38 C 118/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 6 672,21 Kč s příslušenstvím Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 672,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 574,21 Kč od 1. 8. 2017 do zaplacení, 8,25% ročně z částky 98 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že na základě smlouvy o dodávce vody z veřejného vodovodu a odvádění odpadních vod ze dne 4. 8. 2011 byla do odběrného místa dodávána pitná voda a odváděna odpadní voda, přičemž cena za dodávku pitné vody (vodné) a odvádění odpadních vod (stočné) byla stanovena v souladu s cenovým výměrem žalobkyně (za rok 2016 vodné 43,20 Kč/m3 a stočné 42,02 Kč/m3 a za rok 2017 vodné 43,46 Kč/m3 a stočné 42,02 Kč/m3). Dne 14. 6. 2017 byla na základě odečtu vodoměru stanovena spotřeba vody od 11. 6. 2016 do 14. 6. 2017 ve výši 111 m3 a odvod stoky ve stejné výši a po rozúčtování byly žalované vystaveny daňový doklady ze dne 21. 6. 2017 na částku 8 613 Kč (žalovaná uhradila do 25. 6. 2019 celkovou částku 2 037,79 Kč a zbývá tak 6 574,21 Kč) a ze dne 26. 6. 2020 na částku 98 Kč (převod z minulého zúčtovacího období), které přes výzvu ze strany žalobkyně neuhradila.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud má za zjištěné, že mezi účastníky byla dne 4. 8. 2011 uzavřena smlouva o dodávce vody z veřejného vodovodu a odvádění odpadních vod, jejímž předmětem byla dodávka vody z vodovodu a odvádění srážkových vod z odběrného místa na adrese adresa žalované Kč/m3 za rok 2016 a 43,46 Kč/m3 za rok 2017) a stočné (42,02 Kč/m3 za roky 2016 i 2017) byla stanovena cenovým výměrem provozovatele vodovodů a kanalizací (žalobkyně) jako prodávajícího. Výše zálohy činila 710 Kč měsíčně a k úhradě mělo docházet prostřednictvím inkasního příkazu SIPO. Dne 21. 6. 2017 byl žalované v rámci faktury se splatností do 31. 7. 2017 vyúčtován po započtení záloh ve výši 2 280 Kč za období od 11. 6. 2016 do 14. 6. 2017 doplatek ve výši 8 613 Kč (vodné a stočné po 111 m3) a dne 26. 6. 2020 se splatností dne 31. 8. 2020 převod z minulého zúčtovacího období ve výši 98 Kč a k úhradě dlužné částky 6 672,21 Kč (po úhradě ve výši 2 037,79 Kč) byla žalovaná vyzvána v rámci upomínky ze dne 7. 1. 2021.

4. Podle § 8 odst. 14 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) má vlastník vodovodu právo na úplatu za odvádění odpadních vod, pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že stočné se platí provozovateli kanalizace (§ 20). Právo na stočné vzniká okamžikem vtoku odpadních vod do kanalizace. Stočné je úplatou za službu spojenou s odváděním, čištěním, nebo jiným zneškodňováním odpadních vod.

5. Soud dospěl k závěru, že na základě smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod ze dne 4. 8. 2011 se žalobkyně jako vlastník vodovodů a kanalizací zavázala dodávat do odběrného místa žalované vodu a odvádět z tohoto místa odpadní vody. Žalobkyni tedy vzniklo na základě shora uvedené smlouvy právo na zaplacení tzv. vodného a stočného za období od 11. 6. 2016 do 14. 6. 2017, přičemž cena byla při započtení záloh vypočtena v souladu se smlouvou na základě cenových výměrů ve výši 8 613 Kč a žalované byl dále účtován nedoplatek za předcházející období ve výši 98 Kč. Žalovaná uhradila pouze 2 037,79 Kč, zbývající dlužnou částku za dodanou pitnou vodu a odvedenou odpadní vodu však dosud neuhradila, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

6. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 1 600 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 1 000 Kč a náhrada hotových výdajů za předžalobní výzvu a podání žaloby ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

8. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání v souladu s § 202 odst. 2 o.s.ř. přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč. K příslušenství se nepřihlíží. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.