37 C 210/2019

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 98 537 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku 25 514 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 714 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 42 228 Kč od 28. 2. 2017 do 21. 8. 2025, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 16 714 Kč od 22. 8. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 56 309 Kč, pro požadovaný úrok ve výši 20,5 % p.a., 19,70% p.a a pro úrok z prodlení nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 28. 2. 2019 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 98 537 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) dne 5. 1. 2016 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , číslo, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou zápůjčku 21 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 17 557 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 643 Kč. Poplatek je tvořen kapitalizovanými úroky za půjčené peněžní prostředky 2 765 Kč, odměnou za administrativní činnost 4 315 Kč a za hotovostní inkaso sjednaných splátek 10 477 Kč. Žalovaný žalobci zaplatil 4 806 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného částku ve výši 18 771,02 Kč na dlužné jistině a částku 14 979,98 Kč na dlužném souhrnném poplatku.

2. Žalobu dále odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) dne 5. 10. 2015 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , na základě, které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku 36 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 37 325 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 734 Kč. Poplatek je tvořen kapitalizovanými úroky za půjčené peněžní prostředky 7 783 Kč, odměnou za administrativní činnost 9 086 Kč a za hotovostní inkaso sjednaných splátek 20 459 Kč. Žalovaný žalobci zaplatil 14 879 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného částku ve výši 30 462,19 Kč na dlužné jistině a částku 27 983,81 Kč na dlužném souhrnném poplatku.

3. Žalobu dále odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) dne 7. 4. 2015 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , na základě, které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku 17 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 14 213 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 521 Kč. Poplatek je tvořen kapitalizovanými úroky za půjčené peněžní prostředky 2 238 Kč, odměnou za administrativní činnost 3 494 Kč a za hotovostní inkaso sjednaných splátek 8 481 Kč. Žalovaný žalobci zaplatil 24 873 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného částku ve výši 4 349 Kč na dlužné jistině a částku 1 991 Kč na dlužném souhrnném poplatku.

4. Celkem tedy na třech smlouvách o zápůjčce žalovaný dluží částku 98 537 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a kapitalizovaných smluvních úroků do dne postoupení a dále přiznání zákonných i smluvních úroků od postoupení do zaplacení.

5. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

6. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku.

7. Podle § 2390 přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst.1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 547 právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst.1 neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pod to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podáním ze dne 16. 4. 2026 vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částku 25 514 Kč, která byla vymožena v insolvenčním řízení, které probíhalo s žalovaným. Výrokem I. tak soud návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pro částku 25 514 Kč zastavil.

9. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce č. , číslo, , že byla uzavřena dne 5. 1. 2016 mezi společností , právnická osoba, a žalovaným ohledně poskytnutí zápůjčky ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto zápůjčku ještě poplatek 17 557 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že poplatek je vypočten jako „součet následujících kalkulačních položek“: úrok 2 765 Kč, administrativní činnost 4 315 Kč a hotovostní inkaso splátek 10 477 Kč. Celkovou částku 38 557 Kč měl žalovaný splácet v 60 splátkách po 643 Kč týdně, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že mu částka 21 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 4 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce je sjednána úroková sazba ze půjčky ve výši 20,50 % ročně.

10. Dále soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce č. , číslo, , že byla uzavřena dne 5. 10. 2015 mezi společností , právnická osoba, a žalovaným ohledně poskytnutí zápůjčky ve výši 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto zápůjčku ještě poplatek 37 325 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že poplatek je vypočten jako „součet následujících kalkulačních položek“: úrok 7 783 Kč, administrativní činnost 9 086 Kč a hotovostní inkaso splátek 20 459 Kč. Celkovou částku 73 325 Kč měl žalovaný splácet ve 100 splátkách po 734 Kč týdně, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že mu částka 36 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 4 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce je sjednána úroková sazba ze půjčky ve výši 19,70 % ročně.

11. Dále soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce č. , číslo, , že byla uzavřena dne 7. 4. 2015 mezi společností , právnická osoba, a žalovaným ohledně poskytnutí zápůjčky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto zápůjčku ještě poplatek 14 213 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že poplatek je vypočten jako „součet následujících kalkulačních položek“: úrok 2 238 Kč, administrativní činnost 3 494 Kč a hotovostní inkaso splátek 8 481 Kč. Celkovou částku 31 213 Kč měl žalovaný splácet ve 60 splátkách po 521 Kč týdně, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že mu částka 17 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 4 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce je sjednána úroková sazba ze půjčky ve výši 20,50 % ročně.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávky za žalovaným žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalovanému s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy , právnická osoba, žalovanému o postoupení pohledávky.

13. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 21 000 Kč a tuto částku tedy měl žalovaný z titulu zápůjčky vrátit. Pokud žalovaný zaplatil 4 806 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měl žalovaný dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá mu uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 16 194 Kč. V této části by byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo by jí vyhověno. Soud považuje za oprávněný rovněž požadavek na smluvený úrok ve výši 2 765 Kč. Ve smyslu § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud považuje za důvodný nárok na zákonné úroky z prodlení z částky 18 959 Kč (jistina a paušální úrok), a to dle požadavku žalobce od 28. 2. 2017 do zaplacení, po zohlednění zpětvzetí žaloby a vymoženého plnění v rámci insolvenčního řízení. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činily zákonné úroky z prodlení k datu prodlení 8,05 % ročně.

14. Pokud se týká částky 14 792 Kč, která byla ve smlouvě označena jako „poplatek“ s rozpisem částek za administrativní činnost a hotovostní režim splátek, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 60 % z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání. Poplatek za „administrativní činnost“ ve výši 4 315 Kč a „hotovostní inkaso splátek“ ve výši 10 477 Kč představuje neadekvátní navýšení částky, kterou má dlužník v souvislosti s poskytnutím zápůjčky věřiteli zaplatit a dle názoru soudu jde o další skrytý úrok, který neúměrně a v rozporu s dobrými mravy navyšuje půjčenou částku. Soud zamítl rovněž nárok žalobce na přiznání smluvních úroků ve výši 20,50 %. Úroky byly sjednány pouze ve smluvních podmínkách, která však nebyly žalovaným podepsány. Vzhledem k tomu, že původní věřitel je právnickou osobou poskytující zápůjčky v rámci svého předmětu podnikání a žalovaný byl účastníkem smlouvy jako fyzická osoba nepodnikající, je zřejmé, že předmětná smlouva o zápůjčce je smlouvou spotřebitelskou. Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3512/11 v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (analogicky i úrok) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, ale toliko spotřebitelské smlouvy samotné. V tomto případě smluvní podmínky tvořili pouze zadní část a přílohu smlouvy o zápůjčce a nebyly žalovanou podepsány. Úroková sazba tak nebyla platně sjednána.

15. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu se zápůjčkou ještě 14 792 Kč, byla žaloba ohledně této částky považována za nedůvodnou. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalovaného ve výši 4 806 Kč ani částečně na tento poplatek.

16. Z uvedených zjištění dospěl soud dále k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 36 000 Kč a tuto částku tedy měl žalovaný z titulu zápůjčky vrátit. Pokud žalovaný zaplatil 14 879 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měl žalovaný dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá mu uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 21 121 Kč. V této části by byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo by jí vyhověno. Soud považuje za oprávněný rovněž požadavek na smluvený úrok ve výši 7 783 Kč. Ve smyslu § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud považuje za důvodný nárok na zákonné úroky z prodlení z částky 28 904 Kč (jistina a paušální úrok), a to dle požadavku žalobce od 28. 2. 2017 do zaplacení, po zohlednění zpětvzetí žaloby a vymoženého plnění v rámci insolvenčního řízení. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činily zákonné úroky z prodlení k datu prodlení 8,05 % ročně.

17. Pokud se týká částky 29 545 Kč, která byla ve smlouvě označena jako „poplatek“ s rozpisem částek za administrativní činnost a hotovostní režim splátek, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 60 % z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání. Poplatek za „administrativní činnost“ ve výši 9 086 Kč a „hotovostní inkaso splátek“ ve výši 20 459 Kč představuje neadekvátní navýšení částky, kterou má dlužník v souvislosti s poskytnutím zápůjčky věřiteli zaplatit a dle názoru soudu jde o další skrytý úrok, který neúměrně a v rozporu s dobrými mravy navyšuje půjčenou částku. Soud zamítl rovněž nárok žalobce na přiznání smluvních úroků ve výši 19,70 %. Úroky byly sjednány pouze ve smluvních podmínkách, která však nebyly žalovaným podepsány. Vzhledem k tomu, že původní věřitel je právnickou osobou poskytující zápůjčky v rámci svého předmětu podnikání a žalovaný byl účastníkem smlouvy jako fyzická osoba nepodnikající, je zřejmé, že předmětná smlouva o zápůjčce je smlouvou spotřebitelskou. Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3512/11 v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (analogicky i úrok) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, ale toliko spotřebitelské smlouvy samotné. V tomto případě smluvní podmínky tvořili pouze zadní část a přílohu smlouvy o zápůjčce a nebyly žalovanou podepsány. Úroková sazba tak nebyla platně sjednána.

18. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu se zápůjčkou ještě 29 545 Kč, byla žaloba ohledně této částky považována za nedůvodnou. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalovaného ve výši 14 879 Kč ani částečně na tento poplatek.

19. Z uvedených zjištění dospěl soud dále k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 17 000 Kč a tuto částku tedy měl žalovaný z titulu zápůjčky vrátit. Pokud žalovaný zaplatil 24 873 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měl žalovaný dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), nezbývá mu uhradit již ničeho. Soud považuje za oprávněný rovněž požadavek na smluvený úrok ve výši 2 238 Kč, který byl však žalovaným rovněž uhrazen. PO zohlednění provedených plateb vznikl žalovanému přeplatek ve výši 5 635 Kč.

20. Pokud se týká částky 11 975 Kč, která byla ve smlouvě označena jako „poplatek“ s rozpisem částek za administrativní činnost a hotovostní režim splátek, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 60 % z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání. Poplatek za „administrativní činnost“ ve výši 3 494 Kč a „hotovostní inkaso splátek“ ve výši 8 481 Kč představuje neadekvátní navýšení částky, kterou má dlužník v souvislosti s poskytnutím zápůjčky věřiteli zaplatit a dle názoru soudu jde o další skrytý úrok, který neúměrně a v rozporu s dobrými mravy navyšuje půjčenou částku. Soud zamítl rovněž nárok žalobce na přiznání smluvních úroků ve výši 20,50 %. Úroky byly sjednány pouze ve smluvních podmínkách, která však nebyly žalovaným podepsány. Vzhledem k tomu, že původní věřitel je právnickou osobou poskytující zápůjčky v rámci svého předmětu podnikání a žalovaný byl účastníkem smlouvy jako fyzická osoba nepodnikající, je zřejmé, že předmětná smlouva o zápůjčce je smlouvou spotřebitelskou. Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3512/11 v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (analogicky i úrok) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, ale toliko spotřebitelské smlouvy samotné. V tomto případě smluvní podmínky tvořili pouze zadní část a přílohu smlouvy o zápůjčce a nebyly žalovanou podepsány. Úroková sazba tak nebyla platně sjednána.

21. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu se zápůjčkou ještě 11 975 Kč, byla žaloba ohledně této částky považována za nedůvodnou. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalovaného ve výši 24 873 Kč ani částečně na tento poplatek.

22. Po omezení žaloby o částku 25 514 Kč, která byla žalovaným uhrazena v rámci insolvenčního řízení, rozhodoval soud pouze o částce 73 023 Kč s příslušenstvím. Z této částky považoval soud za oprávněný pouze požadavek na zaplacení částky 16 714 Kč, ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl takřka totožný, a to i při zohlednění zastavení řízení pro chování žalovaného, dle § 146 odst. 2 o.s.ř., a proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.