48 C 206/2022

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 71 215,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 18 270 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 52 945, 69 Kč, úroku z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 12 132,84 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení a o zaplacení smluvního úroku z prodlení 0,1 % denně z částky 24 570 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení celkové částky 71 215,69 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne [datum] uzavřel jako věřitel na straně jedné s žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] dle které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl ve prospěch žalovaného vyplacen. Smlouva o úvěru byla na základě dohody smluvních stran sjednána elektronicky. Souhlas žalovaného je patrný dle odsouhlasené smluvní dokumentace a navazujících úkonů, tj. písemný souhlas s inkasem a potvrzení o verifikační platbě, a to bez výjimek s veškerými smluvními náležitostmi založenými touto smlouvou. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců a celková částka splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši 37 008 Kč (20 000 Kč – jistina, 17 008 Kč – sjednané úroky). Výše měsíční splátky byla sjednána částkou 514 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN 38,64 % ročně. Dále smluvní strany sjednaly na žádost spotřebitele doplňkovou službu„ PODPORA“, která zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti; možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace; možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný neuhradil splátku splatnou 15. 10. 2021 v celkové výši 865 Kč, kdy do této výše je zahrnuta splátka úvěru a splátka za výkon doplňkové služby„ PODPORA“ v celkové výši 351 Kč. Dne 20. 10. 2021 žalobce zaslal žalovanému první písemnou upomínku, kde jej vyzval k úhradě dlužné splátky a dohodnuté sankce 300 Kč. Následně dne 5. 11. 2021 zaslal žalované druhou upomínku s výzvou k úhradě dlužné splátky předchozí sankce a sankce za upomínku č. 2 ve výši 500 Kč. Zároveň žalobce upozornil žalovanou na to, že pokud nevyrovnané splatné závazky, dojde k zesplatnění celého úvěru a uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh neuhradil, ani po odeslání několika písemných upomínek, žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru a výzvy k zaplacení celkové částky 71 268,96 Kč. Žalovaný neuhradil žalobci třetí a následující měsíční splátky, žalobci tedy konkrétně dluží na jistině 19 735,23 Kč, na úrocích 16243,85 Kč a na doplňkových službách„ PODPORA“ a to odklad splátek 4 830 Kč, nemoc 9 870 Kč a práce 9 870 Kč, náklady za upomínku č. 1 ve výši 300 Kč a za upomínku č. 2 ve výši 500 Kč. Žalobce se dále podanou žalobou domáhá smluvní pokuty ve výši 9 867,61 Kč. Žalobce dále podrobně odůvodňuje smluvní pokutu a náklady upomínky s tím, že se na těchto plněních dohodl s žalovaným předem ve smlouvě, náklady jsou přiměřené a tedy v mezích a po právu.

2. Žalobkyně podáním ze dne 18. 7. 2022 doplnila žalobu především o vyjádření ohledně inkasní služby s odkazem na sazebníky odměn jednotlivých bankovních poskytovatelů, stran uzavření smlouvy odkázala na § 561 odst. 1, 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), dále zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (§ 7). Žalobkyně jí použitý mechanismus považuje za dostatečný pro ověření identity jednajícího. Jednala osoba, která má přístup k účtu žalovaného. Žalovaný nenamítal, že v tomto případě nejednal, ani při poskytnutí peněžních prostředků, ani při zaslání upomínek. Žalobkyně předkládá i zprávu auditora, proti uzavření smluv ničeho nenamítla ani [anonymizováno] jako dohledový a dozorový orgán. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně uvádí, že schopnost žalovaného jako spotřebitele posoudila na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně se dále podrobně vyjadřuje i k poskytnutí spotřebitelského úvěru, tj. podmínkám čerpání úvěru, stejně tak se zabývá i výší RPSN a úrokovou sazbou.

3. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání společně s žalobou mu bylo doručeno s účinky doručení ke dni 28. 7. 2022. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků a dle obsahu spisu v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř.

4. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

5. Podle § 104 zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 110 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, která má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná formy smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informaci poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná [anonymizována tři slova], platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazby nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

6. Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

7. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Podle čl. 25 odst. 1 eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle § 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

8. Žalobce prokazoval svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o spotřebitelskému úvěru [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a [jméno] [příjmení] včetně příloh, přílohy 1, posouzení úvěryschopnosti (z níž vyplývá, že žalovaný splácí již pět úvěrů částkou 11 418 Kč měsíčně a má průměrný příjem 31 780 Kč), přílohu č. 2 ke smlouvě obsahující smlouvy o zřízení doplňkové služby podpora, žádost o zřízení doplňkové služby podpora, předsmluvní informace, doklad o příjmu za červen (20 093 Kč), doklady o bezhotovostních platbách na účet žalovaného 8 000 Kč a 5 568 Kč, doklady o bezhotovostních platbách na účet žalobkyně 1 Kč s textem„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo]“ a 10 432 Kč, potvrzením o vyplacení úvěru ze dne [datum] a opakované platební instrukce, potvrzení z [datum] o úhradě dluhu (doplacení úvěru [číslo]), kopiemi dokladů, upomínkou č. 1 ze dne 20. 10. 2021 včetně poštovního podacího lístku, upomínkou č. 2 ze dne 5. 11. 2021 včetně poštovního podacího lístku, předžalobní upomínkou obsahující rovněž informaci o zesplatnění úvěru dne 21. 11. 2021 včetně poštovního podacího lístku, auditní zprávou produktu, informací„ Člověk v tísni“, listinou se seznamem nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru k 17. 5. 2018.

9. V tomto konkrétním případ soud zjistil, že smlouva byla uzavřena elektronicky, prostřednictvím klientského účtu. Smlouva jako celek je„ podepsána“ SMS kódem z telefonního čísla [číslo] a platbou na účet žalobkyně 1 Kč s textem„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo]“. Předložené smlouvy (resp. smlouva o úvěru s přílohami) nejsou podepsány žádnou ze smluvních stran, další komunikace probíhala taktéž elektronicky, prostřednictvím e-mailu.

10. Ze smluvní dokumentace (posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žádost o zřízení doplňkové služby, smlouva o zřízení doplňkové služby podpora) soud zjistil, že se jedná o přílohy ke smlouvě o úvěru.

11. Žalovaný uzavřel za stejných podmínek se žalobkyní dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 10 000 Kč, tedy že žalovaný uzavíral u žalobkyně smlouvy o úvěru na čím dál vyšší částky, kterými vyplácel své předchozí závazky za situace, kdy měsíčně hospodařil se záporným zůstatkem na účtu. Celkem žalobkyně žalovanému zaslala na účet částku 13 568 Kč.

12. Z upomínek žalobkyně spolu s doklady o jejich odeslání soud zjistil, že žalobkyně upomenula dne žalovaného o úhradu dlužné splátky a současně sankce 300 Kč za zaslání upomínky, dne 5. 11. 2021 o stejnou částku plus navýšení o 500 Kč za zaslání druhé upomínky.

13. Ze zesplatňovacího dopisu s dokladem o jeho odeslání soud zjistil, že žalobkyně žalovanému zaslala prostřednictvím svého právního zástupce oznámení o zesplatnění jistiny úvěru s odkazem na čl. V [číslo] smlouvy o úvěru [číslo] dne [datum] současně s vyčíslením nároků, které žalobkyně po žalovaném požaduje.

14. Z tvrzení žalobkyně pak má soud za prokázané, že žalovaný uhradil na dluh 2 splátky v celkové výši 1 730 Kč.

15. Z výpisu ze seznamu nebankovních poskytovatelů úvěrů má soud za zjištěnou evidenci žalobkyně v tomto seznamu k 17. 5. 2018.

16. Z auditní zprávy produktu a informace„ Člověk v tísni“ soud ničeho rozhodného pro předmět řízení nezjistil.

17. Soud na základě provedené dokazování dospěl k závěru, že v řízení bylo postaveno najisto, že žalobkyně žalovanému reálně poskytla 20 000 Kč, ať už se mělo jednat o částku poskytnutou žalovanému přímo na bankovní účet a stejně tak použití části peněžních prostředků na úhradu nákladů spojených s vyřizováním úvěru. Soud však dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud po provedeném dokazování totiž dospěl k závěru, že v případě (návrhu) smlouvy o spotřebitelském úvěru se podle označení osby žalovaného v návrhu (i tedy z označení smlouvy jako takové) šlo o žalovaného v postavení spotřebitele. V takovém případě zákon o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu smlouvy. Ve smyslu § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti takového písemného právního jednání vyžaduje podpis jednajícího, tj. žalovaného a stejně tak žalobkyně. Z provedeného dokazování soud nezjistil žalobkyní tvrzený postup uzavření smlouvy prostřednictvím klientské zóny žalobkyně. Ohledně tvrzené autorizace podpisu prostřednictvím SMS kódu soud také ničeho nezjistil. Ohledně uzavření smluv o zřízení doplňkové služby PODPORA soud ničeho nezjistil, samotné smlouvy jsou evidovány jako jednotlivé přílohy smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Jedná se o jednání učiněné elektronicky, u kterého podle § 561 odst. 1 poslední věta o. z. platí, že jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Soud nemá z provedeného dokazování za zjištěné, že by smluvní dokumentace (tj. smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] další smlouvy týkající se doplňkových služeb) byla podepsána. Soud proto dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru [číslo] neboť dokument nebyl elektronicky podepsán podle„ jiného předpisu“. Jiným předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a nepochybně i přímo použitelné nařízení eIDAS. Uvedené předpisy sice umožňují užít k podpisu právního jednání tzv. prostý elektronický podpis (který však současně nijak nedefinují), tedy podpis např. prostřednictvím e-mailu, příp. i zřejmě SMS kódu, soud však dospěl k závěru, že takový prostý elektronický podpis nemůže vyvolat žádané právní účinky, tj. platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a stejně tak v příloze obsažené smlouvy o inkasních službách, resp. o doplňkových službách„ PODPORA“. Tzv. prostému elektronickému podpisu totiž nelze přiznat účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu u doposud„ standardní“ listinné písemné formy právního jednání. Samotné přímo použitelné nařízení eIDAS totiž ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem, kterým logicky tzv. prostý elektronický podpis není. Pokud by tzv. prostý elektronický podpis měl mít stejné účinky jako podpis vlastnoruční, nepochybně by součástí nařízení nebyl právě čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS, který dané účinky spojuje teprve s vyšší úrovní elektronického podpisu. Na tom nic nemění ani čl. 25 odst. 1 nařízení eIDAS. Žalobkyně však v řízení předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, která nebyla podepsána ani tímto„ prostým elektronickým podpisem“, natož požadovaným uznávaným elektronickým podpisem. Nebylo ani prokázáno uzavření smluv, které tvoří přílohu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] konkrétně smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA. Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] nebyla podepsána kvalifikovaným elektronickým podpisem, nelze přiznat účinky podpisu podle § 561 odst. 1 o. z. tzv. prostému elektronickému podpisu, protože se nejedná o elektronický podpis, se kterým by byly spojeny účinky vlastnoručního podpisu v písemné formě. Protože se zároveň jedná o podmínku, se kterou je spojena platnost právního jednání (§ 561 odst. 1 o. z.), smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (včetně smluv obsažených v jejích přílohách) je proto neplatná (§ 588 o. z.). S ohledem na tento prvotní závěr se již soud nezabýval tím, zda zvolený mechanismus ověření a určení identity žalovaného (zde však dle názoru soudu žalobkyně podrobně skutkově tvrdila a označila i celou řadu důkazních prostředků co do jejího postupu při ověření identity osoby žalovaného, včetně zjištění údajů pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, byl pro účely tvrzeného úvěrového vztahu dostatečný a spolehlivý (562 odst. 1 o. z.) a stejně tak i otázkou nezměnitelnosti obsahu právního jednání učiněného elektronickými prostředky. Na tom nic nemění ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, které se týká nedodržení písemné formy a nedodržení informačních požadavků.

18. Nárok žalobkyně v rozsahu částky 20 000 Kč však bylo možné bez dalšího posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného podle § 2991 o. z., byl to žalovaný, kterému žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na základě neplatné smlouvy o úvěru. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 18 270 Kč (tj. oproti původní jistině úvěruzapočetl platby žalovaného 1 730 Kč) a co do úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) od 4. 1. 2022 do zaplacení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl ze shora uvedených důvodů, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným ohledně dalších žalovaných nároků (příslušenství pohledávky včetně smluvního úroku z prodlení, smluvní pokuta, nároky podle doplňkových přílohových smluv, náklady úvěru – náklady upomínkování).

19. Jen pro úplnost soud odkazuje dále na § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Tuto povinnost žalobkyně nesplnila, když poskytla žalovanému úvěr, i když z poskytnutých výpisů z běžného účtu vyplývá, že dlouhodobě čerpá z povoleného debetu, a to i za situace v červnu 2021 čerpal úvěr od [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 49 000 Kč, a od [anonymizováno] 40 000 Kč, přesto měl i za tento měsíc na účtu debetní zůstatek.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.. V řízení byl v převážné míře úspěšný žalovaný, podle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na jejich náhradu.