38 C 161/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 101 132,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 6 132,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 108,02 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 275,02 Kč od 16. 11. 2025 do 13. 2. 2026, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 95 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 95 000 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem srpen 2026, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 18 423,70 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 23. 9. 2025 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. číslo (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 100 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen v jednotlivých tranších, přičemž žalovaný načerpal úvěr ve výši 100 000 Kč. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny, žalovaný uzavření Smlouvy potvrdil zejména zasláním verifikační platby. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách. Minimální splátka byla vypočtena na částku 5 000 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná ke dni 15. 11. 2025. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky, žalovaný na zasílané upomínky nereagoval, žalobkyně proto ke dni 21. 2. 2026 úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny ve výši 99 833 Kč, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14 275 Kč, nákladů na upomínání ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 299,50 Kč a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný v podaném odporu ze dne 24. 4. 2026 uvedl, že považuje sjednané úroky, sankce a poplatky za zcela nepřiměřené, odporující dobrým mravům a vykazující známky lichvy. Zejména kapitalizovaný úrok ve výši 57,99 % ročně považuje za neplatné ujednání, které je hrubém nepoměru k vzájemnému plnění. Celková vymáhaná částka neodpovídá zákonným limitům pro spotřebitelské úvěry a nárokům na ochranu spotřebitele. Žalovaný navrhl, aby soud platební rozkaz v plném rozsahu zrušil a ve věci nařídil jednání, kde bude moci být výše i oprávněnost nároku žalobkyně řádně přezkoumána. U ústního jednání konaného dne 29. 6. 2026 žalovaný sdělil, že smlouvu uzavřel a částku 100 000 Kč obdržel, zaplatil dvě nebo tři splátky. Nyní jedná o podání návrhu na insolvenci.

3. Soud ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. číslo ze dne 23. 9. 2025 (č.l. 12-29) zjistil, že žalobkyně jako věřitel se zavázala žalovanému jako dlužníkovi (ve Smlouvě označenému jako spotřebitel) na jeho výslovnou žádost poskytnout na účet č. č. účtu částku 100 000 Kč, do deseti pracovních dnů od nabytí účinnosti Smlouvy při splnění všech předcházejících relevantních zákonných i smluvních podmínek. Úvěr bylo možné čerpat v tranších, čerpaná tranše musela být dělitelná číslem 500, nesmí překročit úvěrový limit, musí dosahovat alespoň 5 % úvěrového rámce, nejméně však 10 000 Kč v případě první tranše a 1 000 Kč v případě dalších tranší. Částka 100 000 Kč měla být vyplacena na výslovnou žádost učiněnou skrz klientský účet. Žalovaný se dle Smlouvy zavázal úvěr splatit nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru, a to minimální splátkou ve výši alespoň 5 % částky čerpané a dosud nesplacené jistiny úvěru, přičemž ke dni uzavření smlouvy minimální splátka činila 5 000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 57,99 % ročně, RPSN 76,18 % ročně. Smlouva byla podepsána digitálně, kódem přes službu Anonymizováno Součástí smlouvy pak byla Příloha 1 - Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (č.l. 19 p.v.-29), ze které soud zjistil metodiku posuzování úvěruschopnosti žalobkyní a informace o žalovaném. Deklarované měsíční příjmy žalovaného činily 98 000 Kč, na bankovním účtu měl žalovaný částku 54 133 Kč, přičemž tuto částku žalobkyně při poskytování úvěru považovala za relevantní. Náklady na bydlení deklarované žalovaným činily 3 900 Kč, minimální fixní hodnota určená žalobkyní činila 8 000 Kč, náklady domácnosti a finanční závazky deklarované žalovaným činily 3 500 Kč a 1 500 Kč, dle zjištění žalobkyně finanční závazky činily dle pozitivního nálezu v registru SOLUS 21 516 Kč, náklady domácnosti 6 000 Kč, minimální fixní hodnota činila 8 000 Kč. Extra zůstatek na cokoliv byl stanoven na 2 000 Kč, finanční zůstatek činil 16 617 Kč. Žalobkyně tak na základě výše provedeného posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že při finančním měsíčním zůstatku ve výši 16 617 Kč, má žalovavý dostatečný zůstatek na splacení měsíční splátky úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně dále dle Přílohy 1 lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku (klient se nenacházel v procesu insolvence), v centrální evidenci exekucí (není vedena aktivní exekuce), v databázi SOLUS (spotřebitel má výbornou platební morálku – měsíční závazky ve výši 21 516 Kč). Z dokumentu Bankovní historie (č.l. 30-31) soud zjistil pohyb na účtu žalovaného v období od 30. 6. 2025 do 23. 9. 2025. Na účet žalovaného byly připsány platby od Anonymizováno dne 4. 7. 2025 ve výši 49 907,10 Kč, dne 6. 8. 2025 ve výši 54 231,80 kč, dne 4. 9. 2025 ve výši 44 520,80 Kč. Dne 1. 8. 2025 byla na účet připsána platba ve výši 596 926 Kč z protiúčtu Anonymizováno. Z účtu žalovaného měsíčně odcházelo velké množství plateb v řádu až 100 000 Kč na účty bez bližší specifikace (např. na účet č. č. účtu jen v prvním týdnu měsíce srpen odešlo přes 150 000 Kč). Z upomínek ze dne 20. 11. 2025 a ze dne 5. 12. 2025 (č.l. 34, 36, 37) bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné splátky ve výši 5 000 Kč, přičemž za každou upomínku mu byla účtována částka 500 Kč. Z výpisů plateb (č.l. 32, 33) má soud za prokázané, že žalovaný na účet žalobkyně dne 23. 9. 2025 provedl tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč, žalobkyně dne 24. 9. 2025 převedla na účet žalovaného částku 100 000 Kč (platba pod v.s. var. symbol). Z listiny označené jako Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 2. 2025 (č.l. 38), kterou žalobkyně dodala včetně podacího lístku (č.l. 35) bylo zjištěno, že žalovaný byl upozorněn na zesplatnění úvěru a též na podání žaloby v případě neuhrazení dlužné částky 127 488,02 Kč. Z potvrzení o platbě ze dne 11. 10. 2025 (č.l. 39) má soud za zjištěné, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 5 000 Kč.

4. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou z 23. 9. 2025 poskytla žalovanému dne 24. 9. 2025 převodem na jeho účet částku 100 000 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr splatit do 72 měsíců od čerpání poslední tranše v minimálních splátkách, přičemž výše minimální splátky byla stanovena na částku 5 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 11. 2025, žalobkyni uhradil částku 5 000 Kč.

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v adresa, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

8. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024 ve věci spisová značka – právnická osoba. v. právnická osoba. články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Soud standardně hodnotí, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované/ho s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. spisová značka) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci spisová značka (právnická osoba v. jméno FO a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. spisová značka, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

11. V projednávané věci žalobkyně řádně nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně měla k dispozici prohlášení žalovaného a též výpis z jeho účtu za období od 30. 6. 2025 do 23. 9. 2025. Zjišťováním konkrétních pravidelných nákladů žalovaného se žalobkyně nijak nezabývala, vycházela z částek, které sama určila podle vlastní metodiky, a které byly vyšší než částky deklarované žalovaným. Žalobkyně pouze provedla lustraci v jednotlivých databázích, např. v registru SOLUS či Centrální evidenci exekucí. Žalobkyně nepostupovala správně po formální stránce a spolehla se na prohlášení žalovaného (viz k tomu shora citovaný rozsudek Soudního dvora Evropské unie v ze dne 18. 12. 2014 ve věci spisová značka, právnická osoba v. jméno FO a další). Vzhledem k předloženému výpisu z účtu žalovaného lze mít za, že žalobkyně měla k dispozici podklady k příjmům žalovaného a částečně (omezené) podklady k jeho výdajům, avšak žalobkyně nepostupovala správně zejména obsahově (k přezkoumávání tohoto aspektu postupu věřitele soudem z úřední povinnosti, bez návrhu, viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba a aktuální znění § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru). Z předloženého výpisu z účtu totiž vyplývá, že žalovaný v rámci týdnů vynakládal platby ve výši sta tisíců korun na účty bez bližší specifikace. Žalobkyní nebylo nijak identifikováno, zda se jedná o splátky úvěrů, sázky nebo jiné výdaje. Je zřejmé, že výdaje žalovaného byly mnohonásobně vyšší než ty, které deklaroval ve svém prohlášení, a se kterými kalkulovala žalobkyně. Nadto žalovaný krátce před poskytnutím výše uvedeného úvěru čerpal částku 596 926 Kč od společnosti Anonymizováno. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného dostatečně, neboť již ze samotného výpisu z účtu jasně vyplývá, že žalovaný nebude schopen poskytnutý úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani smluvní pokutu či úrok, ani náklady upomínání.

12. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 100 000 Kč poskytnutém žalovanému žalobkyní na základě neplatné smlouvy o úvěru. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 100 000 Kč, žalovaný uhradil žalobkyni částku 5 000 Kč, zbývá mu tak uhradit částku 95 000 Kč. V této části soud žalobě vyhověl, ve zbylém rozsahu ji jako nedůvodnou zamítl.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla úspěšná ze 94 % a přísluší jí tak náhrada nákladů snížená na 88 %, tj. částka 18 423,70 Kč. Náklady před snížením podle obsahu spisu činily 20 936 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 046 Kč, podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 5 180 Kč) tj. 15 540 Kč a paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 450 Kč), tj. 1 350 Kč. Právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH.

14. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůta k plnění byla žalovanému stanovena v měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem srpen 2026 až do úplného zaplacení, se ztrátou jejich výhody v případě neplacení řádně a včas, kdy má soud za to, že postupným plněním tohoto dluhu nebude žalobkyně z materiálního hlediska nepřiměřeně nepříznivě dotčena, a to s ohledem na zaplacení dluhu v přiměřené době. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.