38 C 107/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 37 452,47 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 12 452,47 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 3. 2026 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem červenec 2026 až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 308,66 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba) s žalovaným uzavřela prostřednictvím svých webových stránek Anonymizováno dne 21. 8. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal částku 37 452,47 Kč, která měla být splacena nejpozději dne 25. 1. 2026. Úvěr byl žalovanému poskytován z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni.

2. Žalovaný v podaném odporu ze dne 5. 4. 2026 uvedl, že podává odpor proti platebnímu rozkazu, neboť žalobkyně neposoudila jeho úvěruschopnost. V omluvě k ústnímu jednání ze dne 7. 6. 2026 žalovaný sdělil, že se k nařízenému jednání soudu dne 8. 6. 2026 nemůže dostavit ze zdravotních důvodů (návštěva lékaře) a souhlasí s tím, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti. Žalovaný dále prohlásil, že svůj závazek může případně uhradit zítra (tj. 8. 6. 2026) a zavazuje se zaslat doklad o zaplacení. V doplnění omluvy ze dne 8. 6. 2026 žalovaný uvedl, že svůj dluh nedokáže okamžitě uhradit v plné výši, a proto žádá o možnost splátkového kalendáře v minimální hodnotě 1 000 Kč. Žalovaný zároveň požádal o vymazání dluhu, neboť žalobkyně nedokázala ověřit jeho úvěruschopnost.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud ze standartních informací o spotřebitelském úvěru (č.l. 11-17) zjistil, že při poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým limitem ve výši 25 000 Kč bude úvěr poskytován formou opakovaného čerpání z úvěrového limitu, úvěr se poskytuje na dobu neurčitou, minimální splátka činí 13 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, celková splatná částka činí 44 899,34 Kč, denní úroková sazba činí 0,4026 %, RPSN 299,98 %. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 21. 8. 2025 (č.l. 21-22) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr za podmínek uvedených výše. Ve smlouvě je uveden též seznam poplatků za úvěrový limit (denní úrok z otevřeného zůstatku úvěru ve výši 0,4026 %, poplatek z prodlení 250 Kč). Ve smlouvě zcela absentuje podpis žalovaného i právní předchůdkyně žalobkyně. Z potvrzení o platbě (č.l. 18) soud zjistil, že žalobkyně dne 21. 8. 2025 zaslala na účet č. č. účtu částku 25 000 Kč. Ze sdělení banky (č.l. 10) ze dne 11. 5. 2026 soud zjistil, že vlastníkem výše uvedeného účtu a jediným disponentem je žalovaný. Z výpisu (č.l. 19) soud zjistil čerpané částky úvěru, výši úroku i jednotlivých poplatků. Z faktury splatné ke dni 25. 1. 2026 (č.l. 20) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení minimální částky, jejíž výše činila 17 000,22 Kč. Žalobkyně předložila též fotokopii občanského průkazu žalovaného (č.l. 24, 25). Z dodatku č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 (ISAS, č.l. 26) má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 2. 2026 (č.l. 27) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku za ním ve výši 37 452,47 Kč postoupila na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 2. 2026 (č.l. 27 p.v.), kterou žalobkyně doložila včetně podacího lístku (č.l. 28), bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky poskytnutého úvěru ve výši 43 292,47 Kč, a to včetně nákladů právního zastoupení.

4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v adresa, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Soud má za zjištěné, že dne 21. 8. 2025 došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Na smlouvě o revolvingovém úvěru sice zcela absentují podpisy jak žalovaného, tak právní předchůdkyně žalobkyně, avšak z vyjádření žalovaného vyplývá, že k uzavření smlouvy došlo. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet žalovaného částku 25 000 Kč.

11. Vzhledem ke skutečnosti, že soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, soud dále hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. spisová značka) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci spisová značka (právnická osoba v. jméno FO a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. spisová značka, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

12. V projednávané věci nebylo dle názoru soudu doloženo, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Nebylo nijak doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy (výplatní pásky), výdaje (výpis z účtu žalovaného, faktury na dodávky energií) či existenci a výši dalších úvěrů žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Žalovaný ve svém podání uvedl, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně jeho úvěruschopnost nezkoumala. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná. Soud tedy nemohl žalobkyni přiznat požadované smluvní pokuty ani jiné poplatky související s poskytnutím úvěru žalovanému.

13. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 25 000 Kč poskytnutém žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, žalobkyni neuhradil ničeho, zbývá mu tak uhradit částku 25 000 Kč, proto soud žalobě vyhověl co do této částky a zamítl ji do částky 12 452,47 Kč s příslušenstvím.

14. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla úspěšná ze 67 % a přísluší jí tak náhrada nákladů snížená na 34 %, tj. částka 1 308,66 Kč. Náklady před snížením podle obsahu spisu činily 3 849 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 449 Kč, podle § 14b a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právní zástupkyně za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 700 Kč) a paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč). Právní zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH. V daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky (byť pro pohledávky postoupené různými právními předchůdci). Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné, žalobkyni tak nelze přiznávat jí požadovanou náhradu nákladů.

16. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůta k plnění byla žalovanému stanovena v měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem červenec 2026 až do úplného zaplacení, se ztrátou jejich výhody v případě neplacení řádně a včas, kdy režim a výše splátek vychází ze žádosti žalovaného, kdy má soud za to, že postupným plněním tohoto dluhu nebude žalobkyně z materiálního hlediska nepřiměřeně nepříznivě dotčena, a to s ohledem na zaplacení dluhu v přiměřené době. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.