38 C 239/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 629 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 13 629 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 6. 3. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že na základě smlouvy o dodávce vody z veřejného vodovodu a odvádění odpadních vod ze dne 17. 7. 2006 byla z odběrného místa odváděna srážková voda, přičemž cena za odvádění odpadních vod (stočné) byla stanovena v souladu s cenovým výměrem žalobkyně. Dne 2. 2. 2021 bylo na základě přílohy ke smlouvě a zákonem stanovené paušální sazby odpadní vody stanoveno množství dešťových vod odváděných do kanalizace v období od 20. 1. 2018 do 2. 2. 2021 ve výši 288,44 m3 a po rozúčtování byl žalovanému vystaven daňový doklad na žalovanou částku, kterou žalovaný přes výzvu ze strany žalobkyně neuhradil.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o dodávce vody z veřejného vodovodu a odvádění odpadních vod ze dne 17. 7. 2006 (dále jen„ smlouva“, č.l. 3) soud zjistil, že jejím předmětem bylo dodávka vody, odvádění odpadních vod a odvádění srážkových vod a množství vypuštěné vody bylo stanoveno paušálem a cena za stočné cenovým výměrem provozovatele vodovodů a kanalizací (žalobkyně) jako prodávajícího, do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Výše zálohy činila 1 500 Kč měsíčně a k úhradě mělo docházet inkasem z účtu plátce, stejně tak v případě fakturovaného nedoplatku po zúčtování záloh. V příloze ke smlouvě (č.l. 4) byl objem srážek v souladu se zákonem č. 274/2001 Sb. a vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb. vypočten ve výši 194 m3/rok a pro rok 2019 činila cena stočného stanovená cenovým výměrem žalobkyně (č.l. 12) 42,34 Kč/m3 a pro rok 2018 ve výši 42,34 Kč/m3 (č.l. 13). Uvedenými cenovými výměry byla stanovena cena pitné vody pro rok 2018 ve výši 43,46 Kč/m3 a pro rok 2019 ve výši 44,24 Kč/m3. Dne 16. 2. 2021 bylo žalovanému v rámci faktury (č.l. 6-7) se splatností do 5. 3. 2021 vyúčtováno stočné v ceně 12 390,62 Kč za období od 20. 1. 2018 do 2. 2. 2021 (288,644 m3). Žalovaný na zálohách nic neuhradil a pro období od 1. 3. 2021 byly zálohy předepsány ve výši 410 Kč měsíčně. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván v rámci upomínky ze dne 4. 4. 2021 (č.l. 8), která podle údajů na dodejce (č.l. 9) byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 13. 4. 2021.

4. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce vody ve smyslu § 8 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), v tehdy platném znění, na základě, které se žalobkyně jako vlastník vodovodů a kanalizací zavázala dodávat do odběrného místa žalovaného vodu a odvádět z tohoto místa odpadní vody. Podle § 8 odst. 14 zákona o vodovodech a kanalizacích má vlastník vodovodu právo na úplatu za odvádění odpadních vod, pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že stočné se platí provozovateli kanalizace (§ 20). Právo na stočné vzniká okamžikem vtoku odpadních vod do kanalizace. Stočné je úplatou za službu spojenou s odváděním, čištěním, nebo jiným zneškodňováním odpadních vod. Právo na úplatu pevné složky stočného vzniká podle podmínek stanovených ve smlouvě uzavřené podle odstavce 6, v níž je sjednána dvousložková forma stočného. Žalobkyni tedy vzniklo na základě shora uvedené smlouvy právo na zaplacení tzv. stočného za období od 20. 1. 2018 do 2. 2. 2021, přičemž cena byla vypočtena v souladu se smlouvou na základě cenových výměrů ve výši 13 629 Kč. Žalovaný dlužnou částku za odvedenou odpadní vodu dosud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl.

5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 1 600 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 1 000 Kč a náhrada hotových výdajů za předžalobní výzvu a podání žaloby ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.