37 C 258/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 944 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 404 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5% p.a. od 22.12.2012 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 12 540 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 3.9.2024 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 20 944 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) dne 25.10.2010 uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou půjčku 15 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 465 Kč. Žalovaný žalobci zaplatil 6 596 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného částku ve výši 11 407,41 Kč na dlužné jistině a částku 9 536,59 Kč na dlužném souhrnném poplatku. Celkem tedy žalovaný dluží částku 20 944 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení do dne postoupení a dále přiznání zákonných úroků z prodlení od postoupení do zaplacení.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného ( § 101 odst. 3 o.s.ř. ).

3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 obč. zák. č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. Podle § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, a nebo se příčí dobrým mravům.

4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce č. , číslo, , že byla uzavřena dne 25.10.2010 mezi společností , právnická osoba, a žalovaným ohledně poskytnutí půjčky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 12 540 Kč. Celkovou částku 27 540 Kč měl žalovaný splácet v 59 splátkách po 465 Kč týdně, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že mu částka 15 000 Kč byla předána v hotovosti.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalovanému s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy , právnická osoba, žalovanému o postoupení pohledávky.

6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a tuto částku tedy měl žalovaný z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaný zaplatil 6 596 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měl žalovaný dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá mu uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 8 404 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno. Ve smyslu § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. soud přiznal žalobci rovněž z částky 8 404 Kč, zákonné úroky z prodlení, a to dle požadavku žalobce od 22.12.2012 do zaplacení, dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Pokud se týká částky 12 540 Kč, která byla ve smlouvě označena jako „souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 80% z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání, kdy z ujednání není konkrétně zřejmé, co přesně souhrnný poplatek představuje, zda úrok, či jiné poplatky, atd. Souhrnný poplatek tak představuje neadekvátní navýšení částky, kterou má dlužník v souvislosti s poskytnutím půjčky věřiteli zaplatit, aniž by dlužníkovi bylo zřejmé, co částka konkrétně představuje. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu s půjčkou ještě 12 540 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalovaného ve výši 6 596 Kč ani částečně na tento poplatek.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný měl ve sporu převážný úspěch, objektivně mu však žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.