37 C 46/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobců: celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o náhradu škody 454 968 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], náhradu nákladů řízení ve výši 37 897,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 30.6.2020 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 450 968 Kč. Žaloba byla sice podána manžely [příjmení], je však třeba předně uvést, že účastníkem řízení na straně žalobce je pouze [celé jméno žalobce] a nikoliv též [titul] [jméno] [příjmení]. Žaloba byla podána z datové schránky [celé jméno žalobce]. [titul] [jméno] [příjmení] je sice v žalobě označena vedle žalobce [celé jméno žalobce], ale její podpis žaloba postrádá. Zákon vyžaduje, aby podání bylo nejpozději do tří dnů buď doplněno předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění (§ 42 odst. 2 o.s.ř.). Důsledkem toho, že podání učiněné v elektronické podobě obsahující návrh ve věci samé nebylo podepsáno a ani nebylo ve lhůtě 3 dnů doplněno originálem či písemným podáním stejného znění, je, že se k takovému podání nepřihlíží (§ 42 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). V dané věci [titul] [jméno] [příjmení] žalobu předložením originálu či písemného podání shodného znění nedoplnila. Nelze proto k žalobě ve vztahu k [titul] [jméno] [příjmení] dle § 42 odst. 2 věta druhá o.s.ř. přihlížet a není ani možné jednat s ní jako s účastníkem řízení. Stejným nedostatkem jako žaloba sama pak trpí i doplnění žaloby ze dne 13. 7. 2020, proto ani k tomuto podáním, byla-li činěna [titul] [jméno] [příjmení], nelze přihlížet.

2. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že žalovaný neoprávněně a násilně vniknul do jejich bytu, za což byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ve věci [spisová značka]. Svým jednáním způsobil žalovaný škodu, kdy zcizil v hotovost ve výši 300 000 Kč, která byla v bytě uložena. Dále znehodnotil zařízení bytu, které bylo vystěhováno do sušárny. Bylo tak nutné pořídit nové vybavení bytu za cenu 150 968 Kč. Současně došlo ke ztrátě účetních dokumentů fy [právnická osoba] a [právnická osoba] [obec]. Žalobce tak žádá o náhradu škody za zcizených 300 000 Kč a za pořízení nového vybavení ve výši 150 968 Kč, celkem tedy částku 450 968 Kč.

3. Podáním ze dne 13.7.2020 žalobce žalobu doplnil o další položku, a to o částku 4 000 Kč, která měla být žalovaným rovněž zcizena z přihrádky v obývacím pokoji. Celková žalovaná částka je tedy ve výši 454 968 Kč. Podání, ze dne 13.7.2020 žalobce upřesnil, že nepožaduje jednu polovinu žalované částky, ale celou výši tvrzené škody, tj. 454 968 Kč.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Potvrdil, že vydražil bytovou jednotku manželů [příjmení] v exekučním řízení. Po vydražení opakovaně vyzval žalobce k vyklizení bytové jednotky předtím, něž přistoupil k jejímu otevření a vyklizení. Za účasti policie, dalších osob a pořízení videozáznamu bytovou jednotku vyklidil a věci přestěhoval do připravených společných prostor domu, které byly zabezpečeny, uzamčeny a klíče uloženy do zapečetěné obálky, která byla předána předsedkyni SVJ [titul] [příjmení]. Dne 5.6.2019 se žalobce dostavil s tím, že si věci odstěhuje. Za účasti svědka a [titul] [příjmení] byla žalobci umožněna prohlídka uskladněných věcí, nic si nakonec nevzal a o žádných cennostech nemluvil. Dne 31.7.2019 se dostavil syn žalobce k převzetí věcí. Opětovně se syn žalobce dostavil až dne 12.10.2019, kdy věci odvezl, o čemž byl sepsán protokol. Tvrzení žalobce o tom, že by mu odcizil částku 304 000 Kč, pokládá za absurdní. Rovněž požadavek na zaplacení nového nábytku pokládá za nesmyslný, kdy nábytek byl uskladněn bez jakéhokoliv poškození a následně v tomto stavu vydán synovi žalobce. Na ústním jednání dne 23.6.2021 doplnil, že má informaci, že žalobce měl závazky, pro které mu byl byt exekučně prodán. Rovněž poté dlužil SVJ na vyúčtovaných službách. Je tak absurdní tvrzení, že by měl v uskladněných věcech tvrzenou hotovost.

5. Ze specifikace dodavatele IKEA ze dne 10.11.2019 se zjišťuje seznam nábytku a jeho cena.

6. Z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 21.5.2020, č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3.2.2021, č.j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalovaný byl uznán vinným z přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že v době okolo 9:57 hod. dne 26. 5. 2019 svémocně vnikl do bytu č. jednotky [číslo] na adrese [adresa žalobce], do té doby obývaného a užívaného manžely [příjmení] [jméno] [příjmení], narozenou [datum], a [celé jméno žalobce], narozeným [datum], tím, že si prostřednictvím zámečníka nechal odvrtat zámek vstupních dveří, byt zpřístupnil a následně jej nechal kompletně vyklidit a věci manželů [příjmení] uskladnit do společných prostor kočárkárny domu, a to přesto, že nebyl ani jako vlastník předmětné bytové jednotky, jímž se stal na základě usnesení o příklepu vydaného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [exekutorský úřad], dne 21. 2. 2019, č.j. [číslo jednací], s nabytím právní moci dne 10. 4. 2019, a po doplacení nejvyššího podání dne 10. 5. 2019, k tomuto úkonu oprávněn, neboť dle § 336l odst. 7 občanského soudního řádu měl podat návrh na provedení výkonu rozhodnutí vyklizením nebo odebráním nemovité věci a pouze v rámci výkonu rozhodnutí nebo nařízené exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti je možné do domovní svobody jiného zasáhnout, čímž způsobil poškozeným [příjmení] [jméno] [příjmení], narozené [datum], a [celé jméno žalobce], narozenému [datum], újmu. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byli poškození [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], a [celé jméno žalobce], [datum narození], trvale bytem [adresa], se svým nárokem na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

7. Ze záznamu z jednání ze dne 5.6.2019 vyplývá, že dostavil žalobce k prohlídce uskladněných věcí. Za účasti předsedkyně SVJ [titul] [příjmení] a svědka provedl prohlídku, nic si neodnesl.

8. Z předávacího protokolu ze dne 12.10.2019 vyplývá, že syn žalobce převzal a odstěhoval veškeré uskladněné a uzamčené věci. Prohlásil, že jejich stav, počet, množství a kvalita odpovídá stavu, které věci měly v bytové jednotce. Současně prohlásil že on, ani jeho rodiče nebudou uplatňovat žádnou škodu, újmu ani kompenzaci.

9. Z čestného prohlášení ze dne 31.7.2019 vyplývá, že syn žalobce zkontroloval uskladněné věci a nic si neodnesl.

10. Podle § 2910 zákona č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2951 odst. 1 škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2969 odst. 1, při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

11. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 21.5.2020, č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3.2.2021, č.j. [číslo jednací], pravomocně odsouzen za přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 26. 5. 2019 svémocně vnikl do bytové jednotky obývané žalobcem a jeho manželkou, kterou vyklidil a věci uskladnil do společných prostor. S nárokem na náhradu škody byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

12. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Soud si tak v civilním řízení nesmí tyto otázky posuzovat samostatně. Vázaností civilního soudu rozhodnutím trestního soudu o spáchání trestného činu a o osobě jeho pachatele se rozumí především vázanost skutkovými zjištěními trestního soudu, které vyústily v odsuzující rozsudek. Z výroku o vině je pak nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Výrokem odsuzujícího trestního rozsudku tedy může být pro civilní řízení závazně určena především otázka zaviněného protiprávního jednání určitého pachatele, ale též otázky vzniku škody a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou. V takových případech se pak předmět dokazování v civilním řízení může omezit na zjišťování výše škody, a popř. na otázku, zda škoda nebyla způsobena také spoluzaviněním poškozeného, nebo zda za ni společně s žalovaným neodpovídá další osoba.

13. Ze shora uvedeného rozhodnutí trestního soudu však objektivně nevyplývá, že by žalovaný žalobci způsobil tvrzenou škodu, tj. že by mu odcizil tvrzenou hotovost, či způsobil škodu na zařízení a vybavení bytu, či jinou konkrétní újmu. Soud je vázán pouze tím, že žalovaný byl uznán vinným z přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 26. 5. 2019 svémocně vnikl do bytu na adrese [adresa žalobce], do té doby obývaného a užívaného manžely [příjmení], tím, že si prostřednictvím zámečníka nechal odvrtat zámek vstupních dveří, byt zpřístupnil a následně jej nechal kompletně vyklidit a věci manželů [příjmení] uskladnit do společných prostor.

14. V důsledku shora uvedeného byl žalobce povinen tvrdit a prokázat základní předpoklady spojené s náhradou škody, a to vznik škody, porušení právní povinnosti na straně žalovaného a příčinnou souvislost mezi vznikem škody a porušením povinnosti na straně žalovaného.

15. Jak bylo shora uvedeno, pravomocný trestní rozsudek, kterým je soud vázán, neprokazuje, že by žalovaný svým protiprávním jednáním způsobil žalobci tvrzenou škodu v podobě odcizení částky 304 000 Kč a dále škodu na vybavení a zařízení bytové jednotky ve výši 150 968 Kč. Bylo tak povinností žalobce svá tvrzení doplnit a prokázat. Vzhledem k tomu, že se žalobce, bez omluvy, ústního jednání konaného dne 23.6.2021 neúčastnil, dobrovolně se tím vzdal možnosti poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., a to právě k doplnění požadovaného tvrzení a předložení důkazů. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, a žaloba tak byla v celém rozsahu zamítnuta.

16. Obranu žalovaného, kterou prokazoval, že vybavení a zařízení bytu řádně uschoval do vhodné místnosti, kdy následně došlo k jeho převzetí a odvozu ze strany syna žalobce, nebylo v tomto případě nutné posuzovat, kdy této obraně nepředcházelo řádné tvrzení a prokazování ze strany žalobce.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.1 o.s.ř., kdy úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení, dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Náklady řízení spočívají v odměněn advokáta z tarifní hodnoty 454 968 Kč, tj. 10 140 Kč za jeden úkon právní služby, dle § 7 citované vyhlášky. Právní zástupce žalovaného učinil celkem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava, podání vyjádření k žalobě, účast na ústním jednání), po 10 140 Kč, tj. náleží mu odměna ve výši 30 420 Kč. Má rovněž nárok na paušální náhradu za 3 režijní paušály po 300 Kč, dle § 13 citované vyhlášky, tj. na částku 900 Kč. Celkové náklady tak činí částku 31 320 Kč + 21% DPH, tj. celkem 37 897,20 Kč.