38 C 125/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 56 502,93 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 502,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 3. 2012 do 30. 6. 2012, 7,50 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, 7,05 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2013, 7,05 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2014, 7,05 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2014, 7,05 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015, 7,05 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2015, 7,05 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, 7,05 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, 7,05 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, 7,05 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, 7,50 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8,00 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9,00 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, 9,00 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, 7,25 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, 7,50 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, 10,75 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, 14,00 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022, 14,00 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023, 14,00 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023, 13,75 % ročně z částky 56 502,93 Kč od 1. 1. 2024 do 16. 5. 2024 a za dobu od 17. 5. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 11 766,60 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do 20. dne v kalendářním měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu 4. 3. 2024 se žalobkyně domáhala přiznání žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Na základě smlouvy ze dne 12. 5. 2008 poskytla , právnická osoba, . (dále „právní předchůdkyně žalobkyně“) žalovaném úvěr ve výši 66 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit v 71 měsíčních splátkách po 1 405 Kč s úrokem ve výši 14,9% ročně. Žalovaný úvěr nehradil. Dne 15. 7. 2009 byl úvěr zesplatněn. Pohledávka byla 14. 12. 2015 postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že pohledávka je promlčena, navrhl její zamítnutí.

3. Ze smlouvy ze dne 12. 5. 2008 (č.l. 14), označené jako Perfektní půjčka, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 66 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,9% ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet od 20. 6. 2008 v 71 pravidelných měsíčních splátkách po 1 405 Kč. Smlouva byla uzavřena podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále „obch. zák.“). Z výzvy ze dne 15. 7. 2009 (č.l. 17) soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na prodlení s úhradou splatných závazků a vyzván ke splacení celé úvěrové pohledávky podle smlouvy z 12. 5. 2008 ve výši 65 895,80 Kč nejpozději do 27. 7. 2009. Z výpisu úvěru k 4. 9. 2009 (č.l. 16) bylo zjištěno, že dne 12. 5. 2008 byl čerpán úvěr. Žalovaný uhradil pouze 10 plátek. Ke dni 4. 9. 2009 nesplacený zůstatek úvěru žalovaného činil 60 502,93 Kč, splatné úroky 4 361,95 Kč, pokuta 1 026,48 Kč a úvěrové poplatky 2 000 Kč. Z oznámení ze dne 16. 12. 2015 (č.l. 18) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku za ním ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 5. 2008 postoupila dne 14. 12. 2015 na základě smlouvy o postoupení pohledávky žalobkyni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2015, dodatku z 15. 12. 2015, přílohy k dodatku a dodatku č. 2 (č.l. 19 – 27) bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z výzvy z 21. 2. 2024 (č.l. 28 – 29) a dodejky (č.l. 30) soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky 257 073,94 Kč. Z žádosti o pověření k provedení exekuce ze dne 12. 7. 2010 (č.l. 31 - 32) bylo zjištěno, že soudní exekutorka JUDr. , jméno FO, požádala o pověření k provedení exekuce podle rozhodčího nálezu ze dne 22. 2. 2010, pro částku 69 933,83 Kč s příslušenstvím a nákladů předcházejícího řízení. Z usnesení soudní exekutorky JUDr. , jméno FO, ze dne 18. 1. 2024 (č.l. 33 – 34) bylo zjištěno, že exekuce byla zastavena.

4. U zdejšího soudu bylo pod sp.zn. , spisová značka, exekuční řízení k vymožení částky 69 933,83 Kč s příslušenstvím a nákladů nalézacího řízení, v němž byl vydán rozhodčí nález ze dne 22. 2. 2010 k návrhu právní předchůdkyně žalobkyně podanému rozhodci dne 3. 11. 2009.

5. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 5. 2008 peněžní prostředky ve výši 66 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit tento úvěr do 27. 7. 2009 v 71 měsíčních splátkách po 1 405 Kč. Dne 15. 7. 2009 byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k okamžitému splacení nesplacené části úvěru ve výši 65 895, 80 Kč. Dne 3. 11. 2009 bylo zahájeno rozhodčí řízení, v němž byl dne 22. 2. 2009 vydán rozhodčí nález ukládající žalovanému povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 69 933,83 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Dne 12. 7. 2010 požádala soudní exekutorka o pověření k provedení exekuce uvedené částky.

6. Ve smyslu ust. § 261 odst. 3 obch. zák. se tímto zákonem řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS publikované dne 22. 5. 2008 v Úředním věstníku Evropské unie členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.

8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 391 obch. zák. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba od dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného (odstavec 1). Podle § 397 obch. zák. platí, že nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Ustanovení § 402 obch. zák. určuje, že promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. Podle § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Dle odst. 2 nelze-li určit začátek rozhodčího řízení podle odstavce 1, považuje se rozhodčí řízení za zahájené dnem, kdy návrh, aby bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, je doručen druhé straně do jejího sídla nebo místa podnikání, popřípadě bydliště.

10. Dle ustanovení § 3028 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odstavec 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odstavec 3). Z ustanovení § 3036 o. z. vyplývá, že podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

11. Podle nálezu Ústavního soudu z 17. 7. 2019, sp.zn. I. ÚS 1091/19: „Zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. S takovýmto postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.“12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2021, sp.zn. , spisová značka, , „ … po subjektech, které nepatří mezi pravidelné poskytovatele úvěrů nebo mezi obchodníky s úvěrovými pohledávkami, a jejichž podnikání nebylo bytostně dotčeno tím, že velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu vydal dne 11. 5. 2011 usnesení sp. zn. , spisová značka, , lze požadovat, aby se s tímto usnesením seznámily zásadně (nevyjde-li v průběhu řízení najevo, že o něm věděly, nebo se zřetelem ke všem okolnostem věci měly vědět, dříve) nejdříve okamžikem, kdy došlo k jeho uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (20. 10. 2011). Přísnější požadavky lze však klást na subjekty, které jsou pravidelnými poskytovateli úvěrů nebo obchodníky s pohledávkami poskytovatelů úvěrů. S přihlédnutím k tomu, že veřejnost se s tímto usnesením mohla poprvé seznámit nejdříve 23. 5. 2011, kdy bylo zveřejněno na webových stránkách Nejvyššího soudu, není rozhodčí žaloba, podaná některým z těchto subjektů v rozporu se závěry uvedeného usnesení (až) 5. 9. 2011, úkonem, který stavěl běh promlčecí doby.“13. S ohledem na dataci právního jednání původních účastníků soud ve smyslu ustanovení § 3026 o. z. a § 3028 o. z. aplikoval ustanovení a obchodního zákoníku účinná do 31. 12. 2013 pokud jde posouzení právního vztahu vzniklého ze smlouvy o úvěru a také ustanovení tohoto předpisu týkající se promlčení.

14. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obch. zák. V době uzavření smlouvy dne 12. 5. 2008 nebyla poskytovateli úvěru výslovně uložena povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Takovou povinnost nebylo možné dovodit ani eurokonformním výkladem vzhledem k tomu, že příslušná směrnice o spotřebitelském úvěru byla publikována až dne 22. 5. 2008. Soud nezjistil ani jiné důvody neplatnosti smlouvy o úvěru, které by zkoumal z úřední povinnosti, např. rozpornost smlouvy s dobrými mravy s ohledem na cenu úvěru (lichevní úroky nebo poplatky za poskytnutí úvěru).

15. Soud dále dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka splnila svou povinnost poskytnout podle smlouvy o úvěru žalovanému jako dlužníkovi peněžní prostředky. Žalovaný svou povinnost vrátit peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně ve smluveném termínu spolu s úroky z úvěru nesplnil. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Pohledávku za žalovaným nabyla ve smyslu § 1879 o.z. žalobkyně.

16. Ačkoli byl úvěr zesplatněn již dopisem z 15. 7. 2009 se lhůtou splatnosti do 27. 7. 2009 a žaloba byla podána až 4. 3. 2024, není pohledávka žalobkyně promlčena. Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně zesplatněna dne 15. 7. 2009 a ode dne následujícího, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, začala běžet čtyřletá promlčecí lhůta dle § 397 obch. zák. Dne 3. 11. 2009 ve smyslu § 403 obch. zák. přestala běžet čtyřletá promlčecí doba podáním návrhu na zahájení rozhodčího řízení. Její běh se obnovil skončením exekučního řízení dne 18. 4. 2024. Z promlčecí doby v trvání 4 let tak uběhly necelé 4 měsíce. Takový výklad soud činí s ohledem na shora citovanou ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Rozhodčí řízení i exekuce totiž byly v projednávané věci zahájeny před 11. 5. 2011.

17. Soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu ji vyhověl.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 2 261 Kč.

19. Dále byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů za předžalobní výzvu a podání žaloby, ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem ve výši 600 Kč.

20. Dále jsou náklady řízení tvořeny odměnou za právní zastoupení ve výši 6 760 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (2 úkony právní služby po 3 380 Kč: převzetí věci, účast u jednání), a 600 Kč za dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu. Soud přiznal také náhradu 21% DPH ve výši 1 545,60 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkově náklady právního zastoupení činí 8 905,60 Kč.

21. Soud s ohledem na předmět žaloby a předmět podnikání žalobkyně musel zvažovat účelnost vynaložených nákladů, při jejím posuzování vycházel z ustálené a dlouhodobé rozhodovací praxe Ústavního soudu, zejména lze odkázat na rozhodnutí ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2777/11. Soud nijak nezpochybňuje právo žalobkyně na zastoupení advokátem (§ 25 o. s. ř.) a v průběhu řízení je zcela respektoval. Právo účastníka na zastoupení advokátem na straně jedné a právo na náhradu nákladů řízení s tím spojených na straně druhé jsou práva, která sice spolu úzce souvisí, avšak nejsou nerozlučně spjata. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. je možné přiznat pouze náhradu nákladů, které byly v souvislosti s uplatňováním (či bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je proto nezbytné poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené účastníkem v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Na posuzování účelnosti nákladů právního zastoupení nelze rezignovat a omezit se jen na konstatování, že takové náklady jsou účelné vždy, a to již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc garantované v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), což plyne např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2984/09, v jehož odst.

22. Ústavní soud mj. vyslovil, že „Zcela jinou otázkou však je, zda soudy zhodnotí zvítězivším účastníkem předestřené náklady jako náklady účelně, resp. důvodně, vynaložené (§ 60 odst. 1 s. ř. s., § 142 odst. 1 o. s. ř.).“ V dnes projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako obchodní korporace, jejímž předmětem podnikání je obchod s pohledávkami a jejich vymáhání je právě pro své podnikání dostatečně personálně vybavena. Lze tak mít za to, že k úkonům spočívajícím v předžalobní výzvě, sepsání žaloby a přípravě k ústnímu jednání lze předpokládat vlastní, dostatečné personální vybavení žalobkyně, s ohledem na již zmíněný předmět podnikání. Pokud tyto úkony činí prostřednictvím právního zástupce, nelze ji v této volbě omezovat, na druhé straně ani žalobkyně nemůže legitimně očekávat, že právě za tyto úkony jí bude přiznána náhrada právního zastoupení.

22. V projednávané věci tedy soud nemohl přiznat náhradu za právní zastoupení u úkonů, k nimž je či může být žalobkyně personálně vybavena (předžalobní výzva, podání žaloby). Za zastupování žalobkyně advokátem při ústním jednání soud náhradu nákladů považuje za účelnou a přiznal ji.