38 C 398/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 40 622 Kč s přísl. I) Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 622 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 558 Kč, splatné dne 30. 11. 2019 od 1. 12. 2019 do zaplacení; s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 338 Kč, splatné dne 31. 12. 2019 od 1. 1. 2020 do zaplacení; s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 338 Kč, splatné dne 31. 1. 2020 od 1. 2. 2020 do zaplacení; s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 338 Kč, splatné dne 29. 2. 2020 od 1. 3. 2020 do zaplacení; s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 995 Kč, splatné dne 31. 7. 2020 od 1. 8. 2020 do zaplacení; s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 15 055 Kč, splatné dne 31. 7. 2021 od 1. 8. 2021 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 067 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 15. 12. 2017 byt [číslo] v domě [adresa] na adrese [ulice] v [obec], a tento dům s byty je ve vlastnictví žalobkyně. Nájemní vztah byl prodlužován celkem 7dodatky a skončil uplynutím doby nájmu ke dni 29. 2. 2020. Žalovaný dluží na nájemném 2 520 Kč za listopad 2019, po 5 300 Kč pak za prosinec 2019 a leden – únor 2020, na službách za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 dluží částku 6 995 Kč, za období od 1. 1. 2020 do 29. 2. 2020 pak 15 055 Kč.

2. Žalovaný ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z informace o pozemku (č.l. 7) soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem domu [adresa] v obci a k.ú [obec]. Z nájemní smlouvy ze dne 15. 2. 2017 (č.l. 8-12) uzavřené mezi pronajímatelem (žalobkyně) a nájemcem (žalovaný) soud zjistil, že pronajímatel přenechal na dobu trvání smlouvy (3 měsíce od 1. 3. 2017) nájemci byt [číslo] v 3. nadzemním podlaží budovy [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] v obci a k.ú [obec], v ulici [ulice] v [obec] (dále jen„ byt“). Nájemné bylo sjednáno ve výši 5 100 Kč měsíčně, výše záloh za služby byla závislá na cenách jednotlivých energií (vyúčtování pro každý kalendářní rok nejpozději prováděno pronajímatelem vždy do 30. června následujícího kalendářního roku) a nájemce v den podpisu složil k rukám pronajímatele 1,8 násobek měsíčního nájemného. Nad rámec nájemného byly žalovanému předepsány zálohy na služby spojené s užíváním bytu. V dodatcích č. 1 – 7 k nájemní smlouvě (č.l. 15 - 21) bylo dle zjištění soudu trvání nájmu postupně prodlužováno do 29. 2. 2020. Z opisu karty úhrad nájemného za byt (č.l. 24-25, 32 p.v.) byl zjištěn konečný nedoplatek 14 456 k 1. 8. 2019 a ve výši 40 622 Kč k 25. 11. 2022. Z protokolu o předání bytu ze dne 29. 2. 2020 (č.l. 22) bylo zjištěno, že byt byl předán žalobkyni. Jednotlivá měsíční plnění byla předepisována v rámci evidenčních listů nájemníka (č.l. 13 - 14), ve výši 9 180 Kč za měsíc od února 2017 a 9 000 Kč od března 2017. Žalovanému bylo dále dle zjištění soudu zasláno vyúčtování služeb ze dne 31. 3. 2020 za období 1. 1. 2019 – 31. 12. 2019 (s dodejkou, č.l. 25 p.v. - 27) k úhradě dlužné částky 16 809 Kč a opravné vyúčtování služeb ze dne 28. 4. 2021 za období 1. 1. 2020 – 29. 2. 2020 (s dodejkou, č.l. 28 p.v. - 30) k úhradě dlužné částky 15 055 Kč. Z uznání dluhu ze dne 1. 8. 2019 (č.l. 30 p.v. - 31) soud zjistil, že žalovaný uznal, že žalobkyni dluží 14 456 Kč na jistině z titulu neuhrazeného nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa] v [obec], žalovaný se jej zavázal splácet po 3 000 Kč měsíčně.

4. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

5. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, má poskytovatel služeb právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství. Podle § 7 odst. 1 téhož zákona není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

6. Soud má za prokázané, že mezi účastníky, žalolobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem vznikl uzavřením nájemní smlouvy dne 15. 2. 2017 nájemní vztah, který byl dodatky ke smlouvě prodlužován až do 29. 2. 2020. Žalovaný na základě nájemní smlouvy užíval od 1. 3. 2017 byt [číslo] ve vlastnictví žalobkyně na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný se dostal s hrazením nájemného a služeb do prodlení, svůj dluh z části uznal co do důvodu i výše. Přes dílčí úhrady dluží žalovaný na vyúčtovaném nájemném a službách žalobkyni částku 40 622 Kč.

7. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úhradu služeb a nájemného je dán ust. § 2053 a § 2201 o.z., proto žalobě jako zcela důvodné vyhověl.

8. Soud ve smyslu § 1970 o.z. přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když zcela úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 13 067 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 032 Kč, odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 2 740 Kč) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 4, § 11 odst. 1,2 podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 300 Kč) a DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud zvažoval, zda žalobu posuzovat jako formulářovou žalobu, ale k takovému posouzení prozatím nepřistoupil. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů.