38 C 203/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 752 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 2 753 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 9 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 999 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 261 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela po ověření jeho identity prostřednictvím platby ve výši 1 Kč zaslané z jeho účtu a prověření schopnosti splácet úvěr (zjištěny příjmy a výdaje a provedeny lustrace v registrech NRKI, BRKI, SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku) prostřednictvím SMS kódu a chráněného internetového prostředí umístěného na internetových stránkách www.kamali.cz dne 17. 3. 2020 úvěrovou smlouvu. Na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, trvání úvěru bylo stanoveno na 30 dnů a žalovaný se dále zavázal hradit poplatky za poskytnutí ve výši 330 Kč, bezpečnou splátku (3x 99 Kč), SMS servis (3x 49 Kč) a korunový odklad splatnosti od 30 dnů (2x 990 Kč). Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, uhradil na pohledávku částku 2 Kč (v souvislosti s korunovými odklady a ověřením účtu) a žalobkyně požaduje uhrazení pohledávky sestávající z neuhrazené jistiny (9 999 Kč) a poplatků (330 Kč poskytnutí úvěru, 297 Kč bezpečná splátka, 147 Kč SMS servis a prodloužení splatnosti korunovým podkladem 1 979 Kč).

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z úvěrové smlouvy (na č.l. 14 – 17 výtisk datovaný 17. 3. 2020 podepsaný SMS kódem z IP adresy zařízení [číslo], výpis ze systému žalobkyně k prokázání odeslání SMS kódu na č.l. 12) uzavřené v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně prostřednictvím internetových stránek www.kamali.cz s formulářem pro standardní informace (č.l. 18 – 21) a sazebníkem RPSN (č.l. 22 – 24) soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 16. 4. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a poplatky za služby (99 Kč měsíčně Bezpečná splátka, 49 Kč měsíčně SMS servis, 1 Kč korunový odklad - pro případ prodloužení doby splatnosti úvěru a 990 Kč za korunový odklad), RPSN činila 48,5 %. Žalovaný dle zjištění soudu před sjednáním smlouvy žalobkyni zaslal výpis z účtu za měsíc leden 2020 (č.l. 25, počáteční zůstatek 0 Kč, příchozí úhrada od plátce Thepay.cz, s.r.o. ve výši 15 000 Kč s dalším příjmem 100 Kč, výdaje 15 201 Kč, konečný zůstatek – 101 Kč) a kopii občanského průkazu (č.l. 29 – 30), bankovní výpis (č.l. 13) s opisem výpisu proplacení smlouvy (č.l. 27) zachycují zaslání částky 10 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě ([bankovní účet]) dne 17. 3. 2020. Dále soud z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č.l. 26) zjistil, že po dopočtu činila výše pohledávky (předpis) 12 867,29 Kč a sestávala z jistiny 9 999 Kč, úroku z prodlení 115,29 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 297 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti 1 979 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč a poplatku za nadstandardní SMS 147 Kč, žalovaným byly celkem uhrazeny 2 Kč. Dále byla žalovanému dle zjištění soudu zaslána předžalobní výzva ze dne 22. 1. 2021 (č.l. 28) s dlužnou částkou ve výši 12 752 Kč.

4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- [právnická osoba] GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

9. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na kterou vedle ustanovení o.z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěryschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěryschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, ale nijak nedoložila provedené lustrace (v NRKI, BRKI, SOLUS, rejstříku exekucí a insolvenčním rejstříku), a není zřejmé, zda a jakým způsobem žalobkyně aktivně zjišťovala příjmy, výdaje a obecně zázemí žalovaného (nad rámec výpisu z účtu s počátečním zůstatkem 0 Kč, příjmem převážně od plátce Thepay.cz, s.r.o. ve výši 15 100 Kč a výdaji ve výši 15 201 Kč, tedy záporným zůstatkem – 101 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěryschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí, v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná a soud tedy nemohl žalobkyni přiznat požadované poplatky.

10. Dále soud podotýká, že k dodržení písemné formy smlouvy uzavřené v souladu s § 1824 a násl. o.z. distančním způsobem by bylo možné mít výhrady bez ohledu na možnost identifikovat žalovaného prostřednictvím IP adresy či telefonního čísla (na formálním naplnění požadavků na elektronický podpis v tomto případě nepanuje v praxi okresních a krajských soudů jednoznačná shoda). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp.zn. 33 Cdo 3210/2007 však formulář vystavený na webových stránkách žalobkyně nevyhovuje požadavku adresnosti návrhu na uzavření smlouvy podle § 43a odst. 1 obč. zák., protože není určen (adresován) konkrétní osobě (osobám).

11. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 10 000 Kč poskytnutém žalobkyní na základě neplatné smlouvy žalovanému jako úvěr. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z výpisu čerpání soud zjistil, že žalovaný celkem uhradil (nad rámec 1 Kč zaslané za účelem ověření účtu, která byla žalovaným odeslána před uzavřením smlouvy) částku 1 Kč a jejím odečtením od celkové jistiny 10 000 Kč získal dlužnou jistinu ve výši 9 999 Kč. Žalovaný se dostal se splácením revolvingového úvěru do prodlení, uhradil na jistině částku 1 Kč, proto soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 9 999 Kč a žalobu do částky 2 753 Kč zamítl.

12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal per analogiam i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když částečně úspěšné žalobkyni (aritmeticky ze 78 %) přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 261 Kč. Celkové náklady řízení dosáhly výše 2 252 Kč a podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 300 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 252 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.