38 C 109/2023

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 51 555,37 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 51 555,37 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 823,64 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 559,37 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 2 941 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [anonymizováno 5 slov] [příjmení] [anonymizováno], [číslo] [anonymizováno], [země], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v [anonymizováno] pod c. [tel. číslo] ([číslo]), jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 19. 2. 2022 smlouvu o úvěru, na jejím základě byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr do 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpané prostředky v minimální měsíční splátce ve výši 5% z čerpané částky. Žalovaný vyčerpal celkem 50 559,37 Kč. Žalovaný svou povinnost platit řádně a včas nesplnil, neuhradil žádnou částku, dostal se do prodlení, vznikla mu povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dne 30. 9. 2022 byl úvěr zesplatněn. Na základě smlouvy ze dne 7. 10. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný podle žalobkyně dluží na jistině 50 559,37 Kč, dále pak nesplacený úrok 4 223,64 Kč, nesplacenou smluvní pokutu 451 Kč a náhradu nákladů na upomínání právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 600 Kč. Přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně nebylo žalovaným do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně žádá dále náhradu nákladů upomínání ve výši 545 Kč.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z rámcové smlouvy ze dne 19. února 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytovat bankovní služby žalovanému. Z informace o úvěru ze dne 22. 2. 2022 soud zjistil, že žalovanému byl oznámeny základní parametry úvěru: úvěrový rámec činil 50 000 Kč, roční úroková sazba 22,68% ročně, RPSN 27,84%, měsíční poplatek za rezervaci zdrojů 50 Kč, výše měsíční splátek byla specifikována jako minimálně 5% z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 19. února 2022 bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným s parametry uvedenými v informaci o úvěru. Ve smlouvě byly uvedeny poměry žalovaného, jeho zaměstnavatel [anonymizována čtyři slova], čistý měsíční příjem žalovaného 18 500 Kč, celkový příjem domácnosti 35 500 Kč a celkové náklady domácnosti 8 500 Kč s tím, že finanční závazky činí 2 250 Kč. Mezi účastníky byla dohodnuta smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1% denně z částky splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Z dopisu ze dne 19. října 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. října 2022 se stala majitelem pohledávky za žalovaným ve výši 55 979,45 Kč s tím, že žalovaného vyzvala k úhradě této částky nejpozději do 4. listopadu 2022. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. října 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel postoupila na žalobkyni jako postupníka pohledávky. Z přílohy č. 1, seznamu postupovaných pohledávek ke smlouvě o postoupení pohledávek, bylo zjištěno že součástí postoupených pohledávek je i pohledávka za žalovaným na základě revolvingového úvěru ze dne 19. 2. 2022 ve výši 55 834,01 Kč. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že dne 11. 10. 2022 z účtu [anonymizována dvě slova] [číslo] byla na účet [anonymizováno] [PSČ] [číslo] uhrazena platba označená jako bnp-úhrada portfolia. Z listiny označené jako výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 24. dubna 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje u pohledávky žalovaného úkony spočívající v telefonickém hovoru ze dne 15. listopadu 2022, dopisu ze dne 23. listopadu 2022 a v návštěvách terénního pracovníka ze dne 7. prosince 2022 a 23. listopadu 2022. Z listiny označené jako odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 26. srpna 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uvedeného dne oznámila žalovanému, že mu zesplatnila úvěr ve výši 50 560 Kč. Vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 55 835 Kč, složené z částky 14 000 Kč jako dlužných měsíčních splátek úvěru, částky 40 784 Kč označené jako úvěrová jistina splatná ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy, částky 451 Kč jako smluvní pokuty za prodlení a částky 600 Kč jako náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku.

4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

9. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na které vedle ustanovení o.z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy možnost čerpat částku 50 000 Kč, sazba úroku z úvěru činila. Žalovaný byl povinen úvěr splácet v minimálních splátkách ve výši 5% ze zapůjčené částky. Žalovaný neuhradil žádnou splátku, dostal se do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni.

10. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11 by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

11. V projednávané věci má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, soud smlouvu o úvěru neshledal neplatnou. Za nedůvodný lze považovat pouze požadavek žalobkyně za její činnost spojenou s vymáháním, tyto náklady nijak žalobkyně neprokázala. Soud proto rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 51 555,37 Kč, která je tvořena jistinou a smluvní pokutou za období od 23. 8. 2022 do 1. 9. 2022 Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč žalobkyni nepřiznal.

12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o.s.ř., kdy úspěšné žalobkyni přiznal soud účelně vynaložené náklady řízení ve výši 2 941 Kč. Na náhradu nákladů byl přiznán soudní poplatek 2 041 Kč a náhrada hotových výdajů za předžalobní výzvu, podání žaloby a přípravu k jednání ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem ve výši 900 Kč.

14. Soud s ohledem na předmět žaloby a předmět podnikání žalobkyně musel zvažovat účelnost vynaložených nákladů, při jejím posuzování vycházel z ustálené a dlouhodobé a ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, zejména lze odkázat na rozhodnutí ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2777/11. Soud nijak nezpochybňuje právo žalobkyně na zastoupení advokátem (§ 25 o. s. ř.) a v průběhu řízení jej zcela respektoval. Právo účastníka na zastoupení advokátem na straně jedné a právo na náhradu nákladů řízení s tím spojených na straně druhé jsou práva, která sice spolu úzce souvisí, avšak nejsou nerozlučně spjata. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. je možné přiznat pouze náhradu nákladů, které byly v souvislosti s uplatňováním (či bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je proto nezbytné poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené účastníkem v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Na posuzování účelnosti nákladů právního zastoupení nelze rezignovat a omezit se jen na konstatování, že takové náklady jsou účelné vždy, a to již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc garantované v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“), což plyne např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2984/09, v jehož odst.

22. Ústavní soud mj. vyslovil, že„ Zcela jinou otázkou však je, zda soudy zhodnotí zvítězivším účastníkem předestřené náklady jako náklady účelně, resp. důvodně, vynaložené (§ 60 odst. 1 s. ř. s., § 142 odst. 1 o. s. ř.)“ V dnes projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako obchodní korporace, jejímž předmětem podnikání je obchod s pohledávkami a jejich vymáhání, je právě pro své podnikání dostatečně personálně vybavena. Lze tak mít za to, že k úkonům spočívajícím v předžalobní výzvě, sepsání žaloby a přípravě k ústnímu jednání lze očekávat vlastní, dostatečné personální vybavení žalobkyně, s ohledem na již zmíněný předmět podnikání. Pokud tyto úkony činí prostřednictvím právního zástupce, nelze ji v této volbě omezovat, na druhé straně ani žalobkyně nemůže legitimně očekávat, že právě za tyto úkony jí bude přiznána náhrada právního zastoupení.