48 C 21/2021

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr Ing Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 156,74 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 11 156,74 Kč s příslušenstvím, se zamítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení celkové částky 11 156,74 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] jako věřitel na straně jedné s žalovanou jako dlužníkem na straně druhé smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [anonymizováno], dle které se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 7 900 Kč za poplatek 8 052,47 Kč a úrok 40% ročně, tedy žalovaná měla uhradit celkem 16 194,88 Kč dne 6. 9. 2018. Úvěr byl ve prospěch žalované vyplacen. Smlouva o úvěru byla na základě dohody smluvních stran sjednána elektronicky. K odsouhlasení smlouvy a souvisejících dokumentů zaškrtnutím příslušného políčka byla žalované na zadané číslo mobilního telefonu odeslána sms zpráva s unikátním kódem: [anonymizováno], který žalovaná přepsala do příslušného pole internetového formuláře, čímž odeslala žádost o poskytnutí úvěru. Veškerá smluvní dokumentace pak byla žalované zaslána na zadaný e-mail. Po schválení byla žalované na zadaný účet zaslána požadovaná finanční částka. Žalovaná se zavázala splatit částku 16 194,88 Kč dne 6. 9. 2018, kdy tento závazek nesplnila. Žalobkyně požaduje na jistině částku 7 900 Kč, na nesplaceném poplatku 62,68 Kč, na úrocích 3 792 Kč, na úroku z prodlení k datu postoupení pohledávky 971,34 Kč a smluvní pokutu 3 586,66 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum], žalované bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 21. 1. 2020. Žalovaná na dluh uhradila do postoupení žaloby částku 8 529,79 Kč. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila, žalobkyně se omluvila. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků a dle obsahu spisu v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. Podle § 104 zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 110 odst. 1 neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, která má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná formy smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informaci poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazby nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. V tomto konkrétním případ soud zjistil, že smlouva byla uzavřena elektronicky. Spotřebitel byla smlouva zaslána do uvedené e-mailové schránky. Za účelem ověření právního jednání osobou žalované, byla žalovanou smlouva podepsána s uvedením ověřovacího kódu. Podle § 561 odst. 1 k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickým prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. V tomto případě byla smlouva o spotřebitelském úvěru uzavírána elektronickými prostředky. Smlouva byla účastníky podepsána tzv. prostým elektronickým podpisem. Soud nejprve hodnotil, zda byla dostatečně ověřena identita spotřebitele. Žalovaná obdržela na zadané číslo mobilního telefonu sms zprávu s unikátním kódem: [anonymizováno], který přepsala do příslušného pole internetového formuláře, a tím smlouvu podepsala. Lze mít za prokázané, že žalovaná skutečně komunikovala s žalobkyní za účelem uzavření úvěrové smlouvy a že žalobkyně jí poukázal sjednaným způsobem částku 7 900 Kč a z nesporných tvrzení žalobkyně lze mít za prokázané, že žalovaná na dluh uhradila 8 529,79 Kč v období před postoupením pohledávky. Dále se soud zabýval tím, zda byly splněny podmínky písemného vyhotovení smlouvy, popř. zda smlouva byla neprodleně po uzavření poskytnuta spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Žalobkyně ve svém podání uvedla, že znění smlouvy bylo žalované zasláno prostý emailem, který nahrazuje trvalý nosič dat. S tímto závěrem se ovšem soud neztotožnil. Žalobkyně odeslala návrh smlouvy ze své mailové adresy pouhý prostým mailem bez jakéhokoli zabezpečení. Soud je toho názoru, že žalobkyně jako společnost, jejímž předmětem je poskytování úvěrů, by měla být povinna smlouvu opatřit alespoň uznávaným elektronický podpisem, tj. zaručeným elektronickým podpisem, založeným na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis ve smyslu § 6 odst. 1 a 2 zákona 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. V tomto konkrétním případě ovšem žalobkyně po uzavření smlouvy spotřebiteli nezaslala žádné vyhotovení ani písemně ani na trvalém nosiči a ani formou prostého emailu. Ke splnění povinnosti dle § 105 zák. o spotřebitelském úvěru je dle názoru soudu třeba, aby vyhotovení smlouvy bylo předáno na trvalém nosiči (např. CD) a pokud by mělo být pro spotřebitele k dispozici v emailové schránce, pak je třeba, aby zpráva byla dostatečně zajištěna proti zneužití či vnějších zásahů do jejího obsahu. Zpráva nebyla ani opatřena uznávaným elektronickým podpisem ze strany žalobkyně. Soud tedy postupoval dle § 110 zák. o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že vyhotovení smlouvy nebylo žalované po jejím uzavření poskytnuto na trvalém nosiči. Za této situace soud dospěl k závěru, že žalobkyně má právo pouze na úhradu poskytnutého nesplaceného úvěru, zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby uveřejněné Českou národní bankou a zákonném úroku z prodlení. Soud v souladu s uvedeným zákonným ustanovením již nepřihlíží k ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě. V tomto konkrétním případě tedy k platbám za poplatky a sjednanou smluvní pokutu. S ohledem na skutečnost, že žalovaná uhradila na dluh v nespecifikované době od 9. 8. 2018 do 10. 12. 2019 částku 8 529,79 Kč, tedy o 629,79 Kč více než je poskytnutá jistina, a žalobkyně měla nárok pouze na jistinu, úrok ve výši repo sazby, vyhlášené Českou národní bankou ke dni uzavření smlouvy a zákonný úrok z prodlení, stanovený v souladu s § 1970 o.z. a vl. nař. 351/2013 Sb., kdy výše tohoto úroku nelze specifikovat, pro nedostatek tvrzení žalobkyně o platbách žalované, soud žalobu zamítl. Jak je níže uvedeno soud nepřiznal žalobci nárok na úrok z úvěru, jak byl vymezen v žalobě, poplatky za poskytnutí úvěru a smluvní pokutu, jak je vymezila žalobkyně. Uvedené nároky byly zamítnuty zejména z toho důvodu, že se jedná o ujednání o jiných platbách ve smyslu § 110 odst. 1 zák. o spotř. úvěru, ke kterým soud nepřihlíží. Vzhledem k tomu, že dle výsledku sporu je procesní úspěch na straně žalované, měla by žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. V tomto řízení ovšem žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.