48 C 183/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 8 265 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 8 265 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení. V žalobě uvedla, že žalovaná dne 25. 6. 2007 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo], uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] na základě této smlouvy poskytl původní věřitel půjčku ve výši 13 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 22 048 Kč (půjčka 13 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 9 048 Kč), a to formovou 53 splátek po 416 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem došlo k převedení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 17. 9. 2018. Do postoupení žalovaná uhradila na dluh částku 13 783 Kč. Soud posoudil nárok žalobce dle občanského zákoníku ve znění zákona 40/1964 Sb., protože za účinnosti tohoto předpisu byla uzavřena smlouva o půjčce a stal se splatným dluh. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté lhůty. Podle 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze sjednat úroky. Podle § 37 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Podle§ 3 OZ odst. 1 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Soud k návrhu žalobkyně provedl důkaz smlouvou o půjčce mezi [právnická osoba] a žalovanou včetně smluvních podmínek o půjčce, dále předžalobní výzvou včetně podacího archu, smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu. Z uvedených listinných důkazů vyplývá, že žalovaná uzavřela smlouvu o půjčce a osobně převzala půjčenou částku 13 000 Kč. Žalobkyně soudu sdělila, že žalovaná na úhradu půjčky zaplatila částku 13 783 Kč. Soud tedy považuje jistinu za splacenou. Soud nepovažuje za důvodný nárok žalobkyně na úhradu souhrnného poplatku. Ve smlouvě o půjčce je uvedeno, že se zákazník zavazuje zaplatit v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 9 048 Kč, aniž by byla uvedena jakákoli specifikace a odůvodnění tohoto poplatku. Není zřejmé, zda se jedná o úrok z půjčky, náklady v souvislosti s poskytnutím půjčky, popř. jiné plnění. Soud považuje takové ujednání za neurčité a s ohledem na shora citovaný § 37 OZ za absolutně neplatné. Pokud se žalobkyně touto žalobou domáhá zaplacení částky 8 265 Kč, pak vzhledem k závěru o neplatnosti souhrnného poplatku a zaplacení jistiny, byla žaloba zamítnuta. Pouze pro úplnost soud uvádí, že pokud by byl souhrnný poplatek posuzován jako skrytý úrok z půjčky, bylo by ujednání posouzeno i v rozporu s dobrými mravy dle § 3 OZ, protože výše takového úroku by v tomto případě pohybovala kolem 70 % ročně. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V tomto případě měla žalovaná procesní úspěch, žádné náklady řízení žalované ovšem nevznikly a proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.