38 C 379/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 848,20 Kč Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 848,20 Kč a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši, která bude specifikována v písemném vyhotovení tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikacích (dále jen„ smlouva o poskytování služeb“), na jejímž základě se zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací a zprostředkovávat přístup ke službám třetích stran. Žalovaná se zavázala k úhradě sjednané ceny za poskytování služeb a kupní ceny za zařízení v podobě splátek, porušila svou povinnost, nehradila vyúčtované služby ani nereagovala na výzvy ze strany žalobkyně. Žalovaná dluží žalobkyni žalovanou částku z neuhrazených ve zvláštních podmínkách upravených služeb (plateb) třetích stran, jejichž cenu stanoví poskytovatel – třetí strana.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila, žalobkyně se z účasti u ústního jednání omluvila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 7. 10. 2019 a 13. 10. 2019 smlouvy o poskytování služeb, v období od 16. 11. 2019 do 15. 1. 2020 poskytla žalobkyně žalované služby třetích stran – platby Apple App Store, u telefonního čísla [tel. číslo] ve výši 960 Kč a u telefonního čísla [tel. číslo] ve výši 889,26 Kč.

4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), se tento zákon nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítě elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti. Podle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v síti používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelových televizí, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným sítěmi. Služba třetích stran není službou elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž službou, která nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb, je tu založena obecná pravomoc soudu o věci rozhodnout (viz usnesení Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 31.5.2010, č. j. Konf 99/2009 – 7). V ust. § 63 zákona o elektronických komunikacích jsou upraveny náležitosti smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a připojení k veřejné komunikační síti a uveřejňování informací.

5. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování služeb smlouvu ve smyslu § 63 zákona o elektronických komunikacích, v níž se mj. dohodli na možnosti poskytování služeb třetích stran uživateli (žalované). Zatímco samotná existence smluvního vztahu a spory z něj vyplývající jsou řešeny zákonem o elektronických komunikacích a k jejich rozhodování je příslušný Český telekomunikační úřad, práva a povinnosti vyplývající z poskytnutí služby třetí strany jako spor o zaplacení vyúčtování, rozhoduje obecný soud. V projednávaném případě žalobkyně prokázala uzavření smlouvy i plnění z ní s tím, že žalovaná doposud žalobkyni dluží částku 1 848,20 Kč. K projednání sporu je ve výše uvedeném smyslu příslušný zdejší soud, který žalobu v této části považuje za důvodnou, a proto jí vyhověl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 4 235 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč) a dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 3, § 11 odst. 1,2, za účast u jednání (2x 1 000 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených s pěti úkony právní služby (3x 100 Kč, 2x 300 Kč), částky ve výši 735 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.