38 C 352/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 53 169,32 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 17 464,32 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 35 705 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 705 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 4 661,13 Kč, Anonymizováno 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 16. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , tak i sdělením do emailu. Žalovaný se též zavázal hradit smluvní úrok. Sjednané podmínky žalovaný neplnil řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky, právní předchůdkyně žalobkyně proto celý úvěr ke dni 17. 9. 2024 zesplatnila, o čemž žalovaného informovala. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil celkem částku 14 295 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá dlužné jistiny ve výši 44 753,42 Kč, poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 7 515,90 Kč, kapitalizovaných úroků od 18. 9. 2024 do 28. 4. 2025 ve výši 5 326,96 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za stejné období ve výši 3 605,67 Kč, dále též úroku ve výši 12,75 % z dlužné jistiny od 29. 4. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 45 653,42 Kč, představující dlužnou jistinu a poplatek, od 29. 4. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené dne 16. 1. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (č.l. 11) soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu, tj. 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit v podobě minimální měsíční platby, a to do doby, než uhradí celou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti splátek byla klientovi (žalovanému) sdělena každý měsíc. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 70,81 %, roční úroková sazba byla stanovena ve výši 54 % ročně, celková částka k zaplacení činila 66 170,76 Kč. Ve smlouvě absentuje podpis žalovaného, je uvedeno, že smlouva byla podepsána prostřednictvím PIN. Ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru (č.l. 16 p.v.-17) soud zjistil jednotlivé parametry poskytnutého úvěru. I na tomto dokumentu podpis žalovaného absentuje a je uvedeno, že bylo podepsáno prostřednictvím PIN. Z Obchodní podmínek (č.l. 11 p.v.-16) soud zjistil informace k poskytování úvěrů právní předchůdkyní žalobkyně. Z tabulky umoření – transakčního výpisu (č.l. 19-22) soud zjistil výši poskytnuté jistiny, která činila 50 000 Kč, jež žalovaný čerpal dne 16. 1. 2024, výši smluvního úroku a též úhradu jednotlivých splátek žalovaným, která v dílčích platbách činila celkem částku 14 295 Kč. Dlužná částka ke dni vyhotovení výpisu činila 55 751,75 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dle zjištění soudu informovala žalovaného o postoupení pohledávek na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 s uvedením aktuální výše pohledávky vůči žalovanému, která činila 55 722,41 Kč, a to v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 (č.l. 18). Z Výzvy před zesplatněním dluhu (č.l. 23) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky s upozorněním, že pokud tak neučiní ve lhůtě 30 dnů, úvěr bude zesplatněn. Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění ze dne 29. 7. 2025 (č.l. 24-25) se základním skutkovým a právním rozborem a celkovou výší pohledávky vyčíslenou na částku 65 047,71 Kč. Žalobkyně k zasílaným výzvám doložila též podací lístky (č.l. 26, 27). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 (ISAS) a doloženého seznamu postoupených pohledávek má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 34) soud zjistil, že na účet žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně dne 16. 1. 2024 poukázala částku 50 000 Kč.

4. Soud má za zjištěné, že dne 16. 1. 2024 žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne poukázala na účet žalovaného částku 50 000 Kč. Soud má dále za zjištěné, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil v jednotlivých dílčích platbách celkem částku 14 295 Kč. Soud má dále za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužných splátek, které žalovaný nehradil řádně a včas a upozornila ho na případné zesplatnění celého úvěru, pokud tak neučiní ve stanovené lhůtě. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 17. 9. 2024. Soud má dále za zjištěné, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s § 2392 odst. 1 větou první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci , spisová značka, (, právnická osoba, v. , jméno FO, a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , spisová značka, , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

12. V projednávané věci nebylo dle názoru soudu doloženo, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně vzala při posouzení úvěruschopnosti v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, a dále, že zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, která byla prokázána předložením dokladů právní předchůdkyni, a to zejména doložením výpisu z účtu nebo jeho zpřístupněním. Žalobkyně však neuvedla žádná konkrétní tvrzení k příjmům a výdajům žalovaného, ani nedoložila žádné důkazy prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy aktivně nezjišťovala pravidelné příjmy žalovaného (výplatní pásky, pracovní smlouva) ani jeho výdaje (nájemní smlouva a další). Žalobkyně nepostupovala správně po formální stránce, pokud se spolehla pouze na prohlášení žalovaného (viz k tomu shora citovaný rozsudek Soudního dvora Evropské unie v ze dne 18. 12. 2014 ve věci , spisová značka, , právnická osoba, v. , jméno FO, a další), neměla k dispozici v podstatě žádné podklady k příjmům žalovaného ani k jeho výdajům a závazkům. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná.

13. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z.

14. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 50 000 Kč poskytnutém žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, žalobkyni uhradil pouze částku 14 295 Kč, zbývá mu tak uhradit částku 35 705 Kč, proto soud žalobě vyhověl co do částky 35 705 Kč a zamítl ji do částky 17 464,32 Kč s příslušenstvím.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla úspěšná z 67 % a přísluší jí tak náhrada nákladů snížená o úspěch žalovaného (33 %) na 34 %, tj. částka 4 661,13 Kč. Náklady před snížením podle obsahu spisu činily 13 709,20 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 827 Kč. Právnímu zástupci dále náleží odměna za právní služby podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 260 Kč za úkon při pěti úkonech právní služby spočívajících v převzetí věci, sepisu výzvy, sepisu žaloby a účasti u ústního jednání dne 8. 1. 2026 a dne 16. 2. 2026, kdy soud za první tři úkony dle vyúčtování právního zástupce přiznal požadovanou částku 700 Kč/úkon, neboť právní zástupce v podaném návrhu takto účtoval (3x 700 Kč), tj. 2 100 Kč a za účast u ústních jednání pak 2x 3 260 Kč, tj. 6 520 Kč. Soud dále přiznal paušální náhrady hotových výdajů spojených s pěti úkony právní služby (3x 100 Kč, 2x 450 Kč), tj. 1 200 Kč a částky ve výši 2 062,20 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.