37 C 77/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 43 289 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 766 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. od 5.11.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 12 523 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], náhradu nákladů řízení ve výši 5 620,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 25.1.2021 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 43 289 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 23.8.2019 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně úroku, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 438 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29,90 % ročně a RPSN 34,36% ročně. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 69 024 Kč. Žalovaná se rovněž zavázala hradit měsíční pojistné 101 Kč, a to za pojištění schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Úvěr byl poskytnut dne 23.8.2019. Žalovaná žalobci zaplatila celkem 9 234 Kč, kdy úhrada byla započtena částkou 606 Kč na pojistné, částkou 5 209 Kč na běžné úroky, částkou 2 319 Kč na jistinu a částkou 1 100 Kč na náhradu nákladů za odeslané upomínky. Z důvodu neplní povinností na straně žalované, kdy řádně a včas nehradila měsíční splátky, odstoupil žalobce dne 4.8.2020 od úvěrové smlouvy, kdy odstoupení nabylo účinnosti dne 15.8.2020. Předmětem žaloby je částka 37 681 Kč, která představuje jistinu úvěru, částka 505 Kč, která představuje dlužné splátky pojištění a částka 5 103 Kč, která představuje běžný úrok ke dni odstoupení od úvěrové smlouvy. Žalobce se rovněž domáhá přiznání zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Žalobce se z ústního jednání omluvil.

3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobce byla dne 23.8.2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 69 024 Kč sestávajícími z úroku ve výši 29,90% p.a. splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 438 Kč + 101 Kč měsíčně za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr. Z bankovního dokladu ze dne 23.8.2019 vyplývá, že žalobce na účet žalované zaslal částku 40 000 Kč. Z odstoupení ze dne 3.8.2020 vyplývá, že žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy, pro porušení povinností na straně žalované, a vyzval jí k okamžité úhradě částky 43 289 Kč. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 9 234 Kč, kdy úhrada byla započtena částkou 606 Kč na pojistné, částkou 5 209 Kč na běžné úroky, částkou 2 319 Kč na jistinu a částkou 1 100 Kč na náhradu nákladů za odeslané upomínky.

11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobce provedl hodnocení žalované dle údajů o jejich příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předložené listině nazvané„ Zpráva o posouzení úvěruschopnosti – [celé jméno žalované]“ uvedeno, že mzda žalované byla ověřena u zaměstnavatele, byly prověřeny veřejné i komerční registry (FO SOLUS, zájmového sdružení právnických osob, CEE). Mzda byla zjištěna ve výši 13 242 Kč (ověřeno z výpisu z bankovního účtu a potvrzení o výši příjmů), výdaje zjištěny v registru CRIF, v podobě nájemného ve výši 4 200 Kč. Žádné jiné relevantní listiny, vztahující se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované.

12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná svůj dluh z počátku splácela.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, žalobce si od žalované vyžádal informace a doklady týkající se pouze jejích příjmů. Soud však konstatuje, že potvrzení o příjmu žalované předloženo nebylo, ani výše příjmu nevyplývá z předloženého bankovního účtu žalované. Naopak z předloženého výpisu z bankovního účtu žalované za období 07/2019 vyplývá počáteční záporný počáteční zůstatek žalované - 97,07 Kč a počáteční konečný záporný zůstatek - 40,46 Kč. Příjem žalované, před poskytnutím úvěru, doložen tedy nebyl. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

18. Obezřetnost a důslednost žalobce při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované, byť současně měla prohlásit, že jsou„ pravdivé a úplné.“ Výdaj určený na bydlení ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady bydlení činí 4 200 Kč. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na nájem, elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Jinými výdaji žalované se žalobce ani nezabýval, přestože z bankovního účtu žalované ze dne 3.7.2019 vyplývá, že jí ze strany poskytovatele nebankovních úvěrů a půjček (žalobce) byla připsána částka 1 000 Kč a lze tedy předpokládat, že šlo rovněž o poskytnutý úvěr, či zápůjčku. Žalobce si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, navíc za situace, kdy si byl vědom, že žalovaná byla v období 7/2019 na svém bankovním účtu vždy v záporném zůstatku.

19. Lze tedy uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 30 766 Kč (40 000 Kč – 9 234 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovanou zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobci přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 30 766 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaná ocitla dne 5.11.2020, neboť podle výzvy žalobce odeslané dne 4.11.2020, byla vyzvána k zaplacení. Od 5.11.2020, kdy se výzva dostala do dispozice žalované, je žalovaná v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25%).

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.2 o.s.ř. žalobce byl ve sporu úspěšný z 71% (částka 30 766 Kč) a žalovaná z 29% (částka 12 523 Kč). Poměr žalobce z úspěchu a neúspěchu ve sporu tak činí 42% z celkových nákladů řízení. Ty byly stanoveny na částku 13 380,80 Kč a představují odměnu za 3 úkony právní služby po 2 860 Kč (§ 7 vyhlášky č.177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 300 Kč (§13 odst.3 citované vyhlášky). Byla přiznána rovněž náhrada za DPH 21% a soudní poplatek ve výši 1 910 Kč. Poměrná část nákladů činí tak 5 620,02 Kč.