38 C 103/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 47 428,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 47 428,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 368,75 Kč od 26. 8. 2022 do 2. 1. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 628,30 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 21,99 % ročně od 19. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 498 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 47 428,30 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitelka“) s žalovaným uzavřela Smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen „Smlouva“), na základě které se zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. , č. účtu, a dále se zavázala žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr Flexikredit, na základě kterého byl oprávněn čerpat na tomto účtu peněžní prostředky do povoleného úvěrového limitu sjednaného ve Smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekračovat povolený limit. Žalovaný povolený limit kontokorentu překročil, řádně a včas nesplácel poskytnutý úvěr. Ke dni 26. 8. 2022 původní věřitelka pro porušení smluvních podmínek úvěr zesplatnila (převedla dlužnou částku ve výši 45 628,30 Kč na nově zřízený účet č. , č. účtu, ) a opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky i s úroky. Žalovaný dlužnou částku do dnešního nezaplatil. Ke dni podání žaloby dluh žalovaného činil 45 628,30 Kč na nesplacené jistině úvěru, dále 1 800 Kč na smluvních poplatcích a 4 368,75 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 byla pohledávka původní věřitelkou postoupena na společnost , Anonymizováno, následně pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 na žalobkyni.

2. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 25. 4. 2024 a žalovaný byl k tomuto jednání obeslán doručenkou do vlastních rukou. Žalovaný se k jednání nedostavil, a soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a projednal věc v nepřítomnosti žalovaného, který byl poučen o následcích nedostavení se k jednání.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z formuláře s informacemi o úvěru ze dne 14. 6. 2021 (č.l. 20-22) soud zjistil, že žalovaný byl seznámen s podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru. Spotřebitelský úvěr měl podobu kontokorentního úvěru Flexikredit s povoleným limitem ve výši 30 000 Kč na dobu neurčitou, nesplácený pravidelnými splátkami, ale průběžně připisováním peněžních prostředků ve prospěch běžného účtu klienta (žalovaného). Celková částka, kterou žalovaný musel zaplatil činila 31 736,25 Kč, přičemž tato částka je tvořena součtem povoleného limitu a celkových nákladů úvěru. Výpůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 21,99 % p.a. z čerpaného úvěru, RPSN činila 25,77 %. Z upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 2. 11. 2022 (č.l. 11) soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na nezaplacení měsíční splátky a informován o případném zesplatnění celého úvěru v případě, že dlužná částka nebude uhrazena do 14. 11. 2022. Ze sdělení (č.l. 12) soud zjistil, že původní věřitelka nabídla žalovanému možnost doplatit dluh ze smlouvy jednorázově, s tím, že část dluhu mu bude odpuštěna. Z oznámení ze dne 27. 8. 2022 (č.l. 13) soud zjistil, že žalovaný byl informován o ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu a o otevření úvěrového účtu, a to z důvodu porušování smluvních ujednání. Převedená částka činila 45 628,30 Kč, za otevření úvěrového účtu byl žalovanému účtován poplatek ve výši 10 % z povoleného úvěrového limitu, počet měsíčních splátek byl stanoven na 24 ve výši 1 907,17 Kč se splatností k 26. dni každého měsíce. Z oznámení o zesplatnění ze dne 4. 1. 2023 (č.l. 14) soud zjistil, že úvěr žalovaného ve výši 45 628,30 Kč byl ke dni 2. 1. 2023 zesplatněn, žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky do 18. 1. 2023. Z výzvy k zaplacení před prodejem pohledávky ze dne 5. 3. 2023 (č.l. 15) soud zjistil, že původní věřitelka informovala žalovaného o záměru postoupit pohledávku třetí osobě. Z dokumentu Platební historie (č.l. 19) soud zjistil, že žalovanému byly účtovány poplatky za upomínku a výši dlužné částky. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 8. 4. 2024 (č.l. 24-26) soud zjistil, že deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného činí 17 000 Kč, přičemž byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu, žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou, ženatý s čistým měsíčním příjmem domácnosti ve výši 34 000 Kč, požadovaná výše úvěru/rámce 20 000 Kč, schválená výše 30 000 Kč. Soud dále konstatoval upomínky k úhradě dlužné částky ze dne 13. 10. 2022, 1. 11. 2022 a 11. 12. 2022 (č.l. 27-29). Z výpisů z běžného účtu (č.l. 30, 38, 40-46, 48-76, 83-88) soud zjistil (záporné) zůstatky na účtu žalovaného. Z informace o pojištění vkladů (č.l. 31-32, 39-40) soud zjistil, že žalovaný byl informován o pojištění vkladů a také o zvýšení ceny pojištění z 99 Kč na 139 Kč. Soud konstatoval také dokument Změny smluvní dokumentace účinné od 1. 1. 2021, od 1. 9. 2022 a od 1. 4. 2023 (č.l. 33-37, 47, 77-81) a Sazebník poplatků (č.l. 81-82). Z výpisu z úvěrového účtu (č.l. 88-98) soud zjistil, že po převedení úvěru z běžného účtu žalovaného na účet úvěrový, žalovaný neuhradil ničeho. Z oznámení o výpovědi smlouvy o běžném účtu ze dne 18. 10. 2022 (č.l. 99) soud zjistil, že žalovaný byl informován o nepovoleném debetním zůstatku, a o vypovězení závazku z uzavřené smlouvy s původní věřitelkou. Z žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne 11. 6. 2021 (č.l. 100) soud zjistil, že žalovaný žádal původní věřitelku o poskytnutí úvěru s rámcem čerpání ve výši 20 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023 (č.l. 101) soud zjistil, že žalovaný byl původní věřitelkou informován o postoupení pohledávky na společnost , Anonymizováno, Z oznámení ze dne 9. 10. 2023 (č.l. 102) má soud za zjištěné, že žalovaný byl informován společností , Anonymizováno, o postoupení pohledávky na žalobkyni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 a ze dne 13. 10. 2023 (ISAS) má soud za zjištěné, že pohledávka za žalovaným byla platbě postoupena na žalobkyni.

4. Soud má za zjištěné, že banka jako původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy ze dne 14. 6. 2021 kontokorentní úvěr s limitem čerpání ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu, a případný nepovolený debetní zůstatek vyrovnat. Žalovaný povolený limit kontokorentu překročil, avšak nepovolený debetní zůstatek ani přes výzvy nevyrovnal. Z tohoto důvodu žalobkyně pohledávku za žalovaným ke dni 26. 8. 2022 zesplatnila a převedla na úvěrový účet, přičemž ani poté žalovaný neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného byla zjišťována v rámci schvalovacího procesu původní věřitelky. Dne 18. 9. 2023 původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, ., následně byla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 postoupena na žalobkyni.

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je jako postupník aktivně legitimována k podání žaloby. Původní věřitelka řádně zkoumala a také posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu relevantní judikatury (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, – , právnická osoba, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalovaný neuhradil čerpanou jistinu, poplatky ani úrok, žaloba byla podána důvodně, a proto jí soud vyhověl.

11. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 1 898 Kč.

13. Dál byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů za předžalobní výzvu a podání žaloby, ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem ve výši 600 Kč.

14. Soud s ohledem na předmět žaloby a předmět podnikání žalobkyně musel zvažovat účelnost vynaložených nákladů, při jejím posuzování vycházel z ustálené a dlouhodobé rozhodovací praxe Ústavního soudu, zejména lze odkázat na rozhodnutí ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2777/11. Soud nijak nezpochybňuje právo žalobkyně na zastoupení advokátem (§ 25 o. s. ř.) a v průběhu řízení je zcela respektoval. Právo účastníka na zastoupení advokátem na straně jedné a právo na náhradu nákladů řízení s tím spojených na straně druhé jsou práva, která sice spolu úzce souvisí, avšak nejsou nerozlučně spjata. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. je možné přiznat pouze náhradu nákladů, které byly v souvislosti s uplatňováním (či bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je proto nezbytné poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené účastníkem v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Na posuzování účelnosti nákladů právního zastoupení nelze rezignovat a omezit se jen na konstatování, že takové náklady jsou účelné vždy, a to již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc garantované v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), což plyne např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2984/09, v jehož odst.

22. Ústavní soud mj. vyslovil, že „Zcela jinou otázkou však je, zda soudy zhodnotí zvítězivším účastníkem předestřené náklady jako náklady účelně, resp. důvodně, vynaložené (§ 60 odst. 1 s. ř. s., § 142 odst. 1 o. s. ř.).“ V dnes projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako obchodní korporace, jejímž předmětem podnikání je obchod s pohledávkami a jejich vymáhání je právě pro své podnikání dostatečně personálně vybavena. Lze tak mít za to, že k úkonům spočívajícím v předžalobní výzvě, sepsání žaloby a přípravě k ústnímu jednání lze předpokládat vlastní, dostatečné personální vybavení žalobkyně, s ohledem na již zmíněný předmět podnikání. Pokud tyto úkony činí prostřednictvím právního zástupce, nelze ji v této volbě omezovat, na druhé straně ani žalobkyně nemůže legitimně očekávat, že právě za tyto úkony jí bude přiznána náhrada právního zastoupení.

15. V projednávané věci tedy soud nemohl přiznat náhradu za právní zastoupení u úkonů, k nimž je či může být žalobkyně personálně vybavena (předžalobní výzva, podání žaloby). Za zastupování žalobkyně advokátem při ústním jednání by soud náhradu nákladů považoval za účelnou a přiznal by ji. Právní zástupce žalobkyně se však z nařízeného ústního jednání omluvil. Náhrada nákladů řízení tak činí celkem částku 2 498 Kč.