38 C 205/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 822 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 466 Kč s úrokem z prodlení z částky 466 KČ od 27. 2. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05%, od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 7,05%, od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 7,05%, od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05%, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,50%, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8,00%, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75%, od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 9,00%, od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 9,00%, od 1. 7. 2020 do 24. 6. 2021 ve výši 7,25%, od 25. 6. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žaloba se do částky 4 356 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 28. 1. 2010 smlouvu o půjčce [číslo] v částce 6 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit souhrnný poplatek ve výši 4 356 Kč v 45 týdenních splátkách po 234 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 12. 2010. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, celkově byla z jeho strany uhrazena částka 5 534 Kč a pohledávka sestávala (před poslední úhradou 734 Kč) z částky 5 574,74 Kč na jistině a 4 047,26 Kč na souhrnném poplatku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž byl žalovaný o postoupení vždy informován.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 28. 1. 2010 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 356 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 10 356 Kč v 44 týdenních splátkách po 234 Kč a poslední splátce 60 Kč. V případě úhrady v 45 splátkách je v článku 1 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce (dále jen„ Podmínky“) uvedena roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) půjčky 299,81 % ročně. Podle článku 5 Podmínek se žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dohodli na přednostním započtení jakýchkoliv splátek na souhrnný poplatek a teprve poté na jistinu půjčky, v souladu s článkem 8 pak měla právní předchůdkyně žalobkyně v případě neuhrazení splátky včas právo na vyrovnání celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně postoupil žalobkyni pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce, jak stojí a leží ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“) a o této skutečnosti spolu informovala žalovaného v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016 s celkovou výší pohledávky bez příslušenství k datu postoupení 4 822 Kč, která byla žalobkyní ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 7. 10. 2020 vyčíslena na 9 221,34 Kč (včetně příslušenství, uhrazeno 4 800 Kč).

4. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „ o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. V souladu s ust. § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) musí smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona.

7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

8. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, která následně pohledávku postoupila na žalobkyni, byla sjednána smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 a násl. obč. zák., vedle obč. zák. a o.z. se právní vztahy mezi účastníky řídí zákonem o spotřebitelském úvěru. Absence ujednání o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr v samotném textu smlouvy (RPSN je bez dalšího obsažena pouze v přiložených Podmínkách) sice nezpůsobuje neplatnost smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru a pro nečinnost žalovaného ani neplatnost ujednání o úrocích (zde skrytých v souhrnném poplatku), soud však musí vždy, v nerovných vztazích mezi podnikatelem a spotřebitelem zvlášť, přihlížet ke kritériu dobrých mravů. Soud sice nezpochybňuje smluvní autonomii účastníků soukromoprávních vztahů, ta ale nemůže být v případě vztahů ekonomicky nerovných subjektů zcela bezbřehá. Tato limitace nemůže být pro žalobkyni něčím neočekávatelným, shora citovaná judikatura je konstantní již téměř patnáct let. Nemravnost jednání původního věřitele není dána pouze tím, že jím poskytnutý úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo půjček v roce 2010 (kromě obecného povědomí o výši úroků právní předchůdkyni žalobkyně jako podnikateli v oboru jistě známé jako skutečnost obecně známá ve smyslu ust. § 121 o.s.ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz, kdy se sazba pohybovala okolo 15 %), ale spočívá i v tom, že úrokovou sazbu svému klientovi (žalovanému) zatajuje a nedává mu tak možnost porovnat nabídku svou s nabídkami konkurenčními. Spravedlivým vůči spotřebiteli se nejeví ani přednostní započtení splátek na souhrnný poplatek, které je ve své podstatě příčinou vzniku pohledávky, neboť výrazně oddálilo splatnost jistiny (pohledávky samotného půjčky ve výši 6 000 Kč). Právě kombinace těchto tří faktorů činí ujednání o poplatku (fakticky zcela evidentně o úrocích) rozporné s dobrými mravy a ve smyslu ust. § 39 obč. zák. tedy neplatné. Podle soudu lze ujednání o poplatku (skrytém úroku) oddělit od ostatních částí smlouvy a smlouvu ze dne 28. 1. 2010 tak považovat za neplatnou pouze v části o poplatku (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007). I kdyby však bylo nutné považovat za neplatnou celou smlouvu, bylo by třeba dospět k závěru, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák. a povinnost žalovaného vrátit zbytek jistiny by zde byla rovněž dána. Dle tvrzení žalobkyně i výpočtu soudu (odečtení požadované částky 4 822 Kč od celkové částky splatné na základě smlouvy 10 356 Kč) však žalovaný celkově uhradil částku 5 534 Kč a následným odečtením jistiny zápůjčky ve výši 6 000 Kč od této částky soud získal částku 466 Kč. Žalovaný se dostal se splácením půjčky do prodlení, na jistině uhradil 5 534 Kč a soud proto žalobě vyhověl do částky 466 Kč a zamítl ji do částky 4 356 Kč.

9. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010.

1. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla z větší části (aritmeticky z 90,3 %) neúspěšná a žalovaný se neúčastnil jednání před soudem ani se nijak nevyjadřoval k návrhu, a tedy mu žádné náklady nevznikly.

2. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.