48 C 343/2023

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 281,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 622 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 622 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení a částku 4 474 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 474 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve zbytku se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení shora uvedené částky s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou se zavázala uhradit spolu s poplatkem ve výši 11 639 předchůdkyni žalobkyně zpět ve 78 týdenních splátkách po 278 Kč. Žalovaná dosud uhradila pouze 4 378 Kč. Pohledávka v žalované výši je tvořena zapůjčenou a nevrácenou jistinou ve výši 7 453,90 Kč, poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 9 188,10 Kč, úroky z dlužné jistiny ve výši 23,28% ročně od 21.5.2022 do zaplacení a úroky z prodlení. Dále byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč, kterou se zavázala uhradit spolu s poplatkem ve výši 9 611 Kč předchůdkyni žalobkyně zpět ve 78 týdenních splátkách po 226 Kč. Žalovaná dosud uhradila pouze 3 526 Kč. Pohledávka v žalované výši je tvořena zapůjčenou a nevrácenou jistinou ve výši 6 504,53 Kč, poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 7 132,07 Kč, úroky z dlužné jistiny ve výši 23,19% ročně od 27. 4. 2022 do zaplacení a úroky z prodlení. Dne [datum] uzavřel původní věřitel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, které jsou předmětem tohoto řízení. Postoupení pohledávky nabylo účinnosti úhradou k [datum] a téhož dne bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby upomenuta.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl bez její přítomnosti (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř.).

3. Vzhledem k pasivitě žalované soud provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní: Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalovaná požádala o zápůjčku ve na neočekávané výdaje. Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že bydlí s rodiči, má základní vzdělání, je svobodná, a pobírá invalidní důchod jako jediný zdroj příjmu a její příjem činí 11 834 Kč, výdaje 2 000 Kč, dále částkou 4 200 Kč splácí úvěry jiných poskytovatelů a částkou 994 Kč splácí úvěr právní předchůdkyně žalobkyně. Celkový příjem domácnosti činí 27 834 Kč, aniž by bylo uvedeno, co je dalším zdrojem příjmu (16 000 Kč), naopak je zde uvedeno, že žalovaná jiný příjem nemá. Dle poznámky na formuláři žalovaná předložila výměr důchodu a dva měsíční výpisy z banky. Ze smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 10 000 Kč, soud zjistil, že celkové náklady zápůjčky činí 11 639 Kč. Celková dlužná částka byla splatná ve 78 týdenních splátkách po 278 Kč. Ze smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 8 000 Kč, soud zjistil, že celkové náklady zápůjčky činí 9 611 Kč. Celková dlužná částka byla splatná ve 78 týdenních splátkách po 278 Kč. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, vytištěné na zadní straně smlouvy, a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z tabulek výpočtů úroku a úroku z prodlení soud zjistil, jaký způsobem žalobkyně provedla zápočty a kapitalizaci příslušenství dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] s přílohou a oznámení o postoupení dluhu soud zjistil, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

4. Na základě shora uvedeného má soud za prokázaný tento skutkový stav: společnost [právnická osoba] s žalovanou uzavřela dvě smlouvy o zápůjčce ve výši 10 000 Kč a 8 000 Kč, tyto částky žalovaná obdržela v hotovosti. Žalovaná se zavázala jistinu zápůjčky vrátit spolu s poplatky 19 666 Kč ve 78 týdenních splátkách, dostala se však se splácením do prodlení, když uhradila dluhy pouze částečně. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy ze dne [datum] postoupena na žalobkyni.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky. Podle § 547 právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst.1 neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pod to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smlouvy, a to z pohledu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Jak bylo uvedeno, předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřela dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, z nichž ani jednu žalovaná řádně nesplatila. Jak bylo uvedeno, předchůdce žalobkyně si od žalované vyžádala výměr invalidního důchodu a dva výpisy z účtu. Soud má v obecné rovině za to, že původní věřitelka nepostupovala s dostatečnou péčí, pokud se nezajímala blíže o pravidelné (obvyklé) životní náklady (výdaje) žalované. Z klientské karty je zřejmé, že byly posuzovány výdaje žalované ve výši 2 000 Kč (zbytek výdajů 4 200 Kč a 994 Kč tvoří splátky předchozích spotřebitelských úvěrů). Dle názoru soudu měsíční částka 2 000 Kč není pro dospělé osoby dostatečná. Další příjmy domácnosti ve výši 16 000 Kč, nejsou ničím podloženy, zřejmě jsou uvedeny pouze účelově. Soud má za to, že původní věřitelka nepostupovala s dostatečnou péčí, pokud žalované poskytovala další úvěry i za situace, kdy nesplatila úvěry předchozí a na základě zcela zkreslených příjmů a výdajů, když je navíc z její invalidity zřejmé, že má omezené možnosti získat další příjem. S ohledem na popsaný skutkový stav má tak soud za to, že v daném případě nebyla splněna povinnost (předchůdce) žalobkyně řádně a s odbornou péčí posoudit kredibilitu spotřebitelky na druhé straně, když neprovedla šetření na základě dostatečných, spolehlivých a přiměřených informací. Úvěr by měl být poskytnut, vyplývá-li z daného případu, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Žalobkyně předložila zevrubné vyjádření k nutnosti zohlednit komunitární úpravu, problematiku nejasných termínů, a v kterém mj. zdůrazňuje nemožnost reálného ověření poměrů žadatele o úvěr, a zdůrazňuje výhody statistických ekonomických modelů. Dle názoru soudu však takový postup neodpovídá vůli a záměru zákonodárce. Pokud má dle ust. § 86 odst. 1 poskytovatel„ posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“, je zcela jednoznačně na spotřebiteli, aby doložil písemně své příjmy a pravidelné výdaje (pracovní smlouva, nájemní smlouva, telefon apod.).

8. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

9. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí a v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva o zápůjčce jako celek neplatná. Z tohoto důvodu není možné žalobě vyhovět co do požadovaných administrativních poplatků, obchodních úroků, ani hotovostního inkasa a soud se dále zabýval pouze jistinou dluhu.

10. V návaznosti na shora citované zákonné ustanovení je zřejmé, že co do vyplacených částek 10 000 Kč a 8 000 Kč se jedná o plnění bez právního důvodu, neboť důvodem, který zakládal plnění, byla smlouva, kterou soud shledal neplatnou. Žalovaná svůj dluh řádně nesplácela, dle tvrzení žalobkyně provedla pouze několik nepravidelných splátek v celkové výši 4 378 Kč na částku 10 000 Kč a 3 526 Kč na částku 8 000 Kč, proto soud žalobkyni přiznal zbývající požadovanou částku 5 622 Kč, která je nesplacenou jistinou dluhu prvního a 4 474 Kč, která je nesplacenou jistinou dluhu druhého, a ve zbytku žalobu zamítl.

11. Pro úplnost soud dodává, že ani v případě zjištění řádného zkoumání úvěryschopnosti žalované, nepovažuje veškeré nároky žalobkyně za oprávněné. Co se týče výše„ poplatku“ jako odměny věřitele či kapitalizovaného úroku z půjčky, soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši tohoto poplatku. Z tvrzení žalobce nelze dovodit, že by poplatek byl stanoven podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění jiných činností úvěrujícího. Soud dospěl k závěru, že žalobce takovýmto způsobem obchází zákon a takto navyšuje své profity, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů úvěru. Pokud by byl poplatek považován za kapitalizovaný úrok, dosahoval by více než 100 % úvěru, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Soud považuje úrok za lichevní a má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů úvěru. Dále má soud výhrady ke způsobu sjednání smluvní pokuty mimo text samotné smlouvy, ve smluvních podmínkách (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013).

12. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal z částky jistiny žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb..

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že je nepřiznal nikomu, když úspěšné žalované náklady nevznikly.