48 C 181/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 28 061,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 304 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období do 17. 3. 2022 částkou 613,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 304 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 304 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, přičemž uvedenou povinnost je žalovaná povinna splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 18 964 Kč, úroku z prodlení přesahující zákonný úrok z prodlení v době splatnosti závazku, zákonného úroku z prodlení z částky 686,78 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 29% ročně z částky 686,78 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 061,74 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které jí poskytla zápůjčku ve výši 14 000 Kč a na základě které se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit zápůjčku ve výši 14 000 Kč, úplatu za poskytnutí zápůjčky ve výši 11 068 Kč sestávající z úroku ve výši 2 504 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 912 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku ve výši 25 068 Kč v 60 týdenních splátkách po 418 Kč, počínaje měsícem po uzavření smlouvy s tím, že poslední 60. splátka činí 406 Kč. Žalovaná své závazky neplnila řádně a včas, celkem uhradila ve čtyřech nepravidelných splátkách 6 200 Kč, zbývá jí tedy uhradit 10 990,78 Kč na jistině a 6 670,96 Kč na poplatcích. Poslední splátku žalovaná uhradila dne 17. 9. 2020. Žalobkyně s odkazem na smluvní podmínky požaduje dále úhradu kapitalizované smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč a sankčních poplatků ve výši 3 400 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že ji účastníci uzavřeli dne [datum]. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úplatu za poskytnutí zápůjčky ve výši 11 068 Kč sestávající z úroku ve výši 2 504 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfort splácení 2 912 Kč. Žalovaná se zavázala celkový dluh uhradit v 60 týdenních splátkách po 418 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce ode dne uzavření smlouvy o zápůjčce a poslední splátka je pouze ve výši 406 Kč. Pod podpisy vlastní smlouvy jsou umístěny nepodepsané smluvní podmínky, kde na zadní straně smlouvy, v bodě 6. jsou uvedeny smluvní pokuty a sankční poplatky. Ze souhlasných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaná uhradila na tento úvěr dne 4. 1. 2019 částku 1 700 Kč, dne 16. 7. 2020 částku 1 500 Kč, dne 17. 8. 2020 částku 900 Kč a dne 17. 9. 2020 částku 2 100 Kč. Z předžalobní upomínky včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ obč. zák.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 obč. zák. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 2394 obč. zák. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Otázkou smluvní pokuty ve spotřebitelských smlouvách se zabýval Ústavní soud v nálezu sp. zn.

I. ÚS 3512/11, v němž formuloval závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. V odůvodnění svého nálezu Ústavní soud uvedl, že východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovit smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Zákonodárce se proto pokusil vyrovnat tuto faktickou nerovnost cestou práva, a to formou omezení autonomie vůle. Dále dovodil, že i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen formální omezení (např. text má být dostatečně čitelný, přehledný, logicky uspořádaný), ale i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Vzhledem k nálezu Ústavního soudu považuje soud sankce uvedené ve smluvních podmínkách za vlastním textem smlouvy za nesjednané. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Účastníci uzavřeli dle § 2390 obč. zák. smlouvu o zápůjčce, na základě které věřitel žalované poskytl zápůjčku ve výši 14 000 Kč, a tuto částku je žalovaná povinna vrátit včetně sjednaného úroku. Soud dále vyhověl žalobkyni dle § 2392 odst. 1 obč. zák. v rozsahu smluvního úroku ve výši 2 504 Kč (29 % ročně). Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud uhradila 6 200 Kč, soud shledal žalobu důvodnou v rozsahu částky 10 304 Kč. Ve smyslu § 1970 obč. zák. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobu zamítl v rozsahu poplatku za administrativní činnost a v rozsahu poplatku za vedení zákaznického účtu a komfort splácení, a to z důvodu, že ujednání smlouvy o těchto poplatcích považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 obč. zák. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši poplatku, kdy v součtu oba poplatky tvoří cca 60 % dlužné jistiny. Jedná se tedy o naprosto neadekvátní navýšení skutečného dluhu žalované, a to za situace, kdy žalovaná má povinnost za poskytnutí zápůjčky žalobkyni zároveň uhradit smluvní úrok. Vzhledem k neplatnosti ujednání o těchto poplatcích ve výši 8 564 Kč, o smluvní pokutě 7 000 Kč a dalších sankčních poplatcích 3 400 Kč, nebyla žalobkyně oprávněna započítat platby žalované ani částečně na tyto poplatky, proto soud žalobu zamítl v rozsahu částky 18 964 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně požadovala navíc úrok z prodlení ve výši k datu splatnosti od výzvy ke splacení dluhu, nikoli ve výši dle data prodlení po splatnosti zápůjčky, soud žalobkyni tedy přiznal zákonný úrok z prodlení platný k datu splatnosti poslední splátky zápůjčky. Vzhledem k tomu, že dle výsledku sporu je převážný procesní úspěch na straně žalované, měla by žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. V tomto řízení ovšem žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.