48 C 357/2024

Plný text

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 460 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 835 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 1 835 Kč od 1. 11. 2012 do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 1 835 Kč od 5. 3. 2013 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 625 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 4 951,49 Kč od 1. 11. 2012 do zaplacení a úroku ve výši 21 % ročně z částky 4 951,49 Kč od 5. 3. 2013 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 460 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , smlouvu o půjčce č. , hodnota, a na základě této smlouvy mu poskytl původní věřitel půjčku ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 27 540 Kč (půjčka 15 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč), a to formou 60 týdenních splátek po 459 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Do 18. 8. 2012 žalovaný uhradil na dluh částku 15 080 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k převedení pohledávek na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání společně s žalobou mu bylo doručeno do vlastních rukou ke dni 23. 11. 2024 s tím, že zásilka doručovaná poštou na adresu trvalého pobytu žalovaného byla uložena na poště 13. 11. 2024. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného, a podle důkazů založených ve spisu v souladu s § 101 odst. 2 o.s.ř. a 120 odst. 3 o.s.ř.Soud posoudil nárok žalobce dle občanského zákoníku ve znění zákona 40/1964 Sb., protože za účinnosti tohoto předpisu byla uzavřena smlouva o půjčce a stal se splatným dluh. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté lhůty. Podle 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze sjednat úroky.Podle § 37 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.Podle§ 3 OZ odst. 1 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.Soud k návrhu žalobkyně provedl důkaz smlouvou o půjčce mezi , právnická osoba, a žalovaným z 31. 8. 2011 včetně smluvních podmínek o půjčce, zákaznickou kartou, dále předžalobní výzvou včetně podacího archu, smlouvou o postoupení pohledávek, a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu.Soud dospěl k závěru, že žalobkyně se důvodně domáhá úhrady nedoplatku půjčené částky a smluvního úroku ve výši 1 915 Kč. Z uvedených listinných důkazů vyplývá, že žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce č. , hodnota, a osobně převzal půjčenou částku 15 000 Kč. Žalobkyně soudu sdělila, že žalovaný na úhradu půjčky zaplatil částku 15 080 Kč. Soud tedy považuje za důvodný nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 835 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 OZ s tím, že výše byla stanovena dle vl. nař. 351/2013 Sb.Soud nepovažuje za důvodný nárok žalobce na úhradu zbývající části souhrnného poplatku. Ve smlouvě č. , hodnota, o půjčce je uvedeno, že se zákazník zavazuje zaplatit v souvislosti s půjčkou poplatek za administrativní činnost ve výši 2 850 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč. Ujednání o administrativním poplatku a poplatku za hotovostní inkaso je dle názoru soudu neplatné, protože se zjevně příčí dobrým mravům, jak je uvedeno v citovaném § 580 OZ. Krom jiného soud spatřuje v rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků. Pokud by poplatky měly představovat výši nějakých účelně vynaložených nákladů na administrativní zpracování a hotovostní inkaso, měly by být nějak specifikovány a doloženy. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o půjčce.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal žádné straně nárok na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalovaného převýšil úspěch žalobkyně, náklady mu ale nevznikly.