38 C 336/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného o 16 631 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 6 631 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 2. 2025 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 523 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně právnická osoba, IČ: IČO, (dále jen „původní věřitelka“) s žalovaným uzavřela po prověření jeho úvěruschopnosti lustracemi v dostupných databázích prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách původní věřitelky dne 15. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. číslo, na jejímž základě žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, která mu byla vyplacena dne 15. 10. 2024 převodem z bankovního účtu původní věřitelky na účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto žalobkyně, po zaslání upomínky, úvěr ke dni 15. 2. 2025 zesplatnila. Žalobkyně uvádí, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá částky 16 631 Kč, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 6 631 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud zjistil ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 15. 10. 2024 (č.l. 12-15), že se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Podpis klienta chybí, je uvedeno, že byl odeslán potvrzovací kód na telefonní číslo tel. číslo. Ve smlouvě je uvedena roční úroková sazba ve výši 200 % a RPSN ve výši 537,20 %, s počáteční měsíční splátkou ve výši 2 144 Kč, přičemž výše jednotlivých splátek se bude lišit v závislosti na tom, kolik již bylo splaceno. O výši jednotlivých splátek bude klient informován prostřednictvím SMS. Z upomínky ze dne 14. 2. 2025 (č.l. 16) soud zjistil, že původní věřitelka vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 16 825 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025 (č.l. 17) bylo zjištěno, že původní věřitelka oznámila žalovanému, že pohledávku za ním postoupila žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, což žalobkyně doložila včetně seznamu postoupených pohledávek (č.l. 18). Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2025 (č.l. 19) soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu ve výši 21 857 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 032 Kč. Ze sdělení banky ze dne 14. 10. 2025 (č.l. 9) soud zjistil, že účet č. č. účtu patřil v rozhodném období žalovanému a byla na něm evidována platba ve výši 10 000 Kč.

4. Soud má za zjištěné, že dne 15. 10. 2024 poukázala původní věřitelka na účet žalovaného částku 10 000 Kč. Nebyla prokázána komunikace mezi původní věřitelkou a žalovaným o procesu pořízení elektronického podpisu žalovaného. Nebylo prokázáno, že žalovaný částku 10 000 Kč původní věřitelce nebo jejím právním nástupcům vrátil.

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a původní věřitelkou, která dne 12. 12. 2024 pohledávku platně postoupila žalobkyni, nebyla sjednána smlouva o úvěru. Soud totiž nemohl dospět k závěru, že podpis na listině ze dne 15. 10. 2024 je právě podpisem žalovaného, když podpis zcela absentuje a je pouze uvedeno, že žalovanému byl na telefonní číslo tel. číslo emailovou adresu zasílán potvrzovací kód. K plnění ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného přesto došlo. Žalovaný nevrátil částku 10 000 Kč poskytnutou původní věřitelkou. Žalovaný se ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil o 10 000 Kč na úkor původní věřitelky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 je jako postupník aktuálním majitelem pohledávky za žalovaným žalobkyně. Žaloba je tak co do 10 000 Kč podána důvodně a soud jí v této části vyhověl. Soud neshledal žalobu důvodnou v části, jíž se žalobkyně domáhá dalších 6 631 Kč. O tuto částku se žalovaný na úkor původní věřitelky ani žalobkyně neobohatil. V této části musel soud žalobu zamítnout 9. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. spisová značka) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z.

10. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná ze 60 % a přísluší jí tak náhrada nákladů snížená na 20 %, tj. částka 523 Kč. Náklady před snížením podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3 x 400 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3 x 100 Kč) a částky ve výši 315 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky (byť pro pohledávky postoupené různými právními předchůdci). Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné, žalobkyni tak nelze přiznávat jí požadovanou náhradu nákladů. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.