38 C 50/2023

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 208 790,61 Kč s příslušenstvím Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 208 790,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 22. 3. 2023 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 64 992 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky jako náhrady újmy způsobené při dopravní nehodě 2. žalovanou dne 14. 4. 2020. Prvá žalovaná jako pojišťovna dosud neuhradila škodu na sanitce, vozidle žalobkyně [příjmení] [jméno], [registrační značka] (dále jen„ vozidlo žalobkyně“), na jeho opravu a instalaci polepů. Původně byl ve správním řízení za viníka dopravní nehody označen řidič žalobkyně. Až správní soudy rozhodly, že její zaměstnanec viníkem nehody není.

2. Ve své replice z 22. 8. 2023 (č.l. 40 - 41) žalobkyně nesouhlasila se stanoviskem prvé žalované k žalobě. Její závěr o nedostatečné bezpečnostní vzdálenosti je mylný, nerespektuje závěry krajského soudu ani Nejvyššího správního soudu. K dopravní nehodě došlo pouze vinou druhé žalované a jejího nepředvídatelného manévru, na nějž stihlo reagovat před vozidlem žalobkyně jedoucí vozidlo Hyundai, nikoli již vozidlo žalobkyně. Po řidiči vozidla žalobkyně nebylo možné spravedlivě požadovat, aby předpokládal způsob jízdy druhé žalované. Výslovně pak žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2022, podle něhož se vozidlo Hyundai podařilo zabránit střetu intenzivním brzděním za pomocí brzdného asistenta a také vybočením tohoto vozidla, čímž ale snížila manévrovací prostor řidiči vozidla žalobkyně. Aplikaci ustanovení § 19 odstavce 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, silničního zákona (dále„ silniční zákon“) vylučuje například nehoda způsobená náhlým a pravidly silničního provozu nedovoleným manévrem vpředu jedoucího vozidla, pokud neměl vzadu jedoucí řidič důvod takové protiprávní jednání vůbec očekávat. Podle žalobkyně je nepřípadný odkaz žalované na § 2932 zákona č. 89/2021 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), když výlučné zavinění na dopravní nehodě má druhá žalovaná a její bezohledný způsob jízdy, kterého se navíc dopustila v době, kdy jí byl vysloven zákaz řízení motorových vozidel. Nejvyšší správní soud potvrdil, že v takových nepředvídatelných situacích hromadných nehod nelze vycházet pouze z automatického zavinění vzadu jedoucího vozidla. K výši ceny opravy, kterou žalovaná zpochybňuje, žalobkyně uvádí, že oprava proběhla v autorizovaném servise a vozidlo bylo opravováno pouze v souvislosti se škodou při dopravní nehodě. Kalkulace žalované je nesprávná.

3. Prvá žalovaná k žalobě ve vyjádření z 11. 7. 2023 (č.l. 10 – 12) uvedla, že odpovědnost za střet vozidel má výlučně žalobkyně jako provozovatel vozidla. Řidič vozidla žalobkyně nedodržel bezpečnou vzdálenost ve smyslu § 19 odst. 1 silničního zákona. Podle žalované je nesprávný právní názor, že z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2022 lze dovodit výlučnou odpovědnost 2. žalované za dopravní nehodu. Je třeba projednávanou věc posoudit dle ustanovení § 2927 o. z. jako odpovědnost z provozu dopravních prostředků, podle níž jde o objektivní odpovědnost. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2006, sp.zn. [číslo] [číslo], jestliže se na vztahu vzniku škody podílel i další subjekt, vázanost správním rozhodnutím se při zkoumání podmínek jeho odpovědnosti za způsobenou škodu neuplatní. Podle žalované i s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2023, sp.zn. [spisová značka], je podstatné, že došlo ke střetu vozidla žalobkyně s Hyundai i30 v důsledku nedodržení dostatečné bezpečnostní vzdálenosti řidičem vozidla žalobkyně. Domnívá se žalovaná, že již prostým jazykovým výkladem § 19 odst. 1 silničního zákona lze dospět k závěru, že pro naplnění znaků jeho skutkové podstaty není rozhodné, z jakých důvodů došlo k brždění vozidla, které jede před řidičem. Je vždy zapotřebí, aby řidič udržoval bezpečnostní vzdálenost na to, aby mohl úspěšně provést brzdný manévr v případě náhlé změny rychlosti vozidla před ním. Žalovaná také zpochybnila výši nákladů na opravu vozidla žalobkyně. Dle její kalkulace nebylo třeba po nehodě měnit některé díly, rozdíl mezi nutnou opravou a žalobkyní provedenou činí 47 498,08 Kč. Ke zjištění ceny nákladů na opravu navrhla vypracování znaleckého posudku.

4. Druhá žalovaná k žalobě ve svém vyjádření z 30. 10. 2023 (č.l. 51) uvedla, že nemá žádný podíl na vzniku škody na vozidle žalobkyně. Řidič žalobkyně nedodržel dostatečnou bezpečnou vzdálenost k vozidlu jedoucímu před ním. Podle žalované neexistuje příčinná souvislost mezi jejím počínáním na vozovce a tvrzenými následky. Při ústním jednání uvedla, že nelze vycházet ze skutkových závěrů správních soudů, neboť nebylo zjišťováno její stanovisko a nebyl ani vyslechnut její spolujezdec.

5. Soud provedl dokazování listinami a dne 18. 1. 2024 výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

6. Z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 14. 4. 2020 (č.l. 52) bylo zjištěno, že k nehodě došlo na silnici 1. třídy [číslo] na kilometru 73,27 u čerpací stanice Vendys. Za účastníky dopravní nehody byly označeni 2. žalovaná s vozidlem Volkswagen Passat Variant, [registrační značka] (dále„ vozidlo žalované“), [jméno] [příjmení] s osobním automobilem Hyundai i 30 registrační značka [číslo] [anonymizována tři slova] (dále„ Hyundai“) a [jméno] [příjmení] s vozidlem žalobkyně. Dopravní nehoda byla popsána tak, že 2. žalovaná v blízkosti čerpací stanice nerespektovala svislé dopravní značení zákaz předjíždění a vodorovné dopravní značení, vyjela vpravo do připojovacího pruhu a v tomto z pravé strany předjížděla kolonu vozidel jedoucích po silnici číslo I/9. Předjela i vozidlo Hyundai a předjížděla v době, kdy se nemohla bezpečně zařadit před předjížděné vozidlo. Při zařazování zpět do jízdního pruhu začala prudce brzdit, tímto manévrem ohrozila ostatní vozidla a donutila za sebou jedoucí řidiče k prudkému brždění. Řidička vozidla Hyundai stihla zastavit, vzadu jedoucí řidič [jméno] [příjmení] během brždění přední částí vozidla žalobkyně narazil do zadní části Hyundai. Bylo také zjištěno, že 2. žalované byl od 1. 4. 2020 vysloven zákaz řízení motorových vozidel. Podle policie řidič [jméno] [příjmení] nedodržel bezpečnou vzdálenost, ten se svým zaviněním nesouhlasil. Z přílohy k protokolu (č.l. 54) bylo zjištěno postavení vozidel po dopravní nehodě, vzadu stojící vozidlo č. 1 žalobkyně, před ním vozidlo č. 2 Hyundai a vepředu stojící vozidlo č. 3 druhé žalované. Z fotodokumentace na č.l. 22 - 36 bylo zjištěno poškození vozidla žalobkyně zejména v levé přední části vozidla, poškození kapoty, motorového prostoru, motoru, nárazníku, blatníku, světel. Z daňového dokladu ze dne 22. 5. 2020 bylo zjištěno, že [právnická osoba] [příjmení] a [anonymizováno] vyúčtovala žalobkyni za opravu jejího vozidla částku 223 192,63 Kč. Z kalkulace ze dne 6. 5. 2020 (č.l. 13 – 16) bylo zjištěno, že náklady na opravu vozidla žalobkyně mají činit 157 872,26 Kč. Z dobropisu ze dne 4. 6. 2020 (č.l. 17) bylo zjištěno, že se [právnická osoba] [příjmení] a [anonymizováno] vrací z opravy vozidla žalobkyně, přijatého k opravě 15. 4. 2020, částku 16 822,03 Kč. Z kalkulace ze dne 4. 6. 2020 na opravu vozidla žalobkyně (č.l. 17 p.v. – 21) bylo zjištěno, že náklady na opravu vozidla činí 206 370,61 Kč. Z kalkulace z 21. 5. 2020 (č.l. 57 p. v. – 59) byla zjištěna cena opravy vozidla žalobkyně ve výši 223 192,63 Kč. Z dopisů žalobkyně ze dne 9. 11. 2022, 23. 11. 2022, 15. 12. 2022, 21. 12. 2022 (č.l. 64 – 67) bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala prvou žalovanou jako pojišťovnu k úhradě nákladů na opravu vozidla žalobkyně. Z dopisů prvé žalované ze dne 14. 11. 2022 a 2. 12. 2022 (č.l. 68 – 69) bylo zjištěno, že od žalobkyně požadovala doplnění podkladů k likvidaci pojistné události. Z dopisu žalované ze dne 15. 12. 2022 (č.l. 37 p.v.) bylo zjištěno, že náhradní díly kalkulované žalovanou jsou v ceně 91 126 Kč bez DPH, opravcem kalkulované náhradní díly jsou v ceně 128 300,34 Kč bez DPH. Pojišťovna tak upozorňuje žalobkyni, že náhradu škody bude hradit dle svého výpočtu.

7. Z rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa ze dne 21. 8. 2020, č.j. [spisová značka], (č.l. 72 – 75) bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] (dále„ řidič“) byl uznán vinným ze spáchání přestupku, neboť porušil povinnost podle § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu. Správní orgán dospěl ke skutkovému závěru, že druhá žalovaná předjížděla v připojovacím pruhu a při najíždění vlevo ohrozila vozidlo řidičky [příjmení], řidič ale nedodržel bezpečnou vzdálenost za tímto vozidlem a narazil do něj. Řidič porušil právní povinnost ve smyslu § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu. Z protokolu o ústním jednání před Městským úřadem Česká Lípa ze dne 22. 7. 2020 (č.l. 88 - 89) bylo zjištěno, že ve správním řízení vypovídala [jméno] [příjmení] v postavení svědka, uvedla že 14. 4. 2020 jela se svým Hyundai z [obec] do [obec]. Všimla si za sebou předjíždějícího vozidla žalované, které předjíždělo několik vozidel. Vozidlo až k čerpací stanici u [část obce] bylo za ní, před vozidlem žalobkyně. U čerpací stanice toto vozidlo vyjelo vpravo, najelo do připojovacího pruhu, pokračovalo v něm v její těsné blízkosti, na konci svodidel začala druhá žalovaná vybočovat vlevo a najíždět do jízdní dráhy řidičky Hyundai, která začala brzdit a najela ke středu vozovky. Vozidlo úplně zastavila, ale poté do ní narazilo vozidlo žalobkyně. Před střetem bylo vozidlo žalované asi v polovině přímého jízdního pruhu. Jízda vozidla žalobkyně za ní byla celou dobu klidná, jelo za ní ve vzdálenosti přiměřené situaci v provozu. Z úředního záznamu Policie České republiky z 15. 4. 2020 o vytěžení [jméno] [příjmení] (spis [spisová značka]) bylo zjištěno, že svědkyně řídila 14. 4. 2020 vozidlo Hyundai, okolo 16. hodiny jela mezi obcemi [část obce] a [obec] směrem na [obec] [příjmení]. U čerpací stanice najela do připojovacího pruhu druhá žalovaná, z pravé strany ji předjela, předjíždění nemohla bezpečně dokončit, proto zabrzdila. Tímto manévrem byla nucena zabrzdit i řidička Hyundai. Poté došlo k nárazu do zadní části Hyundai. Řidič nestihl včas dobrzdit. Z úředního záznamu Policie České republiky z 15. 4. 2020 o vytěžení řidiče [jméno] [příjmení] (spis [spisová značka]) bylo zjištěno, že 14. 4. 2020 řídil vozidlo žalobkyně, okolo 16. hodiny jej mezi obcemi [část obce] a [obec] předjela druhá žalovaná. U čerpací stanice najela do připojovacího pruhu, z něj se opět chtěla zařadit vlevo do průběžného pruhu před Hyundai, začala brzdit, řidička Hyundai prudce zabrzdila a řidič do Hyundai narazil. Z fotodokumentace policie ze dne 14. 4. 2020 (spis [spisová značka]) bylo zjištěno, že při dopravní nehodě u čerpací stanice na silnici I/9 na kilometru 73,27 došlo ke střetu vozidel žalované, Hyundai a vozidla žalobkyně, které bylo poškozeno v přední části. Není zřejmé poškození vozidla Hyundai v jeho přední části, toto vozidlo bylo poškozeno na ve své pravé zadní části, zejména blatník, nárazník, dveře kufru a zadní pravé světlo. Vozidlo žalované mělo místo skla pátých dveří zavazadlového prostoru neprůhlednou fólii připevněnou páskou. Není zřejmé jiné poškození zadní ani přední části tohoto vozidla po nehodě.

8. Z rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 14. 12. 2020 (č.l. 76 – 79) bylo zjištěno, že krajský úřad zamítl odvolání řidiče proti rozhodnutí městského úřadu ze dne 21. 8. 2020. Odvolací orgán dospěl k obdobnému závěru o nedodržení bezpečné vzdálenosti řidičem, neboť nesprávně zareagoval na pohyb vozidla žalované. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 26. 4. 2021, č. j. [číslo jednací] (č.l. 80 – 83) bylo zjištěno, že soud zrušil rozhodnutí krajského úřadu ze dne 14. 12. 2020. Dospěl k závěru, že řidič se nedopustil přestupku. Bezpečnostní vzdálenost za vozidlem vpředu jedoucím ve smyslu § 19 odst. 1 silničního zákona je třeba posuzovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu. Takzvané pravidlo 2 sekund je možné použít v obvyklých případech. Ze skutkových okolností projednávaného případu nelze ale dovodit, že dopravní nehoda vyplynula z běžného silničního provozu, které řidič mohl a měl očekávat před další jízdou řidičky vozidla žalované, tedy že takovou jízdou dojde k ohrožení vozidla Hyundai. Kolize vozidel byla vyvolána způsobem jízdy vozidla žalované, která v rozporu s pravidly silničního provozu předjížděla vozidlo Hyundai zprava v připojovacím pruhu od čerpací stanice a při vyjíždění nedala přednost vozidlům jedoucím v průběžném pravém jízdním pruhu. Nebylo podle soudu v reálných možnostech řidiče, aby předvídal další porušení pravidel silničního provozu. Najetí druhé žalované do průběžného jízdního pruhu nelze hodnotit jako předvídatelnou okolnost jen proto, že řidič i řidička vozidla Hyundai vnímali jízdu tohoto vozidla jako agresivní a nebezpečnou. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu z 29. 6. 2022, č.j. [číslo jednací] (č.l. 84 – 87) bylo zjištěno, že kasační stížnost krajského úřadu proti rozsudku krajského soudu ze dne 26. 4. 2021 byla zamítnuta. Podle soudu ke kolizi došlo poté, co druhá žalovaná nebezpečně a riskantně za hustého provozu předjížděla vozidlo Hyundai s využitím připojovacího pruhu. Nejednalo se podle soudu o nedovolené předjíždění, byť druhá žalovaná pruh neužila k účelu k tomu určenému. Je mylný názor, že řidička Hyundai a řidič byli vystaveni stejným okolnostem, spočívajícím v bezprostřední účasti při agresivní jízdě druhé žalované. Řidičce Hyundai se podařilo zabránit střetu, ale nikoli pouze tím, že své vozidlo ubrzdila. Vyhnula se mu nejen svou pohotovou reakcí při brždění za pomoci brzdného asistenta, ale také vybočením vozidla ke středu vozovky doleva, tím ale zúžila manévrovací prostor řidiči, spolu s vozidlem žalované v podstatě zablokovala celý jízdní pruh, jakož i část pruhu připojovacího, v němž zůstalo z části vozidlo žalované stát. V projednávané věci nelze pouze ze škodlivého následku, tedy střetu vozidel žalobkyně a Hyundai bez dalšího usuzovat, že řidič zanedbal potřebnou míru opatrnosti a nedodržel bezpečnou vzdálenost. Je vždy třeba posuzovat vzdálenost se zřetelem ke všem relevantním okolnostem případu. Okolnosti, které řidič může předvídat, nelze u přestupků v dopravě vymezovat jen v hypotetické rovině, pak by řidič musel předvídat v podstatě cokoli. Při nedbalostním zavinění kromě míry povinné opatrnosti vyplývající z pravidel silničního provozu (objektivní hledisko), zde existuje i subjektivní vymezení, vztahující se k míře opatrnosti, kterou je řidič schopen v konkrétním případě vynaložit. O zavinění pak může jít pouze, pokud povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení chráněného zájmu jsou dány současně. Z hlediska hodnocení příčinné souvislosti je podstatné, která příčina byla hlavní a podstatnou a bez které by ke škodlivému následku nedošlo. Hlavní příčinou dle soudu byla bezohledná jízda druhé žalované. V případě dopravních nehod platí princip odděleného posouzení porušení právních povinností účastníků. Zkoumá se, zda řidič porušil pravidla silničního provozu a zda je toto jednání v příčinné souvislosti se vznikem dopravní nehody. Příčinná souvislost se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nedošlo. Rozhoduje pak otázka, zda řidič mohl jednání druhé žalované předvídat. Její bezohledná jízda měla všechny ostatní účastníky provozu vést ke zvýšené pozornosti, nelze ale po nikom požadovat, aby předvídal úplně vše. Manévr druhé žalované byl nejen pro řidiče, ale i řidičku Hyundai zcela překvapivý a nepředvídatelný. Připojovací pruh užila k účelu, k němuž neslouží, následně z něj vyjela do průběžného pruhu. Navíc zabrzdila takovým způsobem, že nejen omezila, ale až sebevražedně ohrozila vozidlo Hyundai, ale i ostatní účastníky silničního provozu. Nejednalo se tak o obvyklou situaci, kterou mohl řidič s ohledem na předchozí bezohlednou jízdu druhé žalované předvídat.

9. Z výpovědi svědka [příjmení] bylo zjištěno, že jako spolujezdec jel ve vozidle žalované. Druhá žalovaná jela normálně. Po opuštění [část obce] předjížděli, ale nikoli v úseku mezi obcí a čerpací stanicí. Minimálně předjeli sanitku a Hyundai. Neví, proč předjížděli přes čerpací stanici, druhá žalovaná tak standardně nejezdila. Po vyjetí ze stanice chtěla předjet Hyundai zprava, na konci připojovacího pruhu ve zúžení skoro zastavili. Hyundai vjel do připojovacího pruhu a narazil do nich zezadu v připojovacím pruhu. Z jejich vozidla po nárazu vytekla voda. Po nárazu na ně křičela řidička Hyundai. Řidič sanitky říkal, že má kamerový záznam, podle svědka policisté záznam shlédli.

10. Z výpovědi svědkyně [příjmení] bylo zjištěno, že dne 14. 4. 2020 se stala účastníkem projednávané dopravní nehody. V autě vezla své 3 děti. Druhá žalovaná předjížděla riskantně více aut již od vyjetí z obce Pihel. Druhá žalovaná projela čerpací stanicí a chtěla se vrátit přes připojovací pruh čerpací stanice do průběžného pruhu směrem na [obec] [příjmení]. Svědkyně neměla do poslední chvíle jistotu, zda druhá žalovaná vjede do jejího pruhu. Poté co do průběžného pruhu druhá žalovaná vjela a zastavila své vozidlo v jeho polovině, začala svědkyně brzdit i za pomoci asistenta brždění. Svědkyně svým vozidlem částečně přejela do protisměru, vyhnula se vozidlu žalované a úplně zastavila. Poté ucítila náraz. Nebyla si ihned jistá, zda do ní narazilo vozidlo zezadu. Vozidlo žalované mělo zalepeno skla igelitem.

11. Soud má za zjištěné, že dne 14. 4. 2020 po 16. hodině na silnici č. I/9 na úrovni čerpací stanice Vendys mezi obcemi [část obce] a [obec] došlo ke střetu vozidel žalobkyně a Hyundai jedoucích směrem do [obec]. Před vozidlo Hyundai vjelo vozidlo žalované. Druhá žalovaná v hustém provozu nemohla předjíždět v místě, kde je předjíždění zakázáno svislou dopravní značkou, k předjetí použila prostor čerpací stanice a připojovací pruh od čerpací stanice k průběžnému pravému jízdnímu pruhu. Vozidlo žalované zastavilo z části v připojovacím a z části v průběžném pruhu. Vozidlo žalované mělo omezený výhled vzad, místo skla pátých zadních dveří mělo vozidlo neprůhlednou fólii. V době nehody měla druhá žalovaná zakázáno řídit motorová vozidla správním rozhodnutím. Vozidlo Hyundai zastavilo a vyhnulo se vozidlu žalované částečným vjetím do protisměru. Vozidlo žalobkyně se jejímu řidiči nepodařilo úplně zastavit a narazilo do vozidla Hyundai jedoucího před ním. Částečným přejetím Hyundai do protisměru mělo omezenu možnost využít vyhýbacího manévru zleva i zprava. Vozidlo žalobkyně bylo poškozeno v levé přední části. Náklady na opravu vozidla žalobkyně činily 206 370,61 Kč. Oprava byla provedena v servisu provozovaném [právnická osoba] [příjmení] a [anonymizováno] Náklady na označení vozidla žalobkyně na karoserii polepy činily 2 420 Kč a provedla je společnost [právnická osoba]

12. Svědek [příjmení] popsal situaci odlišně, než jak bylo zjištěno z ostatních důkazů. Podle něj narazil Hyundai do vozidla žalované v připojovacím pruhu. Takovou skutkovou verzi soud nepovažuje za možnou. Neodpovídá tomu zejména zjištěné poškození vozidel Hyundai a žalobkyně ani vozidla žalované. Pokud by Hyundai narazil do vozidla žalované, byl by poškozen ve své přední části a po svém střetu s vozidlem žalobkyně by byl poškozen ve své levé zadní části. Vozidlo žalobkyně by mělo poškození ve své pravé přední části, k takovému poškození ale evidentně nedošlo. Verze svědka není ani věrohodná z hlediska dopravní situace. Není totiž zřejmé, proč by svědkyně vjížděla ze svého průběžného pruhu do pruhu připojovacího. Po nárazu by také mělo být poškozeno vozidlo žalované nejen v zadní části, ale patrně i ve své části přední, neboť by mělo dojít k jeho posunu do svodidel v místě zúžení, kde mělo podle svědka zastavit. Ani k takovým poškozením nedošlo.

13. Mezi účastníky je nesporné, že došlo k dopravní nehodě, při níž bylo poškozeno vozidlo žalobkyně. Nesporné je také místo a čas dopravní nehody. Sporná byla výše škody na vozidle žalobkyně, kterou se prvá žalovaná původně snažila korigovat znaleckým posudkem, tento důkazní návrh později vzala zpět. Sporné mezi účastníky zůstalo, kdo zavinil střet vozidla žalobkyně a vozidla Hyundai a kdo odpovídá za škodu na vozidle žalobkyně.

14. Soud dospěl k závěru, že kolizi vozidel způsobila druhá žalovaná svou nebezpečnou, ostatní účastníky provozu ohrožující jízdou. Druhá žalovaná jela takovým způsobem i přesto, že ve vozidle měla významně omezený výhled vzad, neboť fólie umístěná v prostoru zadního okna tento výhled přinejmenším prostřednictvím vnitřního zpětného zrcátka zcela znemožňovala. Druhá žalovaná v místě, kde je zakázáno předjíždění (foto č. 1 na č.l. 16 připojeného správního spisu, svislá dopravní značka, vodorovné značení), použila k předjíždění prostor čerpací stanice a poté pruh připojovací k pravému pruhu průběžnému. Své vozidlo zastavila v takovém místě a v takovém okamžiku, že na tuto nebezpečnou a nečekanou situaci nemohl řidič žalobkyně včas reagovat. Nejednalo se o situaci obvyklou, u níž by pro řešení zavinění postačilo prosté pravidlo o bezpečné vzdálenosti.

15. Podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

16. Podle § 12 odst. 7 silničního zákona je-li pro zařazování do průběžného jízdního pruhu zřízen připojovací pruh, je řidič povinen před zařazením do průběžného pruhu užít připojovacího pruhu. Při zařazování z připojovacího pruhu do průběžného pruhu řidič nesmí ohrozit řidiče jedoucí v průběžném pruhu. Není-li připojovací pruh zřízen, je řidič povinen dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím v průběžném pruhu. Podle § 19 odst. 1 silničního zákona řidič vozidla jedoucí za jiným vozidlem musí ponechat za ním bezpečnou vzdálenost, aby mohl zastavit vozidlo v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním.

17. Podle § 9 odst. 1 o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u [anonymizováno], jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

18. Podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle § 2895 o. z. škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.

19. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Dle odst. 2 povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Podle § 2929 o. z. místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil. Podle § 2930 o. z. nelze-li provozovatele určit, platí, že jím je vlastník dopravního prostředku. Podle § 2932 o. z. střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody.

20. Podle § 2918 vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

21. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. Pasivně legitimována je prvá žalovaná, ve smyslu § 9 odst. 1 zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, i žalovaná druhá, jako přímý účastník dopravní nehody, při níž došlo ke vzniku újmy.

22. Z citovaných rozhodnutí správních soudů je zřejmý závěr o nevině řidiče žalobkyně. Tímto závěrem obsaženým ve výroku rozhodnutí je soud ve smyslu citovaného ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. vázán. Správní orgány ani správní soudy nerozhodovaly o případném přestupku druhé žalované, její jednání ale správní soudy podrobně a obsáhle popsaly a také hodnotily a označily ji za viníka dopravní nehody. Z jejich podrobně a precizně odůvodněných rozhodnutí může zdejší soud vycházet a s jejich hodnocením jednání druhé žalované se zdejší soud také ztotožňuje. Soud považuje druhou žalovanou za výlučného viníka dopravní nehody.

23. Soud zkoumal věc podle obecné úpravy ve smyslu ust. § 2910 o. z. i úpravy odpovědnosti za škodu z dopravního provozu podle § 2927 a násl. o. z., která nepředstavuje lex specialis vůči povinnosti k náhradě újmy založené na porušení zákona, nýbrž může stát vedle ní zejména proto, že oba typy mohou dopadat na odlišné subjekty (viz komentář k původní právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 in ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 450. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, s. 1238. Povinným subjektem je tu totiž provozovatel, zatímco osoba od něj odlišná, způsobí-li při řízení vozidla újmu, odpovídá za ni podle obecné úpravy § 2910, tedy se vyžaduje porušení zákonem stanovené povinnosti (nejčastěji pravidla silničního provozu) s presumovaným zaviněním. Soud má za to, že aktuální úpravu nelze ze systematického hlediska považovat za odlišnou a platí pro ni citované doktrinální závěry.

24. Porušení právní povinnosti – v projednávané věci porušení pravidel silničního provozu – je jedním z předpokladů náhrady újmy podle § 2910 občanského zákoníku. Obecná odpovědnost za újmu podle ustanovení § 2910 občanského zákoníku je založena na současném splnění čtyř podmínek - 1. porušení právní povinnosti, 2. existence újmy, 3. vztah příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a újmou a 4. zavinění.

25. K podmínce první má soud za to, že druhá žalovaná porušila pravidla silničního provozu tím, že při vyjíždění z připojovacího pruhu do pruhu průběžného svým částečným vjetím do průběžného pruhu a zastavení svého vozidla v něm ohrozila vozidlo Hyundai a ohrozila tím dále ostatní účastníky provozu, zejména vozidla jedoucí v průběžném pruhu za vozidlem Hyundai. Porušila tak ustanovení § 12 odst. 7 silničního zákona. Nesporný je také v projednávaném případě vznik újmy na vozidle žalobkyně. Je tak splněna i druhá výše uvedená podmínka. Stejně tak je naplněna i podmínka třetí, je dána příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti druhou žalovanou dle silničního zákona a vznikem újmy na vozidle žalobkyně. Druhá žalovaná při ohrožující jízdě, vjetím do průběžného pruhu v rozporu se silničním zákonem omezila vozidlo Hyundai, které se jí sice vyhnulo, vyvolala tím ale situaci, kdy vozidlo žalobkyně již nemohlo včas zastavit, narazilo do vozidla Hyundai a došlo tak ke vzniku škody. Pouze a výlučně protiprávní jednání žalované bylo příčinou kolizní situace, při níž došlo ke střetu vozidel žalobkyně a Hyundai a ke vzniku újmy. Z hlediska zavinění dospěl soud k závěru, že zavinění je výlučně na straně žalované. Soud nemá za to, že by se na vzniku škody podílely i jiné osoby. Nejde ani o osobu řidičky Hyundai, která své vozidlo byla nucena zastavit pouze kvůli ohrožujícímu jednání druhé žalované. Nejde ani o řidiče žalobkyně, který podle soudu za daných okolností neporušil svou povinnost podle § 19 odst. 1 silničního zákona. Nelze tak zvažovat spoluzavinění jiné osoby ve smyslu ust. § 2918 o. z. a případné poměrné snížení náhrady škody.

26. V projednávané věci není ani na místě aplikovat ustanovení o škodě z dopravního provozu ve smyslu ust. § 2927 a násl. o. z. o střetu jejich provozů, který je třeba ve smyslu § 2932 o. z. podle jejich účasti vypořádat. Jak výše uvedeno, ke vzniku škody došlo pro porušení právní povinnosti druhou žalovanou. Nebyly zjištěny okolnosti mající původ v provozu, za něž je podle ustálené judikatury považováno např. selhání brzd, vada materiálu, nedostatky na straně řidiče, tedy okolnosti„ uvnitř“ vlastního provozu, které souvisí s organizací, řízením a realizací provozu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2053/2005).

27. S ohledem na vše výše uvedené shledal soud žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl.

28. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto soud uložil žalovaným povinnost nahradit žalobkyni náklady soudního řízení. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 8 352 Kč, odměna za právní zastoupení 54 840 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (6 úkonů právní služby po 9 140 Kč: převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, replika ze dne 21. 8. 2023, účast u jednání dne 2. 11. 2023 a 18. 1. 2024), 6x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 1 800 Kč Celkem tak náklady právního zastoupení činí 64 992 Kč.