37 C 293/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 44 288,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50% p.a. od 14. 8. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne příslušného měsíce, počínaje měsícem květnem 2026, pod ztrátou výhody splátek v případě jakéhokoliv prodlení.

II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 25 888,44 Kč, pro úrok a úrok z prodlení, nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 27.8.2025 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 44 288,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) dne 19.4.2022 uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č., číslo, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně poplatku ve výši 27 655 Kč, v dohodnutých měsíčních splátkách. Na svou pohledávku žalovaný uhradil pouze 1 600 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 44 288,25 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 19 542,42 Kč a dlužný poplatek ve výši 24 746,02 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil na ústním jednání. Potvrdil, že tvrzenou smlouvu o úvěru uzavřel a úvěr čerpal. K otázce zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru uvedl, že měl příjem z pracovního poměru okolo 15 000 Kč, jak je uvedeno v zákaznické kartě. Další příjmy neměl, bydlel na ubytovně, měl exekuce, kdy mu měsíčně strhávali okolo 6 000 Kč. Uvedl, že si není vědom, že by dokládal poskytovateli úvěru měsíční výdaje. Uvedl, že měl veškeré příjmy oficiální, tj. na výplatnici, žádné další příjmy neměl. Bydlel na ubytovně s přítelkyní, která pobírala důchod. Uvedl, že neví, z jakého důvodu byl na zákaznické kartě uveden další příjem 15 000 Kč. Příjmy dokládal pracovní smlouvou a patrně i výplatními páskami. Uvedl, že v době podpisu smlouvy byl značně závislý na alkoholu, vše proběhlo rychle, ani přesně neví, co podepisoval, hned měl po podpisu peníze na stole. Uvedl, že si je vědom svého závazku, závazek uznává a je připraven závazek uhradit v měsíčních splátkách poté, co ukončí léčbu. Byl by schopen splácet kolem 2 000 Kč měsíčně.

3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne 19.4.2022 uzavřena smlouva o úvěru na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně poplatku ve výši 24 946 Kč a sjednaného pojištění ve výši 2 709 Kč, v dohodnutých měsíčních splátkách. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil, dle tvrzení žalobce, částku 1 600 Kč. Žalovaný potvrdil, že převzal v hotovosti čerpaný úvěr. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28.4.2025. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku, oznámení o postoupení pohledávky, kartu zákazníka a tabulku umoření.

11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, právní předchůdce žalobce provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr vyplněno, že žalovaný je svobodný, žije v nájemním bydlení, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 14 786 Kč, má další příjem ve výši 15 000 Kč měsíčně. U výdajů je kalkulováno s odhadovanými výdaji ve výši 5 000 Kč měsíčně a externími splátkami ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný současně ve smlouvě stvrdil, že údaje jsou správné. Z karty zákazníka vyplývá, že údaje byly ověřovány z výplatních pásek a pracovní smlouvy. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje, avšak ani další tvrzené příjmy žalovaného.

12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, právní předchůdce žalobce si od žalovaného vyžádal pouze informace týkající se jeho příjmu a výdajů, které však nebyly nijak ověřovány a dokladovány (pouze výplatní páskou a pracovní smlouvou, jak je v kartě zákazníka zaškrtnuto). Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, ). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobce k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

18. Obezřetnost a důslednost právního předchůdce žalobce při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně prohlásil, že jsou „pravdivé a úplné.“ Celkové měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč, ani rámcově neodpovídají obvyklým výdajům na nájemní bydlení v České republice, a přesto nebyly nijak prověřovány. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Nelze tak uvěřit ani skutečnosti, že celkové výdaje žalovaného, např. na dopravu, jídlo a osobní náklady (volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky atd.) činí pouze 5 000 Kč, a to včetně nákladů na nájemní bydlení. Právní předchůdce žalobce si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, aniž by si tato tvrzení blíže ověřil, ač tak udělat mohl a měl, např. výpisy z bankovního účtu, nájemní smlouvou apod. Soud zároveň konstatuje, že nebyly nijak ověřovány další měsíční tvrzené příjmy žalovaného ve výši 15 000 Kč., kdy žalovaný současně popřel, že by takové příjmy reálně měl.

19. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Žalobce, ač poučen na ústním jednání, dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., o povinnosti dotvrdit a prokázat řádné zkoumání úvěruschopnosti, svoji povinnost nesplnil. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 18 400 Kč, k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobci přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 18 400 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaný ocitl dne 14.8.2025, neboť podle výzvy žalobce ze dne 29.7.2025 byl povinen dluh zaplatit nejpozději do 13.8.2025. Od 14.8.2025 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (11,50 %). Zároveň soud vyhověl žádosti žalovaného o možnost zaplacení přisouzené částky ve splátkách, čímž zohlednil jeho aktuální sociální a výdělkovou situaci, kdy žalovaný v současné době absolvuje léčbu na psychiatrii a léčí se ze závislosti na alkoholu. Výdělečně činný bude případně až od měsíce dubna 2026.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.1 o.s.ř. žalovaný byl ve sporu úspěšný, objektivně mu však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

22. Zároveň soud konstatuje, že nebylo možné vyhovět žádosti žalobce na vydání rozsudku pro uznání, ač žalovaný zpočátku svůj závazek zcela uznal. Jelikož však žaloba postrádala tvrzení a důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, a to v souladu s ustanovením § 153a odst.2 o.s.ř.