48 C 181/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 28 061,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 304 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období do 17. 3. 2022 částkou 613,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 304 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 304 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, přičemž uvedenou povinnost je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 18 964 Kč, úroku z prodlení přesahující zákonný úrok z prodlení v době splatnosti závazku, zákonného úroku z prodlení z částky 686,78 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 29% ročně z částky 686,78 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 061,74 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně právnická osoba dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které jí poskytla zápůjčku ve výši 14 000 Kč a na základě které se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit zápůjčku ve výši 14 000 Kč, úplatu za poskytnutí zápůjčky ve výši 11 068 Kč sestávající z úroku ve výši 2 504 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 912 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku ve výši 25 068 Kč v 60 týdenních splátkách po 418 Kč, počínaje měsícem po uzavření smlouvy s tím, že poslední 60. splátka činí 406 Kč. Žalovaná své závazky neplnila řádně a včas, celkem uhradila ve čtyřech nepravidelných splátkách 6 200 Kč, zbývá jí tedy uhradit 10 990,78 Kč na jistině a 6 670,96 Kč na poplatcích. Poslední splátku žalovaná uhradila dne 17. 9. 2020. Žalobkyně s odkazem na smluvní podmínky požaduje dále úhradu kapitalizované smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč a sankčních poplatků ve výši 3 400 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že ji účastníci uzavřeli dne datum. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úplatu za poskytnutí zápůjčky ve výši 11 068 Kč sestávající z úroku ve výši 2 504 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfort splácení 2 912 Kč. Žalovaná se zavázala celkový dluh uhradit v 60 týdenních splátkách po 418 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce ode dne uzavření smlouvy o zápůjčce a poslední splátka je pouze ve výši 406 Kč. Pod podpisy vlastní smlouvy jsou umístěny nepodepsané smluvní podmínky, kde na zadní straně smlouvy, v bodě 6. jsou uvedeny smluvní pokuty a sankční poplatky. Ze souhlasných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaná uhradila na tento úvěr dne 4. 1. 2019 částku 1 700 Kč, dne 16. 7. 2020 částku 1 500 Kč, dne 17. 8. 2020 částku 900 Kč a dne 17. 9. 2020 částku 2 100 Kč. Z předžalobní upomínky včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ obč. zák.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 obč. zák. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 2394 obč. zák. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Otázkou smluvní pokuty ve spotřebitelských smlouvách se zabýval Ústavní soud v nálezu sp. zn.

I. ÚS 3512/11, v němž formuloval závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. V odůvodnění svého nálezu Ústavní soud uvedl, že východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovit smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Zákonodárce se proto pokusil vyrovnat tuto faktickou nerovnost cestou práva, a to formou omezení autonomie vůle. Dále dovodil, že i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen formální omezení (např. text má být dostatečně čitelný, přehledný, logicky uspořádaný), ale i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Vzhledem k nálezu Ústavního soudu považuje soud sankce uvedené ve smluvních podmínkách za vlastním textem smlouvy za nesjednané. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Účastníci uzavřeli dle § 2390 obč. zák. smlouvu o zápůjčce, na základě které věřitel žalované poskytl zápůjčku ve výši 14 000 Kč, a tuto částku je žalovaná povinna vrátit včetně sjednaného úroku. Soud dále vyhověl žalobkyni dle § 2392 odst. 1 obč. zák. v rozsahu smluvního úroku ve výši 2 504 Kč (29 % ročně). Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud uhradila 6 200 Kč, soud shledal žalobu důvodnou v rozsahu částky 10 304 Kč. Ve smyslu § 1970 obč. zák. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobu zamítl v rozsahu poplatku za administrativní činnost a v rozsahu poplatku za vedení zákaznického účtu a komfort splácení, a to z důvodu, že ujednání smlouvy o těchto poplatcích považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 obč. zák. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši poplatku, kdy v součtu oba poplatky tvoří cca 60 % dlužné jistiny. Jedná se tedy o naprosto neadekvátní navýšení skutečného dluhu žalované, a to za situace, kdy žalovaná má povinnost za poskytnutí zápůjčky žalobkyni zároveň uhradit smluvní úrok. Vzhledem k neplatnosti ujednání o těchto poplatcích ve výši 8 564 Kč, o smluvní pokutě 7 000 Kč a dalších sankčních poplatcích 3 400 Kč, nebyla žalobkyně oprávněna započítat platby žalované ani částečně na tyto poplatky, proto soud žalobu zamítl v rozsahu částky 18 964 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně požadovala navíc úrok z prodlení ve výši k datu splatnosti od výzvy ke splacení dluhu, nikoli ve výši dle data prodlení po splatnosti zápůjčky, soud žalobkyni tedy přiznal zákonný úrok z prodlení platný k datu splatnosti poslední splátky zápůjčky. Vzhledem k tomu, že dle výsledku sporu je převážný procesní úspěch na straně žalované, měla by žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. V tomto řízení ovšem žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.