48 C 156/2019

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci jméno příjmení anonymizováno adresa o zaplacení 12 474,35 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 12 474,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8 285,25 Kč od 21. 7. 2016 do zaplacení a z částky 4 189,10 Kč od 27. 8. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 13 939,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 474,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8 285,25 Kč od 21. 7. 2016 do zaplacení a z částky 4 189,10 Kč od 27. 8. 2016 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně požaduje po žalovaném nájemné a provozní náklady za měsíc červenec 2016 a část srpna 2016, konkrétně do 16. 8. 2019 z důvodu ukončení nájemního vztahu.

2. Žalovaný namítl, že žalobkyni nárok na nájemné nevzniknul, neboť smlouva o nájmu zanikla již k 1. 7. 2016 pro nemožnost plnění, kdy žalobkyně přestala od žalovaného v rozporu se smlouvou z [datum] o zajištění odběru obědů, odebírat obědy, kdy tuto skutečnost žalobkyni oznámil a předal jí rovněž výzvu k převzetí prostor již dne 4. 7. 2016. Ačkoli žalobkyně na tuto výzvu reagovala sdělením ze dne 20. 7. 2016, kde souhlasí s ukončením pronájmu ke dni 31. 7. 2016, inventář si převzala až 16. 8. 2016, ačkoli měl žalovaný prostory od konce prvního týdne v červenci připravené k předání a nevyužíval je, a v důsledku protiprávního jednání žalobkyně ani užívat nemohl. Výpověď ze smlouvy o odběru obědů obdržel 1. 7. 2016, ke stejnému datu přestala žalobkyně odebírat obědy, tedy aniž by byla dodržena výpovědní doba. Žalovaný již ke 4. 7. 2016 na základě jednání žalobkyně ukončil podnikání a od 12. 7. 2016 byl veden na úřadu práce.

3. V replice žalobkyně uvedla, že smlouva o pronájmu nebytových prostor a smlouva o odběru obědů nebyly nijak provázány, o čemž svědčí rozdílná výpovědní doba. Původně směrovala obě výpovědi tak, aby skončila smluvní vztah s žalovaným k 1. 7. 2016, na žádost žalovaného však souhlasila s prodloužením výpovědi z nájmu o 3 měsíce, následně mu opět vyhověla, když žádal 4. 7. 2016 o zkrácení výpovědní doby, navrhla mu dopisem z 20. 7. 2016 výpověď k 31. 7. 2016. Žalovaný však neposkytl součinnost, k předání tak došlo až 16. 8. 2016. Žalovaný dodával obědy i jiným subjektům, v prostorech podnikal i po 1. 7. 2016, proto má žalobkyně nárok na nájem a služby spojené s nájmem k tomuto datu. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný již nejméně od dubna 2016 byl seznámen se skutečností, že žalobkyně chce kuchyň od července 2016 provozovat ve vlastní režii, protože se neúspěšně přihlásil do výběrového řízení na zaměstnanecká místa, kdy se ukončení obou smluv bránil. Žalobkyni mohl po 4. 7. 2016 kdykoli předat klíče, již od července 2016 zaměstnávala kuchyňské síly, které nemohly vykonávat svou práci.

4. Na jednání žalobkyně uvedla, že neví, kdo navrhl rozdílnou výpovědní dobu pro smlouvu o odběru obědů. Žalovaný upřesnil, že nežádal o prodloužení výpovědní doby na 6 měsíců, pouze žalobkyni upozornil, že výpovědní doba je v rozporu se zákonem, když v té době netušil, že účel nájmu bude zmařen. Rozdílnou výpovědní dobu pro smlouvu o odběru obědů navrhla žalobkyně, žalovaný ji akceptoval. Poté co přestaly být obědy odebírány, ukončil podnikání a během týdne připravil prostory pro předání, na jejich dalším využívání neměl zájem. Pro jiné subjekty či strávníky obědy nevařil, část obědů byla pro obyvatele penzionu (cca 20-30 obědů), část byla distribuována rozvážkovou službou žalobkyně (cca 150 obědů). Dále uvedl, že není pravda, že se 31. 7. 2016 nedostavil k předání prostor, byl na místě každý den.

5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o pronájmu nebytových prostor ze dne [datum], ve znění dodatků ze dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o pronájmu nebytových prostor za účelem zřízení a provozování stravování pro obyvatele Penzionu s pečovatelskou službou, [adresa], uživatele pečovatelské služby, příspěvkové organizace, a ostatních strávníků dle uzavřených smluv, od 1. 4. 2007 na dobu neurčitou za částku (ve znění dodatků 1-4 k 1. 10. 2014) 27 423 Kč ročně placenou měsíčně spolu s provozními náklady sestávajícími z měsíčních záloh 1 600 Kč na studenou vodu, 2 200 Kč za vodu pro TV, 2 200 Kč za otop (TUV, plyn) a paušálu 93 Kč za telefon, kdy provozní náklady je pronajímatel povinen vyúčtovat dle skutečných nákladů a provést vyrovnání přeplatků a nedoplatků do 31. 5. od skončení zúčtovacího období. Od 1. 4. 2007 do 1. 10. 2014 bylo součástí této smlouvy i ujednání o maximální ceně za jeden oběd. Výpovědní doba byla dohodnuta na 3 měsíce. Bylo dohodnuto, že nájemce bude udržovat početní stav vybavení nádobím, v případě ukončení činnosti chybějící počet doplní. Součástí smlouvy byly i přílohy obsahující plochu pronajatých místností, zařízení a vybavení prostor a soupis nádobí. Ze smlouvy o odběru obědů ze dne [datum] soud zjistil, že si žalobkyně a žalovaný sjednali podrobné podmínky zajištění odběru stravy pro potřeby pečovatelské služby, a to konkrétní termín objednávky stravy pro každý den, způsob odběru stravy do termojídlonosičů, ceny a způsobu úhrady stravy a výpovědní lhůty 14 dnů od doručení výpovědi. Z výpovědi z 24. 3. 2016 soud zjistil, že žalobkyně zaslala a doručila žalovanému výpověď z nájmu v březnu 2016. Žalovaný na tuto výpověď reagoval dopisem dne 26. 5. 2016 tak, že sdělil žalobkyni nesouhlas s výpovědní dobou, kdy dle jeho názoru je výpovědní doba šestiměsíční. Dopisem z 15. 6. 2016 dala žalobkyně žalovanému výpověď ze smlouvy o zajištění odběru obědů z 27. 12. 2013, kdy z podací knihy žalobkyně bylo zjištěno, že písemnost byla odeslána 15. 6. 2016. Zároveň žalobkyně 6. 6. 2016 uzavřela smlouvu o zajištění odběru stravy od 1. 7. 2016 s jiným subjektem. Dne 23. 6. 2016 sdělila žalobkyně žalovanému, že respektuje u smlouvy o pronájmu šestiměsíční výpovědní dobu. Z dodejky k č.j. 878/16 soud zjistil, že žalovaný převzal zásilku 1. 7. 2016, kdy soud zjistil, že tímto č.j. je označena výpověď Smlouvy o zajištění odběru obědů. Ze zápisu z porady pečovatelské služby ze dne 23. 6. 2016 soud konstatuje informaci zaměstnancům o novém dodavateli obědů od 1. 7. 2016, s tím, že objednané obědy u p. [jméno žalovaného] se ruší. Z dopisu žalovaného z 1. 7. 2016 soud zjistil, že sdělil žalobkyni, že mu bylo fakticky znemožněno v pronajatých prostorách vykonávat činnost, pro kterou byl sjednán nájemní vztah a tím i zanikla nájemní smlouva pro nemožnost plnění k 1. 7. 2016, a vyzval žalobkyni k převzetí prostor. Tato výzva byla dne 4. 7. 2016 předána osobně ředitelce žalobkyně. Z reakce žalobkyně ze dne 20. 7. 2016 soud zjistil, že vyzvala žalovaného k předání prostor k 31. 7. 2016 s tím, že datum doručení tohoto dopisu není ničím prokázáno. Z faktury [číslo] na částku 8 378,25 Kč splatnou dne 20. 7. 2016 bylo zjištěno, že žalobkyně účtuje žalovanému za červenec 2016 nájem ve výši 2 285,25 Kč a provozní náklady: plyn ve výši 2 200 Kč, TUV 2 200 Kč, vodné a stočné 1 600 Kč a telefon 93 Kč. Z faktury [číslo] na částku 4 189,10 Kč splatnou dne 26. 8. 2016 bylo zjištěno, že žalobkyně účtuje žalovanému za srpen 2016 nájem ve výši 1 142,60 Kč a provozní náklady: plyn ve výši 1 100 Kč, TUV 1 100 Kč, vodné a stočné 800 Kč a telefon 46,50 Kč O zaplacení těchto faktur byl žalovaný upomínán dopisy z 7. 11. 2016 a z 1. 12. 2016, dále předžalobní výzvou z 17. 6. 2019. Z protokolu o předání bylo zjištěno, že k předání prostor došlo 16. 8. 2016, k tomuto datu byly provedeny odečty vodoměrů, elektřiny, plynu a tepla. Z průběžných záznamů spotřeby vedeným žalobkyní bylo zjištěno, že od 30. 6. 2016 do 29. 7. 2016 bylo spotřebováno 15 m3 studené vody, 4 m3 teplé vody a žádný plyn, v měsíci srpnu jsou spotřeby médií nulové. Ze smlouvy o zajištění odběru stravy soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 6. 6. 2016 smlouvu s jiným subjektem od 1. 7. 2016 do 31. 8. 2016. Z dopisu z 25. 4. 2017 a vyúčtování k němu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému k tomuto datu vyúčtování za období od 1. 1. 2016 do 16. 8. 2016, kdy vyúčtovaný nedoplatek za vodu, teplo a plyn ve výši 11 633 Kč dle výpisu z banky uhradil žalovaný 21. 6. 2017. Z potvrzení o zdanitelných příjmech [jméno] [příjmení] soud zjistil, že do 30. 6. 2016 byla zaměstnankyní žalovaného. Z fakturace žalovaného za měsíce červen, květen a březen 2016 soud zjistil, že měsíčně fakturoval žalobkyni cca 3 500 obědů po 60 Kč. Ze živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný ke 4. 7. 2016 přerušil podnikání.

6. Z výpovědi svědků, a to zaměstnankyň žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], soud zjistil, že tyto pracovnice nastoupily 1. 7. 2016, čekaly na vyklizení kuchyně, zatím vybíraly zařízení pro novou kuchyni a věnovaly se administrativě. Kuchyň v té době byla zamčená, ale pan [jméno žalovaného] je tam asi dvakrát pustil, aby viděly v jakém stavu zařízení je a co je použitelné. Stav kuchyně se po předání nelišil. Pracoviště měly v jiné části budovy, předání se jich netýkalo. Pana [jméno žalovaného] viděly několikrát, jestli tam byl každý den, neví. Z výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bývalé ředitelky, soud zjistil, že 4. 7. 2016 převzala osobně dopis pana [jméno žalovaného] a ústně se bavili o předání, kdy jí žalovaný řekl, že to do druhého dne nestihne, protože tam má uskladněné věci. Když se poté neozýval, napsala mu dopis, v němž navrhla předání ke konci měsíce, na to žalovaný nereagoval. Později se domluvili na 16. 8. 2016. Dne 31. 7. 2016 čekala v jídelně, on tam nepřišel. Na předání spěchali, vlastní kuchyň měla v koncepci již při nástupu do funkce, protože žalovaný vařil jen v týdnu a ne o víkendech a svátcích, a domov seniorů bral jídlo z nemocnice. Kancelář měla v jiném objektu, do penzionu docházela dle potřeby. Správkyně hlídala energie, připravovala předávací protokoly, k předání nebyla oprávněna. Z výpovědi [jméno] [příjmení], bývalé referentky majetkové správy („ správkyně“) soud zjistil, že poté, co dostal výpověď z obědů, připravili spolu předání, opsali stav vody, elektřiny a plynu ke dni kdy přestal užívat kuchyň, tedy kdy už byla uklizená, a čekali na předání. Kdy to bylo, přesně neví. Musel se tam udělat předávací protokol, zběžně zkontrolovali, zda to odpovídá. U předání kuchyně byly průtahy, záviselo to na tom, aby se všichni sešli. Proč, to by měla vědět ředitelka. Kuchyň byla relativně k předání hned, dále se už neužívala. Zaměstnanci žalobkyně užívali prostor s myčkami mimo vlastní kuchyň s vlastními vodoměry. S panem [jméno žalovaného] byla v kontaktu, vždy se jeden druhého ptali, zda se už bude předávat, ale ona neměla žádné informace. Odečty udělala a protokol připravila bez pokynu, byla to její práce, dělala to s každým, kdo byl v penzionu v nájmu. Termín předání asi stanovila ředitelka, k tomu datu sepsala svědkyně protokol, muselo jí být tedy předem oznámeno.

7. Z výpovědi [jméno] [příjmení], bývalé zaměstnankyně žalovaného, soud zjistil, že 1. 7. 2016 se uvařilo cca 20 obědů, potom se celá kuchyň uklidila. Ten den už nestihla jít na pracovní úřad, šla tam až jiný den. Uklízelo se tam jeden až dva dny, ale už se nevařilo. Potom už tam nechodila. Po těch dvou dnech bylo uklizeno, umytá okna i dlaždičky, byla tam jen plíseň u myčky. Jestli tam byly zásoby si nepamatuje. Z výpovědi [jméno] [celé jméno žalovaného], manželky žalovaného, soud zjistil, že pomáhala prostory uklízet, asi dva víkendy, byla tam i paní [příjmení]. Je zaměstnaná, chodila do práce, tak uklízela odpoledne po práci a o víkendech. V té době už se nevařilo. Manžel tam ještě chodil, říkal, že by ty prostory rád předal.

8. Podle ustanovení § 1727 občanského zákoníku, každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky. Viz. 29 Cdo 1912/2012 (Závislé smlouvy ve smyslu ustanovení § 275 odst. 2 obch. zák.) Za smlouvy závislé lze považovat ty, u nichž se závislost týká jejich vzniku a zániku. Tedy smlouvy jsou závislé v případě, že vznik jedné z nich, pokud by nevznikla i druhá smlouva, nemá hospodářský smysl a současně zánik jedné ze smluv bez splnění musí vyvolat zánik i další smlouvy nebo smluv, protože jejich izolované splnění by nemělo rovněž hospodářský význam. Tedy vznik jedné z těchto smluv je podmíněn vznikem druhé smlouvy a zánik kterékoli smlouvy (s výjimkou splnění nebo způsobu nahrazujícího splnění) působí zánik druhé z nich.

9. Podle ustanovení § 577 občanského zákoníku, je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Soud je povinen zvažovat jenom to, zda by dotčená (žalující) strana byla vůbec k právnímu jednání přistoupila, kdyby byla vadu právního jednání, a tudíž i jeho následnou možnou neplatnost rozpoznala včas, a pak rozhodnout tak, aby uspořádání rozsahu práv a povinností stran bylo spravedlivé, tj. změnit rozsah práv a povinností stran tak, aby odpovídal principu spravedlivého uspořádání poměrů. Zatímco spravedlivé uspořádání rozsahu práv a povinností bude in concreto zcela vlastní dotyčným stranám a okolnostem, za nichž bylo kontrahováno, popř. s jakými cíli bylo kontrahováno, otázku, jak by strana byla jednala, resp. zda by vůbec byla jednala, je zapotřebí řešit také v závislosti na okolnostech jiných, než které vyplývají jen z tvrzení stran.

10. Podle ustanovení § 1999 odst. 1) občanského zákoníku, zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem.

11. Podle ustanovení § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

12. Podle ustanovení § 1980 odst. 1) občanského zákoníku, byla-li ve smlouvě ujednána přesná doba plnění a vyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy závazku, že věřitel nemůže mít na opožděném plnění zájem, zaniká závazek počátkem prodlení dlužníka, ledaže věřitel dlužníku bez zbytečného odkladu oznámí, že na splnění smlouvy trvá.

13. Podle ustanovení § 3074 odst. 1) občanského zákoníku, se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. (vznik nájmu a práva a povinnosti vzniklé před účinností občanského zákoníku se řídí dosavadními předpisy, kdežto obsah (vzájemná práva a povinnosti) a zánik nájmu se po 1.1.2014 řídí novým občanským zákoníkem).

14. Tvrzený nárok žalobkyně se sestává jednak z nájemného za měsíc červenec a část měsíce srpen a záloh na studenou vodu, vodu pro TV, za otop (TUV, plyn) a paušálu za telefon.

15. Soud nejprve posoudil, zda má žalobkyně nárok na zaplacení vyúčtovaných záloh za vodu a topení. V souladu s ustálenou judikaturou lze nezaplacené zálohy vymáhat žalobou u soudu jen do doby, než bylo provedeno vyúčtování po skončení zúčtovacího období. Vyúčtování není věcně správné, nesplnil-li poskytovatel služeb svoji povinnost vyúčtovat příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby. Není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost poskytovatele vyúčtování provést (řádně), nýbrž (a to právě v důsledku nesplnění uvedené povinnosti) nenastala ani splatnost nedoplatku (popřípadě přeplatku) plynoucího z vyúčtování. (viz. Cpj 164/80 a 26 Cdo 4637/2018). Žalobkyně dne 25. 4. 2017 zaslala žalovanému vyúčtování za období od 1. 1. 2016 do 16. 8. 2016, kdy vyúčtovaný nedoplatek za vodu, teplo a plyn ve výši 11 633 Kč dle výpisu z banky uhradil žalovaný 21. 6. 2017. Je nutno konstatovat, že toto vyúčtování nebylo věcně správné, když zde nebyly vyúčtovány zálohy ve skutečné výši, ale ve fakturované výši, tedy vyúčtování nebylo provedeno řádně. S ohledem na výše uvedené nezbylo tedy soudu žalobu v části, kde se žalobkyně domáhá úhrady záloh za vodu a topení, zamítnout, neboť 25. 4. 2017 již bylo provedeno vyúčtování po skončení zúčtovacího období a žalobkyně tak mohla uplatnit pouze řádně vyúčtovaný nedoplatek.

16. Smlouvu o pronájmu nebytových prostor a smlouvu o zajištění odběru obědů považuje soud za závislé smlouvy, jejichž izolované splnění by nemělo hospodářský význam. Tedy se zánikem smlouvy jedné, zaniká i smlouva druhá. Z tohoto pohledu je pak otázka, zda jsou různá ujednání o výpovědní době ujednáním platným, tedy zda by si strany takovou výpovědní dobu sjednali, pokud by si uvědomily závislost obou smluv, v opačném případě by pak soud posuzoval výpovědní dobu podle §577 obč. z. tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání práv účastníků, tedy přihlédl by k výpovědní době zákonné s ohledem na to, že nájem trval po dobu delší než pět let, kdy podle § 2312 obč. z. je výpovědní doba je šestiměsíční. Touto otázkou se však soud nezabýval z níže uvedeného důvodu.

17. I kdyby žalobkyně předpokládala, že je výpovědní doba 15 dní sjednána platně, za situace, kdy výpověď prokazatelně podala k poštovní přepravě dne 15. 6. 2016, nemohla být tato výpověď doručena tak, aby od 1. 7. 2016 přestala odebírat obědy, aniž by porušila toto smluvní ujednání o výpovědní době. S ohledem na charakter plnění smlouvy o zajištění odběru obědů, kdy z ujednání vyplývají přesné termíny pro plnění stran, a je zřejmé, že po uplynutí tohoto ujednaného času nemůže mít věřitel na plnění zájem, tedy bez včasného objednání nemohl žalovaný uvařit obědy, případně nakoupit potraviny, a žalobkyně zase neměla zájem na dodání obědů po dohodnuté lhůtě 10:30 hodin, považuje soudu tuto smlouvu za smlouvu fixní, která zanikla k 1. 7. 2016 tím, že žalobkyně neobjednala do 8:00 hod odběr obědů v souladu se smlouvou a žalovaný tak nemohl mít na dalším plnění zájem neboť by nestihl obědy připravit včas, kdy pozdější plnění vylučuje charakter jeho činnosti, hygienické předpisy a podobně. Nájemní smlouva v tu chvíli pozbyla hospodářský smysl, když žalovaný nemohl pronajaté prostory využívat za účelem, pro který byly pronajaty. Soud má za to, že nájemní smlouva zanikla současně se smlouvou o odběru obědů poté, co žalobkyně porušila svou povinnost odebírat od žalovaného obědy, tedy i nájemní smlouva zanikla k datu 1. 7. 2016.

18. Soud má za prokázané, že žalovaný neprodleně vyzval žalobkyni k převzetí prostor výzvou z 4. 7. 2016. Žalobkyně prokázala, že na tuto výzvu reagovala až 20. 7. 2016, dřívější reakce prokázána nebyla, ani doručení této reakce nebylo prokázáno. Nebyl ani zjištěn důvod, proč nedošlo k předání prostor k 31. 7. 2016, kdy obě strany tvrdily, že se k předání dostavily, zjevně se však na místě nepotkaly a nepokusily se spolu nijak spojit. Žalobkyni se nepodařilo prokázat žádné důvody na straně žalované, které by vedly k prodlení převzetí tak, aby k němu muselo dojít až 16. 8. 2016. Obě strany sporu prokazovaly, že k převzetí prostor byly připravené již po prvním týdnu v červenci, soudu se ani výslechem svědků nepodařilo zjistit, z jakého důvodu byly prostory předány až 16. 8. 2016. Z výslechu svědků se jeví, že spolu prostě strany nekomunikovaly. Žalobkyní nebyl ani tvrzen jiný pokus o převzetí prostor do 16. 8. 2016.

19. S ohledem na skutečnost, že žalovaný prostory nemohl dále hospodářsky využívat, kdy navíc již 4. 7. 2016 ukončil podnikání, nemohl soud nárok žalobkyně posoudit ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. O tom, že v prostorách dále nepodnikal, svědčí i odečty vody a plynu, kdy za červenec a srpen nebyl spotřebován žádný plyn, pouze voda za červenec, což odpovídá úklidu kuchyně a koresponduje se svědeckými výpověďmi. Je zřejmé, že z důvodu porušení smlouvy žalobkyní, žalovaný potřeboval přiměřenou dobu na vyklizení prostor po zániku smlouvy. Soud považuje tvrzenou dobu jednoho týdne, za kterou měly být prostory připraveny k převzetí, za přiměřenou, kdy skutečnost, že kuchyň byla vyklizená a umytá potvrzují rovněž svědecké výpovědi. Žalobkyně, na jejíž straně bylo důkazní břemeno, neprokázala, že prostory nebyly k převzetí připraveny nebo že se žalovaný předání vyhýbal, tedy že by prodlení s převzetím zavinil žalovaný, namísto toho dokazovala, že nebylo v jejím zájmu převzetí zdržovat. Námitka žalobkyně, že žalovaný mohl ukončit nájemní vztah předáním klíčů od pronajatých prostor, nekoresponduje s hmotnou odpovědností žalovaného za zařízení, kdy byl i zavázán chybějící kusy doplnit na vlastní náklady. Je tedy zřejmé, že měl legitimní zájem na řádném předání včetně sepsání protokolu o stavu předávaných prostor a zařízení, kdy se navíc jeví, že protokol i odečty byly již předpřipraveny za spolupráce žalovaného se správkyní v průběhu července. Z tohoto důvodu soud nemohl nárok žalobkyně posoudit ani podle ustanovení na náhradu škody.

20. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy žalobu zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 939,20 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 474,35 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 520 Kč ve výši 2 419,20 Kč.