38 C 153/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 6 903,59 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá úroku z úvěru ve výši 30% ročně z částky 6 903,59 Kč od 25. 4. 2019 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 903,59 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 743,36 Kč a dále zákonným úrokem ve výši 9,75% ročně z částky 6 903,59 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč, splatných vždy do 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem červenec 2021 až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 12. 3. 2009 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, v níž bylo kromě vedení běžného účtu pro žalované sjednáno poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit formou debetního zůstatku s úvěrovým limitem 5 000 Kč Součástí smlouvy byly též Dispozice ke kontokorentnímu úvěru a Všeobecné obchodní podmínky a žalovaná se zavázala, že její běžný účet bude alespoň jednou za 180 dní čerpání úvěru vykazovat kreditní zůstatek, minimální měsíční kreditní příjem bude ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu a současně tento limit nepřekročí ani se neocitne v prodlení se splněním jakéhokoliv závazku ze smlouvy. Z důvodu překročení povoleného úvěrového limitu právní předchůdkyně žalobkyně zrušila poskytování úvěru žalované, debetní zůstatek 9 204,78 Kč dne 19. 11. 2018 převedla na zvláštní úvěrový účet a umožnila žalované jeho splácení spolu s úroky a poplatky za vedení účtu formou splátek. Úvěr nadále nebyl ze strany žalované řádně splácen a právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni 24. 4. 2019 dlužnou částku 6 903,59 Kč zesplatnila, přičemž podle úrokového lístku byla částka dále úročena sazbou pro nepovolený debetní zůstatek ve 30 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 20. 8. 2020 postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná při ústním jednání souhlasila s důvodností žaloby co do jistiny, nikoli úroku z úvěru zakotveného pouze v obchodních podmínkách. V žalobě nebylo jasně specifikováno datum vzniku debetu, pohledávka je pravděpodobně promlčena a žalovaná s ohledem na počátek výkonu zaměstnání požádala o stanovení splátek.

3. Soud má za zjištěné, že ve smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené dne 12. 3. 2009 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou se banka (právní předchůdkyně žalobkyně) mj. zavázala vést klientovi (žalovaná) běžné účty a dále poskytovat kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku za podmínek dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu, při překročení povoleného limitu pak měl být za každý den účtován sankční poplatek podle sazebníku a nepovolený debetní zůstatek dále úročen sazbou, její výši banka uveřejňuje (ve smlouvě neuvedena žádná částka či sazba). Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 30. 6. 2013 (dále jen„ Dispozice“) nahrazující předchozí (nedoložené) dispozice obsahují ustanovení o úvěru Flexikredit povoleném k běžnému účtu č. [bankovní účet] od 31. 7. 2009 s limitem 5 000 Kč, minimálním kreditním příjmem 50 % povoleného limitu, úrokovou sazbou 21,99 % ročně a RPSN 33,2 %. Dne 24. 4. 2019 bylo právní předchůdkyní žalobkyně sepsáno oznámení o vyčíslení dluhu ve výši 6 903,59 Kč a žalované byla k úhradě stanovena lhůta do 9. 5. 2019. Uvedená jistina po splatnosti (zůstatek na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]) byla ke dni 20. 8. 2020 navýšena o úrok z prodlení ve výši 743,59 Kč. V rámci smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, doplněné dohodou z téhož dne pro případ (částečné) úhrady některé z pohledávek postupiteli do okamžiku zaplacení celkové úplaty, se právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli na postoupení pohledávek specifikovaných v příloze ke smlouvě vzniklých mj. ze smluv o bankovních produktech a službách, za sjednanou úplatu. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2020 a ve výzvě k plnění předcházející žalobě ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka vyčíslena ve výši 11 34,12 Kč.

4. Podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“) se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Podle § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) činí promlčecí doba čtyři roky, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak. Podle § 394 obch. zák. u práv, jež vznikají odstoupením od smlouvy, běží promlčecí doba ode dne, kdy oprávněný od smlouvy odstoupil.

6. Podle § 711 obch. zák. může smlouva o běžném účtu stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).

7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Soud se i přes protichůdná vyjádření žalované alespoň formálně zabýval její námitkou promlčení. V daném případě skutečně není patrné datum vzniku debetu (příp. zesplatnění pohledávky), z vyčíslení dluhu však lze i s přihlédnutím k mnohaletým zkušenostem právní předchůdkyně žalobkyně na poli poskytování bankovních služeb předpokládat, že k porušení smluvních podmínek došlo v první polovině roku 2019. K podání žaloby došlo dne 1. 2. 2021 a promlčecí doba v trvání čtyř let v takovém případě neuplynula.

9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna čerpat kontokorentní úvěr do výše 5 000 Kč. Žalovaná následně nesplatila debet na svém běžném účtu do výše 6 903,59 Kč a žalobkyně byla k podání žaloby aktivně legitimována na základě postoupení pohledávky dle § 1879 o.z., proto soud žalobě co do jistiny vyhověl.

10. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. Soud dále rozhodoval o úroku z úvěru ve výši 30 %. Úrok ve výši je obsažen až v dispozici podepsané žalovanou dne 8. 9. 2016. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Uvedené lze dle názoru soudu analogicky vztáhnout též na úroky z úvěru, které v daném případě nebyly sjednány v rámci smlouvy a žalobkyně ani nedoložila případnou podepsanou dispozici z doby uzavření smlouvy. Soud proto žalobu zamítl co do úroku z úvěru ve výši 30% ročně z částky 6 903,59 Kč od 25. 4. 2019 do zaplacení.

12. Závěrem soud konstatuje, že v daném případě žalobkyně nijak neprokázala, jakým způsobem její právní předchůdkyně ve smyslu ustálené judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjišťovala úvěryschopnost žalované, ať již co do příjmů a výdajů nebo existence dluhů žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nepostupovala při zjišťování úvěryschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 9 odst. 1 zákona 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru tak smlouvu lze považovat za neplatnou a soud v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- Finance s.r.o. v. GK přihlížel k neplatnosti z úřední povinnosti. Shora citovaná judikatura svou podstatou cílí zejména na různé smluvní pokuty a administrativní poplatky, proti nimž by se spotřebitel musel (často bezúspěšně) bránit, v daném případě by neplatnost dopadala v případě platného sjednání opět pouze na úrok z úvěru.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když žalobkyni neúspěšné co do úroku z úvěru ve výši 30% ročně z částky 6 903,59 Kč od 25. 4. 2019 do zaplacení přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 600 Kč. Ty celkové dosáhly výše 1 489 Kč a podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů podala jen u zdejšího soudu desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.

14. Ve smyslu § 160 o.s.ř. rozhodl soud o lhůtě k plnění tak, že žalované s přihlédnutím k jejímu vyjádření stanovil zaplacení výše uvedených plnění ve splátkách po 300 Kč, splatných vždy do 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem červenec 2021 až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. Soud dospěl k názoru, že s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení dlužníka (žalované) s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, takto stanovené zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách nepředstavuje neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele (k tomu srov. usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne 23. 2. 1998 sp. zn. 28 Co 403/1996).

15. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.