38 C 228/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 487 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 487 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 30. 1. 2018 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora částky s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací, umožnila mu využívat službu platebních transakcí (prostřednictvím tzv. audiotextových služeb, Premium SMS a MMS a datových spojení). Žalovaný však přes upomínání nezaplatil za platební transakce realizované v období od 12. 11. 2017 do 11. 1. 2018 a vyúčtované v částkách 2 321 Kč a 1 166 Kč.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud má za zjištěné, že žalovanému byly jako uživateli služeb poskytovaných žalobkyní (číslo [tel. číslo], tarif Free 1,5 GB) nad rámec dalších poplatků a plateb účtovány služby platebních transakcí (položky 909xxxx služby pro dospělé a 904xxxx hry, hudba, videa,…) za období od 12. 11. 2017 do 11. 12. 2017 v částce 2 321 Kč splatné dne 5. 1. 2018 a od 12. 12. 2017 do 11. 1. 2018 v částce 1 166 Kč splatné dne 29. 1. 2018. V případě nezaplacení pohledávky ve výši 8 978,69 Kč (včetně fakturačního období od 12. 1. 2018 do 11. 2. 2018) měly být ke dni 6. 4. 2018 žalovanému ukončeny a zrušeny poskytované služby, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 2. 3. 2018 a dlužná částka byla v pokusu o smír ze dne 16. 5. 2018 vyčíslena na 14346,26 Kč.

4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), se tento zákon nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítě elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti. Podle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v síti používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelových televizí, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným sítěmi. V ust. § 63 zákona o elektronických komunikacích jsou upraveny náležitosti smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a připojení k veřejné komunikační síti a uveřejňování informací.

5. Podle § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku je platební službou provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení.

6. Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů dospěl v usnesení ze dne 27. 6. 2013, č.j. Konf 6/2013 - 13 k závěru, že platební transakce nejsou službou elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Spor o zaplacení ceny za takové služby pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích a je tu založena obecná pravomoc soudu o věci rozhodnout.

7. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli účastnickou smlouvu ve smyslu § 63 zákona o elektronických komunikacích, v níž se mj. dohodli na možnosti poskytování finančních služeb (umožnění platebních transakcí) uživateli (žalovanému). Zatímco samotná existence smluvního vztahu a spory z něj vyplývající jsou řešeny zákonem o elektronických komunikacích a k jejich rozhodování je příslušný Český telekomunikační úřad, práva a povinnosti vyplývající z umožnění platebních transakcí jako spor o zaplacení vyúčtování, rozhoduje obecný soud. V projednávaném případě žalobkyně prokázala plnění ze smlouvy s tím, že žalovaný doposud žalobkyni dluží částku 3 487 Kč. K projednání sporu je ve výše uvedeném smyslu příslušný zdejší soud, který žalobu považuje za důvodnou, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.

8. Ve smyslu § 1970 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalované povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 600 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl soudem přiznán soudní poplatek 400 Kč a náhrada hotových výdajů za předžalobní výzvu a podání žaloby ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 100 Kč za každý úkon podle § 1, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

10. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.