37 C 36/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 26 719,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 500,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. od 23. 9. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 12 219,14 Kč pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok a pro běžný úrok z prodlení nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 25. 11. 2021 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 26 719,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 6. 11. 2018 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně kapitalizovaného úroku, poplatku a nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku ve výši 17 184 Kč, a to nejpozději do 6. 1. 2020. Žalovaná si svou povinnost nesplnila a uhradila pouze částku 5 499,99 Kč. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 17 255,85 Kč, nesplacený úrok ve výši 1 426,53 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 350,45 Kč, nesplacené náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 583,66 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 3 067,52 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný smluvní úrok, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokutu ve výši 8 990,30 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení a běžný úrok z prodlení až do úplného zaplacení.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], byla dne 6. 11. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se úvěrující společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 17 184 Kč vrátit nejpozději do 6. 1. 2020. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila pouze částku 5 499,99 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku, oznámení o postoupení pohledávky, žádost o poskytnutí úvěru.

11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, tvrdil žalobce v samotné žalobě, že právní předchůdce před poskytnutím úvěru vycházel z žádosti žalované o poskytnutí úvěru, z které vyplývá její finanční situace a další relevantní skutečnosti podstatné pro posouzení bonity a úvěry schopnosti žalované. Správnost poskytnutí a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým podpisem. Své tvrzení žalobce doložil pouze žádostí o poskytnutí úvěru. Z této žádosti vyplývá, že žalovaná je na mateřské dovolené a pobírá příspěvek v mateřství. Další tvrzené příjmy mají vyplývat z brigády, porodného, dalších sociálních příspěvků a příspěvků od přítele. Měsíční výdaje byly kalkulovány na částku 22 400 Kč. Z formuláře rovněž vyplývá, že informace jsou doloženy pracovní smlouvou a výpisem z bankovního účtu.

12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná svůj dluh z počátku splácela.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil, resp. k tvrzení žalobce nebyly předloženy žádné relevantní důkazy a žalobce se svojí neúčastí na ústním jednání dobrovolně vzdal možnosti poučení ze strany soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.. Soud zároveň upozorňuje na to, že tvrzení žalované o svých příjmech a výdajích je nutné posuzovat s odbornou péčí, kdy zejména k výdajům, ale i k příjmům nebyly žalovanou doloženy relevantní listiny, z kterých by mohlo být řádně prokázáno a ověřeno, že žalovaná před poskytnutím úvěru splnila podmínky úvěruschopnosti.

18. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, resp. povinnost nebyla prokázána. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 14 500,01 Kč (20 000 Kč – 5 499,99 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovanou zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobci přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 14 500,01 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaná ocitla dne 23. 9. 2021, neboť podle výzvy žalobce ze dne 6. 9. 2021 byla povinna dluh zaplatit nejpozději do 22. 9. 2021. Od 23. 9. 2021 je žalovaná v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,5%).

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.2 o.s.ř., úspěch a neúspěch účastníků sporu byl takřka totožný, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.