38 C 427/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 628 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 20 900 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 728 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 800 Kč od 24. 12. 2013 do zaplacení, ve výši 7,05 % ročně z částky 7 653 Kč od 24. 12. 2013 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené pohledávky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 16. 1. 2012 smlouvu o půjčce č. , číslo, na částku 7 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit částku (dále jen „poplatek“) ve výši 5 852 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (v žalobě uvedeno ve výši 0 Kč (dále jen „kapitalizovaný úrok“)) s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně a odměny za administrativní zpracování půjčky (v žalobě uvedeno ve výši 0 Kč (dále jen „odměna za zpracování“)) v 60 týdenních splátkách po 215 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 3. 2013. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 20. 5. 2013. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný uhradil celkem částku 2 200 Kč. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení shora uvedené pohledávky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 30. 12. 2011 smlouvu o půjčce č. , číslo, na částku 11 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit částku (dále jen „poplatek“) ve výši 9 196 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (v žalobě uvedeno ve výši 0 Kč (dále jen „kapitalizovaný úrok“)) s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně a odměny za administrativní zpracování půjčky (v žalobě uvedeno ve výši 0 Kč (dále jen „odměna za zpracování“)) v 60 týdenních splátkách po 337 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 2. 2013. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 20. 5. 2013. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný uhradil celkem částku 3 347 Kč. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení shora uvedené pohledávky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 22. 9. 2011 smlouvu o půjčce č. , číslo, na částku 7 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit částku (dále jen „poplatek“) ve výši 5 852 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 894 Kč (dále jen „kapitalizovaný úrok“) s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 330 Kč (dále jen „odměna za zpracování“) a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 628 Kč (dále jen „inkasní úhrada“) v 60 týdenních splátkách po 215 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 11. 2012. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 25. 8. 2013. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný uhradil celkem částku 8 725 Kč. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 22. 9. 2011 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (č.l. 22-23) soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 7 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 5 852 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 894 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 1 330 Kč a částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 628 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 12 852 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 215 Kč s poslední splátkou ve výši 167 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 63,91 %. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 30. 12. 2011 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (č.l. 24-25) soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 11 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 9 196 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 1 405 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 2 090 Kč a částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 701 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 20 196 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 337 Kč s poslední splátkou ve výši 313 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 63,91 %. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 16. 1. 2012 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (č.l. 26-27) soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 7 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 5 852 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 894 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 1 330 Kč a částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 628 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 12 852 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 215 Kč s poslední splátkou ve výši 167 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 63,91 %. Dále bylo zjištěno, že v zákaznické kartě ze dne 30. 12. 2011 (č.l. 20), je uveden údaj o zaměstnání „v domácnosti“, žadatel pečuje o manželku, mzda žadatele 8 000 Kč, státní podpora 11 000 Kč, invalidní důchod 4 500 Kč, příspěvek syna na domácnost 5 000 Kč, čistý příjem měsíční žadatele 28 500 Kč, měsíční výdaje domácnosti: nájem 5 900 Kč, telefon 500 Kč, splátky půjček 2 070 Kč, výdaje na domácnost 10 000 Kč, celkem měsíční výdaje 18 470 Kč, ověřený výměr podpory, SIPO, výpis z účtu; v zákaznické kartě ze dne 16. 1. 2012 (č.l. 21), je uveden údaj o zaměstnání „ČSSZ“, státní podpora 13 000 Kč, invalidní důchod 4 500 Kč, příspěvek syna na domácnost 5 000 Kč, čistý příjem měsíční žadatele 22 500 Kč, měsíční výdaje domácnosti: nájem 7 000 Kč, telefon 200 Kč, splátky půjček 3 500 Kč, výdaje na domácnost 8 000 Kč, celkem měsíční výdaje 18 700 Kč, ověřený výměr podpory, SIPO. Zákaznickou kartu ze dne 22. 9. 2011 žalobkyně nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně dle zjištění soudu informovala žalovaného o postoupení pohledávek na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s uvedením aktuální výše pohledávky vůči žalovaného 31 628 Kč bez příslušenství v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 (č.l. 28). Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění ze dne 3. 6. 2024 se základním skutkovým a právním rozborem a celkovou výší pohledávky vyčíslenou na částku 83 745,38 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (č.l. 29-34) soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

4. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

7. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci , spisová značka, (, Anonymizováno, v. , jméno FO, a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , spisová značka, , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci nebylo nijak doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších úvěrů žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). V tomto případě navíc došlo k uzavření celkem tří smluv o půjčce v relativně krátkém časovém rozmezí (dvou až tří měsíců). Lze dospět k závěru, že žalovaný neměl prostředky na úhradu prvního úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně mu přesto poskytla další finanční prostředky. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná.

8. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadovaný poplatek, který je fakticky úrokem, byť částečně skrytým pod odměnou za zpracování a inkasní úhradou a soud by se i v případě platné smlouvy zabýval rozporem poplatku s dobrými mravy. Soud v obdobných případech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , spisová značka, , podle nějž je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku (míněn zákon č. 40/1964 Sb.), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrok sjednaný ve smlouvě při zohlednění odměny za zpracování několikanásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo půjček v roce 2012 (kromě obecného povědomí o výši úroků právní předchůdkyni žalobkyně jako podnikatelce v oboru jistě známé jako skutečnost obecně známá ve smyslu ust. § 121 o. s. ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz, kdy se sazba pohybovala okolo 14 %). Soud se dále ztotožňuje se závěrem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích z rozsudku ze dne 11. 12. 2015 č. j. , incidenční spisová značka, , potvrzeném rozsudkem Vrchního soudu ze dne 3. 5. 2018, č. j. , spisová značka, , že ujednání o odměně za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč je neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z. a dále proto, že představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z. Tato částka představuje 60 % ze skutečně poskytnuté jistiny a při zohlednění již sjednaných úroků by pak zisk žalobce měl činit cca 80 % poskytnuté částky ročně. Krajský soud takto sjednaný zisk na straně zapůjčitele ve spotřebitelských smlouvách považuje za nepřiměřený. V daném případě formuláře smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru spojovaly možnost hotovostního vyplacení poskytnuté půjčky při podpisu smlouvy automaticky s povinností dlužníka (spotřebitele) hradit půjčku hotovostním inkasem v domácnosti dlužníka (vydlužitele). Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní půjčka nemohla být splácena např. bezhotovostními převody) a představuje ze strany žalobce navyšování ceny poskytnuté půjčky. Je nutné zohlednit rovněž to, že dlužníkům je v podstatě dáno na výběr buď poskytnutí peněz na účet do 14 dnů od podpisu smlouvy, nebo okamžité poskytnutí peněz v hotovosti, avšak při strpění dalších plateb za hotovostní inkaso. Odměna za hotovostní inkaso pak spíše představuje další poplatek za okamžité a hotovostní poskytnutí půjčky. Dlužníci logicky budou volit okamžité poskytnutí peněz, ať už s ohledem na vlastní tíživou finanční situaci, či s ohledem na to, že účty mohou již být obstaveny v rámci exekuce. O tomto pak svědčí mimo jiné to, že u všech dlužníků, k nimž si žalobce své pohledávky přihlásil v soudem zjištěných 32 insolvenčních řízeních, byla sjednána odměna za hotovostní inkaso a byla v přihlášce rovněž požadována. V tomto konkrétním případě pak z týdenní splátky 300 Kč celých 100 Kč (jedna třetina) mělo být použito na odměnu za hotovostní inkaso. Argumentoval-li žalobce, že s hotovostním inkasem měl spojené náklady, pak je nutno zdůraznit, že je to právě žalobce, kdo ve formulářích tuto možnost nabízel a je to rovněž žalobce, kdo stanovuje, že musejí být hrazeny splátky týdenní a spotřebiteli nedává jinou možnost, byť u spotřebitelských úvěrů je obvyklý rovněž měsíční způsob hrazení splátek. Nutností týdenního dojíždění do domácnosti dlužník pak sám žalobce zbytečně navyšoval cenu půjčky a nepočínal si s péčí řádného hospodáře. Z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobkyně u pohledávek z úvěrových smluv uzavřených právní předchůdkyní žalobkyně uplatňuje nárok na nedoplatek inkasní úhrady. Jen za období od 1. 2. 2019 do 25. 7. 2019 byl senátem 38 projednáván celkem v 31 řízeních žalobkyní uplatněný nárok na nedoplatek inkasní úhrady, která je tedy vůči dlužníkům v zásadě vždy (s jedinou výjimkou v podobě nároku uplatněného v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, ) uplatňována. Výše této odměny není jednotná a často se pohybuje okolo 50 % poskytnuté částky. Jedná se o řízení vedená pod spisovou značkou , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ,, spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, . Obdobně jako ve výše uvedeném případě i právní předchůdkyně žalobkyně stanovila, že splátky musejí být hrazeny týdenně a spotřebiteli (žalovanému) nedala jinou možnost, byť u spotřebitelských úvěrů je obvyklý rovněž měsíční způsob hrazení splátek. Právě kombinace těchto faktorů by činila i v případě platnosti smlouvy jako takové ujednání o odměně za zpracování a inkasní úhradě (fakticky zcela evidentně o úrocích) rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné v souladu s § 39 obč. zák., jehož pojetí neplatnosti bylo podstatně širší, než v úpravě současné.

9. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 25 000 Kč poskytnutém žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně na základě neplatné smlouvy o půjčce jako půjčka. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, na jistině uhradil k půjčce ze dne 22. 9. 2011 uhradil 8 725 Kč, k půjčce ze dne 30. 12. 2011 uhradil 3 347 Kč a k půjčce ze dne 16. 1. 2012 uhradil 2 200 Kč, celkem tedy uhradil částku 14 272 Kč a zbývá mu tak uhradit 10 728 Kč, proto soud žalobě vyhověl co do částky 10 728 Kč a zamítl ji do částky 20 900 Kč s příslušenstvím.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal per analogiam i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně ve věci byl pouze částečný a žalovaný se neúčastnil jednání před soudem ani se nijak nevyjadřoval k návrhu, a tedy mu žádné náklady nevznikly.