38 C 211/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 151 610,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 92 220,25 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 59 390 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 390 Kč od 14. 12. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovanou uzavřela dne 21. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 50 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná se zavázala spolu s půjčkou uhradit částku 63 454 Kč (dále jen „poplatek“) představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za zpracování a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve 21 měsíčních splátkách. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaná od uzavření smlouvy uhradila částku 5 450 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 5. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 27 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná se zavázala spolu s půjčkou uhradit částku 36 492 Kč (dále jen „poplatek“) představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za zpracování a částku za službu komfortního a flexibilního splácení v 21 měsíčních splátkách. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaná od uzavření smlouvy uhradila celkem 12 160 Kč. Obě pohledávky byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 postoupeny na žalobkyni.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. V zákaznické kartě ze dne 21. 10. 2022 k úvěru ve výši 50 000 Kč, splatného ve 21 měsíčních splátkách (č.l. 13), je uveden zaměstnavatel žalované , právnická osoba, ., pracovní zařazení operátor výroby, čistý příjem žadatelky 27 990 Kč, další čisté příjmy domácnosti 28 000 Kč, měsíční výše čistých příjmů: 55 990 Kč; měsíční výše výdajů: externích splátek zápůjček 0 Kč, interních splátek 5 202 Kč a dalších výdajů 6 000 Kč, čistý příjem žadatelky ověřen výplatními páskami – dopsáno 9/10 2022; v zákaznické kartě ze dne 5. 8. 2022 k úvěru ve výši 27 000 Kč, splatného ve 21 měsíčních splátkách (č.l. 14), je uveden totožný zaměstnavatel a pracovní pozice žalované, čistý měsíční příjem žadatelky 26 824 Kč, další čisté příjmy domácnosti 25 000 Kč, měsíční výše čistých příjmů celkem: 51 824 Kč, měsíční výše výdajů: externích splátek zápůjček 0 Kč, interních splátek 5 284 Kč a dalších výdajů 5 000 Kč, čistý měsíční příjem žadatelky ověřen výpisy z bankovního účtu – dopsáno 6/7 2022. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 5. 8. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (č.l. 15 -16) soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 27 000 Kč, kterou se zavázala splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 33 153 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 26 031 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 622 Kč, spolu s částkou ve výši 3 339 Kč za dobrovolné doplňkové pojištění, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 63 492 Kč, a to ve 21 měsíčních splátkách po 3 024 Kč s poslední splátkou ve výši 3 012 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 138,71 %. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 21. 10. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (č.l. 17 – 18) soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 50 000 Kč, kterou se zavázala splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 60 115 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 48 205 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 410 Kč, spolu s částkou ve výši 3 339 Kč za dobrovolné doplňkové pojištění, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 113 454 Kč v 21 měsíčních splátkách po 5 403 Kč s poslední splátkou ve výši 5 394 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 134,42 %. Z dokumentu Zařazení zákazníka do pojistného programu (č.l. 19) soud zjistil, že žalovaná byla zařazena do pojištění nabízené žalobkyní. Dále soud z tabulky umoření (č.l. 20) zjistil, že na úvěr ve výši 27 000 Kč bylo uhrazeno od 15. 8. 2022 do 14. 11. 2022 celkem 12 160 Kč; z tabulky umoření (č.l. 21) soud zjistil, že na úvěr ve výši 50 000 Kč bylo od 21. 10. 2022 do 14. 11. 2022 uhrazeno 5 450 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dle zjištění soudu informovala žalovanou o postoupení pohledávek na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 s uvedením aktuální výše pohledávky vůči žalované 205 376,12 Kč v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 (č.l. 22). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 (ISAS), kterou žalobkyně doložila spolu s potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky (č.l. 23) a seznamem postoupených pohledávek (č.l. 24-25) má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění ze dne 31. 12. 2024 (č.l. 26-27) se základním skutkovým a právním rozborem a celkovou výší pohledávky vyčíslenou na částku 178 825,16 Kč, kterou doložila včetně podacího lístku (č.l. 28).

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s § 2392 odst. 1 větou první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

9. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření dvou smluv o zápůjčce, na které vedle ustanovení o.z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci , spisová značka, (, právnická osoba, v. , jméno FO, a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , spisová značka, , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

10. V projednávané věci nebylo dle názoru soudu doloženo, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalované. V zákaznických kartách bylo uvedeno, že příjmy žalované byly doloženy dvěma výplatními páskami/dvěma výpisu z účtu, žalobkyně je však nepřipojila. V prohlášení v zákaznických kartách byly též uvedeny kromě čistého příjmu žalované další čisté příjmy domácnosti bez jakékoli bližší identifikace, žádné doklady, z nichž by byl tento další příjem zjišťován, žalobkyně nepřipojila. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o zjišťování závazků žalované (z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky), nepředložila ani žádné další listiny. Právní předchůdkyně žalobkyně aktivně nezjišťovala ani pravidelné výdaje žalované (nájemní smlouva, zálohy na energie a další). Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala správně po formální stránce, zcela nedostatečně se spolehla zejména na prohlášení žalované (viz k tomu shora citovaný rozsudek Soudního dvora Evropské unie v ze dne 18. 12. 2014 ve věci , spisová značka, , , právnická osoba, v. , jméno FO, a další), měla k dispozici pouze neúplné podklady k příjmům žalované, vůbec žádné k výdajům a závazkům. V tomto případě navíc došlo k uzavření dvou smluv o spotřebitelském úvěru v relativně krátkém časovém rozmezí (dva měsíce). Lze tedy dospět k závěru, že žalovaná neměla prostředky na úhradu prvního úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně jí přesto poskytla další finanční prostředky. Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala správně ani obsahově, z prostého porovnání příjmů, jen tvrzených závazků a zjevně podhodnocených měsíčních výdajů bylo zřejmé, že žalovaná nebude schopna splácet úvěr (k přezkoumávání tohoto aspektu postupu věřitele soudem z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, ). Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná.

11. S ohledem na neplatnost obou smluv soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadovaný poplatek, který je fakticky úrokem, byť částečně skrytým pod odměnou za zpracování a administrativním poplatkem a soud by se i v případě platné smlouvy zabýval rozporem poplatku s dobrými mravy. Soud v obdobných případech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , spisová značka, , podle nějž je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku (míněn zákon č. 40/1964 Sb.), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrok sjednaný ve smlouvě při zohlednění odměny za zpracování několikanásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček v roce 2022 (kromě obecného povědomí o výši úroků právní předchůdkyni žalobkyně jako podnikatelce v oboru jistě známé jako skutečnost obecně známá ve smyslu ust. § 121 o.s.ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz).

12. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 77 000 Kč poskytnutém žalované právní předchůdkyní žalobkyně na základě neplatných smluv o spotřebitelském úvěru, sníženém o částky, které žalovaná uhradila v celkové výši 17 610 Kč, tedy o pohledávce žalobkyně ve výši 59 390 Kč. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, na jistině uhradila 17 610 Kč a zbývá jí tak uhradit 59 390 Kč, proto soud žalobě vyhověl co do částky 59 390 Kč a zamítl ji do částky 92 220,25 Kč s příslušenstvím.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevydala bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitla se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně ve věci byl pouze částečný a žalovaná se neúčastnila jednání před soudem ani se nijak nevyjadřovala k návrhu, a tedy jí žádné náklady nevznikly.