s nimi komunikovat. Zmínil rovněž rozepři mezi žalovaným a jeho matkou, která se týkala kachliček. K dohodě uvedl, že byt měl být přepsán na jeho synovce v době, když mu bude 18 let, a zároveň v bytě mohla paní [příjmení] s přítelem pokojně dožít, včetně případně žalobkyně. O dohodě ví od žalobkyně a její dcery paní [příjmení]. S žalovaným se o dohodě bavil, nedělalo mu to problém, vždy mu šlo o jeho synovce.

13. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že ví o tom, že žalobkyně převedla byt na žalovaného. Nechtěli, aby to bylo psané na paní [příjmení], a aby byl [příjmení] zabezpečený a měl kde bydlet. Domnívá se že žalovaný s tím souhlasil, měli vždy dobré vztahy. Pak najednou, asi tak před dvěma lety, se něco zlomilo, má dojem, že je to na nátlak partnerky žalovaného. Uvedla, že mělo dojít k nějakému konfliktu, maminka žalovanému něco řekla on s tím nesouhlasil. Vztah mezi žalovaným a žalobkyní byl pěkný a bezkonfliktní. Asi před dvěma lety přestali komunikovat. V dohodě o převodu bytu byly podmínky, že potom půjdou k notáři, kde se sepíše, že byt bude užívat paní [jméno] [příjmení] s přítelem a [příjmení], aby [příjmení] byl zabezpečený. Ví od paní [příjmení], že k tomu nedošlo, že to žalovaný oddaloval, nejdřív to slíbil, že to tak udělá, pak to neudělal.

14. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že ví od žalobkyně a její dcery, o čem se spor vede. Ví od nich, že žalobkyně převedla byt na žalovaného, ale jsou domluveni na tom, že tam zůstane bydlet jeho matka, která vychovává své vnouče. Od žalobkyně ví, že vnuk přestal komunikovat, že jí nenavštěvuje, a že jí mrzí, že ten byt na něj přepsala. Uvedla, že nezaznamenala žádné stížnosti od paní [příjmení], že se nedostala k nějakým informacím ohledně vyúčtování a informacím ohledně bytu. Normálně chodí na schůze, ale nic nepodepisuje.

15. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně chtěla přepsat byt na dceru, ale ta rozhodla, že se byt přepíše na žalovaného s tím, že potom, až bude čas, tak se u notáře napíše právo na [jméno], až mu bude 18 let. Žalovaný s tím souhlasil. Poté vznikl spor mezi žalovaným a jeho matkou ohledně kachliček, od té doby se nemůžou dohodnout, není žádná komunikace, vůbec nic. Uvedl, že žalovaný se nikdy nevyjádřil tak, že by dohodu nechtěl splnit a byt na synovce nepřepsat. Uvedl, že žalobkyně již je stará, měli s žalovaným dobrý vztah, pak jí dcera napsala, že žalovaný byt nechce u notáře přepsat, tak mu volala a nedohodli se. Jiné závadové jednání mezi žalobkyní a žalovaným nebylo. Uvedl, že také řešili, že by u notáře sepsali užívací právo k bytu pro něho a družku. Uvedl, že žalobkyně vše nese velice špatně.

16. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (manželky žalovaného) bylo zjištěno, že důvodem převodu bytu na manžela bylo to, aby se v případě, kdyby se něco stalo s žalobkyní, zamezilo dědictví bytu na jiné rodinné příslušníky. Dohoda do budoucna žádná nebyla. V bytě dál normálně žila matka manžela s přítelem a synovcem. Potvrdila, že se mluvilo o tom, že až bude synovci 18 let, tak by měl být byt přepsán na něho, šlo o přání matky manžela, nic se však nesepisovalo. Uvedla, že vztah manžela s babičkou byl velmi dobrý. Problém nastal v době, kdy měl manžel konflikt se svojí mamkou a babička byla nějakým způsobem ovlivněna a kontakt se přerušil. Manželova matka jim řekla, že pokud na ní nepřepíší ten byt, tak dojde za babičkou a vyřeší to s ní tak, aby je daly k soudu. Manžel volal babičce s tím, že jí to chtěl vysvětlit, ta si to bohužel nenechala vysvětlit, jelikož byla ovlivněna svojí dcerou a k dalšímu kontaktu už nedošlo. Poté již babička telefon nezvedala. Manželova matka je poté konfrontovala s tím, ať to již nezkouší, že babička je na tom špatně, že je z nich zklamaná. Uvedla, že s tím, že by žalobkyně v bytě dále bydlela, neměli žádný problém. Uvedla, že netušili, že je nutné sepsat nějakou podnájemní smlouvu, když tam nedošlo k žádným změnám.

17. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že ví o převodu bytu na žalovaného, mluvili o tom. Žádné podrobnosti však neví, u ničeho nebyla. Ke zhoršení vztahů mezi žalovaným a jeho matkou uvedla, že šlo patrně o žárlivost jeho matky, když se k nim odstěhoval, takto těžce nesla. Šlo o malicherné spory, žádné vulgarity, spíš dohadování. Uvedla, že jí žalovaný dával číst SMS zprávy od matky, uvedla, že musí mít pevné nervy, protože maminka kolikrát, co mu napsala, tak byly strašný věci a on se prostě držel a opravdu prostě řekl, že nebude radši na to odpovídat. Uvedla, že žalovaný nikdy o babičce negativně nemluvil, naopak se snažili, aby byli v kontaktu, bylo jim ale řečeno, že když jí budou kontaktovat, že na tom není psychicky dobře a že to pro ní bude špatné, tak ať jí žalovaný nechá být, ať jí nekontaktuje.

18. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že ví o přepisu bytu na žalovaného, ale žádné podrobnosti nezná. Uvedla, že jí volala matka žalovaného, když měla jít na operaci, že nemá jistotu, že v tom bytě budou moct být.

19. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že kontaktovala žalovaného telefonicky na jaře 2022. Uvedla, že se domluvili na tom, že bude moct být věcné břemeno na bytě, ale to nevěděli, že to nejde. Byli domluveni, že to hodí na papír, aby to bylo ošetřené. Dcera jí říkala, že žádala syna, aby konečně se to všecko zlegalizovalo, protože dcera v tom bytě bydlela ilegálně. Uvedla, že dcera syna kontaktovala víckrát, odmítal to, tak zvedla telefon a zavolala mu sama. V rozhovoru ho mimo jiné požádala, aby se vše už konečně dalo do pořádku, aby se to hodilo na papír. Vnuk byl takový, že neví, že nemá čas, tak na něj trošku zatlačila. Jeho odpověď byla, že až bude chtít. Poté mu ještě dvakrát volala, ale nebral jí telefon. Následně mu psala dopis. Od té doby nebyli ve styku.

20. Předně se soud zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobkyně na podané žalobě. Podle § 80 písm. c) o.s.ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. V posuzovaném případě žalobkyně v žalobě uvedla, že naléhavý právní zájem spatřuje v tom, že bez rozhodnutí soudu nelze objektivně provést změnu zápisu u bytového družstva na žalobkyni. S tímto tvrzením a argumentem soud souhlasí, kdy vyplývá z dostupné judikatury.

21. Na daný spor je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Podle § 2072 odst. 1, ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Podle odst. 2, odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

22. Předně soud konstatuje, že z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že je-li smlouva o převodu členských práv a povinností v družstvu bezúplatná, může se převodce domáhat vrácení daru analogicky podle ustanovení § 630 obč. zák. (NS 29 Odo 266/2005, Rc 9/08). Tato praxe je použitelná i za účinnosti nového občanského zákoníku.

23. Dle shora uvedené právní úpravy musí zákonem kvalifikované nevděčné chování obdarovaného, aby se stalo zákonným důvodem pro revokaci, naplnit tři předpoklady. Za prvé, obdarovaný ubližuje dárci (eventuálně osobě dárci blízké), úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; za druhé, musí dojít ke zjevnému porušení dobrých mravů a dárce toto chování obdarovanému nepromine.

24. Obdarovaný může ublížit dárci jak ve fyzické rovině, tak v rovině psychické. Mezi skutky obdarovaného, které nepochybně opravňují dárce k odvolání daru, patří trestné činy proti životu a zdraví dárce, příp. jemu blízkých osob, jež lze spáchat úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. Důvodem k odvolání daru mohou však být i amorality nižší intenzity než protiprávní skutky postihované trestním právem, příčí-li se zjevně dobrým mravům. Dalším předpokladem úspěšné revokace je, aby čin obdarovaného zjevně porušil dobré mravy. Musí jít tedy o čin, jehož amoralita je očividná, tj. netřeba ji dále a hlouběji jakkoli dokazovat, je seznatelná každé osobě průměrného rozumu. Zákon pojem dobrých mravů blíže nespecifikuje, jejich bližší vymezení ponechává ovšem na judikatuře a úvaze soudu. Abstraktněji a s důrazem na obecné principy morální tento pojem uchopil Ústavní soud, který vymezil obecný korektiv dobrých mravů jakožto„ souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a času, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu (viz II. ÚS 249/97). Aby bylo možno revokovat darování, musí být dobré mravy porušeny chováním obdarovaného zjevně. V souladu s ustáleným názorem judikatury Nejvyššího soudu lze učinit závěr, že„ se musí jednat vždy o takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy (srov. NS 33 Odo 538/2003). Závadné jednání vždy musí dosáhnout intenzity, která je spojena s nikoli, běžným‘, nýbrž hrubým porušením dobrých mravů. Stejný závěr lze ovšem učinit i v případě několika méně intenzivních, avšak setrvalých či opakujících se zásahů. Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování. Komplexní posouzení v sobě nese prvky subjektivního a objektivního hodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Zákonodárce použitým výrazem„ ublížil-li obdarovaný dárci“ evokuje zřejmou nutnost zohlednit rovnocenně i subjektivní stránku a vzít v potaz, jak moc intenzivně vnímá dárce závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu, případně vůči jemu blízké osobě, zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě k revokaci nepostačí; bude zapotřebí závěr o patřičnosti revokace objektivizovat zmiňovaným testem dobrých mravů.

25. Zákon nestanoví konkrétní obsahové náležitosti, které by výzva revokující dar měla splňovat. Kromě obecných náležitostí právního jednání, musí výzva mimo jiné obsahovat indikaci toho, v čem dárce spatřuje zjevné porušení dobrých mravů, tj. určitou charakteristiku (popis, rozsah, intenzita atp.) závadného skutku. Jen taková výzva je způsobilá darovací smlouvu zrušit, a obnovit tak vlastnické právo dárce k darované věci. Žalobkyně ve své výzvě ze dne 4.8.2023, kterou odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k vrácení daru, uvedla, že důvodem odvolání daru byl nevděk žalovaného, konkrétně, že žalovaný bezdůvodně a bez zavdání příčiny, přerušil jakýkoliv kontakt s žalobkyní, přestal ji navštěvovat, ukončil i telefonní komunikaci, kdy poslední návštěva a kontakt byl v roce 2021. Soud tedy musí posoudit, zda shora uvedené jednání žalovaného se skutečně stalo, zda jednání žalovaného žalobkyni ublížilo a zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy, a to jak ze subjektivní stránky, tak ze stránky objektivní.

26. Z provedených důkazů vyplývá a současně je mezi účastníky nesporné, že na základě Smlouvy o převodu družstevního podílu spojeného s členstvím v bytovém družstvu, včetně nájmu družstevního bytu, ze dne 25.7.2018, došlo k bezúplatnému převodu družstevního podílu spojeného se členstvím v [anonymizováno] [obec], včetně práva nájmu k bytu [číslo] o velikosti 3 + 1, v 1 podlaží, na adrese [adresa žalovaného], z žalobkyně na žalovaného. Z tvrzení účastníků, jakož i z výslechu svědků vyplynulo, že v tu dobu byly vztahy účastníků dobré a bezproblémové. Rovněž bylo prokázáno, že důvodem převodu bytu na žalovaného bylo pouze to, aby se případně zamezilo dědickému právu k předmětnému bytu ve prospěch vnučky žalobkyně, která byla drogově závislá. Důvod převodu bytu na žalovaného byl tedy ryze praktický a účelový, nebyl činěn za účelem zajištění bytové potřeby žalovaného, přičemž žalovaný o nabytí práva k bytu nijak neusiloval, ani nežádal, šlo o účelové přání jeho matky, respektive babičky (žalobkyně). Tyto skutečnosti vyplývají z výslechu svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří měli být osobně účastni dohody o převodu bytu. Bylo rovněž prokázáno výpověďmi svědků, že ještě před realizací převodu práv na žalovaného se mluvilo a bylo dohodnuto, že předmětný byt bude nadále užívat matka žalovaného se svým druhem a vnukem, jakož i že, až vnuk matky žalovaného dovrší 18 let věku, dojde k převodu předmětného bytu z žalovaného na tohoto vnuka. Svědci potvrdili, že se dohodovalo zřízení věcného břemene pro matku žalovaného, jejího druha a vnuka, přičemž až následně bylo zjištěno, že k družstevnímu bytu toto právo objektivně zřídit nelze.

27. Dále z výslechu svědků vyplynulo, že vztahy v rodině byly narušeny až v důsledku zcela malicherného sporu mezi žalovaným a jeho matkou, který se týkal rekonstrukce bytu žalovaného v [obec]. Toto potvrdila ve svém výslechu matka žalovaného [jméno] [příjmení], svědek [příjmení], [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Konflikt se týkal neshody žalovaného a jeho matky při rekonstrukci bytu při které mu matka chtěla vypomoci při obstarání řemeslníka, avšak žalovaný si zařídil věci po svém, což matka těžce nesla. Tento malicherný konflikt nepochopitelně přerostl v to, že žalovaný a jeho matka přerušili vzájemný kontakt a komunikaci. Objektivně však nelze hovořit o tom, že by jednání žalovaného vůči své matce bylo zjevně v rozporu s dobrými mravy. Svědci potvrdili, že žalovaný nebyl vůči matce vulgární, ani nijak agresivní, spíše zvolil způsob řešení nekomunikaci.

28. Dále z výpovědi svědků vyplývá, že vztahy mezi žalovaným a jeho matkou byly i nadále napjaté, kdy matka žalovaného, v domnění zhoršených vztahů s žalovaným a vedena nedůvěrou v žalovaného, začala vyvíjet na žalovaného nátlak k tomu, aby splnil dohodu, respektive, aby dohoda o tom, že předmětný byt bude nadále užívat ona se svým druhem a vnukem, jakož i že, až její vnuk dovrší 18 let věku, dojde k převodu předmětného bytu z žalovaného na tohoto vnuka, byla dána do písemné formy. Z výpovědí svědků dále vyplývá, že žalovaný nikdy matce nesdělil, ani nenaznačil, že by tvrzenou dohodu nechtěl splnit. Nikdy, ať již aktivně, či pasivně, nejednal tak, že by matka mohla mít oprávněnou a důvodnou obavu o ztrátu bydlení, či že by v budoucnu nebyl předmětný byt přepsán na vnuka matky žalovaného, který byl a stále je nezletilý. Dle názoru soudu matka žalovaného nezvolila příliš šťastný způsob komunikace s žalovaným, jak vyplývá z předloženého přepisu SMS komunikace, kdy z obsahu vyplývá, že žalovaného velmi důrazně a bezdůvodně obviňovala z toho, že je o vše obral, že je podrazil, že je připravil o střechu nad hlavou, apod. Naopak žalovaný vždy deklaroval, že dohody platí. Z obsahu SMS komunikace dále vyplývá, že matka žalovaného upozorňovala na to, že v případě, že nesepíše písemnou dohodu, půjdou k soudu, což domluví s babičkou (žalobkyní). Rovněž shora uvedené jednání, či nekomunikace žalovaného, objektivně není zjevným porušením dobrých mravů, vůči své matce.

29. Jak sdělili slyšení svědci, špatné vztahy mezi žalovaným a jeho matkou se následně projevily i ve vztahu mezi žalovaným a jeho babičkou (žalobkyní). I když si to matka žalovaného patrně příliš neuvědomuje, došlo z její strany k bezdůvodnému ovlivnění jednání žalobkyně vůči žalovanému. Jak matka žalovaného zmínila v SMS komunikaci, přiměla svou matku k jednání vůči žalovanému, které směřuje k vrácení daru. Žalobkyně ovlivněna svou dcerou, telefonicky v roce 2022 kontaktovala žalovaného s žádostí o sepis dohody, dle požadavku své dcery. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl k žádosti laxní, došlo k narušení vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, což se rovněž projevilo vzájemnou nekomunikací. Objektivně však i v tomto konkrétním případě nelze hovořit o tom, že by jednání žalovaného vůči své babičce (žalobkyni) bylo zjevně v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný nikdy nebránil žalobkyni v případném užívání předmětného bytu, což deklaroval i v průběhu soudního řízení a potvrdila svědkyně [příjmení]. Žalovaný se nikdy k žalobkyni nechoval vulgárně, nevhodně, či jinak zjevně v rozporu s dobrými mravy. Subjektivně se žalobkyně mohla cítit ublížena, když jí žalovaný v telefonickém hovoru, svou laxností, nepotvrdil aktivní přístup k požadavkům své matky. Objektivně však matce žalovaného, ani žalobkyni, nehrozila sebemenší důvodná obava z případné ztráty bydlení, či důvodná obava, že by žalovaný nesplnil dohodu v podobě přepisu bytu na svého synovce, který nabude zletilosti až za cca. 10 let. Žalovaný vždy deklaroval, že matka s druhem a synovcem mohou byt nadále užívat, aktivně, ani pasivně jim v tom nebránil, ani nenaznačoval opak. Z uzavření podnájemní smlouvy na dobu jednoho roku, nelze objektivně usuzovat, že by k takovému jednání ze strany žalovaného došlo.

30. Z následné pouhé nekomunikace mezi žalovaným a žalobkyní, rovněž bez dalšího objektivně nelze dovozovat, že by ze strany žalovaného došlo ke zjevnému porušení dobrých mravů. Žalobkyně netvrdila, že by žalovaného žádala o pomoc v tíživé situaci, kterou by bezdůvodně odmítl, ani že by z jeho strany došlo k jinému zjevnému porušení dobrých mravů. Nekomunikace byla způsobena tím, že obě strany se cítily být uraženy jednáním, či nejednáním, strany druhé. Žádná strana se však aktivně nepokoušela situaci rozumně řešit a zůstala v nekomunikaci. Obě strany sice tvrdily, že se pokoušely navázat alespoň další telefonický kontakt, avšak jednak toto nebylo prokázáno, zároveň, dle názoru soudu, měly obě strany být více aktivní a pokusit se, i jinými cestami, v navázání komunikace a vyřešení vzniklé neshody, a to zvláště za předpokladu, že vztahy mezi nimi byly vždy příkladné a došlo k jejich narušení shora uvedeným nešťastným a ojedinělým způsobem, který objektivně nelze posoudit za zjevné porušení dobrých mravů. Lze pouze dojít k závěru, že žalobkyně, ovlivněna svou dcerou, se mohla subjektivně cítit ublížena nekonáním žalovaného, avšak po objektivizaci celkové situace a důvodů, které k ní vedly, nelze dojít k závěru, že došlo ke zjevnému porušení dobrých mravů tak, jak je má na mysli ustanovení § 2072 občanského zákoníku.

31. Ze shora uvedeného lze tedy dojít k jednoznačnému závěru, že nedošlo k naplnění zákonných podmínek pro odvolání daru ze strany žalobkyně, kdy jednání žalovaného objektivně nelze posuzovat za jednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy vůči žalobkyní, či jí osobě blízké (dceři), a proto byla žaloba, jako nedůvodná, zamítnuta. Soud se blíže nezabýval skutečností, zda byla, či nebyla ujednána, či porušena dohoda, že další osud, tj. otázka bydlení a budoucího převodu, budou upraveny v notářském zápisu, který však již sepsán nebyl. Kdy tyto skutečnosti nebyly předmětem a důvodem pro odstoupení žalobkyně od uzavřené smlouvy, jak přímo vyplývá z obsahu odstoupení od smlouvy ze dne 4.8.2023.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve sporu úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Soud neshledal žádný důvod pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř., pro který by ze zcela výjimečného důvodu právo žalovanému nepřiznal. Je nepříjemné a nešťastné, že účastníci jsou blízcí rodinní příslušníci (babička a vnuk), což však samo o sobě nemůže znamenat, že by soud odepřel žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Je tak pouze na žalovaném, zda v případě, že rozhodnutí o nákladech nabude právní moci, bude po žalobkyni náklady požadovat, či nikoli. Náklady řízení byly soudem vyčísleny na částku 18 850 Kč a představují odměnu advokáta za 5,5 úkonu právní služby z tarifní hodnoty 50 000 Kč, tj. 5,5 x 3 100 Kč, dle § 7 a § 9 odst.4 písm. b) vyhlášky č.177/1996 Sb. (převzetí a příprava; vyjádření k žalobě; účast při jednání soudu dne 29.11.2023 v trvání přesahující 2 hodiny; účast na jednání soudu dne 29.1.2024; účast na vyhlášení rozsudku ½ úkonu) a 6 x režijní paušál po 300 Kč, dle § 13 odst. 3, citované vyhlášky.