38 C 351/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 11. 4. 2021 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 6 000 Kč.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 15. 9. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit mu žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobce tvrdil, že s žalovanou měl vztah, žalovaná neměla dostatek prostředků, proto jí na její žádost převedl ve dnech 17. 2. 2020, 20. 2. 2020 a 16. 3. 2020 celkem 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit, do podání žaloby to ale neučinila. Žalobce popírá, že by s žalovanou vedl společnou domácnost, byli spolu od února do března 2020, měli pravidelné hádky, žalovaná opakovaně odcházela k otci do [anonymizováno] a po několika dnech se vracela, žalobce nenaléhal na přestěhování. Žalobce upozornil, že dle daňových přiznání byl příjem žalované větší v roce 2020, kdy byla zaměstnána, než v roce 2019, kdy podnikala. Podle žalobce vyvíjela žalovaná u [právnická osoba] minimální aktivitu, žalobce doporučoval žalované, aby vztah s [anonymizováno] neukončovala. Podle žalobce žalovaná nehradila společné nákupy potravin ani pohonných hmot, má za to, že tak činila pro svou sestru s nezletilým dítětem a pro otce, s nímž bydlela i v únoru a březnu 2020, náklady hradil žalobce, jen za byt 15 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaná uvedla, že peníze poskytnuté žalobcem měly kompenzovat výpadek příjmů, k němuž došlo po jejím odstěhování za žalobcem do [obec], do společné domácnosti v lednu 2020. Žalovaná tvrdí, že jen kvůli naléhání žalobce ukončila svou výdělečnou činnost v [obec], kde v druhé půlce roku 2018 dosahovala příjmů okolo 50 000 Kč měsíčně, způsobilo jí to finanční problémy, nelze tak konstatovat, že by se přijetím finančních prostředků na úkor žalobce ve smyslu ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatila. Žalovaná také odkázala na ust. § 2997 odst. 1 o.z., neboť žalobce jí obohatil s vědomím, že k tomu není povinen. Výpadek příjmů za únor a březen již žalovaná nepotřebovala hradit od dubna, tehdy získala novou práci, výše příjmů v ní ale nemohla postačovat na úhradu půjček. Žalovaná tvrdí, že částku 5 943,60 Kč vynaložila v únoru 2020 na nákup potravin. V březnu 2020 pořídila pro společnou domácnost potraviny a pohonné hmoty v ceně 10 625,32 Kč. Žalovaná také hradila zálohy na zdravotní a sociální pojištění v únoru ve výši 4 596 Kč, pojistné v únoru 4 756 Kč a v březnu 4 946 Kč. Dále žalovaná hradila splátky úvěru ve výši 9 645 Kč měsíčně v únoru a březnu 2020.

3. Soud provedl dokazování listinami a výslechem svědků. Z potvrzení o provedení transakce vydaného mBank S.A, organizační složka (č.l. 4) bylo zjištěno, že z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla dne 17. 2. 2020 odeslána na účet č. [bankovní účet] částka 10 000 Kč. Z potvrzení o provedení transakce vydaného mBank S.A, organizační složka (č.l. 4 p.v.) bylo zjištěno, že z účtu žalovaného č. [bankovní účet] byla dne 20. 2. 2020 odeslána na účet č. [bankovní účet] částka 10 000 Kč. Z potvrzení o provedení transakce vydaného mBank S.A, organizační složka (č.l. 5) bylo zjištěno, že z účtu žalovaného č. [bankovní účet] byla dne 17. 2. 2020 odeslána na účet č. [bankovní účet] částka 10 000 Kč. Z výzvy ze dne 24. 3. 2021 (č.l. 6) bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k vrácení částky 30 000 Kč do 10. 4. 2021. Z dopisu právního zástupce žalované ze dne 8. 4. 2021 (č.l. 19) bylo zjištěno, že právní zástupce napsal žalobci, že finanční prostředky poskytl žalované bez nároku na jejich vrácení na úhradu běžných nákladů. Z dopisu právního zástupce žalobce ze dne 4. 5. 2021 (č.l. 7) bylo zjištěno, že právnímu zástupci žalované bylo sděleno, že žalobce s žalovanou neujednali, že částka 30 000 Kč je darem. Z dopisu právního zástupce žalované ze dne 13. 5. 2021 (č.l. 17) soud zjistil, že žalobci je sdělováno, že žalované slíbil v souvislosti s ukončením její výdělečné činnosti v [obec] a přestěhováním žalované do [obec] do společné domácnosti s žalobcem, že jí finančně pomůže, prostředky použila na náklady společné domácnosti, nejednalo se o zápůjčku od žalobce. Ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 8. 2018 (č.l. 31) soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] partner) jako„ partnerem“ a žalovanou jako obchodním zástupcem. Z dohody o ukončení Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 31. 1. 2020 (č.l. 34) bylo zjištěno, že smluvní vztah mezi [právnická osoba] [anonymizováno] žalovanou byl ukončen k 31. 1. 2020. Z emailu ze dne 12. 5. 2021 (č.l. 108-109) bylo zjištěno, že účetní [právnická osoba] [anonymizováno] sdělila žalované, že žalovaná od 30. 6. 2018 do 30. 11. 2018 obdržela na provizích celkem 196 035 Kč. Z daňového přiznání žalované za rok 2019 (č.l. 35) soud zjistil, že základ daně žalované činil 106 360 Kč, když příjmy činily 265 900 Kč a výdaje 159 540 Kč. Z daňového přiznání žalované za rok 2020 (č.l. 41) a potvrzení (č.l. 44 – 45) soud zjistil, že základ daně žalované z příjmů od všech zaměstnavatelů činil 221 380 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2020 (č.l. 38) bylo zjištěno, že žalovaná byla u [právnická osoba], [anonymizováno] zaměstnána od 1. 3. 2020 jako servírka, dle platového výměru ze dne 1. 3. 2020 (č.l. 39 p.v.) se základní měsíční mzdou ve výši 16 400 Kč. Z dohody o provedení práce ze dne 5. 2. 2020 (č.l. 40) bylo zjištěno, že žalovaná byla u [právnická osoba], [anonymizováno] zaměstnána od 5. 2. 2020 do 29. 2. 2020 jako pomocná servírka s odměnou ve výši 10 000 Kč. Z kopie výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] (č.l 46 – 52) bylo zjištěno, že v březnu 2020 dosáhly odchozí bezhotovostní platby výše 14 401 Kč, v únoru 2020 výše 19 187 Kč, v březnu hradila žalovaná nákupy kartou u obchodníků Tesco, MOL, Benu lékárna, ONO, Billa, Kaufland, Albert, MCDONALDS, v únoru také u KYOTO, CS PRIM, Penny, Yam Yam, SHELL; od žalobce na účet dne 17. 3. 2020 přišla částka 10 000 Kč, 13. 2. 2020 a 21. 2. 2020 dvě platby po 10 000 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 28. 7. 2019 (č.l. 68-69) zjistil soud, že [jméno] [celé jméno žalobce] pronajímal žalobci bytovou jednotku [číslo] na adrese [adresa žalobce]. Z informace o jednotce (č.l. 77-79) bylo zjištěno, že vlastníkem jednotky [číslo] v domě [adresa] v k.ú. [anonymizováno] u [obec] je [jméno] [celé jméno žalobce]. Z výpisu účtu žalovaného u mBank S.A., organizační složka (č.l. 70-71) bylo zjištěno, že v březnu 2020 hradil platby ve výši 1 000 Kč a 4 234 Kč na účty označené jako ČEZ elektrika a SBD Pozemní stavby a od úřadu práce obdržel platbu ve výši 5 798 Kč. Z výpisu účtu žalobce u Hellobank (č.l. 72) bylo zjištěno, že na účet žalobce u mBank S.A., organizační složka, bylo odesláno 30 000 Kč. Z výpisu komunikace (č.l. 72 p.v., 94) bylo zjištěno, že pisatelka označená jako [příjmení] [jméno] sděluje dne 10. 3. 2020 svou nespokojenost se vztahem adresátovi [jméno] [jméno] a píše mu, že se s ním nebude stěhovat do bytu dne 11. 3. 2020, že neměla skončit hned, nemá rezervu, musí se vrátit částečně k práci, aby zaplatila poplatky a půjčky, nemá si kde jinde půjčit, nemá brigádu, kde dostane peníze na ruku, říkat si o peníze adresátovi je pro ni trapné. Z emailu a výpisu návštěv (č.l. 75) bylo zjištěno, že žalovaná navštívila [anonymizováno] [obec] od 4. 2. 2020 do 25. 2. 2020 celkem desetkrát. Z informace České správy sociálního zabezpečení (č.l. 76) soud zjistil, že žalovaná byla od 16. 3. 2020 do 29. 3. 2020 v pracovní neschopnosti, místo pobytu v době neschopnosti [obec], [ulice a číslo]. Z výpisu komunikace (č.l. 80-84) bylo zjištěno, že osoba označená jako [jméno] píše dne 2. 12. 2019 (patrně žalované), že se k ní nechoval dobře, chybí mu, je pro něj nenahraditelná a chce, aby se vrátila a udělá pro to maximum, adresátka odpovídá, že pisatele má ráda, ale něco se v ní zlomilo, mohou se potkat. Dále pisatel sděluje adresátce, že ona svou práci již zvládá, v dubnu bude znát vše a žádá ji o číslo účtu, aby ji poslal„ desítku“. Z potvrzení o provedení kartových operací z účtů žalobce (č.l. 89-93) soud zjistil, že žalobce od 6. 2. 2020 do 17. 3. 2020 prováděl platby u obchodníků s potravinami a pohonnými hmotami celkem za 9 581 Kč. Z výpisu komunikace žalované s osobou označenou jako [jméno] [příjmení] (č.l. 100 – 105) bylo zjištěno, že pisatel souhlasí s žalovanou, že komunikovali dne 29. 9. (bez uvedení roku) o muži, kterého oba znají, kamarádovi pisatele, muž má výbušné nálady a je manipulativní.

4. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že má přátelský vztah s žalobcem, o penězích pro žalovanou ví jen ze sdělení žalobce, který mu řekl, že jí postupně půjčil 30 000 Kč v době, kdy si žalovaná hledala novou práci. V době, kdy měl vztah s žalovanou, měl pronajatý byt od otce a pracoval, žalovaná jezdila na víkendy do [obec], přes týden byla doma. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je sestrou žalované. Žalobce nabízel žalované společné soužití a finanční pomoc, svědkyně byla překvapená, když žalobce později o částce 30 000 Kč hovořil jako o půjčce. Od žalované slyšela, že peníze měly sloužit jako výpomoc žalované po jejím přestěhování do [obec]. Podle svědkyně kvůli přestěhování musela žalovaná skončit se svou prací pro [anonymizováno]. Předtím v roce 2019 žalovaná pomáhala svědkyni v její těžké životní situaci hlídáním dcery, s nákupy - v té době vypadla žalovaná z pracovního tempa u [anonymizováno], nemohla jezdit k zákazníkům, přestala se orientovat ve své práci, musela by absolvovat nové kurzy, proto odchod do [obec] brala jako vhodnou příležitost. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaná je jeho kamarádka. Žalovaná pracovala od roku 2018 jako obchodní zástupce [anonymizováno], měla dobré výsledky, v roce 2019 minimálně šest měsíců pomáhala s rodinnými problémy sestře na úkor své práce, po návratu do práce to bylo pro žalovanou obtížné, došlo například ke změně technologií, práci ale ukončila kvůli odchodu do [obec] za žalobcem. Podle svědka v roce 2020 došlo ke změně na telekomunikačním trhu kvůli uvolnění telekomunikačního zákona, žalovaná kvůli odchodu od [anonymizováno] prošvihla tento boom, pokud by se v té době věnovala práci na plno, mohla vydělat i 1 milion korun ročně. Svědek zastával stejnou pozici jako žalovaná, bylo možné si vydělat 40 – 50 000 Kč měsíčně, v roce 2021 i násobně více. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalobce] bylo zjištěno, že je otcem žalobce, žalobci poskytoval byt, pomáhal mu finančně, domnívá se, že žalovanou částku poskytl žalobce žalované jako půjčku.

5. Soud má za zjištěné, že žalobce zaslal v únoru a březnu ve třech platbách žalované celkem 30 000 Kč, žalovaná tuto částku žalobci nevrátila – tyto skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné (ostatně vyplývají také z provedených listinných důkazů, výpisů z účtu obou účastníků), ve zbývající části popisu svých vzájemných vztahů se účastníci neshodují a předkládají soudu dvě širší skutkové verze. Podle žalobce byl jeho vztah s žalovanou problematický, od seznámení v roce 2019 se opakovaně rozcházeli, žalobce měl zájem o partnerské soužití, ale společnou domácnost s žalovanou v podstatě nesdíleli, neboť i v únoru a březnu 2020 byla žalovaná často mimo [obec] u otce nebo v [obec] Náklady hradil žalobce, peníze, které poskytl žalované, nebyly určeny k úhradě nákladů společné domácnosti, ale na závazky žalované, očekával jejich vrácení. Podle verze žalované na ní žalobce naléhal kvůli přestěhování do [obec] a opuštění dobře placené práce pro [anonymizováno], peníze jí poskytl jako kompenzaci nákladů souvisejících s jejím přestěhováním a ztrátou výdělku. Sdílela se žalobcem společnou domácnost, peníze od žalobce použila také na ní.

6. Soud na základě provedených důkazů považuje za pravděpodobnější verzi žalobce, konstrukci žalované z vícero důvodů uvěřit nemohl. Žalovaná neprokázala: slib žalobce překlenout a kompenzovat příjmový výpadek; použití poskytnutých peněz na nákupy pro společnou domácnost. Podle soudu žalovaná neopouštěla dobře placenou práci pro [anonymizováno] (jeho zastoupení [právnická osoba] [anonymizováno]), v roce 2019 pracovala pouze 6 měsíců (výpověď svědka [příjmení]), kvůli dlouhé přestávce se přestala orientovat v problematice z hlediska technologického i právního (výpověď svědků [příjmení] a [příjmení]) a odchodem do [obec] neměnila dobře placenou za práci špatně honorovanou, jednalo se spíše o impuls ke změně, po níž ostatně toužila i sama žalovaná (výpověď svědkyně [příjmení]). Soud tedy nemohl přijmout konstrukt žalované, že částka 30 000 Kč měla být kompenzací za to, že se žalovaná vzdala nějakých výhod kvůli žalobci, žádné výhody z roku 2019 totiž žalovaná neopouštěla, její čisté příjmy se totiž pohybovaly pouze okolo 106 000 Kč za celý rok, v tomto směru úvahy svědka [příjmení] o výrazných výdělcích v roce 2020 jsou pouze čistými spekulacemi, které pomíjejí, zda by žalovaná byla schopna opětovného zaškolení a teprve po něm opětovného získání zákazníků na radikálně změněném trhu po liberalizaci telekomunikací (výpověď svědka [příjmení]). Podle soudu ani (poněkud manipulativní) interpretace příjmů žalované v roce 2018 pro tuto verzi o minimálních výdělcích 50 000 Kč měsíčně nesvědčí, nejde o příjem za 4 měsíce, ale za období celého půl roku, pak příjem z provizí nevychází na působivou částku okolo 50 000 Kč měsíčně, ale vychází na částku okolo 32 000 Kč měsíčně, navíc takový argument již vůbec nezohledňuje nutné výdaje každého obchodního zástupce včetně daní a povinných odvodů. Soud upozorňuje, že může porovnávat pro své skutkové závěry pouze fakta, nikoli hypotézy, nelze tak ani pominout výši příjmů za rok 2019 a 2020 zjištěnou z daňových přiznání žalované, které byly v roce 2020 vyšší. Navíc žalovaná není ani zcela konzistentní v tom, k čemu prostředky měly sloužit, patrně podle ní k oběma účelům: kompenzaci i hrazení společných nákladů (poslední uvedené ale pomíjí, že jen její výlučné závazky přesahovaly částku 10 000 Kč měsíčně a snaha žalované tak spíše vytváří dojem, že při kumulaci mnoha důvodů bude soudem alespoň jeden akceptován). Uvedený kontext by snad mohl být pro následující právní posouzení poskytnutí finančních prostředků relevantní, nebyl ale žalovanou prokázán.

7. K dalším důkazům soud považuje za potřebné uvést, že naopak za zcela nerelevantní považuje skutečnost, jak se svědek [příjmení] vyjadřoval o charakterových vlastnostech žalobce (pokud se zmiňoval v rámci žalovanou předložené komunikace skutečně o žalobci), ostatně celá výpověď svědka [příjmení], který o poskytnutí peněz měl pouze zprostředkované informace od žalovaného, není pro skutkové závěry soudu podstatná. Za podstatné soud nepovažuje ani prokázané útraty účastníků v únoru a březnu 2020, ty samy o sobě skutečně nemohou prokazovat, že účastníci vedli společnou domácnost (jejíž náklady měla žalovaná z poskytnutých prostředků také hradit, když se podle ní tedy nemělo jednat jen o tvrzenou kompenzaci), není totiž zřejmé, pro jaké osoby nákupy sloužily. Neprokazují její vedení ani důkazy další (návštěvy sportovních zařízení v [obec], byť pravidelné) a opět, pro závěr soudu nemohou být zásadní. O vedení společné domácnosti nesvědčí ani informace o pracovní neschopnosti, žalovaná sice správě sociálního zabezpečení uvedla pro období od 16. 3. 2020 do 29. 3. 2020 adresu bytu žalovaného, ještě 10. 3. 2020 ale žalovaná psala žalobci, že s ním nebude bydlet, nelze z uvedených listin tedy dovodit, že společnou domácnost účastníci v únoru a březnu vedli, pokud ano, že její náklady hradila žalovaná (když poskytnuté prostředky stačily spíše jen na úhradu jejích výlučných povinných výdajů) a opět, pro závěr soudu pro následnou právní kvalifikaci není tento závěr zásadní. Soud tak má za to, že žalovaná skutečně měla výpadek ve svých příjmech, ale ten primárně nesouvisel s jejím novým vztahem s žalobcem a stěhováním do [obec], lze mít za to, že žalobce měl velký zájem na společném soužití (ačkoli tvrdí, že nenaléhal, jedině v tomto směru se soud s žalobcovou verzí nemůže ztotožnit, když ji vyvrací samotným žalobcem předložený záznam komunikace) a byl ochotný žalované finančně pomoci (výpis komunikace), nebylo ale prokázáno, že by peníze měly být darem pro žalovanou a žalobce neočekával jejich vrácení, zvlášť za situace, kdy v rozhodném období kryl nedostatek peněz na běžném účtu ze svého účtu úvěrového (zaslání částky 30 000 Kč i platby spotřebního zboží z úvěrového účtu). Lze mít také spíš za to, že žalobce nebyl zcela finančně soběstačný, finanční prostředky nezískával jen z úvěrů, ale i od svého otce, v jehož bytě také bydlel, proto je spíše nepravděpodobné, že by nepožadoval jejich vrácení. V tomto směru lze souhlasit se skutkovou argumentací žalované, že žalobce nedisponoval velkými finančními prostředky, není ale zřejmé, proč žalovaná o původu financí vůbec argumentuje (snad kromě snahy bránit se dehonestačními argumenty proti také zcela nepřípadným a z hlediska sporu nedůležitým tvrzením o prostituci), když bylo i důkazy předloženými žalovanou prokázáno, že žalobce finanční prostředky žalované odeslal.

8. Z hlediska právního posouzení aplikoval soud ustanovení o zápůjčce a bezdůvodném obohacení v občanském zákoníku.

9. Soud nemohl dospět k závěru, že by mezi účastníky byla sjednána zápůjčka ve smyslu ust. § 2390 a násl. o.z., žalobce totiž nepředložil takové důkazy, z nichž by bylo možné dovodit, že se s žalovanou zcela určitě dohodli na tom, kdy a jak žalovaná vrátí poskytnuté finanční prostředky (zastupitelnou věc).

10. Soud má pak za to, že bylo třeba zkoumat, zda se žalovaná ve smyslu ust. § 2991 a násl. na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu neobohatila, a neměla by žalobci jako ochuzenému vydat, oč se obohatila, tedy částku 30 000 Kč. Jak soud uvedl již výše, nebylo možné dospět k závěru, že by se žalovaná pro žalobce (jejich partnerský vztah) obětovala svým přestěhováním do [obec], její situaci z hlediska přiznaných příjmů rozhodně nelze v roce 2019 označit za lepší než v roce 2020, kdy měla zajištěnu práci i možné bydlení u žalobce. Požadavek žalobce na vrácení peněz se tedy soudu v tomto směru nejeví jako nespravedlivý. Žalobce žalované peníze poskytl, pokud by mu je žalovaná nevrátila, podle soudu by se na jeho úkor bezdůvodně obohatila. Žalovaná také namítala, že peníze není povinna vrátit s odkazem na ust. § 2997 odst. 1 o.z., věta druhá, neboť ji žalobce obohatil s vědomím, že k tomu není povinen. Zde je třeba upozornit, že citované ustanovení dopadá na jinou oblast vztahů a okolností, než za kterých žalobce žalované peníze poskytl. Žalobce peníze žalované nenutil (viz k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2018, sp.zn. 28 Cdo 5089/217), byla to naopak žalovaná, kdo žalobce o peníze žádala s odkazem na svou tíživou finanční situaci a nemožnost získání úvěru (podle soudu tíživou situaci nezpůsobenou žalobcem), podle soudu by tak bylo spíše nespravedlivé, aby žalobce, který neměl neomezené příjmy, bez dalšího sanoval dluhy žalované. Plnění žalobce není možné označit ani za plnění obdobné darování (tzv.„ zahalené darování“). Navíc pokud žalobce od počátku konzistentně tvrdí, že poskytnutí peněz považoval za zápůjčku (byť uzavření smlouvy o ní nebylo v řízení prokázáno), nemůže aplikace ust. § 2997 odst. 1 o.z., o liberaci žalované z plnění, připadat v úvahu (viz k tomu také rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp.zn. 28 Cdo 1215/2020).

11. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně a žalovaná je povinna žalobci uhradit částku 30 000 Kč.

12. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobci úroky z prodlení od data následujícího ve výzvě k plnění ze dne 24. 3. 2022, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Soud rozhodl také o náhradě nákladů řízení, ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. plně úspěšnému žalobci přísluší jejich náhrada. Náklady tvoří soudní poplatek 1 500 Kč, odměna za právní zastoupení 20 700 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (9 úkonů právní služby po 2 300 Kč: převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání dne 25. 11. 2021, vyjádření ze dne 10. 1. 2022, účast na jednání dne 17. 1. 2022, vyjádření ze dne 1. 2. 2022, účast na jednání dne 28. 3. 2022, závěrečný návrh ze dne 11. 4. 2022; vyjádření ze dne 14. 2. 2022 soud nemohl jako účelně vynaložený úkon honorovat – šlo o jednovětý návrh na výslech jednoho svědka v podání žalobce ze dne 9. 12. 2021, který mohl žalobce přednést již při jednání, ani soud nemohl přiznat náhradu za podání ze dne 12. 1. 2022 (ve spise je na č.l. 113 tímto datem (v záhlaví) označena žádost právního zástupce o odročení jednání ze dne 15. 2. 2022)). Dále náhradu nákladů tvoří 9x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 2 700 Kč. Náhrada nákladů je dle ust. § 13 odst. 5 advokátního tarifu tvořena také náhradou cestovních výdajů (za cestu ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět při délce jedné cesty 54 km, průměrné spotřebě paliva vozidla právního zástupce ve výši 6,8 l nafty na 100km, dne 25. 11. 2021 při výši cestovní náhrady 4,40 Kč za 1km a ceně paliva 27,20 Kč celkem náhrada činí 675 Kč; dne 17. 1. 2022 a 28. 3. 2022 při výši cestovní náhrady 4,70 Kč za 1km a ceně paliva 47,10 Kč celkem náhrada činí 1 707 Kč) a náhradou za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč za 12 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Soud přiznal také náhradu 21% DPH ve výši 5 666 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkem náklady činí 34 148 Kč.

14. Soud ale v daném případě dospěl k závěru, že je namístě aplikovat ust. § 150 o.s.ř. Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. K aplikaci ust. § 150 o.s.ř. existuje ustálená judikatura, lze odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp.zn. 32 Cdo 1210/2017, podle kterého„ …ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Nemůže však jít o libovolné okolnosti řízení, nýbrž o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.“ Soud si je přirozeně vědom toho, že ust. § 150 o.s.ř. je třeba vykládat restriktivně, a je nezbytné vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci, soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení, každá aplikace ust. § 150 je hraniční. Soud podrobně majetkové poměry žalobce, do jehož sféry je nepřiznáním náhrady nákladů zasahováno, nezkoumal, vycházel z obsahu spisu, žalobce nedosahuje vysokých příjmů, při hrazení životních nákladů je ale podporován otcem finančně i poskytnutím bytu a snížení (nikoli nepřiznání) náhrady do jeho sféry majetkové dle soudu výrazně nezasáhne. Žalobkyně je osobou, jejíž příjmy jsou také omezené, jak bylo zjištěno z jejích daňových přiznání. V této konkrétní věci ale soud za důvody zvláštního zřetele považoval skutečnost, že šlo o spor dvou bývalých partnerů, v průběhu soužití dvou blízkých osob není běžné zajišťovat si podklady, zejména listinné důkazy pro vedení budoucích sporů o finanční plnění, v tomto směru pro neunesení důkazního břemene neúspěšná žalovaná, která se dle soudu jen přirozeně a obvykle chovala (důkazy nehromadila) by měla být postižena náhradou značných nákladů řízení, takovou situaci soud považoval za nespravedlivou, v těchto popsaných okolnostech shledal soud důvody hodné zvláštního zřetele a ve smyslu ust. § 150 o.s.ř. výjimečně náhradu nákladů řízení snížil na částku 6 000 Kč.