38 C 237/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 37 648,66 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 37 648,66 Kč s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 124,86 Kč od 22. 1. 2009 do 22. 3. 2021, s úrokem z úvěru ve výši 19,9% ročně z částky 37 648,66 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 968,08 Kč od 22. 1. 2009 do 22. 3. 2021 a zákonným úrokem z prodlení z částky 37 648,66 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 3. 2021 do zaplacení a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 8 476 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 22. 1. 2009 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru ke kreditní kartě, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se sjednanými úroky, svůj závazek však nehradil řádně a včas a žalobkyně proto ke dni 15. 4. 2020 celou pohledávku sestávající z nesplacené jistiny a úroků zesplatnila.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Při ústním jednání žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že riziko neplacení úvěru zjištěné z příjmů a výdajů žalovaného a transakcí v registru bylo pro žalovaného nízké.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 22. 1. 2009 (č.l. 9-10) soud zjistil, že žalovaný požádal ke své kreditní kartě číslo o úvěr do výše úvěrového limitu 100 000 Kč a dílčího úvěrového limitu 40 000 Kč, jako zaměstnavatele uvedl anonymizována dvě slova země – název s čistým měsíčním příjmem 19 854 Kč a dále bydlení v nemovitosti v osobním vlastnictví. Poskytnutí úvěru s rámcem ve výši 40 000 Kč je dle zjištění soudu zachyceno v přehledu z interní databáze žalobkyně (s analýzou rizikovosti, č.l. 21-25) a oznámení o poskytnutí úvěru ze dne 22. 1. 2009 (č.l. 8), sazba úroku z úvěru činila 19,20 % ročně, debetní úroková sazba 30 % ročně a sazba úroku z prodlení 15 % ročně a tyto sazby byly platné až do písemného oznámení žalobkyně s návrhem nových sazeb dle obchodních podmínek. Ke dni 31. 12. 2008 byly pro žalovaného evidovány dva úvěry ve výši 54 106 Kč a 3 102 Kč s celkovou měsíční splátkou 3 621 Kč a dále čerpal kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 15 000 Kč, což soud zjistil z informací ze SOLUSU (č.l. 18) a CVCB (č.l. 19-20). Dále soud z výpisu z účtu žalovaného u žalobkyně č. bankovní účet za období od 21. 11. 2017 do 21. 12. 2017 (č.l. 14) zjistil, že došlo ke změně sazby z 21,90 % ročně na 19,90 % ročně, žalovaný byl v debetu 37 043,97 Kč, uhradil 2 500 Kč, provedl čerpání ve výši 20 Kč a 684,72 Kč a povinná splátka činila 1 762,43 Kč. Dne 3. 2. 2020 byl žalovaný dle zjištění soudu upomenut poslední výzvou (č.l. 12, dodejka na č.l. 12 p.v. – 13) k úhradě dlužné částky na splátce s úroky 9 972,97 Kč s nepovoleným záporným zůstatkem ve výši 113,41 Kč, následně mu bylo zasláno oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 4. 2020 (č.l. 10 p.v., dodejka na č.l. 11) s celkovou dlužnou částkou 41 179,39 Kč splatnou k 15. 4. 2020 a ta byla v předžalobní upomínce ze dne 5. 3. 2021 (č.l. 15-16, potvrzení o podání na č.l. 17) vyčíslena na 41 061,46 Kč.

4. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) se věřitel smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Soud má za zjištěné, že na základě žádosti ze dne 22. 1. 2009 byl žalovanému poskytnut úvěr ke kreditní kartě v podobě povoleného debetu do částky 40 000 Kč se stanoveným úrokem z úvěru ve výši 19,20 % ročně, debetním úrokem ve výši 30 % ročně a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně. Žalovaný povolený limit přečerpal, přes výzvu neuhradil dlužnou splátku a žalobkyně ke dni 15. 4. 2020 pohledávku žalovaného ve výši 41 179,39 Kč zesplatnila.

7. Mezi účastníky byla dne 22. 1. 2009 přijetím žádosti ze strany žalovaného a následným poskytnutím úvěru uzavřena smlouva o úvěru ke kreditní kartě, na kterou kromě obch. zák. dopadá též úprava zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Předmětná smlouva splňuje požadavky stanovené v § 4 a 5 zákona č. 321/2001 Sb., obsahuje maximální výši úvěru (100 000 Kč, resp. 40 000 Kč), výši plateb s úvěrem souvisejících (sazby úroků) a podmínky, za kterých lze tyto platby měnit (písemným oznámením). Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, neuhradil pohledávku ve výši 37 648,66 Kč s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 124,86 Kč od 22. 1. 2009 do 22. 3. 2021 a s úrokem z úvěru ve výši 19,9% ročně z částky 37 648,66 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

8. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 8 476 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 506 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právní zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 500 Kč) a podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 advokátního tarifu za úkon právní služby spočívající v účasti při ústním jednání dne 19. 8. 2021 (2 620 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se čtyřmi úkony právní služby (3x 100 Kč, 300 Kč), cestovních výdajů v poměrné výši 640,35 Kč (celkem 1 280,70 Kč – 214 km na trase Praha – Česká Lípa a zpět, průměrná spotřeba 5,7 l/km, průměrná cena benzinu automobilového 95 oktanů 27,80 Kč, výše cestovní náhrady 4,40 Kč/km), náhrady za promeškaný čas v poměrné výši 400 Kč (celkem 8x 100 Kč) a částky ve výši 1 209,70 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky, byť pro pohledávky postoupené různými původními věřiteli. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. U odvolání proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písmeno a) o.s.ř. (tj. že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát), a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153b o.s.ř.). V takovém případě a rovněž proti výroku o nákladech řízení a o lhůtě k plnění je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím zdejšího soudu, a to ve trojím vyhotovení. Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.