38 C 395/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 36 019 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 36 019 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 529 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 38 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 900 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 38 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 900 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 38 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 900 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 38 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 266 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 410 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 12 255,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 3. 3. 2015 byt [číslo] v domě [adresa] v [obec], a tento dům s byty je ve vlastnictví žalobkyně. Nájemní vztah byl prodlužován dodatky (celkem 5) a skončil uplynutím doby nájmu ke dni 31. 3. 2019. Byt byl v dubnu 2019 předán žalobkyni. Žalovaný dluží na nájemném 16 229 Kč za listopad 2018 a leden – březen 2019, na službách za období od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2019 dluží částku 19 790 Kč, žalovaný uznal dluh dne 3. 1. 2019.

2. Žalovaný ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z informace o pozemku (č.l. 7) soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem domu [adresa] v obci a k.ú [obec]. Z nájemní smlouvy ze dne 3. 3. 2015 (č.l. 8-12) uzavřené mezi pronajímatelem (žalobkyně) a nájemcem (žalovaný) soud zjistil, že pronajímatel přenechal na dobu trvání smlouvy (3 měsíce od 1. 4. 2015) nájemci byt [číslo] v 4. nadzemním podlaží budovy [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] v obci a k.ú [obec], v ulici [ulice] v [obec] (dále jen„ byt“). Nájemné bylo sjednáno ve výši 3 430 Kč, výše záloh za služby byla závislá na cenách jednotlivých energií (vyúčtování pro každý kalendářní rok nejpozději prováděno pronajímatelem vždy do 30. června následujícího kalendářního roku) a nájemce v den podpisu složil k rukám pronajímatele dvojapůlnásobek měsíčního nájemného. Nad rámec nájemného byly žalovanému předepsány zálohy na služby spojené s užíváním bytu. V dodatcích č. 1 – 5 k nájemní smlouvě (č.l. 14 p.v. - 19) bylo dle zjištění soudu trvání nájmu postupně prodlužováno do 31. 3. 2019. Z opisu karty úhrad nájemného za byt (č.l. 20 p.v. – 21 p.v.) byl zjištěn konečný nedoplatek 40 953 Kč k 9. 6. 2018. Z protokolu o předání bytu ze dne 12. 4. 2019 (č.l. 19 p.v. - 20) bylo zjištěno, že byt byl předán žalobkyni. Jednotlivá měsíční plnění byla předepisována v rámci evidenčních listů nájemníka (č.l. 12 p.v., 13 p.v.), ve výši 8 575 Kč za měsíc od 1. 3. 2015 a 8 630 Kč od 1. 4. 2015. Žalovanému bylo dále dle zjištění soudu zasláno vyúčtování služeb ze dne 15. 4. 2019 za období 1. 1. 2018 – 31. 12. 2018 (s dodejkou, č.l. 22 - 23) k úhradě dlužné částky 15 989 Kč a vyúčtování služeb ze dne 31. 3. 2020 za období 1. 1. 2019 – 31. 3. 2019 (s dodejkou, č.l. 24 - 26) k úhradě dlužné částky 45 009 Kč. Z uznání dluhu ze dne 3. 1. 2019 (č.l. 26 p.v. - 27) soud zjistil, že žalovaný uznal, že žalobkyni dluží 20 200 Kč na jistině z titulu neuhrazeného nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa] v [obec], žalovaný se jej zavázal splácet po 2 000 Kč měsíčně.

4. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

5. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, má poskytovatel služeb právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství. Podle § 7 odst. 1 téhož zákona není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

6. Soud má za prokázané, že mezi účastníky vznikl uzavřením nájemní smlouvy dne 3. 3. 2015 nájemní vztah, který byl dodatky ke smlouvě prodlužován až do 31. 7. 2018. Žalovaný na základě nájemní smlouvy užíval od 1. 4. 2015 byt ve vlastnictví žalobkyně a byl povinen hradit předepsané nájemné a zálohy na služby. Žalovaný se dostal s hrazením nájemného a služeb do prodlení, svůj dluh uznal co do důvodu i výše. Přes dílčí úhrady dluží žalovaný na vyúčtovaném nájemném a službách žalobkyni částku 36 019 Kč.

7. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úhradu služeb a nájemného je dán ust. § 2053 a § 2201 o.z., proto žalobě jako zcela důvodné vyhověl.

8. Soud ve smyslu § 1970 o.z. přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když zcela úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 12 555,40 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 801 Kč, odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 2 580 Kč) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 4, § 11 odst. 1,2 podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 300 Kč) a DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud zvažoval, zda žalobu posuzovat jako formulářovou žalobu, ale k takovému posouzení prozatím nepřistoupil. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů.