38 C 51/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 95 663,99 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se do částky 58 663,99 Kč zamítá.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 37 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 18. 9. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně právnická osoba., IČ: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovanou uzavřela dne 17. 7. 2021 smlouvu o úvěru č. číslo na částku 45 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná se zavázala spolu se zápůjčkou uhradit poplatek představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 332 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 22 050 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 4 182 Kč, poplatek za možnost hradit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 8 100 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 5 976 Kč do 17. 9. 2022. Žalovaná se zavázala celkem uhradit částku 83 664 Kč. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu následné splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaná dluží podle žalobkyně na jistině 39 040,53 Kč, na úroku 3 244,23 Kč, na poplatcích za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 18 851,98 Kč, na poplatku za administrativní činnost 3 584,38 Kč a na poplatku za umožnění plateb v hotovosti v místě bydliště 6 942,87 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze 25. 4. 2023 byla pohledávka s účinností ke dni 28. 4. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně kromě jistiny a poplatků požaduje smluvní pokutu 24 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 6 083,62 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 4 694,71 Kč, úrok vyčíslený od 18. 9. 2022 do 1. 4. 2023 ve výši 5 763,97 Kč a úroky ve výši 15% ročně z jistiny a zákonné úroky z prodlení. Žalovaná uhradila celkem částku 12 000 Kč.

2. Opatrovník žalované se z ústního jednaní konaného dne 278. 4. 2024 uvedl, že žalobkyně neprokázala, že žalovaná smlouvu o úvěru podepsala, nepředložila ani kopii dokladu totožnosti žalované, neprokázala hrazení plateb žalovanou, způsob úhrad, způsob přijímaní hotovosti, žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost a poukázal na skutečnost, že již v roce 2017 nebyla žalovaná solventní. Opatrovník žalované také uvedl, že ujednání smlouvy o poplatcích za vedení nebo hotovostní inkaso jsou v rozporu s dobrými mravy. Právní zástupce žalobkyně požádal o možnost doplnit vyjádření v přiměřené lhůtě. Opatrovník žalované se z ústního jednání konaného dne 5. 2024 omluvil, právní zástupce žalobkyně na dotaz soudu, jak byly zjišťovány závazky žalované uvedl, že bylo nahlédnuto do insolvenčního rejstříku, do registru dlužníků vedených bankovními i nebankovními institucemi, potvrzením a prohlášením žadatelky.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 7. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (č.l. 17 - 18) soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 45 000 Kč, kterou se zavázala splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s úrokem ve výši 4 332 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 22 050 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 4 182 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 8 100 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 83 664 Kč v 14 měsíčních splátkách po 5 976 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 272,44 % a zápůjční úroková sazba činila 15% ročně. Z potvrzení o platbě (č.l. 19) soud zjistil, že žalovaná uhradila v hotovosti dne 18. 7. 2021 částku 6 000 Kč a dne 29. 8. 2021 částku 6 000 Kč. Z žádosti o úvěr ze dne 16. 7. 2021 (č.l. 51) bylo zjištěno že žalovaná požádala žalobkyni o úvěr ve výši 45 000 Kč. V žádosti uvedla, že má příjmy ve výši 21 033 Kč měsíčně. Na bydlení a energie vydává 4 000 Kč měsíčně. Na dopravu jídlo a osobní náklady dává 6 320 Kč měsíčně. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 7. 2021 (č.l. 30 - 32) bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně informovala žalovanou o výši úvěru, celkové splatné částce, RPSN i úroku z úvěru. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 19. 1. 2016 (č.l. 43) soud zjistil, že zaměstnavatel žalované právnická osoba. s žalovanou dne 31. 7. 2017 uzavřel pracovní poměr na dobu neurčitou. Z fotokopie výplatních pásek (č.l. 44 – 46) soud zjistil, že výplata žalované v měsíci dubnu 2021 činila 22 838 Kč, v měsíci květnu 2021 činila 20 981 Kč a v měsíci červnu 2021 činila 19 280 Kč. Ze smlouvy o podnájmu bytu ze dne 7. 9. 2019 (č.l. 47 – 48) soud zjistil, že nájem bytu žalované činí 7 500 Kč měsíčně, s tím, že energie si žalovaná hradí sama. Žalobkyně též doložila fotokopii občanského průkazu žalované (č.l. 49 -50). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 (č.l. 20) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku za ní postoupila dne 25. 4. 2023 žalobkyni; tato skutečnost byla zjištěna i ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 (č.l. 21 - 24), potvrzení o zaplacení (č.l. 25) a seznamu pohledávek (č.l. 26 - 27). Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalované 2. upomínku o zaplacení ze dne 24. 1. 2022 (č.l. 34) s vyčíslením dlužné částky ve výši 25 356 Kč, což doložila včetně dodejky (č.l. 35).

4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 17. 7. 2021 smlouvu o úvěru na částku 45 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná měla spolu s jistinou uhradit v 14 měsíčních splátkách celkovou částku 83 664 Kč, v této částce jsou zahrnuty kapitalizované úroky z úvěru ve výši 15% ročně, poplatky za poskytnutí a správu úvěru a poplatky za výběr splátek v hotovosti. Žalovaná uhradila celkem částku 12 000 Kč.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci spisová značka (Anonymizováno v. jméno FO a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

11. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezjišťovala úvěruschopnost žalované, spolehla se pouze na její prohlášení, v prohlášení v žádosti o úvěr jsou uvedeny náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč, přičemž z přiložené nájemní smlouvy vyplývá, že holý nájem bez záloh na energie činil 7 500 Kč, zjišťováním dalších konkrétních pravidelných nákladů se právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezabývala. Příjem žalované žalobkyně doložila výplatními páskami za měsíc duben, květen a červen 2021. Žalobkyně však nepředložila žádné důkazy o zjišťování závazků žalované (z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala zcela správně po formální stránce, spolehla se na prohlášení žalované (viz k tomu shora citovaný rozsudek Soudního dvora Evropské unie v ze dne 18. 12. 2014 ve věci spisová značka, Anonymizováno v. jméno FO a další), neměla k dispozici podklady k příjmům žalované, žádný podklad k výdajům, žádné k závazkům. Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala správně ani obsahově, jako poskytovatelce úvěrů dlouhodobě podnikající na tomto trhu jí muselo být zřejmé, že tvrzené výdaje na bydlení a energie nemohou činit pouhé 4 000 Kč (k přezkoumávání tohoto aspektu postupu věřitele soudem z úřední povinnosti, bez návrhu, viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba a aktuální znění § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru). Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalované) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadovaný poplatek, který je fakticky úrokem, byť částečně skrytým pod odměnou za zpracování a administrativním poplatkem a soud by se i v případě platné smlouvy zabýval rozporem poplatku s dobrými mravy. Soud v obdobných případech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. spisová značka, podle nějž je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku (míněn zákon č. 40/1964 Sb.), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrok sjednaný ve smlouvě při zohlednění odměny za zpracování několikanásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček v roce 2020 (kromě obecného povědomí o výši úroků právní předchůdkyni žalobkyně jako podnikatelce v oboru jistě známé jako skutečnost známá obecně ve smyslu ust. § 121 o.s.ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz, kdy se sazba pohybovala okolo 11 %). Soud se dále ztotožňuje se závěrem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích z rozsudku ze dne 11. 12. 2015 č.j. spisová značka, potvrzeném rozsudkem Vrchního soudu ze dne 3. 5. 2018, č. j. spisová značka, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč je neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o.z. a dále proto, že představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z. Krajský soud takto sjednaný zisk na straně zapůjčitele ve spotřebitelských smlouvách považuje za nepřiměřený. V daném případě formuláře smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru spojovaly možnost hotovostního vyplacení poskytnuté půjčky při podpisu smlouvy automaticky s povinností dlužníka (spotřebitele) hradit zápůjčku hotovostním inkasem v domácnosti dlužníka (vydlužitele). Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní zápůjčka nemohla být splácena např. bezhotovostními převody) a podle krajského soudu představuje ze strany žalobce navyšování ceny poskytnuté zápůjčky. Je nutné zohlednit rovněž to, že dlužníkům je v podstatě dáno na výběr buď poskytnutí peněz na účet do 14 dnů od podpisu smlouvy, nebo okamžité poskytnutí peněz v hotovosti, avšak při strpění dalších plateb za hotovostní inkaso. Odměna za hotovostní inkaso pak spíše představuje další poplatek za okamžité a hotovostní poskytnutí zápůjčky. Dlužníci logicky budou volit okamžité poskytnutí peněz, ať už s ohledem na vlastní tíživou finanční situaci, či s ohledem na to, že účty mohou již být obstaveny v rámci exekuce. K argumentaci žalobce o nákladech spojených s hotovostním inkasem, je podle krajského soudu nutno zdůraznit, že je to právě žalobce, kdo ve formulářích tuto možnost nabízel a je to rovněž žalobce, kdo stanovuje, že musejí být hrazeny splátky týdenní a spotřebiteli nedává jinou možnost, byť u spotřebitelských úvěrů je obvyklý rovněž měsíční způsob hrazení splátek. Nutností týdenního dojíždění do domácnosti dlužník pak sám žalobce zbytečně navyšoval cenu zápůjčky a nepočínal si s péčí řádného hospodáře. Z vlastní činnosti je zdejšímu soudu známo, že žalobkyně u pohledávek z úvěrových smluv uzavřených právní předchůdkyní žalobkyně uplatňuje nárok na nedoplatek inkasní úhrady. Jen za období od 1. 2. 2019 byl senátem 38 projednáván celkem ve 47 řízeních žalobkyní uplatněný nárok na nedoplatek inkasní úhrady, která je tedy vůči dlužníkům v zásadě vždy (s jedinou výjimkou v podobě nároku uplatněného v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka) uplatňována. Výše této odměny není jednotná a často se pohybuje okolo 50 % poskytnuté částky. Jedná se o řízení vedená pod spisovou značkou spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka a spisová značka. Obdobně jako ve výše uvedeném případě i právní předchůdkyně žalobkyně stanovila, že splátky musejí být hrazeny týdenně a spotřebiteli (žalované) nedala jinou možnost, byť u spotřebitelských úvěrů je obvyklý rovněž měsíční způsob hrazení splátek. V citovaných řízeních dospěl soud k závěru, že u smluv uzavřených za účinnosti původního občanského zákoníku právě kombinace těchto faktorů by činila i v případě platnosti smlouvy jako takové ujednání o odměně za zpracování a inkasní úhradě (fakticky zcela evidentně o úrocích) rozporné s dobrými mravy a tedy ve smyslu § 39 obč. zák. (jehož pojetí neplatnosti bylo podstatně širší, než v úpravě současné) neplatné.

13. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 45 000 Kč poskytnutém žalované právní předchůdkyní žalobkyně na základě neplatné smlouvy o úvěru, sníženém o částku, kterou žalovaná uhradila ve výši 12 000 Kč, tedy o pohledávce žalobkyně ve výši 33 000 Kč. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, na jistině uhradila 12 000 Kč a zbývá jí tak uhradit 33 000 Kč, proto soud žalobě co do této částky vyhověl a rozhodl ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru o povinnosti žalované vrátit nesplacenou část poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem.

15. Žalobkyně se domáhala celkem 95 663,99 Kč, v částce přesahující bezdůvodné obohacení ve výši 33 000 Kč soud tedy žalobu do částky 62 663,99 Kč zamítl.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevydala bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitla se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla z větší části neúspěšná, žalované žádné náklady nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím podepsaného soudu. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.