48 C 100/2026

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o 51 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 51 500 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 20 254,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 51 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalované měl být poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Mezi účastníky mělo být ujednán nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den jeho čerpání (ode dne poskytnutí úvěru až do dne splatnosti poslední splátky úvěru, která měla původně nastat dne 20. 3. 2024). Žalovaná se měla taktéž zavázat uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaná měla být v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázových sankcí tak měla činit 2 500 Kč. Žalovaná částka ve výši 51 500 Kč má tak sestávat z nezaplacené jistiny ve výši 50 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč a smluvních sankcí ve výši 2 500 Kč. Všechny nároky měly být nejpozději splatné dne 20. 3. 2024. Žalobkyně současně tvrdí, že úvěry poskytuje prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaná zaregistruje, následně zahájí kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná měla žalobkyni zaslat žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, žalobkyně měla žalované ve webovém rozhraní zaslat návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaná měla návrh smlouvy akceptovat svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného přes SMS zprávou na telefonní číslo , tel. číslo, za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalobkyně měla žalované poskytnout úvěr dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná měla zaplatit na dílčích platbách 36 000 Kč.Žalovaná s podanou žalobou zcela nesouhlasila. Zejména tvrdila, že jistinu úvěru již žalobkyni zaplatila. Žalovaná zbývající částky, zejména úroky a smluvní sankce, považuje za zjevně excesivní a nepřiměřené, nelze je proto považovat za oprávněné. Výše požadovaných nároků jsou šikanózní, nemorální a neetické. Požadovaná výše plnění hrubě neodpovídá skutečnému rozsahu porušení povinností žalovanou. Žalobkyní uplatněný nárok má být v rozporu s korektivem dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o.z.). Je zřejmé, že žalobkyně se má na úkor žalované obohatit, a to způsobem, který nemůže požívat právní ochrany. Samotná smlouva má být absolutně neplatná. Žalovaná doplňuje, že poplatek 0,7 % denně z nesplacené částky činí efektivní roční zatížení ve výši přesahující 250 %. Poplatek není navázán na žádnou konkrétní službu, neodpovídá žádným nákladům poskytovatele a slouží výlučně k vytvoření zisku. Má se jednat o maskovaný úrok v rozporu s § 2 odst. 3 o. z., jedná se o zneužití práva podle. Žalovaná taktéž namítá, že smlouvu měla s žalobkyní uzavřít v situaci akutní finanční tísně a existenčního ohrožení, přičemž fakticky nevykonávala žádnou soustavnou podnikatelskou činnost s ekonomickým smyslem a stabilitou. Smlouvu měla podepsat pod tlakem životních okolností, pouze z důvodu potřeby pokrýt své základní finanční potřeby, nikoli za účelem skutečné podnikatelské činnosti. Za této situace měla žalovaná smlouvu formálně uzavřít jako podnikatel, ale materiálně ve slabším postavení, které má odpovídat postavení spotřebitele ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s judikaturou SDEU (např. C-110/14, Costea). Soud se měl proto zabývat otázkou, zda žalovaná v projednávané věci nevystupovala fakticky jako spotřebitel, i přes formální označení ve smlouvě, které samo o sobě skutečnost spotřebitelského postavení nevylučuje.Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Zástupce žalované se jednání zúčastnil. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, nicméně omluva byla dodána do datové schránky soudu téhož dne ve 8:10 hodin, jednání bylo zahájeno ve 9:00 hodin a do zahájení nebylo podání do spisu doručeno. Takovou omluvu nelze považovat za včasnou, přičemž součástí omluvy bylo i částečné zpětvzetí žaloby v částce 25 000 Kč, o kterém však soud nemohl rozhodnout ještě před jednáním nebo při jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Z dokumentu označeného jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, je za zjištěné, že se jedná o dokument, ve kterém je v záhlaví označena žalobkyně (včetně e-mailu , e-mail, , web: , Anonymizováno, ), Anonymizováno, jako klient je označena žalovaná, a to uvedení jména, příjmení, data narození, rodným číslem, identifikačním číslem, místem podnikání, dále tel. číslem, e-mailem a bankovním účtem č. , č. účtu, . Předmětem dokumentu je závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, s dobou trvání úvěru 70 dnů ode dne čerpání úvěru. Je uveden poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru do jeho splacení s tím, že den konečné splatnosti úvěru má nastat dne 20. 3. 2024. Žalobkyně má úvěr poskytnout bezhotovostně na účet žalované. Následně je specifikován závazek žalované, dle kterého měla vrátit žalobkyni veškeré peněžní prostředky poskytnuté jako úvěr a zaplatit jeho příslušenství, veškeré poplatky za poskytnutí úvěru a případné další závazky nejpozději v poslední den doby trvání úvěru. Následně je proveden rozpis jednotlivých měsíčních (anuitních) splátek, tedy jaká část měsíční splátky měla jít na jistinu úvěru a jaká část na poplatek za poskytnutí úvěru. Poplatek za poskytnutí úvěru je vymezen jako poplatek na denní bázi z poskytnuté a nesplacené částky úvěru. Žalovaná měla peněžní prostředky určené na splacení úvěru (včetně úhrady poplatku za poskytnutí úvěru a dalších fin. Závazků dle tohoto dokumentu) zasílat na účet žalobkyně, který však v dokumentu není uveden. Pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoli jednotlivé splátky úvěru, žalovaná měla uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč, splatná měla být bezprostředně následující den po dni takového prodlení. V závěru dokumentu jsou vytištěny podpisové doložky, u žalobkyně je předtištěno podpis společnosti: a předtištěna firma žalobkyně a předtištěn , jméno FO, , jednatel, datum: , datum, . U části, kde má být podepsána žalovaná je uvedeno (předtištěno) podpis klienta: …, datum: , datum, , kód SMS verifikace: , Anonymizováno, .Z potvrzení o provedené platbě je za zjištěné, že žalobkyně dne , datum, zaslala na účet č. , č. účtu, částku ve výši 50 000 Kč (bez uvedení variabilního symbolu).Z dokumentu označeného jako “payments info” je za zjištěné uvedení čísla účtu (označen jménem a příjmením žalované) a dále je uvedeno “status 1 CZK: passed”, Instantor: not passed, Sokordia: not passed, BankiD: not passed.Z bankovních výpisů předložených žalovanou soud zjistil následující:Dne 21. 5. 2024 žalovaná zaslala na účet č. , č. účtu, , v.s. , var. symbol, , částku 2 000 KčDne 6. 3. 2024 žalovaná zaslala na účet č. , č. účtu, , v.s. , var. symbol, , částku 8 000 KčDne 2. 4. 2024 žalovaná zaslala na účet č. , č. účtu, , v.s. , var. symbol, , částku 4 000 KčDne 20. 2. 2024 žalovaná zaslala na účet č. , č. účtu, , v.s. , var. symbol, , částku 1 300 KčDne 21. 5. 2024 žalovaná zaslala na účet č. , č. účtu, , v.s. , var. symbol, , částku 2 000 KčDne 24. 1. 2024 žalovaná zaplatila kartou částku 7 000 Kč.Z dopisu žalobkyně žalované ze dne 13.3.2026 vyplývá, že žalovaná uhradila vedle výše uvedených částek i částku 25 000 Kč a to dne 1. 6. 2025Z provedeného má soud pouze za zjištěné, že žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, dne , datum, částku ve výši 50 000 Kč a žalovaná žalobkyni na úhradu tohoto dluhu zaplatila částku celkem 52 300 Kč, přičemž se jedná o uhrazenou částku uvedenou přímo žalobkyní v e-mailové komunikaci ze dne 29. 4. 2024, což je rozdíl oproti žalobnímu tvrzení, že žalovaná uhradila 36 000 Kč. Sama žalobkyně pak uvedenou úhradu potvrdila i ve svém podání ze dne 13. 3. 2026. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smluvního závazkového vztahu.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Soud dospěl k závěru, že v řízení bylo pouze prokázáno, že žalobkyně žalované zaslala částku 50 000 Kč dne , datum, a žalovaná prokázala, že ještě před podáním žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalované zaplatila částku 52 300 Kč. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu (v písemné formě) mezi žalobkyní a žalovanou z titulu tvrzené smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , která měla být s žalovanou uzavřena jako podnikatelem. Zvolený elektronický způsob uzavření tvrzené smlouvy o úvěru totiž nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalované. Identita žalovaná byla ověřena zřejmě pouze na základě obvyklého zaslání 1 Kč mezi bankovními účty, nicméně její identita nebyla autentizována ani prostřednictvím BankID. Bylo však na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že to byla žalovaná, kdo ke smlouvě připojila onen prostý elektronický podpis, resp. že s žalovanou uzavřela smlouvu s konkrétním obsahem.I pokud by tomu tak bylo, nelze přihlédnout k předloženému dokumentu označenému jako smlouva o úvěru, neboť není zřejmé, zda od okamžiku prostého elektronického podpisu oním SMS kódem, nedošlo ke změně dokumentu. Nezměnitelnosti dokumentu z časového hlediska nesvědčí ani to, že nebylo ani alespoň prostým elektronickým podpisem podepsán i žalobkyní. Chybí jakési časové razítko, které zaručovalo, že od data prostého elektronického podpisu žalovanou (žalobkyní) nedošlo u dokumentu k žádné změně. Předložený dokument uvedené negarantuje, jedná se klasický textový dokument, který lze snadno vytvořit v příslušném textovém editoru, včetně podpisové doložky prostřednictvím SIM kódu. Není možné mít proto za prokázanou existenci smluvního závazkového vztahu mezi účastníky z titulu smlouvy o úvěru, bylo by možné uvažovat o vzniku smluvního závazkového vztahu z titulu zápůjčky, nicméně zde by taktéž musela být prokázána existence smluvního závazkového vztahu konkrétního obsahu, což prokázáno nebylo. V případě smlouvy o úvěru není povinná písemná forma jejího uzavření (pro tvrzené poměry smluvního vztahu mezi podnikateli), tudíž žalobkyni postačilo tvrdit a prokázat jiným způsobem jejího uzavření a její konkrétní obsah. K uvedenému však opětovně nepostačuje předložený textový dokument, který celkem ničeho neprokazuje. Bylo proto na místě žalobkyni poučit k doplnění rozhodných skutečností a k označení důkazů podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně (její zástupce) se však k jednání nedostavila, nemohla být proto ke shora uvedenému poučena podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., neboť se jedná o procesní poučení, které soud poskytuje zejména účastníkům přítomným při jednání soudu. Nárok žalobkyně však bylo možné v rozsahu částky 50 000 Kč posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z.V řízení bylo prokázáno poskytnutí této částky žalobkyní žalované dne 11. 1. 2024, bylo povinností žalované tuto částku žalobkyni vydat z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná však prokázala, že tuto částku vydala ještě před podáním žaloby, což žalovaná doložila jednak jednotlivými výpisu z bankovního účtu, včetně jednoho karetního výpisu, jednak komunikací mezi žalobkyní a žalovanou z března 2026. V tomto dopisu sama žalobkyně tvrdí, že žalovaná na úvěr č. , hodnota, -, Anonymizováno, zaplatila 52 300 Kč a připojila i rozpis jednotlivých úhrad. Žalobkyně navíc vzala žalobu částečně zpět právě v rozsahu poslední úhrady. Žalovaná tudíž již nemá žalobkyni čehokoliv vydat, neboť již vše (částku 52 300 Kč), o co se měla na úkor žalobkyně obohatit, vydala. Poslední úhrada byla žalovanou zaplacena dne 1. 6. 2024, nemůže být důvodný ani nárok žalobkyně na úrok z prodlení podle § 1970 o. z.Ze shora uvedených důvodů (zejména z důvodu neprokázání obsahu tvrzené smlouvy o úvěru) se soud nezabýval obranou žalované, která tvrdila, že ve skutečnosti tvrzenou smlouvu o úvěru uzavírala v postavení spotřebitele (resp. soud se měl zabývat jejím faktickým postavením v době sjednávání tvrzené smlouvy), nepřiměřenosti jednotlivých nároků, poplatků (mimo jiné rozpor s dobrými mravy). Protože však soud nedospěl ani k závěru, co bylo konkrétním obsahem tvrzené smlouvy o úvěru, nebyl důvod se jednotlivými námitkami žalované zabývat, a to ani tím, v jakém postavení (podnikatel/spotřebitel) se žalovaná nacházela v době uzavírání tvrzené smlouvy o úvěru.Soud proto žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl v celém rozsahu. Nárok žalobkyně není důvodný co do jistiny, neboť k úhradě této částky došlo ještě před podáním žaloby (není důvodný ani úrok z prodlení požadovaný z částky). Další požadované nároky žalobkyně nejsou po právu (sankce – smluvní pokuta, poplatek za poskytnutí úvěru, úrok z prodlení z těchto tvrzených nároků), protože v řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovanou.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 254,35 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 500 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 2 219,13 Kč za 181 ujetých km v částce 1 319,13 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 739,13 Kč ve výši 3 515,22 Kč.