38 C 306/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 43 965 Kč s přísl. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 43 965 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 38 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 400 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 38 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 400 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 38 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 400 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 38 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 613 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 13 669,80 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 3. 2015 byt [číslo] v domě [adresa] v [obec], a tento dům s byty je ve vlastnictví žalobkyně. Nájemní vztah byl prodlužován dodatky (celkem 19) a skončil uplynutím doby nájmu ke dni 30. 6. 2018. Byt byl v červenci 2018 předán žalobkyni. Žalovaná dluží na nájemném 13 200 Kč za duben – červen 2018, na službách za období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 dlužila částku 41 606 Kč, žalovaná uhradila 10 993 Kč, nyní dluží částku 30 613 Kč.

2. Žalovaná ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z informace o pozemku (č.l. 9) soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem domu [adresa] v obci a k.ú [obec]. Z nájemní smlouvy ze dne 10. 3. 2015 (č.l. 30-33, 35) uzavřené mezi pronajímatelem (žalobkyně) a nájemcem (žalovaná) soud zjistil, že pronajímatel přenechal na dobu trvání smlouvy (3 měsíce od 1. 4. 2015) nájemci byt [číslo] v 4. nadzemním podlaží budovy [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] v obci a k.ú [obec], v ulici [ulice] v [obec] (dále jen„ byt“). Nájemné bylo sjednáno ve výši 3 150 Kč, výše záloh za služby byla závislá na cenách jednotlivých energií (vyúčtování pro každý kalendářní rok nejpozději prováděno pronajímatelem vždy do 30. června následujícího kalendářního roku) a nájemce v den podpisu složil k rukám pronajímatele dvojnásobek měsíčního nájemného. Na rámec nájemného byly žalované předepsány zálohy na služby spojené s užíváním bytu. V dodatcích č. 1 – 19 k nájemní smlouvě (č.l. 10-14, 18 - 29) bylo dle zjištění soudu trvání nájmu postupně prodlužováno do 31. 7. 2018. Z opisu karty úhrad nájemného za byt (č.l. 7 p.v.) byl zjištěn konečný nedoplatek 43 006 Kč k 18. 6. 2018. Z protokolu o předání bytu ze dne 20. 7. 2018 (č.l. 8) bylo zjištěno, že žalovaná předala žalobkyni předmětný byt a účastníci se dohodli, že nájem ytu skončil 30. 6. 2018. Jednotlivá měsíční plnění byla předepisována v rámci evidenčních listů nájemníka (č.l. 34, 36), ve výši 7650 Kč za měsíc od 30. 4. 2015 a 7 875 Kč od 31. 3. 2015. Z uznání dluhu ze dne 18. 6. 2018 (č.l. 7) soud zjistil, že žalovaná uznala, že žalobkyni dluží 43 006 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa] v [obec]. Žalované bylo dále dle zjištění soudu zasláno vyúčtování služeb ze dne 15. 4. 2019 za období 1. 1. 2018 – 30. 6. 2018 (s dodejkou, č.l. 37, 39-40) k úhradě dlužné částky 47 211 Kč.

4. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

5. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, má poskytovatel služeb právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství. Podle § 7 odst. 1 téhož zákona není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

6. Soud má za prokázané, že mezi účastníky vznikl uzavřením nájemní smlouvy dne 10. 3. 2015 nájemní vztah od 1. 4. 2015, který byl dodatky ke smlouvě prodlužován až do 31. 7. 2018. Žalovaná na základě nájemní smlouvy užívala byt ve vlastnictví žalobkyně a byla povinna hradit předepsané nájemné a zálohy na služby. Žalovaná se dostala s hrazením nájemného a služeb do prodlení, svůj dluh uznala co do důvodu i výše. Přes dílčí úhrady dluží žalovaná za období od 1. 1 2018 do 30. 6. 2018 na vyúčtovaném nájemném a službách žalobkyni částku 43 965 Kč.

7. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úhradu služeb a nájemného je dán ust. § 2053 a § 2201 o.z., proto žalobě jako zcela důvodné vyhověl.

8. Soud ve smyslu § 1970 o.z. přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když zcela úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 13 669,80 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 199 Kč, odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 2 680 Kč) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 4, § 11 odst. 1,2 podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 300 Kč) a částky ve výši 1 990,80 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud zvažoval, zda žalobu posuzovat jako formulářovou žalobu, ale k takovému posouzení prozatím nepřistoupil. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů.