38 C 163/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta 2 proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 21 390 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 21 390 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 390 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 9 676,90 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně na základě pracovní smlouvy od ze dne 14. 2. 2019, kdy tato pracovní smlouva byla následně šestkrát měněna (dohodou o změně pracovní smlouvy č. 2 ze dne 16. 3. 2020 byl pracovní poměr uzavřen na dobu neurčitou). Pracovní poměr skončil dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 27. 9. 2024, a to ke stejnému dni. Pracovní poměr byl ukončen z důvodu neomluvené absence v práci, a to ve dnech 27. 6. 2024, 30. 6. 2024 a od 18. 9. 2024 do 27. 9. 2024 (tj. celkem 69,5 hodin neomluvené absence). Žalovaný však ve dnech od 8. 7. 2024 do 9. 7. 2024, od 11. 7. 2024 do 12. 7. 2024 a od 14. 7. 2024. do 18. 7. 2024 čerpal dovolenou v celkové délce 65 hodin, za které mu byla vyplacena náhrady mzdy v celkové výši 18 820 Kč. Z důvodu neomluvené absence, přečerpané dovolené ve výši 18 820 Kč, úhrady zdravotního pojištění z minimální mzdy ve výši 1 756 Kč a krácené mzdy za chybějící hodiny ve výši 849 Kč, vznikl žalovanému vůči žalobkyni dluh ve výši 21 425 Kč, který byl ponížen o zdravotní benefity ve výši 35 Kč, kdy celková dlužná částka, které se žalobkyně vůči žalovanému domáhá podanou žalobou činí 21 390 Kč. Přes výzvy ze strany žalobkyně žalovaný na svou pohledávku ničeho neuhradil.

2. Právní zástupce žalobkyně se z nařízeného ústního jednání řádně omluvil. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z organizační normy žalobce č. ON. 1. 020 (č.l. 17-20), platné od 15.6.2012, soud zjistil, že v bodě 5.2.2 je stanoveno, že za každou neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) se dovolená krátí o dva dny. O tom, zda jde o neomluvené zameškání práce, rozhoduje vedoucí v dohodě s příslušnou dílenskou organizací odborů. Z pracovní smlouvy (č.l. 21 p.v.-22) soud zjistil, že byla účastníky uzavřena dne 14. 2. 2019, a to na dobu určitou do 17. 8. 2019. Z dohody o změně pracovní smlouvy č. 1 z 8. 8. 2019 (č.l. 25-26) bylo zjištěno, že trvání pracovního poměru žalovaného bylo prodlouženo do 17. 2. 2020. Z dohody o změně pracovní smlouvy č. 2 (č.l. 27-29) z 16. 3. 2020 byla zjištěna změna trvání pracovního poměru, a to na dobu neurčitou. Z dohod o změně pracovní smlouvy č. 3, č. 4, č. 5 a č. 6 (č.l. 27-38) soud zjistil, že žalovaný byl zařazován do různých tarifních skupin (I, J) a že mu náleží týmová odměna ve výši 1 000 Kč měsíčně. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 27. 9. 2024 (č.l. 39) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný rozvázali pracovní poměr k témuž dni. Ze zápisu z jednání o neomluveném zameškání práce (č.l. 40-41) z 27. 6. 2024, z 30. 6. 2024 a z 18. 9. 2024 až 27. 9.2024 soud zjistil, že nepřítomnost žalovaného byla projednána zaměstnavatelem a odbory a posouzeno jako neomluvené zameškání práce. Z dokladů o přítomnosti/nepřítomnosti (č.l. 41-47) soud zjistil, že žalovaný měl ve dnech 27. 6. 2024, 30. 6. 2024 a dále od 18. 9. 2024 do 27. 9. 2024 neomluvenou absenci v zaměstnání, ve dnech od 8. 7. 2024 do 9. 7. 2024, od 11. 7. 2024 do 12. 7. 2024 a od 14. 7. 2024 do 18. 7. 2024 čerpal žalovaný dovolenou. Z vyúčtování mzdy žalovaného (č.l. p.v. 45, 47) za září 2024 a říjen 2024 bylo zjištěno, že za čerpanou dovolenou bylo žalovanému vyplaceno celkem 18 820 Kč, na úhradě zdravotního pojištění žalobkyně odvedla za žalovaného částku 1 756 Kč, za chybějící hodiny žalovaný dluží 849 Kč, celkem tedy částku 21 425 Kč, kterou žalobkyně ponížila o 35 Kč za zdravotní benefity. Celková pohledávka za žalovaným tak činí 21 390 Kč. Z žádosti o úhradu pohledávky ze dne 12. 11. 2024 (č.l. 21) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 21 390 Kč. Žalovanému byla též zasílána předžalobní upomínka ze dne 20. 1. 2025 (č.l. 46), kterou žalobkyně doložila včetně podacího archu (č.l. 47).

4. Podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) se pracovně právní vztahy řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovně právních vztahů.

5. Podle § 222 odst. 4 zákoníku práce je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo. Podle § 223 odst. 2 zákoníku práce krátí-li zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou za neomluveně zameškanou směnu, může mu dovolenou krátit o jeden až tři dny, neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat.

6. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

7. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., zákona o veřejném zdravotním pojištění, pojistné za zaměstnance hradí z jedné třetiny zaměstnanec, ze dvou třetin zaměstnavatel.

8. Soud má na základě provedeného dokazování za zjištěné, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 14. 2. 2019 pracovní smlouvu, která byla následnými dodatky k pracovní smlouvě uzavřena na dobu neurčitou. Pracovní poměr byl následně ukončen dohodou o rozvázání pracovního poměru dne 27. 9. 2024, a to v důsledku neomluvené absence žalovaného v práci, a to ve dnech 27. 6. 2024, 30. 6. 2024 a od 18. 9. 2024 do 27. 9. 2024. Žalovaný však v měsíci červenci 2024 čerpal dovolenou v délce 65 hodin, za kterou mu žalobkyně vyplatila 18 820 Kč, dále za žalovaného zaplatila odvod za zdravotní pojištění ve výši 1 756 Kč. Z důvodu chybějících hodin navíc vznikl žalovanému vůči žalobkyni dluh ve výši 849 Kč. Po odečtu částky 35 Kč za zdravotní benefity tak žalovaný žalobkyni dluží celkem 21 390 Kč.

9. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně se právem domáhá po žalovaném vrácení náhrady mzdy vyplacené žalovanému za vyčerpanou dovolenou, na kterou ztratil v důsledku neomluvených absencí nárok, stejně tak jako odvodu na zdravotní pojištění. Ve smyslu shora citovaného ustanovení § 222 a § 250 zákoníku práce a § 9 zákona o veřejném zdravotním pojištění považuje soud žalobu za důvodnou a plném rozsahu jí proto vyhověl.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 9 676,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 856 Kč, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 1 980 Kč) podle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 450 Kč) a částky ve výši 1 530,90 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.