38 C 142/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: právnická osoba sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 927 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 6 927 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaný je povinen do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 17. 8. 2025 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 366 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že původní věřitelka společnost právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „původní věřitelka“) s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 20. 3. 2025 částku 9 000 Kč, která měla být splacena spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a smluvním úrokem nejpozději dne 19. 4. 2025, což žalovaný neučinil. Dne 19. 4. 2025 původní věřitelka s žalovaným uzavřela další smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo za účelem prodloužení splatnosti předchozího poskytnutého úvěru, a to ke dni 19. 5. 2025, přičemž žalovaný se zavázal k tomuto datu uhradit nejen dlužnou jistinu navýšenou o poplatek za úvěr, ale též smluvní úrok dle nové smlouvy o úvěru. Žalovaný na daný úvěr do dnešního dne neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2025 původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na společnost právnická osoba, která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2025 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně se celkem domáhá částky 15 927 skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 240 Kč, smluvního úroku ve výši 270 Kč, jednorázového poplatku za prodlení dlužníka ve výši 700 Kč, nákladů za odeslané upomínky ve výši 1 720 Kč a smluvní pokuty ve výši 567 Kč. Žalobkyně se domáhá též zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud ze standartních informací o spotřebitelském úvěru (č.l. 13-14) zjistil, že při poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč bude úvěr splatný do 30 dnů od poskytnutí, celková splatná částka činí 12 510 Kč, úroková sazba činí 36,5 % ročně, RPSN 5 395,58 %, poplatek za poskytnutí úvěru činil 3 240 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo ze dne 20. 3. 2025 (č.l. 15-16) soud zjistil, že se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč. Ve smlouvě je uvedena měsíční úroková sazba ve výši 36,5 %, úrok byl vyčíslen na částku 270 Kč, RPSN činila 773,59 %. Byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 240 Kč, úvěr byl splatný do 30 dnů od jeho poskytnutí, tj. ke dni 19. 4. 2025, jednorázovou splátkou v celkové výši 10 755 Kč. V článku VI. jsou upraveny náklady v případě opožděných plateb. Ve smlouvě absentuje podpis žalovaného, smlouva byla podepsána elektronickým kódem číslo. Z potvrzení o provedené platbě (č.l. 17) soud zjistil, že původní věřitelka zaslala na účet č. č. účtu dne 20. 3. 2025 částku 9 000 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo ze dne 19. 4. 2025 (č.l. 18-19) soud zjistil, že došlo k prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru č. číslo), a to ke dni 19. 5. 2025, celková splatná částka činila 12 510 Kč. Ve smlouvě taktéž absentuje podpis žalovaného, smlouva byla podepsána elektronickým kódem číslo. Z profilu klienta (č.l. 20) soud zjistil kromě osobních údajů žalovaného, že žalovaný pracuje na plný úvazek u zaměstnavatele právnická osoba, na pozici dělník, jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 23 852 Kč, dále pobírá sociální dávky ve výši 880 Kč, žije v nájmu, počet členů domácnosti jsou dva, čistý měsíční příjem domácnosti činí 45 000 Kč, náklady na bydlení činí 11 600 Kč, na služby a energie 2 900 Kč, ostatní náklady činí 700 Kč. Z výpisu (č.l. 21-22) soud zjistil, že žalovanému bylo zasíláno celkem 9 SMS a 9 emailů s výzvou k úhradě částky po splatnosti. Z výzev k uhrazení pohledávky ze dnů 4. 6. 2025 a 22. 6. 2025 (č.l. 23, 24) soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky 15 542 Kč vyzýván též písemně. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2025 (č.l. 25) bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka za ním byla na žalobkyni postoupena ke dni 24. 7. 2025 a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 21 146 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč, smluvního úroku, poplatků, penále z prodlení atd. ve výši 7 064 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 837 Kč a částky 5 082 Kč představující náklady na právní zastoupení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2025 (ISAS), má soud za zjištěné, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na společnost právnická osoba, která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 7. 2025 (ISAS) postoupila na žalobkyni.

4. Soud má za zjištěné, že dne 20. 3. 2025 poukázala původní věřitelka na účet žalovaného částku 9 000 Kč. Nebyla prokázána komunikace mezi původní věřitelkou a žalovaným o procesu pořízení elektronického podpisu žalovaného. Nebylo prokázáno, že žalovaný částku 9 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně nebo jejím právním nástupcům vrátil. Soud má dále za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni.

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a původní věřitelkou, která pohledávku za žalovaným platně postoupila právní předchůdkyni žalobkyně a ta následně žalobkyni, nebyla sjednána ani jedna smlouva o úvěru. Soud totiž nemohl dospět k závěru, že podpisy na listině ze dne 20. 3. 2025 a ze dne 19. 4. 2025 jsou právě podpisem žalovaného, když podpis zcela absentuje a je pouze uvedeno, že smlouva byla podepsána elektronickým kódem Anonymizováno. K plnění ve výši 9 000 Kč na účet žalovaného přesto došlo. Žalovaný nevrátil částku 9 000 Kč poskytnutou původní věřitelkou. Žalovaný se ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil o 9 000 Kč na úkor původní věřitelky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2025, respektive ze dne 24. 7. 2025 je jako postupník aktuálním majitelem pohledávky za žalovaným žalobkyně. Žaloba je tak co do 9 000 Kč podána důvodně a soud jí v této části vyhověl. Soud neshledal žalobu důvodnou v části, v níž se žalobkyně domáhá dalších 6 927 Kč (smluvní úrok, poplatek, náklady upomínání aj.). O tuto částku se žalovaný na úkor původní věřitelky ani žalobkyně neobohatil. V této části musel soud žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

9. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. spisová značka) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, ale nebylo nijak doloženo, jakým způsobem její právní předchůdkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších pohledávek žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí, proto by v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byla (byť platně uzavřená) úvěrová smlouva z tohoto hlediska soudem považována za neplatnou.

10. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná ze 57 % a přísluší jí tak náhrada nákladů snížená o úspěch žalovaného (43 %) na 14 %, tj. částka 366 Kč. Náklady před snížením činily částku 2 615 Kč a podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 400 Kč) a paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky 21 % DPH, tj. 315 Kč. V daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů u zdejšího soudu podala více než tři. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné, žalobkyni tak nelze přiznávat jí požadovanou náhradu nákladů. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.