38 C 57/2025

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 45 800 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 5 800 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč, zamítá.

II. Žalovaná je povinna do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 8 548,48 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela po prověření její úvěruschopnosti lustracemi v dostupných databázích prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách dne 2. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání, na jejímž základě žalované poskytla 25 000 Kč, a na základě dodatku ke smlouvě o navýšení úvěrového limitu z téhož dne byl tento limit navýšen na částku 40 000 Kč, kterou žalovaná postupně čerpala dne 4. 4. 2024. Žalovaná se zavázala úvěr hradit tak, že v pravidelných měsíčních splátkách bude hradit smluvní úrok, zbytek částky pak uhradí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Žalovaná neuhradila na úvěr ničeho, žalobkyně proto celý úvěr ke dni 4. 7. 2024 zesplatnila.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou (č.l. 14-15) soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 25 000 Kč (limit úvěru), úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, splátky měly podobu úroku z úvěru, který se žalovaná zavázala hradit jednou měsíčně, jistinu úvěru se zavázala uhradit nejpozději při ukončení smlouvy. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 5 513 %, měsíční úroková míra činila 40 %. Smlouva nebyla žalovanou podepsána ve smlouvě nebylo uvedeno datum uzavření. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru – dodatek o navýšení úvěrového limitu ze dne 2. 4. 20234 (č.l. 11-12) soud zjistil, že žalobkyně navýšila žalované úvěrový limit na částku 40 000 Kč. Úroková míra i RPSN zůstala stejná. Dodatek nebyl podepsán žalovanou. Ze sazebníku poplatků (č.l. 16) soud zjistil výši nákladů na vymáhání. Z dokumentu Proces žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta (č.l. 18-20) soud zjistil, jak probíhá uzavření smlouvy v online prostředí žalobkyně. Soud konstatoval fotokopii občanského průkazu žalované (č.l. 21). Z oznámení o schválení úvěru (č.l. 25) soud zjistil, že úvěr byl žalované převeden na bankovní účet, minimální výše první platby činila 9 836,06 Kč, se splatností dne 2. 5. 2024. Z potvrzení o platbě (č.l. 26, 23) soud zjistil, že na účet žalované byla dne 2. 4. 2024 převedena částka 25 000 Kč a dne 4. 4. 2024 částka 15 000 Kč. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 4. 7. 2024 (č.l. 27) soud zjistil, že z důvodu porušení smluvních podmínek došlo ke dni 4. 7. 2024 ke zesplatnění úvěru a celková dlužná částka činí 92 773,08 Kč. Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalované předžalobní výzvu, kterou doložila včetně podacího archu (č.l. 22) ze dne 15. 10. 2024 s tím, že dlužná jistina činí 40 000 Kč, úrok z prodlení činí 1 435,24 Kč, smluvní pokuta činí 4 120 Kč a náklady vymáhání pohledávky činí 1 450 Kč, celkem dlužná částka činí 47 005,24 Kč.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s § 2392 odst. 1 větou první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v , adresa, , potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

9. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci , spisová značka, (, právnická osoba, v. , jméno FO, a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , spisová značka, , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

10. V projednávané věci nebylo dle názoru soudu doloženo, že žalobkyně dostatečně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o zjišťování úvěruschopnosti žalované, jejích příjmů, výdajů ani závazků (z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky), žalobkyně nepředložila žádné listiny (výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní či nájemní smlouvu) ani prohlášení žalované. Žalobkyně nepostupovala správně po formální stránce (viz k tomu shora citovaný rozsudek Soudního dvora Evropské unie v ze dne 18. 12. 2014 ve věci , spisová značka, , , právnická osoba, v. , jméno FO, a další), neměla k dispozici žádné podklady k příjmům žalované ani k jejím výdajům a závazkům. Žalobkyně nepostupovala správně ani obsahově (k přezkoumávání tohoto aspektu postupu věřitele soudem z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, . Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalované) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná.

11. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadované úroky, smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Soud by se i v případě platné smlouvy zabýval rozporem úroku s dobrými mravy. Soud v obdobných případech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , spisová značka, , podle nějž je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku (míněn zákon č. 40/1964 Sb.), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrok sjednaný ve smlouvě při zohlednění odměny za zpracování několikanásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček v roce 2023 (kromě obecného povědomí o výši úroků právní předchůdkyni žalobkyně jako podnikatelce v oboru jistě známé jako skutečnost obecně známá ve smyslu ust. § 121 o.s.ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz, kdy se sazba pohybovala okolo 12 %).

12. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 40 000 Kč poskytnutém žalované žalobkyní na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, žalobkyni neuhradila ničeho, proto soud žalobě vyhověl co do částky 40 000 Kč a zamítl ji do částky 5 800 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevydala bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitla se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyni úspěšné z části, z 87 % přiznal účelně vynaložené náklady řízení snížené na 74 % (po započítání úspěchu žalovaného), tj. 8 548,48 Kč. Náklady před snížením činily celkem 11 552 Kč, na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek ve výši 1 832 Kč, odměna za právní zastoupení 8 820 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (3 úkony právní služby po 2 940 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby) a 3 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 900 Kč.