38 C 223/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 107 558,96 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 84 856, 96 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 22 702 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75% ročně od 4.5.2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 4. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 30 000 Kč, celkově měla žalovaná v 72 měsíčních splátkách zaplatit 55 584 Kč, podle žalobkyně činila zápůjční úroková sazba 23% ročně a roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) 38,73%. Podle žalobkyně byla mezi účastníky sjednána na výslovnou žádost žalované služba„ Podpora“, která je dle žalobkyně součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru, umožňuje odklad tří splátek úvěru nebo přerušení splácení na dobu 9 měsíců, cena služby činila 526 Kč měsíčně. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná neuhradila splátku splatnou dne 15. 2. 2022 ve výši 1 298 Kč, žalobkyně zaslala žalované dvě upomínky zpoplatněné 300 Kč a 500 Kč, protože nedošlo k úhradě, žalobkyně dne 21. 3. 2022 zesplatnila celý dluh a vyčíslila jej na částku 107 621,58 Kč. Podle žalobkyně lze službu podpora přirovnat k pojištění.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (č.l. 20) bylo zjištěno, že žalobkyně je u České národní banky registrována jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru. Z listiny ze dne 14. 4. 2021 označené jako Certifikát (č.l. 21) bylo zjištěno, že [právnická osoba] s. r. o. označila žalobkyni za důvěryhodného poskytovatele spotřebitelských úvěrů, dle dalších dvou certifikátů (č.l. 22 a 23) certifikovala u žalobkyně také systém identifikace a řízení rizik a systém managamentu kvality. Z listiny označené jako Výsledek lustrace (č.l. 24) bylo zjištěno, že žalovaná byla k 16. 12. 2021 evidována v databázi ceecrcz mj. s položkou zbývající kredit [číslo], zaplaceno 15 CZK. Z listiny Výsledek lustrace v registru SOLUS (č.l. 25) soud zjistil, že k 12. 12. 2021 je žalovaná bez negativního záznamu. Z výpisu z insolvenčního rejstříku (č.l. 26) bylo zjištěno, že žalovaná má v rejstříku záznam, k 4. 1. 2022 je řízení zahájené v roce 2018 ukončeno. Z výpisu databáze ministerstva vnitra (č.l. 27) soud zjistil, že [číslo obč. průkazu] není evidován jako neplatný. Z výpisu z obchodní rejstříku (č.l. 28) bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] je registrována, mj. s předmětem podnikání výroba, obchod a služby. Z výpisu z běžného účtu žalované za listopad 2021 (29) bylo zjištěno, že příjmy na účtu za tento měsíc činily 43 530,40 Kč a výdaje 43 719,06 Kč, počáteční zůstatek činil 200,39 Kč a konečný 11,73 Kč. Dne 11. 11. 2021 došla na účet platba od [právnická osoba] ve výši 10 350 Kč, na účet bylo celkem vloženo 23 300 Kč (vkladatelé nejsou identifikováni), žalovaná vložila 500 Kč, [jméno] [příjmení] zaslal na účet 2 975 Kč. K výdajům patří pravidelné výběry z bankomatu, platby kartou na internetu, platby kartou obchodníkům zejména při nákupu potravin a u sázkových společností. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 14. 12. 2021, [číslo] na částku 15 000 Kč, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou (č.l. 32-36) soud zjistil, že žalované měla být poskytnuta částka 12 000 Kč, částka 3 000 Kč byla použita na náklady žalobkyně jako poskytovatele, RPSN činila dle smlouvy 38,73% a úroková sazba 23% ročně. Žalovaná se zavázala splatit celkem částku 27 792 Kč v měsíčních splátkách po 386 Kč s tím, že úrok činí celkem 12 792 Kč. V čl. V .5.3 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Podle č.l. VII je uvedeno, že je sjednána„ Doplňková služba„ PODPORA““, která je poskytnuta na žádost spotřebitele, služba má spočívat v odkladu tří splátek úvěru nebo přerušení splácení na dobu 9 měsíců při úrazu nebo ztrátě zaměstnání. Ve smlouvě není podpis žalované. Z přílohy č. 1 ke smlouvě o úvěru, označené jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (č.l. 36-38) bylo zjištěno, že jako zaměstnavatel žalované je uvedena společnost [právnická osoba], jako měsíční příjem je uvedena částka 18 516 Kč, jako měsíční výdaje sázky 3 000 Kč a náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč. Z přílohy č. 2 ke smlouvě o úvěru, označené jako Smlouva o zřízení Doplňkové služby„ PODPORA“ (č.l. 39-40), v č.l. I je uvedeno, že služba je poskytována na žádost spotřebitele, je nepovinná a nezapočítává se do RPSN. Dle č.l. II se žalovaná zavázala uhradit za dobu trvání úvěru 18 936 Kč, v měsíčních splátkách po 263 Kč. Z listiny označené Žádost o doplňkové služby PODPORA (č.l. 40 p.v.) soud zjistil, že žalovaná žádá o zřízení Doplňkové služby PODPORA, listina není podepsána žalovanou. Z Předsmluvních informací (č.l. 41-44) bylo zjištěno, že v nich je obsažen souhlas se zpracováním osobních údajů, způsob výpočtu RPSN, formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru s výší úrokové sazby 23% ročně a RPSN 38,73% a tabulku umoření. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 16. 12. 2021 (č.l. 45) bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalované, že částku 12 000 Kč vyplatí na účet žalované, částka 3 000 Kč bude použita na náklady poskytovatele a dále o informace o splatnosti a výši splátek, s variabilním symbolem [číslo]. Z výpisu účtu ze dne 6. 1. 2022 (č.l. 46) bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla z účtu č. [bankovní účet] uhrazena dne 16. 12. 2021 částka 12 000 Kč. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 5. 1. 2022 (č.l. 47) bylo zjištěno, že žalobkyně žalované sděluje, že byl dne 5. 1. 2022 splacen úvěr [číslo]. Z výpisu úvěru [číslo] (č.l. 48 - 49) soud zjistil, že žalované byla vyplacena částka 12 000 Kč, úvěr byl doplacen v rámci navýšení. Jistina činila 15 000 Kč, úrok 12 792 Kč, celková splatná částka 27 792 Kč, celková podpora 18 396 Kč, celkem 46 728 Kč. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 4. 1. 2022, [číslo] na částku 30 000 Kč, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou (č.l. 50-54) soud zjistil, že žalované měla být poskytnuta částka 24 000 Kč, částka 8 352 Kč má být vyplacena účet žalované č. [bankovní účet], částka 15 648 Kč na úhradu úvěru [číslo] částka 6 000 Kč byla použita na náklady žalobkyně jako poskytovatele, RPSN činila dle smlouvy 38,73% a úroková sazba 23% ročně. Žalovaná se zavázala splatit celkem částku 55 584 Kč v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč s tím, že úrok činí celkem 25 584 Kč. V čl. V [číslo] byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Podle č.l. VII je uvedeno, že je sjednána„ Doplňková služba„ PODPORA““, která je poskytnuta na žádost spotřebitele, služba má spočívat v odkladu tří splátek úvěru nebo přerušení splácení na dobu 9 měsíců při úrazu nebo ztrátě zaměstnání. Ve smlouvě není podpis žalované. Z přílohy č. 1 ke smlouvě o úvěru, označené jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (č.l. 54 p.v. - 57) bylo zjištěno, že jako zaměstnavatel žalované je uvedena společnost [právnická osoba], jako měsíční příjem je uvedena částka 18 516 Kč, jako měsíční výdaje sázky 3 000 Kč a náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč. Z přílohy č. 2 ke smlouvě o úvěru, označené jako Smlouva o zřízení Doplňkové služby„ PODPORA“ (č.l. 57 p.v. - 58) soud zjistil, že v č.l. I je uvedeno, že služba je poskytována na žádost spotřebitele, je nepovinná a nezapočítává se do RPSN. Dle č.l. II se žalovaná zavázala uhradit za dobu trvání úvěru 37 872 Kč, v měsíčních splátkách po 526 Kč. Z listiny označené Žádost o doplňkové služby PODPORA (č.l. 59 p.v.) soud zjistil, že žalovaná žádá o zřízení Doplňkové služby PODPORA, listina není podepsána. Z Předsmluvních informací (č.l. 61-64) bylo zjištěno, že v nich je obsažen souhlas se zpracováním osobních údajů, způsob výpočtu RPSN, formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru s výší úrokové sazby 23% ročně a RPSN 38,73% a tabulku umoření. Z e-mailu ze dne 4. 1. 2022 (č.l. 65) bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalované podmínky čerpání a splácení úvěru, jeho výše činí 30 000 Kč, poplatek 6 000 Kč, na úhradu předchozího závazku má být uhrazeno 15 648 Kč, na účet žalované 8 352 Kč, úrok 23% ročně, RPSN 38,73%, doba splatnosti 72 měsíců, celková měsíční splátka činí 1 298 Kč a celková splatná částka 61 728 Kč. Z e-mailu ze dne 4. 1. 2022 (č.l. 66) bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalované platební údaje. Z příkazu k povolení inkasa ze dne 4. 1. 2022 (č.l. 67, 85) soud zjistil, že žalovaná dala souhlas k inkasu ze svého účtu ve prospěch účtu s kódem banky 2010. Z výpisu účtu ze dne 13. 1. 2022 (č.l. 68) bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla z účtu č. [bankovní účet] uhrazena dne 4. 1. 2022 částka 1 Kč. Z výpisu účtu ze dne 6. 1. 2022 (č.l. 70) bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla z účtu č. [bankovní účet] uhrazena dne 5. 1. 2022 částka 15 648 Kč. Z výpisu účtu ze dne 13. 1. 2022 (č.l. 71) bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla z účtu č. [bankovní účet] uhrazena dne 5. 1. 2022 částka 8 352 Kč. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 5. 1. 2022 (č.l. 69) bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalované, že částku 15 648 000 Kč vyplatí na úhradu dluhu, částku 8 352 Kč na účet žalované, částka 6 000 Kč bude použita na náklady poskytovatele a dále o informace o splatnosti a výši splátek, s variabilním symbolem [číslo]. Z upomínky ze dne 20. 2. 2022 (č.l. 73) bylo zjištěno, že žalobkyně upomíná žalovanou o úhradu splátky 1 298 Kč a pokuty ve výši 300 Kč. Z podacího lístku (č.l. 74) bylo zjištěno, že žalobkyně dne 20. 2. 2022 odeslala na adresu žalované zásilku. Z upomínky ze dne 5. 3. 2022 (č.l. 75) bylo zjištěno, že žalobkyně upomíná žalovanou o úhradu splátky 1 298 Kč a pokut ve výši 300 Kč a 500 Kč. Z podacího lístku (č.l. 76) bylo zjištěno, že žalobkyně dne 5. 3. 2022 odeslala na adresu žalované zásilku. Z dopisů právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 3. 2022 (č.l. 77 p.v. - 79) soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila dluh ze smlouvy o úvěru a vyzvala žalovanou k jeho úhradě před podáním žaloby. Dluh byl vyčíslen na částku 107 651 Kč. Z podacího lístku (č.l. 80) bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně dne 21. 3. 2022 odeslal na adresu žalované zásilku. Z výplatního lístku (č.l. 84) soud zjistil, že mzda žalované za měsíc listopad 2021 u společnosti [právnická osoba] činila 18 516 Kč a její pracovní poměr trvá od 1. 11. 2021 do 31. 12. 2021. Žalobkyně připojila k žalobě také kopie občanského průkazu žalované a jejího průkazu zdravotního pojištění.

4. Soud má za zjištěné, že žalobkyně poskytla žalované podle smlouvy o úvěru na částku 15 000 Kč ze dne 14. 12. 2021 částku 12 000 Kč, ve smlouvě je uveden závazek žalované tuto částku vrátit žalobkyni spolu s poplatky ve výši 3 000 Kč a úrokem ve výši 12 792 Kč, celkem částku 27 792 Kč v 72 měsíčních splátkách po 386 Kč. Částka 12 000 Kč byla poukázána na účet žalované č. [bankovní účet] dne 16. 12. 2021. Žalobkyně dále poskytla žalované podle smlouvy o úvěru na částku 30 000 Kč ze dne 4. 1. 2022 částku 24 000 Kč tak, že částka 15 648 Kč bude použita na splacení úvěru ze dne 14. 12. 2021 a částka 8 352 Kč bude uhrazena na účet žalované, ve smlouvě je uveden závazek žalované tuto částku vrátit žalobkyni spolu s poplatky ve výši 6 000 Kč a úrokem ve výši 25 584 Kč, celkem částku 55 584 Kč v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč. Dne 5. 1. 2022 byl z úvěru druhého splacen částkou 15 648 Kč první úvěr, žalovaná obdržela na svůj účet č. [bankovní účet] částku 8 352 Kč. Soud nezjistil, že by listiny předložené žalobkyní (smlouvy o úvěru, smlouvy o službě podpora) obsahovaly podpis žalované. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky, prostřednictvím klientského účtu. Smlouva ze dne 4. 1. 2022 neobsahuje žádný podpis žalované, pouze z výpisu účtu žalobkyně bylo možné zjistit, že z účtu č. [bankovní účet] došla platba na účet žalobkyně ve výši 1 Kč s textem„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo]“. Předložené smlouvy (resp. smlouva o úvěru s přílohami) nejsou podepsány žádnou ze smluvních stran, další komunikace probíhala taktéž elektronicky, prostřednictvím e-mailu.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o zápůjčce přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby. Podle § 104 zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 110 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, která má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná formy smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informaci poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazby nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst.

1. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Podle čl. 25 odst. 1 eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle § 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

7. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru osoba označená jako žalovaná je v postavení spotřebitele. V takovém případě zákon o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu smlouvy. Ve smyslu § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti takového písemného právního jednání vyžaduje podpis jednajícího, tj. žalované a stejně tak žalobkyně. Z provedeného dokazování soud nezjistil žalobkyní tvrzený postup uzavření smlouvy prostřednictvím klientské zóny žalobkyně. Ohledně tvrzené autorizace podpisu prostřednictvím SMS kódu soud také ničeho nezjistil. Ohledně uzavření smluv o zřízení doplňkové služby PODPORA soud ničeho nezjistil, samotné smlouvy jsou evidovány jako jednotlivé přílohy smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jedná se o jednání učiněn elektronicky, u kterého podle § 561 odst. 1 poslední věta o. z. platí, že jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Soud nemá z provedeného dokazování za zjištěné, že by smluvní dokumentace (tj. smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] další smlouvy týkající se doplňkových služeb) byla podepsána. Soud proto dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru [číslo] neboť dokument nebyl elektronicky podepsán podle jiného předpisu. Jiným předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a nepochybně i přímo použitelné nařízení eIDAS. Uvedené předpisy sice umožňují užít k podpisu právního jednání tzv. prostý elektronický podpis (který však současně nijak nedefinují), tedy podpis např. prostřednictvím e-mailu, příp. i zřejmě SMS kódu, soud však dospěl k závěru, že takový prostý elektronický podpis nemůže vyvolat žádané právní účinky, tj. platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a stejně tak v příloze obsažené smlouvy o inkasních službách, resp. o doplňkových službách„ PODPORA“. Tzv. prostému elektronickému podpisu totiž nelze přiznat účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu u doposud„ standardní“ listinné písemné formy právního jednání. Samotné přímo použitelné nařízení eIDAS totiž ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem, kterým logicky tzv. prostý elektronický podpis není. Pokud by tzv. prostý elektronický podpis měl mít stejné účinky jako podpis vlastnoruční, nepochybně by součástí nařízení nebyl právě čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS, který dané účinky spojuje teprve s vyšší úrovní elektronického podpisu. Na tom nic nemění ani čl. 25 odst. 1 nařízení eIDAS. Žalobkyně však v řízení předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, která nebyla podepsána ani tímto„ prostým elektronickým podpisem“, natož požadovaným uznávaným elektronickým podpisem. Nebylo ani prokázáno uzavření smluv, které tvoří přílohu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] konkrétně smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA. Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] nebyla podepsána kvalifikovaným elektronickým podpisem, nelze přiznat účinky podpisu podle § 561 odst. 1 o. z. tzv. prostému elektronickému podpisu, protože se nejedná o elektronický podpis, se kterým by byly spojeny účinky vlastnoručního podpisu v písemné formě. Protože se zároveň jedná o podmínku, se kterou je spojena platnost právního jednání (§ 561 odst. 1 o. z.), smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (včetně smluv obsažených v jejích přílohách) je proto neplatná (§ 588 o. z.). S ohledem na tento prvotní závěr se již soud nezabýval tím, zda zvolený mechanismus ověření a určení identity žalované byl pro účely tvrzeného úvěrového vztahu dostatečný a spolehlivý (562 odst. 1 o. z.) a stejně tak i otázkou nezměnitelnosti obsahu právního jednání učiněného elektronickými prostředky. Na tom nic nemění ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, které se týká nedodržení písemné formy a nedodržení informačních požadavků.

8. Soud doplňuje, že i kdyby jeho shora uvedené závěry o nedostatcích podpisu nebyly správné, musel by se také zabývat otázkou platnosti smlouvy z hlediska zkoumání úvěruschopnosti žalované. Lze připomenout relevantní judikaturu, Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Stejně jako shora citovaná rozhodnutí Soudního dvora EU a Nejvyššího soudu je žalobkyni jistě známo, že obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

11. Již zde lze v souvislosti s posledně citovaným nálezem Ústavního soudu poukázat na to, že praktiky žalobkyně, hraničící s lichevním jednáním v trestněprávním smyslu, jsou více než zřejmé, žalobkyně se z částky ve výši 24 000 Kč poskytnuté dne 5. 1. 2022 snaží již dne 21. 3. 2022 získat částku 107 621,58 Kč.

12. V projednávané věci bylo podle soudu sice doloženo, že žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalované, zjišťovala ale pouze její příjmy, i ty však nedostatečně (výplatní páska pouze za jeden měsíc, výpis z účtu za jeden měsíc), výdaje (např. z nájemní smlouvy, faktur za energie) nezjišťovala vůbec, částečně také zjišťovala existenci a výši dalších úvěrů žalované (z registru SOLUS). K předloženým listinám označeným jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud poukazuje na odůvodnění shora uvedeného rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014. V daném případě poskytovatel úvěru dovozoval splnění své informační povinnosti vůči spotřebiteli z podpisu standardní doložky osvědčující převzetí přehledu se standardními evropskými informacemi, která však toliko představuje indicii, kterou musí poskytovatel úvěru podložit jedním nebo více relevantními důkazy. Analogicky v případě uvedené listiny předložené žalobkyní platí, že je třeba k ní doplnit důkazy (v projednávané věci zejména k výdajům - např. nájemní smlouvy, faktur za energie), což žalobkyně neučinila. Podle soudu žalobkyně postupovala nejen formálně chybně (nedostatečné podklady ke zkoumání úvěruschopnosti) ale nesprávně a nezodpovědně přistupovala k posuzovaní také obsahově, není totiž vůbec zřejmé, jak mohla poskytnout úvěr osobě, z jejíhož výpisu účtu mohla žalobkyně bez většího úsilí zjistit, že v průběhu doloženého období žalované více utratila než vložila a na konci období činí pouhých 11 Kč oproti počátečním 200 Kč, nebo z výplatní pásky, že pracovní poměr trvá pouze do 31. 12. 2021. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru takovou smlouvu je také třeba považovat za neplatnou.

13. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadované úroky, poplatek za poskytnutí úvěru (6 000 Kč) a poplatky za údajně spotřebitelem dobrovolně vyžadovanou službu podpora, jejíž účtování, spojené se stržením poplatku za poskytnutí úvěru již před vyplacením úvěru, jen doplňuje obraz celkového lichevního přístupu žalobkyně – žalobkyně totiž hrazení uvedené„ dobrovolné“ služby nezahrnuje do RPSN, který by v projednávané věci jen kvůli položce zvyšoval RPSN na více než 85%. Samotný poplatek za službu podpora představuje zhodnocení, kterého by žalobkyně nemohla např. uložením částky na úročený bankovní účet či prostřednictvím investičních nástrojů za normálních okolností dosáhnout. Soud v obdobných případech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle nějž je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku (míněn zákon č. 40/1964 Sb.), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrok sjednaný ve smlouvě při zohlednění poplatku za poskytnutí úvěru a odměny za službu podpora několikanásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo půjček v roce 2021 (kromě obecného povědomí o výši úroků žalobkyni jako podnikateli v oboru jistě známé jako skutečnost obecně známá ve smyslu ust. § 121 o.s.ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz). Nemravnost jednání žalobkyně též spočívá v tom, že skutečnou úrokovou sazbu (nebo alespoň skutečné RPSN) své klientce (žalované) zatajuje a nedává mu tak možnost porovnat nabídku svou s nabídkami konkurenčními. V tomto směru lze poukázat také na závěry Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích z rozsudku ze dne 11. 12. 2015 č. j. 60 ICm 3236/2015-25, potvrzeném rozsudkem Vrchního soudu ze dne 3. 5. 2018, č.j. 102 VSPH 90/2016-45, k ujednání o odměně za hotovostní inkaso (které se svou povahou blíží„ dobrovolně“ vyžadované službě podpora) jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o.z. a dále proto, že představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z. Ohledně aspektu dobrovolnosti uvedené služby lze poukázat na to, že ve všech jiných věcech žalob žalobkyně u zdejšího soudu projednávaných (viz např. sp.zn. 36C 301/2022, 37C 201/2022 nebo 12C 237/2022) žalobkyně při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vždy uzavírala také smlouvu o službě podpora.

14. V návaznosti na výše uvedené soud rozhodoval o plnění ve výši 24 000 Kč poskytnutém žalované. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaná na jistině čerpala 24 000 Kč, uhradila 1 298 Kč, zbývá jí tak uhradit částku 22 702 Kč - v této části, co do částky 22 702 Kč soud žalobě vyhověl, v částce 84 856,96 Kč pak soud žalobu zamítl.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevydala bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitla se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, žalobkyně byla z větší části neúspěšná, žalovaná se neúčastnila jednání před soudem ani se nijak nevyjadřovala k návrhu, a tedy jí žádné náklady nevznikly, bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.