Okresní soud v České Lípě · Rozsudek

38 C 11/2022

č. j. 38 C 11/2022-24

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-04-21 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSCL:2022:38.C.11.2022.1

Citované zákony (7)

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 495 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 2 995 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9% p.a. od 6. 12. 2006 do 31. 12. 2006, ve výši 9,5% p.a. od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, ve výši 9,75% p.a. od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,5% p.a. od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75% od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,25% p.a. od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5% p.a. od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8% p.a. od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75% p.a. od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, ve výši 7,5% p.a. od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05% p.a. od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5% p.a. od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8% p.a. od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75% p.a. od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9% p.a. od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 7,25% p.a. od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5% p.a. od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 10,75% p.a. od 1. 1. 2022 do 21. 4. 2022 a dále od 22. 4. 2022 do zaplacení úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů a vždy takto stanovené k prvnímu dni každého následujícího kalendářního pololetí a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 297,80 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovanou uzavřela dne 10. 11. 2006 smlouvu o půjčce na částku 5 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná se zavázala spolu s půjčkou uhradit částku (dále jen„ poplatek“) ve výši 2 995 Kč v 39 týdenních splátkách po 205 Kč. Splátky žalovaná nehradila řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaná od uzavření smlouvy uhradil celkem 500 Kč.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 10. 11. 2006 smlouvu o půjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 995 Kč v 39 týdenních splátkách po 205 Kč. V článku 1. Smluvních podmínek smlouvy o půjčce (dále jen„ Podmínky“) otištěných na zadní straně smlouvy je uvedena roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr 276,9 % ročně v případě splátek v 39 týdnech, chybí zde však jakékoliv bližší údaje ke způsobu stanovení této sazby. Podle článku 5. Podmínek se žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dohodli na přednostním započtení jakýchkoliv splátek na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku mělo dojít k započtení na vlastní částku půjčky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 se žalobkyně stala věřitelem pohledávky ve výši, o čemž byla žalovaná informována v zaslaném oznámení.

4. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, která následně pohledávku postoupila na žalobkyni, byla sjednána smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), vedle obč. zák. a o. z. se právní vztahy, vedle obč. zák. a o. z. se právní vztahy mezi účastníky řídí zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Absence ujednání o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr v samotném textu smlouvy (RPSN je bez dalšího obsažena pouze v Podmínkách otištěných na zadní straně smlouvy) sice nezpůsobuje neplatnost smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru a pro nečinnost žalovaného ani neplatnost ujednání o úrocích (zde skrytých v souhrnném poplatku), soud však musí vždy, v nerovných vztazích mezi podnikatelem a spotřebitelem zvlášť, přihlížet ke kriteriu dobrých mravů. Soud sice nezpochybňuje smluvní autonomii účastníků soukromoprávních vztahů, ta ale nemůže být v případě vztahů ekonomicky nerovných subjektů zcela bezbřehá. Tato limitace nemůže být pro žalobkyni něčím neočekávatelným, shora citovaná judikatura je konstantní již téměř patnáct let. Nemravnost jednání právní předchůdkyně žalobkyně není dána pouze tím, že jí poskytnutý úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo půjček v roce 2007 (kromě obecného povědomí o výši úroků právní předchůdkyni žalobkyni jako podnikatelce v oboru jistě známé jako skutečnost obecně známá ve smyslu ust. § 121 o. s. ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz, kdy se sazba pohybovala okolo 14%), ale spočívá i v tom, že úrokovou sazbu svému klientovi (žalovanému) zatajuje a nedává mu tak možnost porovnat nabídku svou s nabídkami konkurenčními. Spravedlivým vůči spotřebiteli (žalovanému) se nejeví ani přednostní započtení splátek na souhrnný poplatek. Právě kombinace těchto tří faktorů činí ujednání o poplatku (fakticky zcela evidentně o úrocích) rozporné s dobrými mravy a ve smyslu ust. § 39 obč. zák. tedy neplatné.

5. S ohledem na neplatnost smlouvy soud tedy nemohl žalobkyni přiznat požadovaný poplatek, který je fakticky úrokem, byť částečně skrytým pod odměnou za zpracování a poplatkem za hotovostní inkaso. Soud se dále ztotožňuje se závěrem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích z rozsudku ze dne 11. 12. 2015 č.j. 60 ICm 3236/2015-25, potvrzeného rozsudkem Vrchního soudu ze dne 3. 5. 2018, č. j. 102 VSPH 90/2016-45, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

6. Z vlastní činnosti je zdejšímu soudu známo, že žalobkyně u pohledávek z úvěrových smluv uzavřených právní předchůdkyní žalobkyně uplatňuje nárok na poplatek (který kromě úroku může zahrnovat i poplatek za výběr splátek v hotovosti). Jen za období od 1. 2. 2019 byl senátem 38 projednáván celkem v 47 řízeních žalobkyní uplatněný nárok na nedoplatek inkasní úhrady, která je tedy vůči dlužníkům v zásadě vždy (s jedinou výjimkou v podobě nároku uplatněného v řízení vedeném pod sp. zn. 38 C 70/2019) uplatňována. Výše této odměny není jednotná a často se pohybuje okolo 50 % poskytnuté částky. Jedná se o řízení vedená pod spisovou značkou 38 C 3/2018, 38 C 360/2018, 38 C 366/2018, 38 C 367/2018, 38 C 371/2018, 38 C 375/2018, 38 C 378/2018, 38 C 387/2018, 38 C 399/2018, 38 C 400/2018, 38 C 405/2018, 38 C 419/2018, 38 C 426/2018, 38 C 427/2018, 38 C 442/2018, 38 C 443/2018, 38 C 454/2018, 38 C 34/2019, 38 C 41/2019, 38 C 67/2019, 38 C 71/2019, 38 C 101/2019, 38 C 105/2019, 38 C 113/2019, 38 C 119/2019, 38 C 120/2019, 38 C 121/2019, 38 C 122/2019, 38 C 123/2019, 38 C 126/2019, 38 C 135/2019, 38 C 142/2019, 38 C 149/2019, 38 C 150/2019, 38 C 153/2019, 38 C 159/2019, 38 C 182/2019, 38 C 221/2019, 38 C 224/2019, 38 C 234/2019, 38 C 258/2019, 38 C 271/2019, 38 C 272/2019, 38 C 295/2019, 38 C 133/2021, 38 C 161/2021 a 38 C 183/2021. Obdobně jako ve výše uvedeném případě i právní předchůdkyně žalobkyně stanovila, že splátky musejí být hrazeny týdenně a spotřebiteli (žalované) nedala jinou možnost, byť u spotřebitelských úvěrů je obvyklý rovněž měsíční způsob hrazení splátek. V citovaných řízeních dospěl soud k závěru, že u smluv uzavřených za účinnosti původního občanského zákoníku právě kombinace těchto faktorů by činila i v případě platnosti smlouvy jako takové ujednání o odměně za zpracování a inkasní úhradě (fakticky zcela evidentně o úrocích) rozporné s dobrými mravy a tedy ve smyslu § 39 obč. zák. (jehož pojetí neplatnosti bylo podstatně širší, než v úpravě současné) neplatné.

7. Žalovaná uhradila celkovou částku 500 Kč. Započtením uhrazené částky 500 Kč na jistinu půjčky ve výši 5 000 Kč soud zjistil její dosud nesplacenou část ve výši 4 500 Kč. Žalovaný se tak dostal se splácením půjčky do prodlení, vzniklá pohledávka byla platně postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), proto soud žalobě vyhověl co do částky 4 500 Kč a s ohledem na výše uvedené zamítl žalobu co do částky 2 995 Kč odpovídající souhrnnému poplatku.

8. O úhradě úroků z prodlení soud rozhodl dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku. Sazba úroku byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyni úspěšné ze 60% přiznal účelně vynaložené náklady řízení snížené na 20%. Náklad před snížením činily 1 489 Kč, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.

10. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.