38 C 138/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 42 675 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 17 675 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 4. 11. 2025 do zaplacení a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 739,44 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem červenec 2026, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela po ověření její identity a prověření její schopnosti splácet úvěr dne 12. 8. 2024 prostřednictvím webového rozhraní, po zaslaní ověřovací platby ve výši 1 Kč, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které zaslala žalované požadovanou částku na její účet. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit spolu s úrokem ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná neplnila svou povinnost úvěr řádně splácet, dostala se do prodlení, žalobkyní byla opakovaně upomínána k úhradě dlužných splátek. Žalobkyně úvěr ke dni 15. 12. 2024 zesplatnila, o čemž žalovanou informovala. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 35 000 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje též zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 675 Kč.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo ze dne 12. 8. 2024 (č.l. 11-12) zjistil, že žalobkyně jako věřitel se zavázala žalované jako dlužníkovi (ve smlouvě označené jako úvěrovaný) poskytnout na účet č. č. účtu peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 25 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, RPSN činí 5 539,39 %. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr tak, že bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách smluvní úrok ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti, a jistinu úvěru splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. V článku IV. byly upraveny další náklady spojené s prodlením při splácení, mimo jiné poplatek za účelně vynaložené náklady upomínání, smluvní pokuta a zákonný úrok z prodlení. V části podpisy není u jména žalované uveden podpis. Z potvrzení o provedené platbě (č.l. 13) soud zjistil, že dne 12. 8. 2024 žalobkyně zaslala na účet č. č. účtu částku 25 000 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 12. 12. 2024 (č.l. 14) soud zjistil, že žalovaná byla informována o zesplatnění svého dluhu ke dni 12. 12. 2024 a vyzvána k uhrazení částky 60 171 Kč. Z výpisů z běžného účtu žalované za období od 1. 5. 2024 do 31. 5. 2024, od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2024 a od 1. 7. 2024 do 31. 7. 2024 (č.l. 15-22) byly zjištěny transakce na účtu č. č. účtu za období 1. 5. 2024 – 31. 7. 2024. V květnu bylo na účet připsáno 51 520,86 Kč a odepsáno 51 693,86 Kč, v červnu připsáno 144 538,30 Kč a odepsáno 144 036,36 Kč, v červenci připsáno 150 349,70 Kč a odepsáno 150 728,26 Kč. Příjmy žalované tvoří starobní a vdovský důchod ve výši cca 26 000 Kč, veškeré další příjmy jsou tvořeny úvěry od různých úvěrových společností (právnická osoba., právnická osoba), a to až ve dvaceti případech měsíčně. Výdaje z účtu jsou kromě běžných výdajů na potraviny a služby v převážné většině tvořeny splátkami úvěrů. Žalobkyně doložila fotokopii průkazu zdravotního pojištění a občanského průkazu žalované (č.l. 23-24) a bylo tak zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalované. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2025, kterou žalobkyně doložila včetně potvrzení o podání doporučené zásilky (č.l. 25, 26) bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 68 891,60 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 8 320 Kč.

4. Soud má za zjištěné, že žalobkyně na základě úvěrové smlouvy ze dne 12. 8. 2024 odeslala na účet žalované č. č. účtu částku 25 000 Kč, což doložila potvrzením o provedené platbě. Žalovaná se zavázala platit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny úvěru, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. RPSN činilo 5 539,39 %. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, na svůj dluh neuhradila ničeho. Úvěr tak byl ke dni 12. 12. 2024 zesplatněn, o čemž byla žalovaná informována dopisem z téhož dne.

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v adresa, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci spisová značka (právnická osoba v. jméno FO a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. spisová značka, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

11. V projednávané věci bylo sice doloženo, že žalobkyně formálně zjišťovala úvěruschopnost žalované, tedy její příjmy a výdaje (výpisem z účtu za tři měsíce). Žalobkyně ale zcela rezignovala na řádné (ve smyslu zákona a rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba) nebo alespoň základní obsahové posouzení listin, které získala. Jen z výpisu účtů je zřejmé, že žalovaná sice pobírala starobní a vdovský důchod ve výši kolem 26 000 Kč, avšak tato částka byla okamžikem připsání na účet žalované v plné výši použita na splátku úvěru. Měsíční obrat na účtu žalované byl v drtivé většině případů (až 20x měsíčně) tvořen příjmy z úvěrů od různých úvěrových společností. Je zcela evidentní, že žalovaná poskytnuté úvěry používala ke splacení starších úvěrů. Žalovaná nedisponovala žádnými vlastními finančními zdroji. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalované) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná. Soud tedy nemohl žalobkyni přiznat požadované smluvní úroky ani smluvní pokutu. Lze jen dodat, že poskytnout standardní úvěr takové osobě, jakou je žalovaná, kdy z předloženého výpisu z účtu jasně vyplývá její naprostá neúvěruschopnost, by bylo problematické, naprosto nepřípustné je pak poskytnout jí lichevní nemravný úvěr se zápůjční úrokovou sazbou 40 % měsíčně (nikoli ročně).

12. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 25 000 Kč poskytnutém žalobkyní na základě neplatné smlouvy žalované. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, proto soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 25 000 Kč a žalobu do částky 17 675 Kč s příslušenstvím zamítl.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevydala bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitla se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal per analogiam i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch (aritmeticky z 59 %), a proto soud uložil žalované povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 739,44 Kč. Ty celkové dosáhly výše 4 108 Kč a podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 708 Kč, odměny právní zástupkyně podle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a výzvy k plnění (3x 700 Kč) a paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč). Právní zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala několik desítek. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.

15. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůta k plnění byla žalované stanovena v měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem červenec 2026 až do úplného zaplacení, se ztrátou jejich výhody v případě neplacení řádně a včas, kdy má soud za to, že postupným plněním tohoto dluhu nebude žalobkyně z materiálního hlediska nepřiměřeně nepříznivě dotčena, a to s ohledem na zaplacení dluhu v přiměřené době. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.