38 C 40/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 165 Kč s příslušenstvím Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 5 165 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 28. 1. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jako zjištěný vlastník zvířete - britské krátkosrsté kočky, čip: [číslo] (dále jen„ zvíře“) si zvíře na výzvu nevyzvedla, ani nezaplatila náklady vzniklé v souvislosti opatrováním zvířete od jeho umístění do útulku zřízeného žalobcem dne 28. 8. 2020.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud má za prokázané, že zvíře bylo dne 28. 8. 2020 v 17:15 hodin předáno Policii ČR z bytu, kde se dlouhodobě nikdo nenacházel a neměl se kdo o zvíře postarat. Žalované byla po ztotožnění zaslána výzva ze dne 1. 9. 2020 k vyzvednutí zvířete a úhradě nákladů vynaložených žalobcem na péči ve výši 1 077 Kč, ke dni 2. 10. 2020 byly náklady (včetně režijních nákladů ve výši 100 Kč za den podrobně vysvětlených na druhé straně tiskopisu) vyčísleny na 5 165 Kč a žalovaná byla k jejich úhradě vyzvána v rámci předžalobní upomínky ze dne 13. 10. 2020.

4. Podle § 25 odst. 7 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání je orgán nebo jiná osoba, která provádí zapečetění bytu nebo jiného prostoru, či jiné opatření, v jehož důsledku nebude do bytu nebo jiného prostoru dočasně nikdo vcházet, povinna se ujistit, že v bytě nebo jiném prostoru nezůstane živé zvíře, které by mohlo být týráno v důsledku omezení jeho výživy a napájení. Orgán nebo jiná osoba, která provádí jiné opatření, v jehož důsledku nemůže chovatel zabezpečit péči o zvíře, zejména zajištění neplánované hospitalizace chovatele, nebo omezení osobní svobody chovatele, je povinna se ujistit, že s chovatelem na místě není zvíře, které by mohlo být týráno v důsledku omezení jeho výživy a napájení. Pokud zjistí, že takové ohrožení existuje, neprodleně to oznámí příslušnému obecnímu úřadu. Tento úřad bezodkladně zajistí zvířeti potřebnou péči, popřípadě je za tímto účelem umístí do náhradní péče; účelně vynaložené náklady spojené s touto péčí hradí stát, pokud přesahují částku 30000 Kč ve vztahu ke zvířeti nebo zvířatům jednoho chovatele. Vlastník zvířete je povinen nahradit státu náklady, které byly vynaloženy na úhradu nákladů spojených se zajištěním náhradní péče o zvíře. Toto ustanovení se vztahuje také na případy, kdy je po znemožnění péče chovatele o zvíře z výše uvedených důvodů otevírán byt, automobil nebo jiný prostor. Ve smyslu odst. 8 se účelně vynaloženými náklady podle odstavce 7 rozumí náklady na přepravu zvířete, náklady na krmivo, na veterinární péči, na léky a zdravotnický materiál a ostatní podle zdravotního stavu zvířete, mzdové a obdobné náklady na zabezpečení potřebné péče nebo náhradní péče o zvíře.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že došlo k předání zvířete do péče žalobce vzhledem k obavě z týrání formou omezení jeho výživy a napájení. Jako majitelka zvířete byla zjištěna žalovaná, která si jej nepřevzala ani žalobci, který je aktivně legitimován vzhledem k výši účelně vynaložených (režijních) nákladů nepřesahujících částku 30 000 Kč, tyto náklady neuhradila. V souladu s § 25 odst. 7 zákona na ochranu zvířat proti týrání tedy žalované vznikla povinnost uhradit žalobci částku 5 165 Kč, což dosud neučinila a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

6. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobci úroky z prodlení v požadované výši, neboť žalobce požadoval nižší sazbu, než stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto soud uložil žalované povinnost nahradit mu náklady soudního řízení ve výši 1 600 Kč. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku a náhrady hotových výdajů za předžalobní výzvu a podání žaloby ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

8. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.