48 C 317/2020

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 26 161,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 412 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 412 Kč od 17. 2. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 749,27 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 749,27 Kč od 17. 2. 2014 do zaplacení a úroku ve výši 13,73 % ročně z částky 23 161,27 Kč od 26. 7. 2013 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 466,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 161,27 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy věřitel poskytl klientovi úvěr ve výši 48 000 Kč, kdy klient jej měl splatit ve 24 měsíčních splátkách po 4 546 Kč. Žalovaný uhradil pouze 2x částku 4 546 Kč dne 21. 8. 2013 a 10. 10. 2013, 2 x částku 5 000 Kč dne 12. 11. 2013 a 17. 12. 2013, dne 17. 3. 2014 částku 2 000 Kč, dne 20. 3. 2013 částku 2 546 Kč a dne 25. 4. 2014 částku 4 950 Kč, celkem tedy 28 588 Kč. Žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a k datu 16. 2. 2014 celý úvěr zesplatnila. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla mezi stranami ujednána smluvní pokuta. Žalobkyně požaduje úrok ve výši 13,73 % ročně, což je průměrná bankovní sazba dle časových řad ARAD vedených ČNB, kdy po započtení již uhrazených plateb požaduje na jistině částku 23 161,27 Kč, úrok ve výši 13,73 % ročně od 26. 7. 2013 do zaplacení a úrok z prodlení od 17. 2. 2013 a dále smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh ke dni podání žaloby neuhradil ničeho.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že žalobkyně má nárok pouze na vrácení jistiny a zákonného úroku z prodlení, protože smlouva o úvěru je absolutně neplatná, kdy v podstatě zopakoval níže uvedené skutečnosti z exekučního řízení.

3. Z návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi oprávněnou jako věřitelem a povinným jako klientem dne [datum] (schválené věřitelem dne [datum]) soud zjistil, že věřitel poskytl klientovi úvěr ve výši 48 000 Kč, kdy klient měl splatit základní celkovou částku 109 104 Kč v 24 měsíčních splátkách po 4 546 Kč, za předpokladu, že mu nebude poskytnut žádný revolving. Výpůjční úroková sazba úvěru byla sjednána na 150,87 %. Dále byl sjednán revolving ve výši 34 368 Kč s celkovou částkou splatnou klientem v případě poskytnutí každého revolvingu ve výši 81 828 Kč, přičemž doba trvání spotřebitelského úvěru se s poskytnutím každého revolvingu prodlužuje o 18 měsíců a výpůjční úroková sazba revolvingu byla sjednána na 112,08 % RPSN byla schválena ve výši 160,01 %.

4. K zajištění vrácení půjčky v čl. 12 smluvních ujednání (sankce) bylo sjednáno, že věřiteli náleží při prodlení 15 dní s úhradou splátky smluvní pokuta ve výši 8 % z výše dlužné splátky. Při prodlení v délce 30 dní věřiteli náleží smluvní pokuta ve výši dalších 13 % z výše dlužné splátky. Při prodlení 60 dní nebo při prodlení s úhradou dvou splátek se stávají splatnými všechny závazky. Nebudou-li zaplaceny v den následující po zesplatnění úvěru je věřitel po klientovi oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 25 % z celé nově vzniklé dlužné částky. Tato smluvní pokuta je splatná v následující den. V případě že klient nezaplatí jistinu dle čl. 12 smluvních ujednání v den následujícím po dni, kdy k zesplatnění úvěru došlo, vzniká věřiteli právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,25% za každý den prodlení.

5. V daném případě byla u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] vedena exekuce na základě rozhodčího nálezu rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], která byla usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], potvrzeným usnesením [název soudu], [pobočka], ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] zastavena z níže uvedených důvodů.

6. Vlastní návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru – smlouva o revolvingovém úvěru je formulář užívaný oprávněnou v obchodním styku, veškeré údaje kromě políček týkajících se generálií budoucího dlužníka a parametrů revolvingového úvěru jsou na tomto formuláři předtištěny a součástí smlouvy jsou rovněž předtištěná obecná ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru.

7. Exekuční soud vycházel ze statistiky ČNB databáze časových řad ARAD. Z této databáze zjistil, že úvěry na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně poskytovaly banky domácnostem (spotřebitelský úvěr bez účelového určení) v červenci 2013 při obvyklé úrokové sazbě 13,73 % ročně a kontokorenty a revolvingové úvěry při obvyklé úrokové sazbě 14,51 % ročně. Účastníky sjednaná výpůjční úroková sazba úvěru 150,87 % je tedy více než jedenáctkrát vyšší a účastníky sjednaná výpůjční úroková sazba u revolvingu 112,08 % je téměř osmkrát vyšší, a tedy zjevně nepřiměřená a kolidující s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák. (obdobně Nejvyšší soud ve vztahu k přiměřenosti smluvního úroku zaujal stanovisko, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). I při zohlednění skutečnosti, že oprávněná neúčtovala za sjednání úvěru poplatek, a tudíž RPSN se prakticky rovná úrokové sazbě, se na věci nic nemění, neboť RPSN v případě bankovních úvěrů nedosahuje ani dvojnásobku úrokové sazby a i v případě porovnání veličiny RPSN by pak sazba požadovaná oprávněnou převyšovala obvyklou nejméně pětinásobně a více, tedy zjevně nepřiměřeně převyšovala judikaturou v mezních případech ještě tolerovaný trojnásobek.

8. Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 29. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění blankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient takového subjektu smlouvu podepsal, a to dokonce ani v situaci, kdy by ve smluvních podmínkách bylo obsaženo ujednání, že klientovi se takto stanovené smluvní pokuty nebo zajištění blankosměnkou nejeví za nepřiměřené či odporující dobrým mravům. Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.

9. Uvedené kritérium zjevné nespravedlnosti shledal Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12. V tomto nálezu hodnotil Ústavní soud závazek ze smlouvy o úvěru sjednané mezi [právnická osoba], [anonymizováno] a dlužníkem – povinným a dospěl k závěru, že důvod pro který nelze nařídit exekuci na podkladě rozhodčího nálezu může spočívat i v tom, že ačkoli určení rozhodce v rozhodčí doložce netrpí ústavně právním deficitem, je pro rozpor s dobrými mravy neplatná smlouva o úvěru, do níž je rozhodčí doložka vtělena.

10. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 zásadně nemohou být ujednání v rámci spotřebitelských smluv zakládající smluvní pokutu součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Stejný závěr vyplývá také z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015.

11. Exekuční soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že smlouva je pro slabší stranu (povinného) zvláště nevýhodná v případě výše smluvní odměny za poskytnutí úvěru i revolvingu, ale i v úrocích výrazně vybočujících oproti výši úroků požadovaných bankami, a existuje tedy nerovnováha v právech a povinnostech stran (§ 55 odst. 2, § 56 odst. 1 obč. zák.), lze tuto smlouvu podle § 39 obč. zák. hodnotit za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V případě smluvní pokuty dospěl ke shodnému závěru. V daném případě jsou smluvní pokuty 8 %, 13 %, 25 %, 0,25 % denně stanoveny v bodu 12 smluvních ujednání, která jsou opatřena podpisem povinného. Přiměřenost smluvní pokuty je třeba hodnotit vždy vzhledem ke všem okolnostem případu a judikatura Nejvyššího soudu v minulosti shledala smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (tj. 182,5 % ročně) v zásadě jako odpovídající dobrým mravům (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 772/2010 ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 33Cdo 1682/2007 ze dne 25. 11. 2009). Zákonodárce však následně v ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyjádřil, co lze u spotřebitelských úvěrů považovat za přiměřenou a přípustnou míru zajištění pro případ prodlení. Podle § 122 odst. 1 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. sice sjednaná výše úroků z prodlení nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem, současně je však možné sjednat pro případ prodlení smluvní pokutu (§ 122 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb.). Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení (§ 122 odst. 2 cit. zákona), a souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč (§ 122 odst. 3 cit. zákona). I když tato právní úprava není aplikovatelná na daný případ (s ohledem na účinnost tohoto zákona a přechodná ustanovení v něm uvedená), vyjadřuje tendenci k výraznému omezení sankčních plateb pro případ prodlení dlužníka se splácením spotřebitelského úvěru. V daném případě exekuční soud zjistil, že podle článku B) odst. VI., XVI. smlouvy jsou závazky zajištěny mj. smluvními pokutami stanovenými v článku 12. smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Věřiteli náleží při prodlení delším než 15 dní s úhradou splátky smluvní pokuta ve výši 8 % z výše dlužné splátky a při prodlení v délce nad 30 dní smluvní pokuta ve výši dalších 13 % (tj. celkem 21 %) z výše dlužné splátky. Při prodlení 60 dní se stávají splatnými všechny závazky, přičemž všechny nezaplacené původní splátky úvěru včetně sjednaných úroků se stávají součástí tzv.„ nové jistiny úvěru“. Tuto„ novou jistinu úvěru“ je pak dlužník povinen zaplatit nejpozději den následující po dni, kdy došlo k zesplatnění úvěru, a v případě prodlení je povinen platit úroky z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny úvěru. Nebude-li zaplacena„ nová jistina úvěru“ do 10 dnů, je dlužník povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky. Vedle toho mu vzniká povinnost za každý den prodlení se zaplacením„ nové jistiny úvěru“ následující po dni, kdy došlo k zesplatnění úvěru) zaplatit rovněž smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z„ nové jistiny úvěru“. Účastníci dále v článku B) odst. VII. smlouvy sjednali, že v případě prodlení s plněním závazků je věřitel oprávněn požadovat náhradu způsobené škody, zaplacení smluvních pokut a že se veškeré závazky dlužníka mohou se stát okamžitě splatnými, přičemž za podmínek ve smlouvě stanovených může věřitel přistoupit k zveřejnění osobních údajů dlužníka. Při prodlení s placením jistiny běží sjednaný běžný úrok až do data skutečného vrácení jistiny úvěru. Vedle toho může úvěrující požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. Dané nastavení úroku z prodlení a smluvních pokut jako celku ve všeobecných podmínkách přitom svědčí nikoliv jen o snaze oprávněné zajistit včasné splácení úvěru povinným, kompenzovat příp. ztráty způsobené pozdním vrácením zapůjčených finančních prostředků a přiměřeným způsobem sankcionovat porušení základní povinnosti povinným, ale spíše o snaze zajistit si další výrazné plnění nad rámec sjednané ceny peněz (smluvního úroku). Je zcela zřejmé, že tyto skutkové okolnosti - zejména vzhledem k nepřiměřené výši úrokové sazby a RPSN, k výši a řetězení smluvních pokut sjednaných pro případ prodlení a k dalším shora zmíněným sankcím - se ve všech podstatných rysech shodují s případem popsaným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12, v němž byl jako ústavně konformní přijat závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy o úvěru jako celku.

12. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Podle § 55 odst. 1 věty první obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Podle odst. 2 jsou neplatná ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56.

14. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 se ustanovení odstavce 1 nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

15. Podle § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

16. S ohledem na skutečnost, že exekuční soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, kdy s ohledem na provedené dokazování a argumentaci exekučního soudu nelze jinak, než s tímto závěrem se ztotožnit, kdy další dokazování by bylo již nadbytečné, posoudil soud nárok žalobkyně jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu nesplacené jistiny 19 412 Kč (po odečtu zaplacených splátek ve výši 28 588 Kč od původní jistiny 48 000 Kč), jako plnění poskytnuté bez právního důvodu žalovanému. Soud proto, s ohledem na výše uvedené, žalobě vyhověl co do této jistiny, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. od data zesplatnění.

17. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 466,85 Kč, přičemž tato částka představuje 48,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 047 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 161,27 Kč sestávající z částky 2 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 5. 2021 náhrada 2 737,08 Kč za 300 ujetých km v částce 1 837,08 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,2 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 177,08 Kč ve výši 2 137,19 Kč.