38 C 104/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 046 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 4 046 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaný je povinen do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 30. 12. 2025 do zaplacení a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 874 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) s žalovaným uzavřela prostřednictvím svých webových stránek , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 12. 10. 2024 částku 9 000 Kč, která měla být splacena spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru nejpozději dne 11. 11. 2024. Úvěr byl žalovanému poskytnut převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný na daný úvěr do dnešního dne neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně se celkem domáhá částky 13 046 skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 779,70 Kč a smluvního úroku ve výši 266,30 Kč, dále též zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud ze standartních informací o spotřebitelském úvěru (č.l. 23-25) zjistil, že při poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč bude úvěr splatný do 30 dnů od poskytnutí, celková splatná částka činí 11 156,15 Kč, v případě překročení doby splatnosti pak 13 046 Kč, úroková sazba činí 36 % ročně, RPSN 1 263,98 %, v případě překročení splatnosti pak 9 055,69 %. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 12. 10. 2024 (č.l. 16-19) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč. Ve smlouvě je uvedena měsíční úroková sazba ve výši 36 %, úrok byl vyčíslen na částku 266,30 Kč, RPSN činila 1 263,98 %, vyšší sazby byly v případě překročení doby splatnosti úvěru. Byl sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 889,85 Kč, v případě překročení doby splatnosti činila jeho výše 3 779,70 Kč, úvěr byl splatný do 30 dnů od jeho poskytnutí jednorázovou splátkou v celkové výši 11 156,15 Kč, v případě prodlení pak ve výši 13 046 Kč. V článku VIII. jsou uvedeny následky porušení smlouvy a sankce. Ve smlouvě absentuje podpis žalovaného, smlouva byla podepsána elektronickým kódem , číslo, . Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 21) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne 12. 10. 2024 částku 9 000 Kč, tento účet byl dle informace o vlastníkovi účtu (č.l. 22) veden na jméno žalovaného. Ze sdělení banky , Anonymizováno, ., ze dne 2. 6. 2026 má soud za zjištěné, že výše uvedený účet patří žalovanému a dne 12. 10. 2024 na něj byla připsána částka 9 000 Kč. Z dokumentu Úvěruschopnost klienta (č.l. 20) má soud za zjištěné, že žalovaný uvedl výši svého měsíčního příjmu 24 000 Kč, měsíční výdaje pak ve výši 6 000 Kč, z čehož částka 1 000 Kč připadá na splátky nebankovních úvěrů, částka 3 000 Kč na bydlení a částka 2 000 Kč na ostatní výdaje (telefon, internet, jízdenka). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2025 (č.l. 30) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku za ním postoupila ke dni 3. 12. 2025 na žalobkyni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2025 (č.l. 25a), který žalobkyně doložila včetně seznamu pohledávek (č.l. 26-28) má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 12. 2025 (č.l. 30 p.v.), kterou žalobkyně doložila včetně podacího lístku (č.l. 29) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky poskytnutého úvěru ve výši 33 427,83 Kč, a to včetně nákladů právního zastoupení.

4. Soud má za zjištěné, že dne 12. 10. 2024 poukázala právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného částku 9 000 Kč. Nebyla prokázána komunikace mezi původní věřitelkou a žalovaným o procesu pořízení elektronického podpisu žalovaného. Nebylo prokázáno, že žalovaný částku 9 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně nebo jejím právním nástupcům vrátil. Soud má dále za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni.

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, která dne 3. 12. 2025 pohledávku platně postoupila žalobkyni, nebyla sjednána smlouva o úvěru. Soud totiž nemohl dospět k závěru, že podpis na listině ze dne 12. 10. 2024 je právě podpisem žalovaného, když podpis zcela absentuje a je pouze uvedeno, že smlouva byla podepsána elektronickým kódem , číslo, . K plnění ve výši 9 000 Kč na účet žalovaného přesto došlo. Žalovaný nevrátil částku 9 000 Kč poskytnutou právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný se ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil o 9 000 Kč na úkor právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2025 je jako postupník aktuálním majitelem pohledávky za žalovaným žalobkyně. Žaloba je tak co do 9 000 Kč podána důvodně a soud jí v této části vyhověl. Soud neshledal žalobu důvodnou v části, jíž se žalobkyně domáhá dalších 4 046 Kč. O tuto částku se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně neobohatil. V této části musel soud žalobu zamítnout.

9. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, ale nebylo nijak doloženo, jakým způsobem její právní předchůdkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších pohledávek žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí, proto by v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byla (byť platně uzavřená) úvěrová smlouva z tohoto hlediska soudem považována za neplatnou.

10. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná ze 69 % a přísluší jí tak náhrada nákladů snížená na 38 %, tj. částka 874 Kč. Náklady před snížením podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právní zástupkyně za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 400 Kč) a paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč). Právní zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH. V daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky (byť pro pohledávky postoupené různými právními předchůdci). Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné, žalobkyni tak nelze přiznávat jí požadovanou náhradu nákladů.