37 C 32/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 44 270,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% p.a. od 14.7.2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 25 770,18 Kč, pro kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení, jakož i pro běžný úrok a úrok z prodlení, nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 30.7.2021 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 44 270,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 28.12.2017 uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku, včetně poplatku ve výši 9 168 Kč, v dohodnutých týdenních splátkách. Na svou pohledávku žalovaná uhradila pouze částku 9 350 Kč, která byla částečně započtena na jistinu a sjednaný poplatek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 10 424,44 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 6 679,42 Kč a dlužný poplatek ve výši 3 745,02 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.

2. Žalobu dále odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 4.5.2018 uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku, včetně poplatku ve výši 6 804 Kč, v dohodnutých týdenních splátkách. Na svou pohledávku žalovaná uhradila pouze částku 3 650 Kč, která byla částečně započtena na jistinu a sjednaný poplatek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 10 760,60 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 6 511,54 Kč a dlužný poplatek ve výši 4 249,06 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.

3. Žalobu dále odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 28.7.2018 uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku, včetně poplatku ve výši 11 531 Kč, v dohodnutých týdenních splátkách. Na svou pohledávku žalovaná uhradila pouze částku 1 500 Kč, která byla částečně započtena na jistinu a sjednaný poplatek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 23 085,14 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 13 375,83 Kč a dlužný poplatek ve výši 9 709,31 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.

4. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

6. Podle § 2390 přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst.1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 547 právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst.1 neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pod to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla dne 28.12.2017 uzavřena smlouva o smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku, včetně poplatku ve výši 9 168 Kč, v dohodnutých týdenních splátkách. Na poskytnutou zápůjčku žalovaná uhradila, dle tvrzení žalobce, částku 9 350 Kč, která byla částečně započtena na jistinu a sjednaný poplatek. Dále z provedených důkazů vyplývá, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla dne 4.5.2018 uzavřena smlouva o smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku, včetně poplatku ve výši 6 804 Kč, v dohodnutých týdenních splátkách. Na poskytnutou zápůjčku žalovaná uhradila, dle tvrzení žalobce, částku 3 650 Kč, která byla částečně započtena na jistinu a sjednaný poplatek. Dále z provedených důkazů vyplývá, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla dne 28.7.2018 uzavřena smlouva o smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku, včetně poplatku ve výši 11 531 Kč, v dohodnutých týdenních splátkách. Na poskytnutou zápůjčku žalovaná uhradila, dle tvrzení žalobce, částku 1 500 Kč, která byla částečně započtena na jistinu a sjednaný poplatek. Podpisem shora uvedených smluv žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v hotovosti poskytnuté zápůjčky. Právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovanou postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2020. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku ze dne 28.6.2021, oznámení o postoupení pohledávky, karty zákazníka a tabulky umoření.

13. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet spotřebitelské úvěry (zápůjčky), právní předchůdce žalobce provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr vyplněno, že žalovaná je svobodná, žije v nájemním bydlení, je zaměstnána na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 7 196 Kč v roce 2017, respektive 7 334 Kč a 7 415 Kč v roce 2018, má další příjmy ve výši 1 500 Kč měsíčně a 9 000 Kč měsíčně. Vždy je kalkulováno s odhadovanými 4 000 Kč, respektive 3 000 Kč měsíčně a interními splátkami. Žalovaná současně ve smlouvách stvrdila, že údaje jsou správné. Z karet zákazníka vyplývá, že údaje byly ověřovány z výplatních pásek. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje, avšak ani další tvrzené příjmy žalované.

14. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná své dluhy z počátku splácela.

15. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, právní předchůdce žalobce si od žalované vyžádal pouze informace týkající se jejího příjmu a výdajů, které však nebyly nijak ověřovány a dokladovány (pouze výplatní páskou, jak je v kartě zákazníka zaškrtnuto). Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobce k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

20. Obezřetnost a důslednost právního předchůdce žalobce při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované, byť současně prohlásila, že jsou„ pravdivé a úplné.“ Celkové měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč, ani rámcově neodpovídají obvyklým výdajům na nájemní bydlení v České republice, a přesto nebyly nijak prověřovány. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Nelze tak uvěřit ani skutečnosti, že celkové výdaje žalované, např. na dopravu, jídlo a osobní náklady (volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky atd.) činí pouze 4 000 Kč, a to včetně nákladů na nájemní bydlení. Právní předchůdce žalobce si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, aniž by si tato tvrzení blíže ověřil, ač tak udělat mohl a měl, např. výpisy z bankovního účtu, nájemní smlouvou, apod. Soud zároveň konstatuje, že nebyly nijak ověřovány další měsíční tvrzené příjmy žalované (1 500 Kč měsíčně a 9 000 Kč měsíčně). Obezřetnost právního předchůdce žalobce měla být na místě i proto, že žalovaná své předchozí závazky neplnila řádně a včas, a zápůjčkami docházelo k refinancování jiných závazků žalované. Ani tyto okolnosti nebyly před poskytováním dalších zápůjček podrobeny zkoumání.

21. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv o zápůjčce. Z absolutně neplatných smluv nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 33 000 Kč (11 000 Kč + 8 000 Kč + 14 000 Kč, poníženo o zaplacené splátky ve výši 14 500 Kč (9 350 Kč + 3 650 Kč + 1 500 Kč), tj. celkem 18 500 Kč, k jejíž zaplacení soud žalovanou zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 18 500 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaná ocitla dne 14.7.2021, neboť podle výzvy žalobce ze dne 28.6.2021 byla povinna dluh zaplatit nejpozději do 13.7.2021. Od 14.7.2021 je žalovaná v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,5 %).

23. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.