38 C 398/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 927 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 13 377 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 4 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 550 Kč od 3.6.2013 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené pohledávky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 18. 12. 2012 smlouvu o půjčce č. , číslo, ve výši 16 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit částku (dále jen „poplatek“) ve výši 13 377 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 043 Kč (dále jen „kapitalizovaný úrok“) s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 041 Kč (dále jen „odměna za zpracování“) a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč (dále jen „inkasní úhrada“) v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 2. 2014. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 26. 5. 2013. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky se sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 763,83 kč a dlužného poplatku ve výši 8 163,17 Kč, žalobkyně se dále domáhá též kapitalizovaného úroku ve výši 19 047,52 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 206,64 Kč, úroků ve výši 19,98 % z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 7,05 % z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení . Žalovaný na pohledávku uhradil celkem 11 450 Kč. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o půjčce č. , číslo, (č. l. 14) uzavřené dne 18. 12. 2012 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 16 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 13 377 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 2 043 Kč, odměny za zpracování ve výši 3 041 Kč a inkasní úhrady ve výši 8 293 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 29 377 Kč v 60 týdenních splátkách po 490 Kč s poslední splátkou ve výši 467 Kč. V případě úhrady v 60 splátkách je v článku 2 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce (č. l. 15 dále jen „smluvní podmínky“) přiložených k předmětné smlouvě uvedena roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) na spotřebitelský úvěr 63,93 % ročně a výpůjční úroková sazba v souladu s článkem 3 činí 19,98 % ročně. V souladu s článkem 11 měla právní předchůdkyně žalobkyně v případě neuhrazení splátky včas právo na vyrovnání celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky. Ze zákaznické karty ze dne 18. 12. 2012 (č.l. 13) soud zjistil, že žalovaný uvedl své pracovní zařazení na pozici dělník, zaměstnavatel , adresa, , v sekci „finanční informace“ uvedl mzdu ve výši 13 500 Kč, invalidní důchod ve výši 4 700 Kč, v běžných měsíčních výdajích domácnosti uvedl nájem 5 600 Kč, telefon 500 Kč, výdaje na domácnost 7 000 Kč. Celkové měsíční příjmy činily částku 18 200 Kč, celkové měsíční výdaje částku 13 100 Kč. V sekci „ověřené dokumenty“ bylo zaškrtnuto pole OP, pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (z informačního systému ISAS) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce, jak stojí a leží ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“). Právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávek na základě smlouvy ze dne 21. 9. 2023 s uvedením jejich celkové výše bez příslušenství 17 927 Kč v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 (č. l. 16) a dále žalovanému zaslala výzvu z dne 30. 7. 2024 se základním skutkovým a právním rozborem (č. l. 17 – 18), s celkovou výší pohledávky 46 431,77 Kč.

4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 18. 12. 2012 částku 16 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal spolu s touto částkou vrátit právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím jejího oprávněného zástupce poplatek ve výši 13 377 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 2 043 Kč, odměny za zpracování ve výši 3 041 Kč a inkasní úhrady ve výši 8 293 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 29 377 Kč v 60 týdenních splátkách po 490 Kč s poslední splátkou ve výši 467 Kč. V případě úhrady v 60 splátkách je v článku 2 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce (dále jen „Podmínky“) přiložených k předmětné smlouvě uvedena roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) na spotřebitelský úvěr 63,93 % ročně a výpůjční úroková sazba v souladu s článkem 3 činila 19,98 % ročně. V souladu s článkem 11 měla právní předchůdkyně žalobkyně v případě neuhrazení splátky včas právo na vyrovnání celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupila žalobkyni pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce anebo smluv o půjčce, jak stojí a leží ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a o postoupení pohledávky s uvedením její výše 17 927 Kč bez příslušenství právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023.

5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

8. Soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci , spisová značka, (, Anonymizováno, v. , jméno FO, a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku zaměřenou na odkup pohledávek za spotřebitelskými úvěry žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , spisová značka, , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci nebylo nijak doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších úvěrů žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná.

9. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadovaný poplatek, který je fakticky úrokem, byť částečně skrytým pod odměnou za zpracování a inkasní úhradou a soud by se i v případě platné smlouvy zabýval rozporem poplatku s dobrými mravy. Soud v obdobných případech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , spisová značka, , podle nějž je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku (míněn zákon č. 40/1964 Sb.), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrok sjednaný ve smlouvě při zohlednění odměny za zpracování několikanásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo půjček v roce 2012 (kromě obecného povědomí o výši úroků právní předchůdkyni žalobkyně jako podnikatelce v oboru jistě známé jako skutečnost obecně známá ve smyslu ust. § 121 o. s. ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz, kdy se sazba pohybovala okolo 14 %). Soud se dále ztotožňuje se závěrem Krajského soudu v , adresa, - pobočka v , adresa, z rozsudku ze dne 11. 12. 2015 č. j. , incidenční spisová značka, , potvrzeném rozsudkem Vrchního soudu ze dne 3. 5. 2018, č. j. , spisová značka, , že ujednání o odměně za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč je neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z. a dále proto, že představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z. Tato částka představuje 60 % ze skutečně poskytnuté jistiny a při zohlednění již sjednaných úroků by pak zisk žalobce měl činit cca 80 % poskytnuté částky ročně. Krajský soud takto sjednaný zisk na straně zapůjčitele ve spotřebitelských smlouvách považuje za nepřiměřený. V daném případě formuláře smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru spojovaly možnost hotovostního vyplacení poskytnuté půjčky při podpisu smlouvy automaticky s povinností dlužníka (spotřebitele) hradit půjčku hotovostním inkasem v domácnosti dlužníka (vydlužitele). Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní půjčka nemohla být splácena např. bezhotovostními převody) a představuje ze strany žalobce navyšování ceny poskytnuté půjčky. Je nutné zohlednit rovněž to, že dlužníkům je v podstatě dáno na výběr buď poskytnutí peněz na účet do 14 dnů od podpisu smlouvy, nebo okamžité poskytnutí peněz v hotovosti, avšak při strpění dalších plateb za hotovostní inkaso. Odměna za hotovostní inkaso pak spíše představuje další poplatek za okamžité a hotovostní poskytnutí půjčky. Dlužníci logicky budou volit okamžité poskytnutí peněz, ať už s ohledem na vlastní tíživou finanční situaci, či s ohledem na to, že účty mohou již být obstaveny v rámci exekuce. O tomto pak svědčí mimo jiné to, že u všech dlužníků, k nimž si žalobce své pohledávky přihlásil v soudem zjištěných 32 insolvenčních řízeních, byla sjednána odměna za hotovostní inkaso a byla v přihlášce rovněž požadována. V tomto konkrétním případě pak z týdenní splátky 300 Kč celých 100 Kč (jedna třetina) mělo být použito na odměnu za hotovostní inkaso. Argumentoval-li žalobce, že s hotovostním inkasem měl spojené náklady, pak je nutno zdůraznit, že je to právě žalobce, kdo ve formulářích tuto možnost nabízel a je to rovněž žalobce, kdo stanovuje, že musejí být hrazeny splátky týdenní a spotřebiteli nedává jinou možnost, byť u spotřebitelských úvěrů je obvyklý rovněž měsíční způsob hrazení splátek. Nutností týdenního dojíždění do domácnosti dlužník pak sám žalobce zbytečně navyšoval cenu půjčky a nepočínal si s péčí řádného hospodáře. Z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobkyně u pohledávek z úvěrových smluv uzavřených právní předchůdkyní žalobkyně uplatňuje nárok na nedoplatek inkasní úhrady. Jen za období od 1. 2. 2019 do 25. 7. 2019 byl senátem 38 projednáván celkem v 31 řízeních žalobkyní uplatněný nárok na nedoplatek inkasní úhrady, která je tedy vůči dlužníkům v zásadě vždy (s jedinou výjimkou v podobě nároku uplatněného v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, ) uplatňována. Výše této odměny není jednotná a často se pohybuje okolo 50 % poskytnuté částky. Jedná se o řízení vedená pod spisovou značkou , spisová značka, , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ,, spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, . Obdobně jako ve výše uvedeném případě i právní předchůdkyně žalobkyně stanovila, že splátky musejí být hrazeny týdenně a spotřebiteli (žalovanému) nedala jinou možnost, byť u spotřebitelských úvěrů je obvyklý rovněž měsíční způsob hrazení splátek. Právě kombinace těchto faktorů by činila i v případě platnosti smlouvy jako takové ujednání o odměně za zpracování a inkasní úhradě (fakticky zcela evidentně o úrocích) rozporné s dobrými mravy a tedy neplatné v souladu s § 39 obč. zák., jehož pojetí neplatnosti bylo podstatně širší, než v úpravě současné.

10. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 16 000 Kč poskytnutém žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně na základě neplatné smlouvy o půjčce jako půjčka. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, na jistině uhradil 11 450 Kč a zbývá mu tak uhradit 4 550 Kč, proto soud žalobě vyhověl co do částky 4 550 Kč a zamítl ji do částky 13 377 Kč s příslušenstvím11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal per analogiam i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně ve věci byl pouze částečný, a žalovaný se neúčastnil jednání před soudem ani se nijak nevyjadřoval k návrhu, a tedy mu žádné náklady nevznikly.