38 C 154/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 82 299,94 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 30 488,64 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 51 811,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 51 811,30 Kč od 15. 1. 2026 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem srpen 2026, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 5 452,20 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela po ověření její identity a prověření její schopnosti splácet úvěr dne 15. 12. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. číslo s úvěrovým rámcem ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná načerpala celkem částku 169 415,30 Kč, uhradila na úvěr částku 117 604 Kč, přičemž tato částka byla započítána na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaná se dostala se splácením do prodlení, žalobkyně proto úvěr ke dni 11. 11. 2025 zesplatnila. Pohledávka, kterou má žalobkyně za žalovanou ve výši 82 299,94 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 79 992,93 Kč, přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu), dále z poplatků za pojištění ve výši 707,01 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 14 180,34 Kč, dále úrok ve výši 27,9 % ročně od 17. 2. 2026 do zaplacení z částky 79 992,39 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 2 139,09 Kč a zákonný úrok z prodlení od 17. 2. 2026 do zaplacení z částky 82 299,94 Kč. Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované posoudila nahlédnutím do databází, creditscoringem - MLS výpočtem.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud má z provedených důkazů za zjištěné, že žalobkyně na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. číslo ze dne 15. 12. 2023 (č.l. 17-18) poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 27,90 %, RPSN činila 31,8 %, výše minimální měsíční splátky byla stanovena na 3,310 % z úvěrového rámce, tj. částka 1 324 Kč. Smlouva byla podepsána elektronicky – kódem číslo. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č.l. 18-21) má soud za zjištěné, že žalovaná v rámci úvěru načerpala celkem částku 169 415,30 Kč, uhradila na úvěr částku 117 604 Kč. Tuto částku žalobkyně započetla na jistinu 89 422,37 Kč, na úrok ve výši 4 512,75 Kč, úrok za hotovostní transakce 19 980,97 Kč, úrok za pojistné 33,39 Kč a za pojištění CPI 3 399,52 Kč. Dle tohoto výpisu pak žalovaná nadále dluží 98 619,37 Kč. Z úvěrové zprávy (č.l. 13-14) má soud za zjištěné, že žalovaná měla v době poskytnutí úvěru další úvěry, v této zprávě označené jako splátkové (osobní úvěr – celkem 1) a nesplátkové kontrakty (kontokorentní úvěr – celkem 1, žalovaná se nenacházela v prodlení s žádnou splátkou poskytnutých úvěrů. Z karty klienta (č.l. 15) má soud za zjištěné, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána s měsíčním příjmem ve výši 25 000 Kč a měsíčními výdaji domácnosti ve výši 15 800 Kč. Příjmy ostatních členů domácnosti měly činit 30 000 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů. Žalobkyně provedla lustraci v databázi SOLUS, NRKI, CEE a JAP_PUJCKA s výsledkem OK, MVCR s výsledkem „ověřeno“. Soud má dále z výzvy ke splacení celého úvěru (č.l. 22) za zjištěné, že ke dni 11. 11. 2025 došlo k zesplatnění úvěru a žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 90 829,92 Kč. Žalované byla zasílána předžalobní výzva k plnění ze dne 7. 1. 2026, kterou žalobkyně doložila včetně podacího archu ze dne 8. 1. 2026 (č.l. 16, 30) s vyčíslením dlužné částky na 95 415,22 Kč. Žalobkyně doložila též dokument Ověření bonity MLS (č.l. 23-24) s popisem metodiky kontroly bonity klienta a výpočtem MLS (MLS = maximální limit splátky) pro žalovanou. Žalobkyně od příjmu klienta (žalované) ve výši 25 000 Kč odečetla částku životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 4 470 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 846 Kč, buffer ve výši 100 Kč a splátku schváleného úvěru 1 328 Kč, s tím, že zbývající MLS klienta činí 18 260 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance (č.l. 28) soud zjistil, že průměrná čistá měsíční mzda žalované za období červen až listopad 2023 činila 28 521 Kč, přičemž ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky.

4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v adresa, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

9. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Soud proto hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. spisová značka) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci spisová značka (právnická osoba v. jméno FO a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. spisová značka, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

10. V projednávané věci nebylo dostatečně doloženo, zda a jakým způsobem žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně zjistila průměrný čistý příjem žalované ve výši 28 521 Kč, příjmy dalších členů domácnosti ve výši 30 000 Kč, se kterými žalobkyně kalkulovala při poskytnutí úvěru však doloženy nebyly. Žalobkyně zjistila, že žalovaná měla v době poskytnutí úvěru další dva nesplacené úvěrů, jeden osobní a jeden kontokorentní. Výdaje žalované (faktury za energie, nájemní smlouva, výpis z běžného účtu) žalobkyně nezjišťovala, spolehla se pouze na prohlášení žalované. Žalobkyně provedla lustraci žalované v některých databázích (SOLUS, NRKI atd.). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalované) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná. Soud tedy nemohl žalobkyni přiznat požadované smluvní úroky, účelně vynaložené náklady (na vymáhání) ani další poplatky nebo smluvní pokuty.

11. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 169 415 Kč poskytnutém žalobkyní na základě neplatné smlouvy žalované. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 117 604 Kč. Rozdíl mezi poskytnutou částkou 169 415 Kč a částkou vrácenou 117 604 Kč činí 51 811,30 Kč. Tuto částku tak soud žalobkyni jako bezdůvodné obohacení přiznal, v části zbývající, tedy co do 30 488,64 Kč s příslušenstvím musel soud žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla úspěšná z 63 % a přísluší jí tak náhrada nákladů ponížená o úspěch žalovaného (37 %) na 26 %, tj. částka 5 452,20 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 3 292 Kč, odměna za právní zastoupení ve výši 13 260 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (3 úkony právní služby po 4 420 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby), 3x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 1 350 Kč a náhradu 21 % DPH ve výši 3 068,10 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.